Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

kdyz se ti svira zaludek ve tvem vztahu tak to neni dobre... rikas ze jeho "mlceni" ti pripada jako citove vydirani - a to je podle mne snad uz forma domaciho nasili ne? Domaci nasili neni jenom fyzicke, ale i psychicka - a slysela jsem, ze psychicke nasili muze byt i horsi nez to fyzicke...

ja to vidim tak, ze timto vztahem ztracis cas a stejne jednou, az pretece hrnec, tak od neho odejdes...

masara: Ty jo,to je tedy síla....V takovém vztahu-nevztahu bych tedy nebyla..K čemu je potom takový mlčoch dobrý??!!Já si musím popovídat,a děti taky,zasmát se,u vás to vypadá na živoření,né na život....

Utíkej od něj, dokud můžeš. Sama žiju s takovým člověkem skoro 30 let a dneska žijeme spíše vedle sebe, než spolu. Manžel je už trvale uražený a nikdo už ani nezkoumá proč. Děti se před návštěvou u nás jen ptají, jestli táta mluví. Dneska to u nás vypadá jako když spolu žijí sourozenci, každý svůj život. Ptát se po nějakém důvodu mlčení u nás nemá valný smysl, manžel žádný problém necítí a nebude se prý vyjadřovat ke každé blbosti. Že vztah, ve kterém se nekomunikuje, nemá žádnou perspektivu, ho také nezajímá. O problémech se nemluví, což se může jevit tak, že žádné problémy nemáme, ale opak je pravdou. Kupí se jeden na druhý, občas někdo něco zařídí, udělá, občas duplicitně, nebo naopak se nedělá nic.
Manžel nebyl nikdy žádný rétorik, ale komunikovat se s ním dalo. S postupem věku nás začal trestat mlčením, s takovým opovrhujím přehlížením. Je to čím dál horší, mít kam jít, už jsem to dávno zabalila. Souhlasím se spoludiskutujícíma, že JE to týrání, jeho jednání dává pocit vlastního selhání a trestu za něj. U nás je všechno špatně, bud jsem měla říct a neřekla, nebo řekla, připomněla a to je taky špatně, dělám z něj blbce. Tak občas jsem míň ve střehu, když začne mluvít, někdy i vtipkovat, ale za ta leta už vím, že je to jen epizoda, že zas bude u nás mrazivý ticho.

No domácí násilí zrovna ne, ale způsob psychické manipulace určitě. Ted v začátku vašeho společného bydlení se začínají rozdávat karty a jak si to ted zavedete, tak to budeš mít pořád. On asi, když se mu něco nebude líbit, tak zahájí bobříka mlčení...bylo by to fuk, kdyby tě to nedeptalo, kdybys mu to totiž dokázala nějak utnout, třeba tím, že ti bude pro smích, tak on by otočil.
Jenže takhle vidí, že taktika na tebe zabírá a tak v ní jede dál.

Sem s ním. Já nemám ráda ukecaný lidi, a na mlčení celé odpoledne neshledávám nic špatného, naopak. A z převychovávání chlapů jsem vyrostla už před 15 lety, kdybych nevěděla, o co jde, rovnou se zeptám, co je špatně. Buď mi to řekne a pak se to bude řešit, nebo neřekne, no tak nic a jdu si po svým. Nějaká činnost se najde vždycky.

tak na toho pozor, take jsem to zazila, casem se to zhorsovalo, nakonec jsem to vzdala, protoze prislo obdobi, kdy jsem o cizich lidech vedela vic nez o svem muzi. Rozvedli jsme se a bylo to hooodne osklive.

Tak já jsem si myslela, že můj tchán byl výjimka a když čtu diskusi, tak vidím, že takových citových vyděračů je dost. Psala jsem, že takové vzorce chování se většinou přenáší i na potomky. Můj manžel to taky párkrát zkusil, jednou se mnou nemluvil 2 týdny a byla jsem zdeptaná, protože jsem byla na mateřské, takže příležitost dostat se mezi lidi byla velice omezená. Pak jsem mu řekla, proč nemluví, co se mu nelíbí, že podám žádost o rozvod, ale tohle snášet nebudu. Byl velice překvapený, že je se vším spokojený. Na to jsem mu řekla, že když je spokojený, že to dává najevo hodně podivným způsobem, proč se takhle chová. Myslím, že kdybych se podvolila jako tchýně, tak se bude urážet a nemluvit pořád, protože u nich doma to tak bylo - tchán byl povýšený, rozmrzelý a ona se snažila vypátrat, co se mu děje, obletovat ho Podobně se chová i jeho bratr (švagr)

mashanka: A nebo taky nepřestane a bude pokračovat dál a dýl. Mám kamarádku, které je 50 a její manžel už drží rekord nemluví s ní od půlky ledna. A to ona si ho nevšímá, má svou práci koníčky. Obávám se, že je to jen styl vydírání a upozornění na sebe který může přerůst až v ignoraci. A vždycky byl takový, jen to trvalo v mládí kratší dobu a věkem se to prohlubuje, protože dokud měli doma děti, tak ona vždycky přilezla ke křížku. Teď už se s ním usmiřovat nechodí.
A uvažuje o rozvodu. Navštívila psychologa teda zatím jen jednou, tak uvidím..

Radím zavčasu vyměnit za jiný model. Nebo se s tím smiř a nauč se žít sama jen vedle něj.
Hrozná rada, já vím ale když vidím, jak to vypadá u kámošky věřte mi, to by nikdo nechtěl.

Já bych ti neporadila, abys byla ve střehu, ale naopak, abys to ignorovala.. Jakoukoli odezvou na jeho chování jej utvrzuješ v tom, že TOHLE FUNGUJE. Pokud to fungovat nebude, ty si budeš dělat svoje nebo půjdeš někam za zábavou (protože se samozřejmě s ním nudíš, když pořád mlčí), dělat to přestane, protože to nebude účinkovat

orinka: a když se ti k tomu přidá ještě žárlivost, tak lepší

Rozhodne to beru jako psychicke vydirani.muj ex to taky delal,urazil se kvuli malickosti a ja vetsinou nevedela proc.pak jsem se ho furt ptala,jestli je v poradku, co se deje, je nastvanej, proc je nastvanej atd atd.prislo mi to jak komunikace s malym ditetem. vsimli si toho i pribuzni, kdyz byli na navsteve,on proste nekomunikoval s nikym. jednou jsem to zkusila i ja se urazit a nemluvit a on prisel a ptal se jestli se na nej zlobim, jen jsem rekla ostre ne a odesla z mistnosti.celej den pak za mnou dolejzal. jinak jsem si taky myslela,ze by ani mouse neublizil,ale kdyz jsme se rozchazeli,tak jsem od nej dostala pres hubu.ja bych byla na pozoru bejt Zdenou.

babkatapka: zajímavé, tihle chlapi jsou snad naklonovaní! Jde s nimi vyjít jedině tehdy, když se jim podlejzá. Ti lidé jsou zakomplexovaní, ale než na to ženská přijde, někdy s nimi ztratí čtvrt století. Viz já. U nás v rodině to takhle nikdo nedělal, byli jsme dost otevření, tak jsem nemohla uvěřit tomu, že je to skutečný a nenapravitelný povahový rys. Tohle nemluvení byla jen část. Vlastně vypuklo pokaždé na jaře, touto dobou. Začlo to šíleným řevem kvůli nějaké blbosti a pak zas třeba dva měsíce vůbec nemluvil. Děs. Jestli by to takhle mělo být u zadavatelky dnešního příspěvku, tak jí radím jediné - rozchod.

martuš:
Já mám taky sklony spíš k té itálii, něčím třísknout, aspoň dveřma - a ten můj má zase sklony k mlčení. Je to někdy na palici pro oba, ale už jsme se hodně naučili krotit - asi věkem

Gwen: krindypindy! To byl teda ale dospělý muž!

pokud už má docházet k extrémům, je mnohem lepší "italské manželství" - oba si zařvou, příp. rupne talíř, vzduch se vyčistí a život jde dál. Já se hádat neuměla, jen mi to nemluvení strašně ubližovalo a o kolik krásných dní a nocí jsme přišli, pochopitelně se nedá miliskovat, pokud je něco nevyřešeného. Moje sestra se švagrem to sice přeháněli - oba ve stejném znamení narozeni - ale i jejich děti si zvykly. Za slovník se nemusel stydět ani dlaždič, ovšem nikdy tam nebylo žádné dusno. On dokonce po příchodu z hospůdky se již od dveří sunul po kolenou do pokoje s růží v zubech a nějakou dobrotkou v kapse. Sestra vždy říkávala: "sice bych ho nejraději zabila, ale cožpak se můžu na takového šaška dlouho zlobit?" - sice se rozvedli, pak znovu vzali a už jsou spolu více nežli 40 let