Náměsíčnost nebo duševní porucha? Taky děláte v noci psí kusy?
Myslím, že to zná každá z nás. Spánek holt občas není ani posilující, ani klidný, ale někdy v něm prožíváme doslova horory. Já jsem na takové situace skutečný expert. Někdy mívám sny tak živé, že se s tím neumím vypořádat sama. Pak chodím v noci po bytě a hledám někoho, kdo mi pomůže „problém“ vyřešit. Můj přítel si už zvykl, že ho občas přepadnu se zcela nelogickou otázkou, na kterou ovšem čekám naprosto logickou odpověď.
Jeho velkým přáním je, aby se mu podařilo trefit do mého rozpoložení a navázat tak se mnou nějaký hodnotný rozhovor. Zatím se mu to nepodařilo, protože jeho odpovědi vždy postrádaly logiku, čímž přispěl k mému rychlému probrání. I když někdy to probrání zas tak rychlé není...
Před časem se mi zdálo, že nám naši známí po dobu své dovolené svěřili kočičku, abychom se o ni pěkně a zodpovědně postarali. V tom snu jsem si s hrůzou uvědomila, že je sobota, kočičku jsme obdrželi ve čtvrtek a že jsem ji od té doby neviděla, nekrmila, nenapájela. Vzbudila jsem se děsem, že ta chuděra nebohá někde pod válendou zmírá hlady a žízní... Vstala jsem, oblékla si župan a šla za přítelem, který ještě seděl u PC. A jak jsem toho byla plná, okamžitě jsem na něj vybafla: „Kde je ta kočka?“
Jelikož přítel je na mé noční akce velmi dobře vycvičen, okamžitě se zorientoval a bylo mu jasné, o co jde. Bez zaváhání odpověděl: „Dali jsme ji sousedům.“
Opět se netrefil. Tato odpověď samozřejmě postrádala logiku a mně v mém podivném spícím deliriu došlo, že se snaží si ze mě utahovat. Tím mě tedy dost namíchnul.
Velmi důrazně jsem se ohradila: „Ty mě neštvi. Děláš si ze mě srandu, myslíš si, že spím. Ale já nespím! Kde je ta kočka, se tě ptám?“
To byla skutečně dlouhá řeč. Vzala vítr z plachet i příteli, který zjistil, že jde do tuhého. Na to nebyl připraven. A tak zatímco hledal slova a sumíroval si, co mi odpoví, já jsem se začala pomalu probírat.
V hlavě se mi postupně rozsvěcovalo a došlo mi, že žádnou kočičku jsme v domácnosti neměli a nemáme. A pak jsem mu předvedla závěrečnou náměsíčnou etudu, kterou miluje ze všeho nejvíc. Z rozhořčeného pohledu jsem plynule přešla k nechápavému, posléze k chápavému... a vše jsem zakončila úlevným úsměvem idiotka, který právě přišel na to, jak se dělají bábovičky.
„Hihi, tak už je to dobrý. Jdu zase spát.“ Důstojně jsem odkráčela a sama nad sebou vrtěla hlavou. Jsem blázen, nejsem blázen? Myslím, že nejsem blázen, ale pravda je, že když mě tyto noční běsy polapí, velmi silně o tom pochybuji.
Co vy? Máte nějaké podobné historky? Také chodíte v noci po bytě, komunikujete, přestavujete nábytek..? Křičíte ze spaní tak, že z toho ochraptíte?
26.11.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 26 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Náměsíčnost nebo duševní porucha? Taky děláte v noci psí kusy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ja myslim, ze vsechno co popisujete je uplne normalni. taky jsme meli desy a krik, njn holt.
--
oblekame-andilky.cz
.jpg)
loupák: tak nočních děsů jsme si užili od necelýho roka do cca 4,5 staršího syna. Tehdy vydřžel s otevřenýma očima hystericky ječet a chodit po bytě většinou půl hodiny a nedalo se vůbec nic dělat, na nic neragoval. I teď občas je mimo, mele blbosti a nereaguje, ale aspoň neřve a netrvá to tak dlouho ale jen pár vteřin
Koukám, Meryl, že se přítel rozhodně nenudí 
YXH: Ono se mi to poslalo znovu odpoledne???? Asi mam namesicni pocitac.
S tou dekou jsem se jednou u znamych odebrala do kuchyne a spala do rana na lavici, az mne probudila zima. Nevedela jsem jak jsem se tam dostala a bylo mi receno, ze jsem se zvedla, bafla deku a rekla ze tam s nima spat nebudu. Oni mysleli, ze jsem vzhuru a ja si nic nepamatovala.
Jagea: Jak to ze jsi jeste vzhuru 
.jpg)
Ze spaní mluvím,nadávám,hulákám,chrápu-prý.Ale začínám i cestovat.Humorné co mám na talíři už přes rok-před ranním odjezdem jsem večer nadělala řízky,zabalila do úhledných balíčků,uložila do lednice.Ráno bylo okno dokořán-a několik řízků za balíčků chybělo.Zda jsem je sežrala či vyházela z okna netuchám.
Méně humorné-ve 2 hodiny v noci jsem se probrala před zaklapnutým bytem,kde nikdo nebyl,ve spacím tričku a bosá /mohlo být hůř,často spím vysvlečená/.Do rána jsem byla u sousedů,chlap který se vrátil z cesty naprosto nechápal kde jsem,bo doma se všade svítilo,auto před barákem.Z toho je mi úzko dodnes
Jako mala jsem sebrala perinu, prisla do obyvaku, prepinala programy a pak se zachumlana v perine usadila do kresla. Nasi na me koukali s otevrenou pusou, ani nic nerikali, pak me jen odvedli zpatky do postele. Jako dospela obcas neco reknu , v takovem tom stavu kdy usinam nebo se probouzim. Tuhle jsem se ptala manzela, jestli ma sbaleny hracky na cestu (meli jsme jet druhy den k nasim) a rozcilene mu rikala, at ztisi dopis
.gif)
ruzenka: segra už v tom taky umí chodit za ty léta,teď mi dlouho neříkala,že by to měl,je mu 14,tak už je to snad za nima
ruzenka: to je fakt tragikomický
loupák: u mojej dcerky pomahalo len tisit. nesmiete prist k postielke potichu, uz ako sa priblizujete k postielke je dobre na neho hovorit, aby vnimal vas hlas 
pekne si k nemu sadnut a hladkat ho, opakovat mu nejake slova ako napr.: uz je to dobre, tisko, ano, ano, uz je dobre....
sice na kazdeho zabera nieco ine, na tu moju nezaberalo nic, az som zsitila, ze ju netreba budit, lebo chyti este vacsi hysak...no a pozitivne je to, ze ako to prislo tak to aj odide, len to chce pevne nervy
hlavne vela trpezlivosti rodicom, je to naozaj unavne, moju to drzalo vyse roka 
toto je klasicke namesacnictvo vacsinou ked to chyti deti, tak z toho vyrastu, ale vraj dospely clovek, by to mal riesit, casom sa to moze zhorsit a vlastne sa to neda nijako ovladat 
to je na tom to nebezpecne, cele konanie je zavisle na sne
ja to zatial poznam len u mojej dcery, je s nou fakt zabava, da sa s nou rozpravat ale niekedy jej nie je rozumiet niekedy mi povie aj vsetko mozne co cez den zazila "najlepsi" zazitok je, ked chcela prejst cez stenu do izby kedze na tej stene boli oprete otvorene dvere, hlavickou buchala do dveri a mlela: A idem a idem! nevedela som ci sa mam smiat, alebo mam plakat
ruzenka: 
přesně co popisuješ má můj synovec a má to většinou,když na něj leze nějaká choroba,říká bludy,brečí,nedá se stišit,až sám zase usne a ráno nic neví-sträšný
loupák: nocny des je nieco ine...to deita palce, krici a neda sa prebudit. ak sa o to pokusas, dieta chyti este vacsi hysak, rano si to voebc nepamata
dadka: to byl pěknej sen
.gif)
monja: můj syn ve svém "vynikajícím" období honil po pokojíčku metrové rybilky
pořád jsem netušili, co to vidí, až jednoou v koupelně koukl do vany a zhodnotil situaci: zase se scvrkly, malý nechávam žít....
