Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Jak se mám smířit s lesbickou orientací mé dcery?

Jak se mám smířit s lesbickou orientací mé dcery?

Už dva týdny to vím a celou tu dobu jsem v šoku a nedokážu se s tím vyrovnat. Moje čtyřiadvacetiletá dcera se mi přiznala, že je lesbička. Jakoby se mi zhroutil celý svět, vím, že bych si na to měla zvyknout a brát dceru takovou, jaká je, ale je to pro mne hodně těžké.

Dcera je jedináček, s jejím otcem jsme se rozvedli, když jí bylo devět let. On si založil novou rodinu, dceru si bral zpočátku pravidelně každý druhý víkend, ale po té, co se jim narodilo dítě, byly návštěvy čím dál řidší, až asi po dvou letech ustaly úplně. Dcera to nenesla lehce a já se jí snažila vše vynahradit. Měly jsme spolu moc pěkný vztah, dokonce ani puberta nebyla nijak strašná.

Když chodila na střední školu, hodně se mi svěřovala se svými láskami, byla jsem taková její vrba. Postupně chodila s několika kluky, asi jako v tom věku každý mladý člověk. Nikdy jsem neměla sebemenší důvod si myslet, že by její sexuální orientace byla jiná. Po maturitě si našla práci a za půl roku se odstěhovala, šly bydlet s kamarádkou do spolubydlení. Pronajaly si společně byt. Ani v tom jsem nic neviděla, dělá to tak spousta mladých, kteří se chtějí osamostatnit.

Když se odstěhovala, logicky se naše vzájemné kontakty omezily a nevídaly jsme se denně. Ale aspoň jednou v týdnu ke mně přišla, většinou o víkendu, někam jsme si vyšly a všechno bylo v pořádku. Jen mi bylo divné, že nemá žádného přítele. Kdyby měla, svěřila by se mi. Když jsem se jí na to zeptala, zahrála to do ztracena, prý se nikdo vhodný neobjevil.

Takhle to šlo pár let až dosud. Přesně do víkendu před dvěma týdny, kdy mi dcera řekla, že by mi chtěla říct něco hodně důležitého. A přiznala, že je lesbička. Její partnerkou je právě ta dívka, se kterou bydlí. Bylo to pro mne jako studená sprcha, asi jsem nezareagovala zrovna citlivě, vlastně jsme se pohádaly a když odcházela, bylo mezi námi pořádné napětí. Já jsem jí totiž v tom prvním šoku řekla, že by mě v životě nenapadlo, že z mého dítěte bude úchylák. Teď mne to mrzí. Jenže ještě víc mě mrzí, že se nikdy nedočkám vnoučat, ž budu pravděpodobně člit nemístným dotazům a poznámkám od svých rodičů, příbuzných i sousedů. Něco takového se neutají a když už mi to dcera řekla, tak asi ani nemá potřebu to dál tajit.

Vlastně ani nevím, jestli mi někdo může pomoci. Vyrovnat se s tím musím sama. Jenže nevím, jak. Svou dceru mám samozřejmě stále ráda, ale nějak se to ve mně pere. Od toho zásadního rozhovoru jsme spolu nemluvily, ona nevolá mně a já nevolám jí. Kolikrát už jsem její číslo skoro vytáčela, ale vždycky jsem to zatípla.

Co byste dělaly na mém místě? Mám to být já, kdo první zavolá? Jak s ní mám mluvit? Zatím nejsem ve fázi, kdy bych s tím vším byla srovnaná a asi bych nebyla schopná jí říct, že je vlastně všechno v pořádku a beru ji takovou, jaká je. Protože já se s tím opravdu nedokážu vyrovnat.    

Dáša


23.7.2015   Rubrika:   |   Komentářů 102   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,7/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Jak se mám smířit s lesbickou orientací mé dcery?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-102
Cinderella
Cinderella - 4.8.2015 15:13

Almega: ona je dneska voda zadarmo? smajlik - 42

 
Barča Z
Barča Z - 2.8.2015 22:11

Dasa...... Mila damo,budte rada,ze je vase dcera zdrava.To co se ji libi uz nechte na ni.Jsou lide ,kteri jsou na tom opravdu spatne a musi se smirovat s tim ,ze se narodili v jinem tele.Jak by jste se treba smirovala s tim,ze mate zenske telo,ale citite se byt muzem,mozna ,ze by jste prave od vasi dcery cekala hodne pochopeni.smajlik - 61

 
Milda3
Milda3 - 31.7.2015 10:07

Dášo,uvědomte si že jste ji porodila vy, už s tou orientací za kterou nemůže ona ani vy,tak to tel.číslo dotočte a dejte to do pořádku,později by vás to asi moc mrzelo,přijít třeba o dceru a možná se i dočkáte toho vnoučete od dcery nebo její přítelkyně,přál bych vám to

 
YXH
YXH - 27.7.2015 14:08

kubikm: Jo co se tyce zneuzivani deti je to uchylka, ale o tom jsem nic nerikala. U deti jsem myslela svoje vlastni potomky smajlik - 58

 
Linda
Linda - 27.7.2015 11:40

Co bych delala na tvem miste?? Zvedla telefon nebo prdel a zasla za dcerou, poradne se ji omluvila, vysvetlila ji,ze to pro me byl sok (i kdyz ani to neni omluva za tve chovani) a snazila se s ni promluvit na tema, jak to vidi a citi ona. Pro tebe je evidentne na prvnim miste jak to vysvetlis rodicum a okoli a az na druhem jak se citi tva dcera (byt dospela)!! Jasne a vnoucata jsou to nejdulezitejsi na svete a rozhodne je nemuze mit dcera bez manzela, co ???? ...pane boze byt tva dcera at ti snad ani neotevru, vubec se nedivim ,ze se ti nesverila driv. Dáso vzpamatuj se, tve pocity jsou tvuj problem a casem se s nimi srovnas, ale dcera je jednou tva dcera a je takova jaka je a ne takova, jakou jsi si ji vysnila. tak ji ber takovou jaka je a ne takovou jakou si ty a pribuzenstvo predstavujes!

 
Almega
Almega - 27.7.2015 8:33

Já jsem děti mít nechtěla a mám dvě.Děti zatím jsou svobodné,nechtějí se množit.Vůbec mi nebude vadit,když se žádných vnoučat nedočkám.Svět je přelidněný,situace politická se zhoršuje,kdovíjaké hordy nám přijdou vyplenit naši zemi - jednoho dne bude voda jen za peníze a kdovíjak to bude s dýcháním vzduchu...Takže perspektivy nejsou dobré a nakonec bude asi lepší vymřít,než živořit. Dáša je příliš maloměšťácká,asi se nad "problém" nepřenese.Zbytek života bude o samotě fňukat a všem v okolí vykládat,jakou nespravedlností trpí už xx let.Dcera si bude žít svým životem a nebude se muset bát nějakých trapných zásahů ze strany matky.I to by bylo určité řešení.

 
PEGG
PEGG - 27.7.2015 8:07

sharon - 24.7.2015 19:34 - každý jsme jiný a když to člověk nemá vyřešené sám v sobě, těžko mu vnucovat nějaký názor a to se netýká jen tohoto případu.
Ale mně by to osobně vůbec nevadilo, někdy se přistihnu při myšlence, že bych byla snad raději, kdyby si dcera přivedla nějakou hodnou holku.
Já to totiž řešila už před několika lety, kdy byl syn ještě v 27 doma a nikoho neměl. A vyhodnotila jsem si to už tenkrát, že pokud bude šťastný s nějakým klukem, budu šťastná i já a klidně oželím i vnoučatasmajlik - 68 Nakonec si přivedl moc hodnou holku a v podstatě se ze dne na den odstěhoval a teď to vypadá, že se možná dočkám i těch vnoučat. Tedy výhledově, jak oba říkajísmajlik - 68

 
PEGG
PEGG - 27.7.2015 7:57

kubikm - 24.7.2015 10:20 smajlik - 47smajlik - 68

 
Verera
Verera - 26.7.2015 22:54

Každý by měl nakládat se svojí sexuální orientací tak, aby to bylo přijatelné pro všechny, kterých se to týká. Tady se mluví o dospělých lidech, kteří dělají to co dělají dobrovolně a jsou schopni to posoudit. Pedofilové za svoji orientací asi taky nemůžou, ale objekt jejich zájmu se nemůže bránit, to je něco trochu jiného, pokud si najdou způsob, jak se s ní vypořádat bez účasti dětí, tak není důvod je odsuzovat.

 
kubikm
kubikm - 26.7.2015 22:27

YXH: no mě by tedy vadilo, kdyby někdo prznil malé děti....to je taky sexuální orientace...

 
YXH
YXH - 26.7.2015 22:03

illča: smajlik - 47smajlik - 47 Mas pravdu. Kdyz lidi chteji nekoho bit, hul si najdou. Mam od mala vadu chuze. Co jsem si vyslechla ja i mamka si nikdo nedovede predstavit. Od jedne pani mamka vyslechla, ze proc mne neda do ustavu, tak te pani rekla, ze do ustavu patri ona. Kdyz jsem sla s partou z letnaku (byla jsem po 8 operaci o berlich), tak mi bylo receno, at nelezu do autobusu, ze kdyz jsem mrzak mam sedet doma. Sli jsme tenkrat vsichni asi 7 km pesky. Zvladla jsem to i s berlema. Nestezuju si, nefnukam, jenom rikam par prikladu z mnoha. Proto vim, ze jakakoliv sexualni orientace at uz deti, nebo vnoucat by mi nevadila. Jen bych se je snazila utvrdit v tom, ze at jsou lide na ne jacikoliv at si z toho nic nedelaji. Jsou to jenom hloupe reci a zle reci, protoze jim zavidi cokoliv jineho (od dvoji vysoke skoly az treba po jinak klidny zivot) a tak si jako zaminku najdou treba tuhle vadu. Lidi hledaji vady na jinych aby povzbudili svoje ego, protoze sami jsou neschopni.

 
Verera
Verera - 26.7.2015 18:32

Z toho článku vyzařuje jen samé já- jak já se s tím mám vyrovnat,co tomu řeknou naši sousedi...jak to bylo pro dceru těžké se s tím vyrovnat, to tě ani nenapadlo? Taky možná měla jiné plány do života. I když teď už je situace výrazně lepší , pořád se musejí potýkat s reakcemi okolí. A o to bolestivější je to, když takhle hrozně reagují nejbližší, někdo, od koho dcera očekávala když ne podporu, tak alespoň přijetí. Asi tušila, že nebudeš jásat, ale stačilo by říct něco ve smyslu:" Víš, budu potřebovat nějaký čas, abych to strávila, ale jsi moje dcera a mám tě ráda, chci, abys byla šťastná."
Nechápu, co jsi použila jako argument pro hádku, to je jako bys jí vyčítala jiné vrozené věci, třeba že je vyšší než ty nebo má nohu 43, vidíš, jak je to absurdní? Vyčítáš jí v podstatě , že nechce naplnit tvé sny, ale kvůli tomu děti nejsou.

Zkus si něco přečíst , internet je plný příběhů na tohle téma, a pak jí zavolej a velice se jí omluv. Samozřejmě, že máš volat ty první, ona se ti nemá za co omlouvat a nebude volat,aby slyšela další nadávky. Nemusíš jí lhát, že ti to nevadí, to by stejně poznala, ona asi tuší, že to pro tebe taky není lehké, ale tvoji reakci a sobectví si opravdu nezasloužila a měla by to od tebe slyšet.

 
sharon
sharon - 26.7.2015 17:39

kubikm: to je právě to kdyby.....teď uvažuju tak ...a kdyby se mě to týkalo budu jistě uvažovat jinak......ale znovu říkám tak jak tak ...mě samotné uvnitř by to vadilo.....tím nechci říct že bych děcko zavrhla...

 
kubikm
kubikm - 25.7.2015 19:12

JITUSKA70: smajlik - 56prý...prý je možné se vyléčit, ovšem to musí chtít ten dotyčný
v našem baráku je toho důkaz
1 kluk měl z fetu problémy s játry, skončil na infekci ve špitále...tam se k ničemu nedostal a tak požádal, aby ho potom dali na léčení...zatím unikl
zato druhý? od zdi ke zdi, ani metadon nepomohl...

 
kubikm
kubikm - 25.7.2015 19:08

sharon: smajlik - 56já ti přeci nic nevymlouvám, věřím, že bys s tím mohla mít problém
ale to je to, co člověk přesně neví
myslí si...kdyby...tak bych
a potom nastane situace a kolikrát bys jednala zcela jinak, než sis myslela

hele, kdysi jsem si myslela, že kdybych nemohla tancovat a sportovat, že bych se zabila
ve 29 letech jsem ochrnula...a co? straším tu dodnes a naučila jsem se s tím prostě žít

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-102
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78116.
Archiv anket.