Vyměnil mě za mladší model
.jpg)
Ani ve snu by mne nenapadlo, že mě potká to, co zažilo tolik jiných žen. Před dvěma lety jsem oslavila padesátiny a k letošním narozeninám mi manžel nadělil žádost o rozvod. Jsem v šoku. Nečekala jsem to, nikdy bych si nepomyslela, že by naše manželství mohlo tahle skončit.
Brali jsme se, když nám bylo třiadvacet. (Jsme oba stejně staří). Brzy po sobě se nám narodily tři děti, všechny jsou už dospělé a žijí samostatně, nejstarší dcera už má i svou vlastní rodinu.
S manželem jsme mezi sebou nikdy neměli vážné neshody. I když ani nám se manželská krize nevyhnula, to když se manžel v necelých čtyřiceti letech zbláznil do kolegyně. Jejich románek trval pár měsíců, dlouho jsem neměla tušení. Když jsem se to dozvěděla, bylo mi hodně zle. Manžel slíbil, že vztah ukončí, omlouval se, ujišťoval mne, že mu na mně záleží, prosil o druhou šanci. Dala jsem mu ji, ačkoli mi ještě hodně dlouho trvalo, než jsem tu hořkou pachuť z jeho selhání ze sebe dostala.
Nicméně po pár letech bylo všechno jako dřív, možná dokonce i lepší. Jak děti postupně rostly a osamostatňovaly se, měli jsme s mužem i víc času sami na sebe a užívali si to. V jednom období to dokonce bylo, jako bychom prožívali něco jako líbánky.
Před dvěma lety jsem zaznamenala z manželovy strany změnu v chování, ale přičítala jsem ji věku, únavě, obavě o ztrátu zaměstnání. S tím vším se potýkal a hodně jsme o tom mluvili. Nikdy mne ani ve snu nenapadlo, že by za jeho proměnou mohla být jiná žena.
Byl to pro mne šok. Manžel musel vyjít s pravdou ven, protože jeho milenka s ním čeká dítě. Je jí dvaatřicet. Manžel mi řekl, že se s ní seznámil předloni a nemohl si pomoci. Zasáhlo ho to prý jako blesk z čistého nebe a strašně se trápil. Mě má rád, nikdy mi nechtěl ublížit, ale do ní se prý doslova bezhlavě zamiloval. Jak mi bylo, když mi tohle všechno líčil, si asi dovedete představit.
Jenže co jsem mohla dělat? Nic, držet ho u sebe násilím nemůžu, a i když mne to, co mi provedl, nesmírně bolí, snažím se zachovat jasnou hlavu. Okamžitě po jeho přiznání jsem mu řekla, ať se odstěhuje, což také udělal. V současné době probíhá rozvodové řízení, vycházíme spolu slušně a korektně, tak doufám, že se na všem bez problémů dohodneme.
Jen já jsem hodně smutná. Připadám si oklamaná, zneužitá, odkopnutá. Najednou mi došlo, že jsem vlastně stará, sebevědomí mám na nule a postupně se smiřuji s tím, že už zůstanu sama. Když se tak dívám kolem sebe, je to velice častý jev, kdy manželé opouštějí své ženy, se kterými prožili velkou část života. Jakoby se jim najednou zatemnil mozek. Vrhají se do náručí mnohem mladších partnerek, kterým tito starší muži imponují.
Je mi z toho nějak zle. Něco takového si přece nezasloužíme. Nechápu, jak mohl můj manžel zahodit tolik společných let, vzpomínky…
Vlastně ani nechci žádnou radu, protože v mém případě žádná neexistuje. Nezbývá mi, než se nastalou situací smířit. Ale docela by mne zajímalo, jestli je mezi vámi některá, která prožila něco podobného jako já. Zůstaly jsem po manželově odchodu už samy, nebo je šance, že i žena ve vyšším věku může nalézt nového životního partnera? A dá se vůbec ve starším věku zvyknout na nového muže? Neumím si to představit. Možná proto, že v koutku duše si moc přeji, aby se ke mně můj manžel vrátil.
1.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 102 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vyměnil mě za mladší model
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ahoj, vidim, ze je tu obnoveny "pohyb", tak sa ozyvam aj ja. Povodne som sa snazila cesky, ale som Slovenka, budem po slovensky. Vidim aj citim, ze ty, M.Ar.Tina, stale dufas. Zelam ti zajtra vela stastia, hoci, po tom, co pises, asi tej nadeje vela neostane. Myslim, ze on sa tak rozhodol uz davno, a aj ked pises, ze nie si zatial pripravena nieco pre seba urobit, zacni. Mam pocit, ze od vasho vztahu este cosi cakas. Necakaj. A necakaj, ze snad i tvoja nastupkyna pochopi, co si prezila. To by si sa nacakala!! Slova utechy sem ani nepasuju. Ty sa pozbieraj a hlad si svojho zivota.
Ráda bych věřila,že NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ.Tolik věcí se za tu dobu změnilo.Najednou jezdí spolu na výlety a ještě se tím chlubí veřejně,jak jim to spolu sluší...A co my dva spolu?nevzal mě ani od kina,natož na výlet.Je to ke mně tak nefér.Snažila jsem se mu to říct ,že mě tím ubližuje.Přilévá mu olej do ohně.Ale co až mu dojdou síly,podlomené zdraví(již jsem psala)peníze....Třeba se mýlím,třeba je to opravdu lepší než se mnou.Ne,nechci se mu mstít,ale i ona snad pochopí že jsem to neměla jednoduché,tím čím jsem si prošla.Za těch 22 let spolužití v dobrém i zlém.Je těžké se z toho vypovídat.Nevím zda má cenu na něj čekat,nejsem stále připravená něco dělat pro sebe,na tož něco mít nového.Nicméně 10.5. se jdu poprat o to co tak miluji.
.jpg)
Zapojuji se teprva dnes, ale snad si to Mirko přečteš. Znám případ ve svém okolí. Známá, místo gratulace k 55. dostala žádost o rozvod. Probíhalo to u nich stejně. Ona je silně věřící. Nechala ho jít. K 60. se vrátil. S kufříčkem a s prosíkem, jinak by byl bezdomovec. Nestačil tempu mladý holky. Vzala ho zpátky s jizvou na srdíčku a teď prožívají docela spokojené stáří. Jeho to trochu změnilo a pokořilo. Byl kdysi dost panovačný. Třeba se ti taky vrátí a ty zatím užívej samostatnosti a svobody. Jezdi na výlety, můžeš-li do lázní atd. Drřím palce.
.gif)
hodne
Ahoj Mirko, přesně to co popisuješ znám. Zažila jsem zatím "jen" tu Tvoji první fázy. Manžel mne i děti opusti kvůli pobláznění k mladší kolegyni před 3 lety. Ovšem na dny byl zpět. Pak následovala snaha z obou stran (mé i jeho) o urovnání. Vypadalo to, že se to i povedlo, ale...do dneška nejsem schopná mu věřit,před rokem jsem od ní objevila SMS, takse v tom plácám. Ale teď se vrátím k Tobě.Mám jedinou radu, jdi do kina na filmy Ženy v pokušení a Nějak se to komplikuje. Problematika je u obou stejná - manžel vymění ženu za mladší model,.....z kina budeš odcházet s vyšším sebevědomím a dobitou energií. Veř mi. Plánuju, že na ty filmy hlavně na ten český-Ženy v pokušení zajdu ještě jednou.....Zkus aspoň toto. Držím palce. Kdybys chtěla, napiš mi,jak ses po té první nevěře s tím vyrovnala, já to zkouším už 3 roky a vůbec mi to nejde. Díky
Někdy se stane,že ti dva,co spolu žijí jen tak "vedle sebe",po nějaké době se opět spolu udobří a dožijí šťastně a vesele spolu....
a ještě něco, o hodně lépe se snáší tohle břímě, když člověk není na to sám, když má někoho, o koho se může opřít. Dost možná, že i já bych nakonec změnila názor a vznášela se na obláčku, obrazně řečeno. Takhle ale ne. I teď jsem dost těžký marod, nechci naříkat, nemám to ve zvyku, a ani to nepomůže, jenom to, že jsem sama, nemůžu chodit a nemá mi kdo dojít ani na poštu, nebo pro kousek ovoce. Opakuji, nelituji se. Takový je život.
M.Ar.Tina: to je právě to, co jsem měla na mysli i já. Vložila jsem do bytu hodně peněz a teď se toho vzdát? Nemám tolik prostředků, abych začla znovu. Ano, dá se začít, ale za jakou cenu? Hypotéku bych splácela v mém věku do kolika let? Většinu času je pryč, jezdí domů jenom na pár dní, život jsem si zařídila podle toho. I za cenu pocitu ne úplné svobody,i tak. Po rozvodu bychom stejně bydleli jako doteď. Neptám se, co s tím. Vyřešila jsem to takhle.
M.Ar.Tina: to je právě to, co jsem měla na mysli i já. Vložila jsem do bytu hodně peněz a teď se toho vzdát? Nemám tolik prostředků, abych začla znovu. Ano, dá se začít, ale za jakou cenu? Hypotéku bych splácela v mém věku do kolika let? Většinu času je pryč, jezdí domů jenom na pár dní, život jsem si zařídila podle toho. I za cenu pocitu ne úplné svobody,i tak. Po rozvodu bychom stejně bydleli jako doteď. Neptám se, co s tím. Vyřešila jsem to takhle.
Majetek?Když se do něčeho vloží takové usílí,hodiny a hodiny práce,slevit ze svých zájmů,a najednou se to během chvilky rozplyne.Tak co vás první napadne?Co a jak,co děti,za co budeme žít.Bytu se nemůžu vzdát,kde bychom bydleli my?A jestli jak povídá že se mu stýská po dceři,tak atˇ s tím něco dělá.Ještě nám zanechal hypotéku,kterou dcera ,abych na to nebyla sama musí přispívat,ale už si neuvědomuje,že jí tím krátí šanci se osamostatntit.6 let.Nebo mě tím chce donutit se vzdát bytu?Mě neposlouchá,má úplně světýlka jinde,a začal se chovat jako pubescent,nechce si nechat zadní vrátka?Ne to je blbost.Už se bojím i o to aby neudělal nějakou špinavost.Nemohu již s ním ani byt jako kamarádka,ale budu muset se bránit,atˇ se mu to líbí nebo ne.Bodá mě to u srdce,ale jinak to nejde.Nejde o vypočítavost,ale jde o nás dvě,tolik let jsem si myslela jakýho mám super muže,ale tedˇ jak se chová,bych nikdy nevěřila,že jsem s ním vůbec mohla být.Jak se změnil.Doufám,že si snad uvědomí,že to není takové jak si oba idealizovali.Ale budu jej chtít na zpátek?Nevím
No to by jí ale vadit vůbec nemělo. protože ona svoji půlku majetku od manžela přece dostane při majetkovém vyrovnání. Krácen tudíž nebude nikdo. A děti mají dědit rovným dílem. Mají na to nárok. Ať to bude to maličké, které se narodí, nebo společné dospělé děti z prvního manželství...
Když se tu nadhodila otázka majetku - rozvést/nerozvést, napadá mne jen jedna věc, která by mi vadila, že když se Mirka rozvede a manžel se ZNOVA ožení, pak po něm jednou nebudou dědit jen jeho děti (jejich společné plus jeho nové), ale poloviční podíl zdědí jeho nová mladá manželka..
Jsem ve stejném věku jako zakladatelka vlákna. Proto jsem i reagovala, protože tohle téma se mě z více důvodů týká. A nenazvala jsem Tě vypočítavou. Napsala jsem, že udržovat nefunkční manželství kvůli nějakému z toho plynoucímu prospěchu, čímž důchod bezesporu je, mi přijde mimo jiné vypočítavým. Je to stejně nefér jako si někoho kvůli prachům vzít. A asi bych neměla dobrý pocit z toho, že je partner třeba na tom špatně a já spekuluju, co asi zdědím. Ne. Pokud si dva nerozumí, vyzkoušeli veškeré dostupné možnosti - vždycky je asi jeden, kdo chce jít od toho víc a ten druhý se snaží, vyčkává, přesvědčuje ho - pokud se jeden z nich i zamiluje nebo z nějakých jiných důvodů trvá na tom, že si takto společný život nepředstavoval, má právo tu změnu uskutečnit. Ten první, co se zdá být iniciátorem a viníkem, i ten druhý, co se jeví jako opuštěná a zklamaná oběť. Odejít může chtít zrovna tak ona jako on. Kdyby tazatelka byla na místě svého muže, asi by to prezentovala takto: zamilovala jsem se, chci odejít a muž se pořád staví na zadní. kdy pochopí, že pro mě to skončilo a chci se jen rychle dohodnout na formalitách...? Neschvaluji výměny za mladší modely, ale každý má právo si zvolit, jak a s kým chce žít. A ať slibujeme při vstupu do manželství cokoliv, řada lidí prostě časem změní názor. Dřív nebylo tolik rozvodů, protože se různé věco držely pod pokličkou, nemluvilo se o nich, manželství se udržovalo dál uměle...kvůli dětem, kvůli lidem, kvůli majetku, ze zvyku, z pohodlnosti, z neschopnosti se rozhodnout...A byli ti lidé lepší než ti, co otevřeně řeknou - já chci jít a já pro to hned teď něco udělám? To je otázka do pranice. Každý z nás jistě zná páry, co si doma navzájem či jeden druhému vytvářeli malé peklo. Trpěli oni, trpěly děti. Nebo si žili po svém a tvářili se jako ukázková rodinka. Přitom se ani třeba nesnažili jednou za rok na svátky udělat si společnou pohodu. K čemu je takový život? Ptám se. Podle mě fakt k ničemu. Nemůžu si pomoct.
Ne, vím, že jsem se rozhodla správně v mé situaci. 
rychlonožka: kolik je ti let, rychlonozko?
