Jak na dospělého vzteklouna?
Je mi 32 let, dva roky žiju s přítelem ve společném bytě. V posledním asi půlroce se v jeho chování něco změnilo. Začal být často nepřiměřeně vzteklý. Dřív takový nebyl, nevím, jestli se celou dobu přetvařoval a teď dal bez zábran průchod svým negativním povahovým vlastnostem.
Jeho vztek se projevuje tak, že musí do něčeho praštit, bouchnout, něčím mrsknout. A bohužel, vždycky při tom něco rozbije. V tom emotivním návalu je mu úplně jedno, co to odskáče. Naposledy ho chytil nějaký amok a vší silou hodil těžký zapalovač, který měl zrovna v ruce, na kuchyňskou linku a rozbil můj oblíbený hrneček na čaj, který jsem navíc měla jako památku po své babičce.
To ale není jediná věc, která vzala za své díky tomu, že se neumí ovládnout. Podobně skončil i televizní ovladač, zrcadlo v předsíni, jednou dokonce praštil vzteky pěstí za jízdy do předního skla v autě.
Nevím, co s tím. On působí strašně klidně, dlouho je trpělivý, ale jakmile tu trpělivost ztratí, je zle. Ty záchvaty vzteku nejsou nikdy namířeny proti mně, ani je nezpůsobuju já. Vždycky je to „odjinud“. Teď naposledy ho naštval kolega, se kterým řešil nějaký problém po telefonu, a odnesl to ten můj hrneček po babičce.
Po chvíli se pokaždé uklidní a omlouvá se mi za ten úlet, ale mně z toho přesto není úplně dobře. Co když se jednou tenhle neovladatelný vztek obrátí proti mně? Nebo budu zrovna na ráně a schytám to třeba vrtačkou do hlavy, když mu nepůjde vyvrtat díra do zdi?
Nikdy jsem se u nikoho s ničím podobným nesetkala. Nevím, jak bych měla co nejlépe reagovat, případně to celé nějak řešit. Když se s ním snažím o tom v klidu promluvit, že by se měl více ovládat, odkýve mi to, prý ho to mrzí. Ale za týden, dva, za měsíc se opět stane něco, čím mi doslova nažene hrůzu.
Nemá některá z vás zkušenost s podobným vzteklounem? Dá se takové chování odnaučit?
27.7.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 39 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak na dospělého vzteklouna?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Určitě vyhledat odborníka a léčit se. Takový nával vzteku může zapříčinit i smrt. Bude to rok co tak zemřela malá Rozárka. Přítel dcery mé kolegyně prý byl taky moc hodný.Pak hlídal Rozárku a umlátil ji k smrti. Prý upadla ve sprše a pak z postele. 
Zranění odpovídala spíš nekontrolovatelnému vzteku a mlácení a kopání kam se dalo. Zemřela po dvou dnech v nemocnici. Nikdo by to do něj neřekl.
Docela by mě zajímalo, jak by reagoval, kdyby Jitka ve chvíli jeho záchvatu začala ječet že už má toho jeho chování plný zuby, že to nemíní snášet, nadávat nevybíravými výrazy a třískat jeho oblíbenými věcmi, prostě předvést přesně to , co on.
I když záleží jak moc by byl rozjetý, může v tom být jisté riziko.
Jak na nej? zastrelit!
Jadvinka: Ten můj pracuje v terénu, může se vyřádit venku v polích, tak mi to asi zůstalo dlouho utajeno 
odlaska: Nebo by měl dospělý člověk vědět, jak se odreagovat nějakým neškodným způsobem.
Něco podobného jsem měla doma, časem jsem se terčem jeho vzteku stala já a facky a slovní útoky byly na denním pořádku. Neříkám, že je to stejný případ, jen bych si sakra rozmyslela, zda s takovým člověkem být nebo ne. Co hůř- mít s ním děti. Dospělý člověk by se již měl umět ovládat.
.jpg)
Asi se to odnaučit nedá, ale možná by se dalo ho vycvičit, aby si rozbíjel svoje věci.
Udělat mi tohle s oblíbeným hrnečkem po babičce, vezmu první jeho oblíbenou věc a poletí z okna - mám přece vztek, takže to přece musí pochopit - samozřejmě, že bych se mu potom omluvila, to dá rozum.
Možná pomůže, když pocítí, jaké to je
Asi se to odnaučit nedá, ale možná by se dalo ho vycvičit, aby si rozbíjel svoje věci.
Udělat mi tohle s oblíbeným hrnečkem po babičce, vezmu první jeho oblíbenou věc a poletí z okna - mám přece vztek, takže to přece musí pochopit - samozřejmě, že bych se mu potom omluvila, to dá rozum.
Možná pomůže, když pocítí, jaké to je
Mám takového kamaráda. Zlatý chlap, ale má přesně tyhle výbuchy vzteku kvůli maličkostem. On teda nerozbíjí věci, ale tříská s dveřma a nadává lidem kolem sebe. Někdy dost krutě.
On to změnit nedokáže. Když je v klidu, tak to o sobě ví a všem se nám i předem omlouvá. Sám říká, že vybouchne a za vteřinu už o tom ani neví. No, bohužel je asi jedný, ostatní si to pamatují velice dlouho. I když se snaží, tak to prostě neovládne .
Asi ti nezbyde nic jiného, než si promyslet, jestli má tolik jiných kvalit, že to budeš ochotná (a schopná) vydržet anebo změníš lokál...
Jituš,rozhodnutí je na vás,já vám jen přeju,aby jste nedopadla,jak moje ségra,která si taky vzala chlapa,který občas ve vzteku něčím hodil,časem to přešlo v rozbíjení něčeho,např:opravoval dvířka na obývací stěně,ty mu nějak nechtěli držet,tak s nimi začal po té stěně třískat,až vymlátil všechno sklo a zdemoloval ji,nebo nemohl naladit nějakou stanici na rádiu,tak ho chytnul a rozmlátil ho a časem ten hajzl zjistil,že nejlépe se mlátí manželka,tak se pravidelně při nějakém nasrání pouštěl do ní,trvalo 10let,než od něj odešla,to se stalo před 7lety,šrámy na těle i duši má stále,omlouvám se za slovník,ale když vám o půl třetí v noci zazvoní zmlácená ségra s dvěma dětmi v náručí,všicni v očích hrůzu,tak jinak než hajzlem ho nenazvete
.gif)
Renee: to samé jsem řekla tomu svýmu.-Jelikož ti je přes 50 jednou tě jebne 
a já tě tady budu vozit po zahradě na vozíčku a dám ti najíst jen když se mi bude chtít.Nebo -no jen zuř až tu padneš na znak zakopu tě a hned si dovedu nějakého hezkého pohodáře,který mi tu nebude zuřit.Někdy zuří ještě víc a někdy sedne na kolo a jede vyplavit vztek
Přiznám se, že já vydržím hodně, ale když bouchnu, mám slovník jak dlaždič. Naštěstí už neházím předměty, ale v mládí jsem to občas udělala - jednou jsem dokonce hodila i nůž po manželovi, teda jen směrem k noze. Naštěstí jsem minula, ale on si to pamatuje a dodnes ze mne má respekt. 
Ovšem čím jsem starší, tím jsem flegmatičtější a už mi jen tak něco nevytočí, takže nanejvýš někdy sprostě nadávám, ale není to moc často. Jinak sestra jako dítě jednou dostala záchvat vzteku, já ji zavřela do pokoje a ona v zuřivosti rozkopla skleněnou výplň dvěří a pořezala si nohu. Dneska, po letech, je nejmírnější člověk, co znám - až moc, její potomci jí už přerostli přes hlavu, občas by ty parchanty měla pěkně seřvat, protože její mírný přístup je jaksi v jejich případě zcela mimo mísu.
.jpg)
Taky mám doma takovýho chlapa. Párkrát do roka mrskne ovládačem kamkoli do prostoru, např skoro hotovu boudu pro psa, rozštípe na kousíčky, protože je nervák a zrovna mu něco nejde, jednou při opravě světla u auta ho vzteky prokopl a má pod kotníkem 5 stehů. Ale jak rychle vztek přijde, tak je i pryč a je jak mílijus už jsem si zvykla
Kdyz by byl v klidu, klidne bych mu rekla, ze me to desi a ze se bojim. Kdyz to na nej prijde, odchazela bych, nereagovala, nevsimala si. At zacne delat nejaky sport, pravidelne. To pomaha i ja jsem velky vztekloun, kdyz na to prijde (a to pry pusobim klidne, haha), mne pohyb pomaha hodne, dokazu se lip ovladat.
Hm, to dělá můj muž občas taky. A taky mě to děsí. Řeším to tak, že odcházím do jiný místnosti a vůbec na něj nereaguju, dokud se neuklidní. Taky to nebylo nikdy proti mně, vždycky kvůli nějaký prkotině. Jednou jsem se mu snažila vysvětlit, že když takhle běsní, vyskakujou mu žíly na čele, je rudej jako rak, tím pádem mu strašně stoupne tlak a jelikož už není nejmladší a nejzdravější, může ho při takovým záchvatu jednou klepnout, infarkt nebo mrtvice, a bude po ptákách 
A ať nepočítá s tím, že já mu pak budu dělat ošetřovatelku 
To docela zabralo, na svoje zdraví je totiž háklivej, zalekl se a od tý doby záchvat nepředvedl. Otázka je, jak dlouho mu to vydrží
Na druhou stranu to dovedu částečně pochopit, protože jsem sama horká hlava a jak se mi něco nedaří nebo mě někdo/něco rozzuří, neznám bratra. Ovšem já to řeším jen slovně - řvu jako tur, strašně sprostě a hlasitě, okolí se musí bavit
Verera: taky máš to potěšení žít se střelcem?Jo jsou takoví jak píšeš.Jen čas od času bouchnou jako kotel.
Taky záleží na tom jako má práci.Ten můj řídí 50 lidí a musí se krotit aby nebouch před nima a tak si to doma s radostí vynahrazuje.
