Obtěžuje mě šéf. Bojím se ozvat, abych nepřišla o práci.
.jpg)
Nevím, jestli mi někdo dokáže poradit, jak mám vyřešit nepříjemnou situaci, do které jsem se dostala. Připadám si jako v pasti a nevím, jak se z ní dostat ven. V práci mě totiž obtěžuje šéf.
Je mi třiatřicet let, jsem samoživitelka s pětiletou dcerou. Mám za sebou hodně náročné období, kdy jsem byla na pracáku a marně sháněla práci. Nikde mě vzít nechtěli. Žily jsme s dcerou z podpory a ze sociálních příspěvků, což bylo hrozné. Už bych to nikdy nechtěla zažít.
Před půl rokem jsem konečně práci získala a byla opravdu šťastná. Je celkem slušně placená, na jednu směnu a s volnými víkendy, což je pro mne v mé situaci důležité. Kolektiv je taky dobrý, bez problémů jsem do něj zapadla. Opravdu bych si neměla na co stěžovat, kdyby nebylo šéfa.
Je to takový starý obšourník, který zneužívá své situace. Firma mu patří, takže on je zde vlastně ta nejvyšší instance a ani nemám u koho si na něj stěžovat. Celou dobu, co zde pracuju, mne obtěžuje. Má dvojsmyslné poznámky, nevhodné dotazy na můj sexuální život, jak může, tak si sáhne a když dám najevo, že mi to není příjemné, jen se tomu směje.
Bavila jsem se o tom s kolegyněmi, skoro všechny mi řekly, že to takhle zkoušel na každou, ale po nějaké době s tím přestal. Stejně jako já, ani ony se nijak razantněji neozvaly ze strachu o práci. Já už jeho chování snáším půl roku a začíná mi docházet trpělivost, bojím se, že se jednou neudržím a buď mu něco od plic řeknu, nebo mu rovnou jednu vrazím. Tím bych si podepsala ortel a mohla bych se jít opět klouzat na pracák.
Každý den, když jdu do práce, mám sevřený žaludek, když vejde do našeho provozu, úplně se rozklepu, protože pokaždé přijde ke mně a začne s těmi jeho pitomými vtipy, poplácá po zadku, občas zajede rukou ještě níž, tuhle mě dokonce jakoby náhodou pohladil přes prsa.
Cítím se nesmírně poníženě, mám na sebe vztek, že to strachy trpím a nedokážu se ozvat. On ví, že jsem sama a nikoho nemám, proto si tak dovoluje, u ostatních s tím přestal, většina z nich je vdaná. Ale na mě si dovoluje a nevypadá to, že by s tím chtěl skončit.
Nevíte, jak by se tahle situace dala řešit, abych od něj měla klid a zároveň si to s ním nerozházela a nepřišla o práci? Toho se totiž strašně bojím, bydlím v ústeckém kraji a tady je to s prací hodně špatné.
24.2.2015 Rubrika: | Komentářů 42 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Obtěžuje mě šéf. Bojím se ozvat, abych nepřišla o práci.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak to je dost nepříjemná situace. Na jednu stranu chápu, že přijít o práci nechcete, ale na druhou stranu si myslím, že právě v takovéto situaci by bylo asi nejlepší dát výpověď a dívat se po nějakém jiném zaměstnání. Co se týče té výpovědi, tak by vám možná mohl přijít vhod třeba tento článek: https://www.mojepenize.com/vypoved-z-pracovniho-pomeru-co-si-nesmi-zamestnavatel-dovolit/
Je to fakt těžký. přijít o práci v dnešní době je průšvih. Co třeba nenápadně nadhodit, že v milostným vztahu dáváš přednost ženám? Ale fakt jen nenápadně naznačit. Mohl by mít problém s homosexualitou, tak aby tě pak nevyhodil kvůli tomu.
Určitě bych se ozvala.
zkus zaůkolovat nějakou ? kolegyni či kamarádku myslím tím ve smyslu že třeba paní manželka bude jistě plesat radostí
když obdrží info ,popř fotečku s lísajícím se šéfíkem, třeba zajede šmejd 
třeba doma není takový šéfík jak se zdá na pracovišti no a při nejhorším mu ji natáhneš někde veřejně stejně máš jen dvě možnosti hrdost nebo dobrej flek 
Renee: mně dotěrové bavívali i jako dvacítku...na každého platí něco jiného. Ale nejlepší je takové to přímé- nejsi můj typ a nelíbíš se mi. Ale můžeme být kamarádi
To je takové spolehlivé antikoncepční..
Každopádně karetina rada se mi líbí nejvíc 
Vtipná a zároveň úderná. Tenkrát jako relativně mladé děvče bych nečeho takového asi nebyla schopná (i když někdy jsem mu ty narážky vracela celkem obstojně, jenže to jsem musela být zrovna ve formě a to bohužel nebylo vždycky), zato dneska už bych si s obtížným hmyzem poradila raz dva. Ale znáte to, jak to chodí. Když už by si ženská věděla rady, nikoho ani nenapadne na ni harašit, protože už ji samotnou díky věku považuje za obtížný hmyz
Mám podobnou zkušenost, takové obtěžování jsem snášela dlouho, mezi svým 25. a 30. rokem. Šéf po mně strašně jel, ale jen tak "ze srandy", doma měl manželku a dvě malé děti. Práci jsem měla ráda, pryč se mi nechtělo, a zlá jsem na něj taky být nechtěla - bude to možná znít divně, ale když pominu to neustálé obtěžování, byl to skvělý člověk, v práci jednička, k podřízeným zlatý, na odměnách nešetřil, kdo cokoliv potřeboval, vyšel vstříc. Nikdy neměl špatnou náladu a práce s ním byla opravdu bezvadná. Jenom ty jeho věčné narážky, "nenápadné" osahávání, dobývání se do pokoje na služebních cestách..... 
Já měla taky manžela, ale tomu jsem nikdy nic neřekla, protože byl výbušná povaha a já nechtěla dělat problémy.
Tak jsem to všechno mlčky snášela, nikdy jsem to nekomentovala, když sáhl, odtáhla jsem se, když měl narážku, vtipně jsem ji vrátila (pokud jsem zrovna měla nápad). Vše se vyřešilo ve chvíli, kdy nastoupila nová kolegyně, která se mu taky líbila. Sice prý ne tolik jako já, ale narozdíl ode mě ta se neodtahovala, na narážky se usmívala jako měsíček a na služebních cestách mu dveře svého pokoje ochotně otevírala (narozdíl od mých zamčených na několik západů a předstírání, že hluboce spím a jeho naléhání neslyším ). Nakonec vše dopadlo tak jak asi muselo - oba se rozvedli, protože jim na to jejich protějšky přišli. Ve vztahu potom pokračovali, ale ne dlouho, dneska už má každý zas někoho jiného (tedy už několikátého, je to už spousta let, co se toto událo).
Já teda nevím, ale někdo kdo jste nově nastoupily do práce jste věděly, jak se jmenuje manžel/ka vašeho šéfa a kde bydlí? Já to nevím ani po dvanácti letech u firmy, osobní záležitosti se tady neprobírají. S kolegyní u stolu jo, ale o šéfovi víme z osobních věcí pramálo...
Kdybys tam byla dlouho a mohla se ohánět svými pracovními výsledky, aby si hodně rozmyslel tě ztratit, tak by sis mohla dovolit nějakou z těch rad. Ale obávám se, že v takové pozici nejsi a jakmile si dovolíš nějaký protiútok, prostě tě vyrazí. Na tvém místě bych na to prostě nereagovala a tvářila se frigidně, na fyzické kontakty samozřejmě striktně odmítavě, ale slušně. Bez emocí, bez grimas, klidným věcným tónem mu řekni, že ti vadí fyzický kontakt a požádej ho, aby to už nedělal. Jako když si jdeš nafasovat mejdlo. Máte konvalinkový? Děkuju, jste laskav. nashledanou. Když uvidí, že tě to nezajímá, tak ho to pravděpodobně přestane bavit a najde si nějakou, co ječí, hihňá se, zlobí nebo má jakékoliv reakce,protože tam ví, že se trefil.
Taky si na něj můžeš stěžovat nadřízenému, pokud není přímo majitel firmy. Ale pak pravděpodobně taky poletíš
A i kdybys nakrásně ten mail na manželku sehnala, tak to dopadne stejně. Jestli jsi jediná, koho momentálně obtežuje, dojde mu, kdo to psal.
Jako já tyhle hajzly nesnáším. Zlikvidovala bych ho za to i za cenu ztráty zaměstnání. Ale zas chápu, že každej si to nemůže dovolit. Tak z toho zkus vybruslit aspoň takhle.
.gif)
sallie: mluvíš mi z duše ...tohle jsem chtěla napsat .....jakmile by mi sáhl na prsa nebo na zadek tak bych mu tak zmáčla koule že by na to dlouho nezapoměl....zmetek... nějak jsem nečetla jestli je ženatý.....poslala bych anonym jeho ženě co si dovoluje k zaměstancům.....
... on to podle mě dělá právě proto, že ví, že se ho vlastně "bojíš", dělá mu dobře ten pocit, že jsi bezbranná, že tě má ve své moci... v okamžiku, kdy přejdeš do protiútoku, nejspíš ho to přestane bavit.... Pokud si netroufáš na fyzický kontakt, tak bych třeba hlasitě řekla něco jako "chcete si to rozdat tady na kopírce?" - a začala si třeba vyhrnovat sukni nebo rozepínat halenku... ale chce to s humorem, aby se to dalo přejít jako žert... předpokládám, že pak by si dal už pokoj....
nejlepší obrana je útok - až ti příště sáhne na prsa, vjeď mu do rozkroku nebo ho štípni do zadku nebo něco takovýho....
Co když žádnou manželku nemá?
Dvojsmyslné poznámky a různé narážky se dají ignorovat nebo odpálkovat, tam bohužel Adéla zaváhala, dala najevo, že jí to vadí a neumí se bránit , ale třeba ještě není pozdě.
Přejít do útoku podobným způsobem asi nezvládne a pán by se toho naopak mohl chytnout, ale ty pohrdavé pohledy snad zvládnout jdou. A fotka fešného svalovce na pracovním stole by taky nebyla možná marná
Tak mu zkus rict, ze mas pritele. Proste po vikendu rozhlasim, ze jsem si nasla bezva chlapa co dela nejaky sport a je hodne telesne fit. No a kdyz zase sefik zacne, tak mu rict, ze by se to priteli nemuselo libit, a ze by mu mohl rozbit cifernik, kdyby se to od nekoho nahodou dozvedel. Nikdo prece nemusi vedet, jestli jsi sama nebo ne.
Asi to tu schytám, ale můj názor je naprosto odlišný než názory předchozí. Já rozhodně nejsem typ, co by si liboval v sehrávání komedií typu kamarád stojící u práce nebo tvrdit, že mám pohlavní chorobu. Podle reakcí kolegyň se jedná o kecálistu, co toho víc navykládá než provede. Takže já bych prostě nereagovala (pokud pisatelka není schopna ho vtipně odpálkovat). Přijde mi, že Adéla dlouho neměla chlapa (nebo ten, co ji opustil byl její první a poslední), protože jinak by nad takovýma kecama mávla rukou a na pokus o tělesný kontakt důrazně řekla: "Ale no tááák." Takže moje doporučení po Adélu - v sobotu dát děti na hlídání, oháknout se a jít si zašpásovat na diskotéku.
Jako v každé práci je něco - v příští práci bude pisatelku šikanovat blbá kolegyně a té další bude mít nižší mzdu atd. atd.
.jpeg)
On boj se šéfem je hodně těžký a většinou předem prohraný
Napadla mě skrytá kamera, dát ji na nějaké místo, aby to bylo pěkně natočené, s pohrůžkou, že to pošlu jeho ženě, ale za to by asi taky mohla vyletět. Když se jí bude chtít zbavit, tak si způsob najde. Tak jí to znepříjemní, že nakonec raději odejde sama, to tihle hajzlové moc dobře umí.
