Taky máte extra spoďárky na "co kdyby se mi něco stalo"?
Když jsem byla malá, vzpomínám si, že mi maminka vždycky vyhazovala spodní kalhotky, které již nesly viditelné stopy obnošenosti. „Tohle už nemůžeš nosit, co kdyby se ti něco stalo?“ Jakou souvislost má „kdyby se mi něco stalo“ se spodním kalhotkami, mi poněkud unikalo. Brzy mi bylo vše vysvětleno: „Představ si, že by tě třeba přejelo auto a odvezli by tě k doktorovi. A ty bys na sobě měla zrovna tyhlety ošklivý spoďárky. Co by si o tobě asi pan doktor pomyslel?“
Sice jsem nevěděla, co by si pomyslel pan doktor, ve svém dětském mozečku jsem však usoudila, že spodní kalhotky by byly asi to poslední, co by ho na mě zajímalo, natož aby je podroboval nějaké důkladné prohlídce a pohoršoval se nad visící nitkou z povoleného švu. A taky jsem si pomyslela, že je maminka asi trochu blázen.
Nicméně jsem tento model chování převzala taky. Pokaždé, když jsem – už jako dospívající a dospělá – vyřazovala vysloužilé spodní prádlo, které se rozrostlo ještě o podprsenky, vždycky mi prolétla hlavou maminčina litanie o katastrofické autonehodě a pohoršeném panu doktorovi. V duchu jsem si představovala, kterak mne záchranná služba se zapnutou houkačkou přiváží do nemocnice, kde si mě celou zkrvavenou přebírá místní personál, zbavuje mě oblečení, aby se konečně dopracoval ke spodním kalhotkám a podrobil je důkladné, znechucené prohlídce…
Pravdou je, že souvislost mezi nutností pěkného prádla v návaznosti na nenadálou návštěvu lékaře, se předává z generace na generaci. Těžko říct, která z našich prababiček s tím přišla jako první. Skutečnost je však taková, že tento model se praktikuje a je vštěpován dívkám snad v každé rodině.
A tak má většina z nás ve svých šuplících dvě hromádky prádla, některé pečlivky dokonce tři:
Na jedné je prádlo tak zvaně domácí. Pěkně pohodlné, zlehka vytahané kalhotky, které nikde neškrtí a používáme je nejčastěji v době menstruace. Na druhé hromádce je prádlo nové či zánovní, které si oblékáme, když jdeme ven. Pečlivky nejpečlivější pak mají ještě třetí hromádku, na které se skví výstavní kousky, které jsou oblékány pouze při plánované návštěvě doktora či při jiných významných událostech.
Pro většinu z nás je představa, že se někde „veřejně“ svlékneme a budeme na sobě mít poněkud omšelé spoďáry, velice nepříjemná. Bohužel, i při všech možných opatřeních se někdy taková věc stane. Obzvlášť maminky malých dětí jsou v tomto ohledu ohroženým druhem. To pak jedna taková, která celý den kmitá kolem dvouletých dvojčat a nádavkem ještě čtyřletého synka, s vyplazeným jazykem předává navečer děti manželovi a utíká se odreagovat na kurs břišního tance. A až na půli cesty jí dojde, že má na sobě kalhotky z té první hromádky. Pohodlné, čisté, leč již opotřebované. Žádná krajková decentnost, pořádné bombarďáky. Hrůza. Ne, že by si toho ostatní tanečnice všimly, ale dotyčná hříšnice o tom ví a nemůže se zbavit pocitu, že na ni během převlékání všechny ostatní pohoršeně civí. S ohledem na dotyčnou aktérku zachovám diskrétnost a nebudu zde talenku jmenovat. Ano, i to je důsledek drsné výchovné metody o nutnosti pěkného spodního prádla. Úplné kalhotkové trauma, řekla bych.
Jak to bylo u vás doma? Také jste v dětství slýchávaly děsivé historky plné nepředvídatelných nehod a zdravotnického personálu, který má úchylku na vaše spodní prádlo a lačně čeká na každou stopu sebemenší závadnosti? A co vy a vaše dcery? Jste věrny tradici a krmíte je stejnou teorií, kterou jste celé dětství a dospívání povinně konzumovaly i vy?
16.7.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 41 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Taky máte extra spoďárky na "co kdyby se mi něco stalo"?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
trochu jsem to vylepšila...beru zbytky kosmetiky, zubní pasty, blbé kartáčky...a vše poslední den letí do koše
no a mně před časem řekla kámoška...proč si na zájezd bereš nové spoďary? Já si beru staré, každý večer vyhodím...a mám místo v kufru na dárky
přišlo mi to geniální a aplikuju
jednou se mi v Paříži stalo, že před pokojem stála pokojská a zírala...
muž říkal,...to se chtěla podívat, kdo že je tak bohatej, že každý den vyhazuje spodní balení
.gif)
Já teda nemám 2 hromádky jako nějaké starší a pak hezké kalhotky. Jen je dělím na pohodlné bombarďáčky, ty jsou na doma a ty více sexy k mudrovi a co kdyby?
jelítko: dávám, ale zrovna dnes mě měl srazit nějaký spratek. Tak jsem na něho hulákala všechny ošklivý slova
Já už jsem z toho tak vytřepaná, že už dopředu mám strach, že se něco stane a svedou to na mě, že neumím jezdit na kole
Tohle se u nás nikdy netradovalo. Já nosím obyčejné hladké bavlněné kalhotky od Vietnamců za 40,- Kč a jakmile začnou být zaprané (bílé) nebo vybledlé (černé), vyhodím je a koupím si jiné. Dražší kalhotky bych si nekoupila, zvláště mi vadí krajkové z umělého materiálu - brrr!!
Taky mám v šuplíku dvě hromádky,na doma a na ven.A jak vidím,tak mánie s úklidem před odjezdem z bytu není jenom moje specialita.Já to mám ještě vymakané o vypnutí vody,abych nedopadla jako moje kolegyně.Asi před 6roky
jsem před odjezdem všechno znova zkontrolovala,ohlédla se a zrak mi padl na jističe.Cvak a spokojeně odjela do Ostravy.Večer mi udělalo v hlavě cvak a už jsem volala na všechny strany,že mám v mražáku jídlo a je ho třeba zachránit.Přítel otevřel lednici a spoléhal na sousedku,že to dodatečně uklidí,Po týdnu jsem pomalu potřebovala plynovou masku.Od té doby mě před odjezdem vyprovází syn větou,,Mami,nezapomeň vypnout jističe."
Souhlas s clankem naprosto stejna vychova...Hlavne babicka byla pedant. Parkrat se mi osvedcily nahradni silonky v tasce...
Neřeším blbosti a tohle blbost je.
.jpg)
jelítko: taky ,ale jak přijedem vše vyhazuji z kufrůůů je binec jak hrom ,ale je pravda ,že bych nešla ani do obchodu ,abych neměla uklizeno , 
sharon: 9.48 to mám v peněžence i náplast . Ibalgín,
UVita: 8:56 chudáku malej, dávej na sebe pozor, takovýhle věci 
Jinak s tim úklidem to mám taky, kvůli tomu, že za prvý mi chodí kamarádka krmit zvěř (rybičky a ještěry) a za druhá se hrozně ráda vracim z dovolený do uklizenýho bytu.
Jelikož máma chudák nevěděla kam dřív skočit, tak takovýhle věci neřešila, to spíš znám od babičky.
Já nosím pořád hezké kalhoty. Dneska se dají koupit za pár šupů. Roztrhané vyhazju nebo zašiju. Mám ale taky dvě hromádky. Normální hezké z 95% černé kalhotky na normální nošení a pak kalhotky na kolo. Když totiž jedu ráno do práce a v práci se pak převlíkám, tak si beru nové kalhotky, páč trochu se dole na zádech člověk přece jenom zpotí. A přece si kvůli půl hodině nebudu brát normální, který by se mi víc ničily. Takže až mě sejme auto na kole, sem v perdélce
tak já žádný kalhotky na ven a na doma nemám. Mám normální bavlněné kalhotky, které rozlišuju pouze tak, abych si vzorované nevzala pod světlé kalhoty. Doma chodím na ostro a co si řekne doktor mně nezajímá. Jen jednou si asi řekl, byla jsem mladá a krásná a bez podprsenky. Byla jsem tam v ordinaci jednou tak dlouho
Ale to mi už nehrozí
Poprve jsem o tom cetla asi tady, podruhe mi to rikala sestrenka, ze to tak ma (je to zdravotnice) a potreti jsem o tom cetla ted... Maminka mi to nikdy nerikala a me to nikdy nenapadlo... Mam o cem premyslet, diiiiky 
nemám žádné hromádky..všechno prádlo je kvalitní a pěkné..obnošené nekompromisně letí..takže je mi fuk,kdy mě přejede auto
medved: Příběh se kapku lišil, lednice byla stará, jako naše, měla společný ten spínač i s mrazákem. Paní umyla lednici a všechno z ní vyklidila. Pak už ji nezapínala, že má taky věci v mrazáku, to jí nedocvaklo.
Jinak já se spíš bojím, co když se zabijeme v autě a najdou po nás nějaké intimnosti, to mě děsí víc, než případný binec.
