"Kde máš polívku?" Traumata ze školních jídelen.

„Kde máš polévku?“ „Já ale zelňačku nejím.“ „Já ti dám. Padej zpátky a koukej si ji vzít.“
Školní jídelna. Dozor konající učitelky mezi sebou patrně soutěžily, která dokáže spolehlivěji vyvolat v žactvu odpor k jídlu. Postávaly u výdejního okénka a nemilosrdně vracely nazpět hříšníky, kteří se chtěli vyhnout povinné konzumaci polévky. Další kontrola pak dlela s ocelově tvrdým výrazem u odkládání táců a pod heslem „ani zrno nazmar“ dohlížela, aby na našich talířích nebyly žádné zbytky.
Můj osobní problém byly právě ty polévky. Už jako dítě jsem k nim měla v hromadném stravování odpor a dodnes si třeba v restauraci polévku prostě neobjednám. Nikdy nezapomenu, jak jsem do sebe pod potupným dozorem tlačila nenáviděnou zelňačku a žaludek při tom měla až někde v krku.
A nebyly to jenom polévky. Žactvo mělo prostě povinnost beze zbytku zkonzumovat vše, co kuchařky uvařily, bez ohledu na to, zda jídlo bylo poživatelné. Nedovařené nebo rozvařené brambory, rozpatlané těstoviny, tvrdé, tlusté či vysušené maso, rozblemcané karbanátky... Když se na jídelníčku objevily buchtičky se šodó, jásali jsme téměř všichni. Bylo to jediné jídlo, které se dalo sníst, a člověk si i pochutnal.
Toho ale bylo pomálu. Když se řekne školní jídelna, vybaví se mi neskutečný řev, rvačka o věšák v šatně, rozkopané aktovky, předbíhání ve frontě, umakartové, věčně pobryndané stoly, nepoživatelné jídlo... To vše korunováno dvěma „bachařkami“, konajícími službu. „Já si tady u tebe počkám, dokavaď to nesníš!“
A tak jsme do sebe nešťastně soukali věčnou UHO (univerzální hnědá omáčka), rozvařenou mrkev s hráškem s nedovařenými bramborami, odporné polévky, které mně osobně připomínaly vývar z hadru na nádobí, a také švestkové kompoty plné červů.
To jsou mé vzpomínky staré více než třicet let. Docela by mě zajímalo, jak to vypadá dnes. Chodí vaše děti do školní jídelny? Jaké mají zážitky? A vzpomínáte na svá léta na základce a na školní jídelnu?
Z redakčního archivu
20.1.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 45 | Doporučit článek | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - "Kde máš polívku?" Traumata ze školních jídelen.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Moje děti berou občas obědy - jen z kuchyně MŠ. Máme malotřídku poblíž MŠ a školní děti chodí na jídlo tam. Ale není to nic suprového - strašně solí. Polévky jsou opravdu přesolené... Navíc já solím malounko,t akže ta sůl je tam o to více cítit. Zkoušela jsem také oběd ve "velké" škole, kam přecházejí naše děti od páté třídy a ta polévka taky - sama sůl. Navíc starší dcerka by mohla jíst úplně bez soli, ale více slané prostě nesní...takže byla cca rok bez obědů - nejedla to. Teď už tam mám obě dcery, takže doufám, že když platím dvoje obědy, že aspoň mladší hezky pojí, prý si i přidává. Jinak syn je ještě v MŠ a jí slušně - naučil se jíst vše ve školce, doma nejí nic moc a vybírá si, ve školce zbaší vše. Aspoň bude mít i první 4 roky školy stejnou kuchyni, na jakou už je zvyklý a snad bude baštit.
Já si ze základky pamatuju zatuchlý smrad z jídelny, tlusté a flaksovaté maso a dojídat... Na střední jsem platila obědy jednou - nestačila mi volná hodina na vystání řady a jídlo. Jídelna byla pro 3 školy, takže po týdnu jsem ostatní stravenky odhlásila a bylo. Aspoň jsem byla hezky štíhlá a ne jako teď po třech dětech 
Ja si pamatuji na jedine trauma a to z MS.Vodil me tam a vyzvedaval deda.A ja si dodneska pamatuji, ze jsem nemohla pozrit jablka v zupanu( myslim, ze se to tak jmenuje).Proste ty jablka mi pripadaly takovy nahnily a delalo se mi spatne. Ale ucitelka prikazala, ze domu muzu jit az to dojim.Deda prisel chvili cekal a nakonec jablka dojedl sam.Ucitelce jsme ukazali prazdny talir a slo se domu.Deda byl fat super.

Fuuuj polévka- ve školní jídelně vždy studená- nikdy nejím polévku a žiju taky

Mě starší sestřenice strašily, jaký že blafy budu jíst v Maximu (naše jídelna), ale mě tam chutnalo. Dozor jsme měli jen v družině na 1. stupni, museli jsme jít vychovatelce ukázat talíř se zbytkama a ona podle toho, kolik jich bylo, buď dovolila odnést nebo poslala dojíst
Kdo nechodil do družiny, měl myslím v tomhle volnost. I na gymplu nám dobře vařily, i když časem jsme na obědy přestaly chodit, aby nám zbyly prašule... Přežívaly jsme na polívce, ta byla bez stravenky k nalití na stole.

Já jim vše... né vždy sním celý talíř, ale nevybírám si
trauma ze šj nemám, tlustý masíko si též pamatuji, mlíkovou polévku také (tu teda z MŠ)... naštěstí mě do jídla nikdy nikdo nenutil, co jsem snědla, to jsem snědla... zbytek odnesla k okénku. Jó nepříjemný kuchařky jsou všude, ale najdou se i příjemný
učitelský dozor si ze šj nevybavuji 

Petruša: hlásím se do klubu
.jpg)
Santé: to máme stejně, to musím říct tchánovi, že nejsem jediná, on se mi vždycky když tam jsme na obědě směje že pitvám 

Michalap: tak nesouhlasím, já krom toho tlustého masa si myslím, že problémy s jídlem nemám, ale tlusté prostě fakt 

Když si vzpomenu na to hnusné tlusté maso ( preparuju to dodnes, i skoro mikroskopické tlusté prostě odkrajuji), které jsem se pokoušela ukrýt třeba pod brambory, ale byla jsem obyčejně odhalena, fuj, fuj Seděla jsem tam obyčejně tak dlouho, až družina odešla a já to vrátila. Některá jídla mi tam chutnala - šišky s mákem, dušená mrkev a asi ještě něco, ale nějak si vybavuju spíše ty blafy 


Tohle máme za sebou,já jsem jedla všechno kromě rajčatové polévky.Ale peníze za stravenky mých dětí byly z 80% vyhozenédo luftu. Většinou na gymlu a proto, že nechtěly stát frontu, protože se sešlo 200 lidí ve stejnou dobu na stejném místě. A to oproti ZŠ vařili božsky a pestře. Doma se vařilo podle manžela, hodně maso s masem, dceři jsem dělala i něco navíc nezmasého. Dneska si každý z nich vaří podle svého a to velmi zdravě,až se divím. /A pak má dcera absťák a přežere se v mekáči
/

ako dieta som jedla malo...fakt malo...stacilo par hryznuti do jablka a bola som najdena na cely den 
uz do skolky pocuvala moja mama, ze som zas nic nezjedla.
zo skoly som nosila poznamky typu: Vasa dcera z obedu nic nezjedla, ani sa ho nechytila, len ho rozrypala...
v druhom rocniku ZS som bola pozbavena povinnosti navstevovat skolsku jedalen
od vtedy som v jedalnach nejedla...
bola som vyberave dieta a este k tomu som jedla male porcie, jedlo mi v skole vobec nechutilo, este tak tie buchticky so sodo kremom
ale mliekove poleivky, teple mlieko soma ni citit nemohla 
moja dcera zje tamer vsetko, polievky zboznuje, ma rada zeleninu aj ovocie, ryby, masko akekolvek, ryzu zemiaky...ale napriek tomu zo skolky chodieva velakrat hladna
nechuti jej tam... geny sa nezapru 

od septembra ide do skoly, na obed ju neprihlasim, bude chodit jest k babicke (este, ze je tu taka moznost) 
.jpg)
já taky nemám žádné trauma ze šklní jídelny. Jediný co si pamatuju byla mlíková polívka, ble, je mi špatně jen si na ní vzpomenu. A taky to tvrdý flaksovitý hovězí maso, dodneška ho nejím (teda snědla bych libové, když by nebylo nic jiného, jen ho nevyhledávám) a občas neslaný brambory
syn chodí, polívky mu moc nejedou, říká že jsou všechny skoro stejný jen jinak vypadají 
.jpg)
Já se hlásím mezi ty všežravce, co v šj snědli takřka všechno. Jediné, co jsem nemohla, byly plněné papriky, ale na ně mám alergii, takže to mě snad omlouvá... U nás byla polévka dobrovolná, bral si, kdo chtěl, já jak kdy, podle hladu. Jinak na základce i na střední podle mě vařili velmi dobře, ani u spolužáků jsem nějaké velké ofrňování neviděla, a to ze školdy nejsem zas až tak dlouho. Ani tácy nám nesmrděly, nádobí čisté, porce dostačující i pro kluky... Navíc jsem na základce prostě milovala jejich UHO s kolínkama 
Jinak u nás učitelky jen kontrolovaly, jestli se nevyhazuje celá porce, ale když tam prostě trochu zbylo, byl na to u okýnka připravený kanystr a vozili to prasatům... Dokonce ani s masem jsem nikdy neměla problém, asi jsme měli prostě dobré kuchařky, protože vyloženě tvrdé maso si tam nepamatuji, ani přímo flaksovité nebo tak. Já na školní jídelny vzpomínám ráda 
annie: 7:37: Nechodily jsme do stejné školy??? 

Jo, dětičky chodí. Ale polívky tam nejí ani jeden, takže už se neunavuju ptaním, co bylo za polívku
...
Když vás honí mlsná...
