Mám strach, že ztratím vlastní dítě
.jpg)
Rozvádíme se. A alespoň mně je z toho pěkně úzko. Máme osmiletou dceru, která naším rozvodem dost trpí i přesto, že se jí snažíme celou situaci co nejvíce ulehčit a nezatahujeme ji do našich sporů. Adélka visí na nás obou, od chvíle, kdy se o našem rozvodu dozvěděla, je zamlklá, smutná, nešťastná.
O důvodech rozvodu se nechci moc rozpisovat. Pravda však je, že iniciátorem je můj manžel, který se zakoukal jinde a výsledkem je miminko na cestě. Se svou přítelkyní už více méně žije, i když s ohledem na naši dcerku se snaží trávit dost času i s námi. Ale už to není, co to bývalo, ta hořká pachuť u nás prostě je.
Nepopírám, že mne jeho nevěra a následně žádost o rozvod hodně ranily. Možná mám na celé věci také svůj podíl, podle něj je život se mnou moc složitý a komplikovaný, jsem přehnaně přecitlivělá a hysterická. Já se tak necítím, ale on to tak viděl a rozhodl se odejít. Bolí mě to moc, zpočátku jsem měla i hodně ošklivé myšlenky, kdy jsem ho doslova nenáviděla, ale teď se mi podařilo se s celou situací nějak vyrovnat a všemi silami se snažím, aby náš rozvod proběhl pokud možno klidně a důstojně a hlavně s ohledem na naši dceru.
A to je ten největší problém, který momentálně řeším. Manžel by totiž byl rád, kdybychom se domluvili na tzv. střídavé péči, kdy by byla Adélka týden nebo dva se mnou a pak stejnou dobu u něj. Takové řešení má určitě svou logiku a vzhledem k tomu, jak moc Adélka svého tatínka miluje, by bylo asi nejlepší. Já tam však mám jedno zásadní „ale“, přes které nejsem schopná se překlenout, ačkoli se opravdu hodně snažím.
.jpg)
Pokud bych totiž se střídavou péčí souhlasila, byla by Adélka ty dva týdny v měsíci nejen se svým otcem, ale rovněž s jeho novou partnerkou, což mi, přiznávám, nedělá moc dobře. Tu ženu zatím neznám, ale nějak zvlášť sympatická mi není. Rozbila rodinu s dítětem a připadá mi zvrácené, aby měla možnost zasahovat do výchovy atd.
Jenže tady nejde jen o mé pocity, tady jde především o Adélku, které bych nechtěla ublížit. Bohužel, můj (zatím ještě) manžel ji už se svou partnerkou seznámil, a dokonce jí sdělil i zvažovaný plán se střídavou péčí, s čímž malá nadšeně souhlasila. Když mi o tom vypráví, je to jeden z mála okamžiků, kdy vypadá šťastně. „Teta“ je prý moc hodná a veselá a navíc bude mít miminko, na které se Adélka strašně moc těší.
Jsem z toho strašně smutná, mám pocit, jako bych ztrácela své vlastní dítě. Samozřejmě, že chci pro svou dceru to nejlepší a přeji si, aby byla šťastná a spokojená, ale dobře mi z toho všeho vůbec není. Možná bych neměla být tak chápavá a tolerantní ke všem okolo, ale myslet taky víc sama na sebe. Co byste dělaly na mém místě?
3.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám strach, že ztratím vlastní dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Saxaaana: tak pokud máš někoho (babička, teta...), kdo ti může s dětmi pomoci, tak to snad jde. Ale jinak si myslím, že to musí být hodně náročné vychovávat dítě sám, když odmyslím 1 x za 14 dní víkend, kdy je dítko u taťky. Nemám s tím žádné zkušenosti, protože jsem se do takové situace nedostala, ale věřím, že to je náročné pro všechny.
Když jsi v zahraničí, tam to je asi jinak, snad lepší
punh: tak ja jsem trochu jiny pripad, u meho syna byla stridavka nemyslitelna, ackoliv jeho otec si ji moc pral. Nakonec rozhodla psycholozka, ktera ji radikalne vyloucila, bohuzel az po nekolika letech, kdy syn zil v neco jako stridavce (nebylo to uplne pul na pul, vetsinu travil u me). Ja nemyslim, ze kazda matka samozivitelka je hned ustvana, nervozni a nema zadny cas pro sebe, i kdyz financne to asi musi byt narocne, nevim, ja samozivila v zahranici a tam jsem se mela docela dobre.
Saxaaana: no a jak jsi to vyřešila, když jsi byla proti střídavé péči? Nevím, jestli tady někdo použil výraz "užívat si", řekla bych, že jde jen o odpočinek a nabrání sil, pokud má někdo dítě na starost sám, tak občas potřebuje "vypnout". Nebo myslíš, že je lepší v zájmu dítěte pečovat o něj sama a být uštvaná, nervózní, nemít čas pro sebe a užírat se, že to finančně není k zvládnutí ? Pochybuju, že tohle dítě ocení
Saxaaana: Takže bys radši, aby měl celý měsíc dítě manžel a ty jen občas na víkendy...
Asi budu jedina, ale ja bych do toho nesla. Neznam nikoho komu stridavka vyhovuje a z ja sama proti ni hodne bojovala. Dite nema nikde domov, dochazi jen na navstevu a pokud spolu rodice nevychazi, je stridavka nocni mura. Navic jsem si neporizovala dite kvuli tomu, abych mela pulku mesice volnou a mohla si uzivat, jak tu hodne pisatelek pise.
To že se stěhují rodiče a ne děti, to mi přijde jako lepší varianta, proč by děti měly přijít o domov, když spolu rodiče neumějí žít?
Ale většinou to není finančně únosné.
Děti jsou raději s tím rodičem, u kterého je pohoda, pokud budeš uštvaná a plná výčitek vůči bývalému manželovi, zatímco tam bude program pro ni , tak o ni přijdeš spíš než když se budete podílet na výchově stejným způsobem.
V tomhl je střídavá péče lepší než návštěvy na víkend.
Musíte se ale být schopni domluvit na aspoň rámcově stejných výchovných zásadách a spoustě dalších věcí , ale to už tu všechno zaznělo.
Pokud dcerce přestane střídavá výchova vyhovovat, tak se to dá asi změnit, ne?
Těch 14 dní je lepších než střídání po týdnu, dítě nebude mít pocit, že je až tak pořád na cestách.
Myslím si, že by jsi se musela hrozně chovat, abys ztratila dceru. Nesmíš se toho bát. Těžké to bude pro ni víc, než pro vás - dospělé.Hodně pevných nervů a ať Ti dcera dělá jen radost.
Zpočátku,než ta největší bolest přejde,cítíme hodně nenávisti,k těm,co nám ublížili.Ale časem vše jajsi ustoupí,a začneme přemýšlet praktičtěji.Dcera to zvládne,u obou rodičů,to jen my,dospělí na to koukáme jinak.Časem si najdeš jiného muže,a budeš ráda,že máš nějaké soukromí a volný čas i pro sebe.Držím Ti palce,ať se rozhodneš správně,tak jak sama cítíš.
kubikm: přesně tak, školy mohou mít odlišné učební osnovy, plány. Z tohoto důvodu by nebylo dobré, aby dítě chodilo do dvou škol
.jpg)
soud
je to tak - musí mít stejnou školu. to je podmínka aby sud stř. péči "dovolil"
ostatní tu už bylo napsáno, souhlasím
určitě musí chodit do stejné školy...ani si to nedovedu představit, každá škola má jinou možnost učení, tempo si řídí učitelé
vidím to tady na sídlišti - vnouček má matiku hodně napřed oproti jiné škole...
Soňo, chápu že žárlíš a že se bojíš, aby dcera neměla nakonec radši "tetu" než tebe. Ale k tomu mnohem spíš dojde, pokud najedete na klasický model, "maminka se přes týden stará a vychovává (to jest musí občas i něco zakázat nebo za něco potrestat) a tatínek s tetou jednou za dva týdny zorganizují báječný program na víkend, všechno dovolí (co by nedovolili, když je to jen na dva dny) a nakoupí hromadu dárků".
To už mi přijde mnohem lepší ta střídavá péče, kdy se oba rodiče podílí stejnou měrou jak na péči a výchově tak na zábavě. Ale je potřeba trvat na tom, že to bude se vším všudy, tedy střídat včetně praní, žehlení, řešení školních průšvihů a podobně. Taky je potřeba se jasně dohodnout, jak budete financovat výdaje za školu (pomůcky, učebnice, výlety, školy v přírodě...) a kroužky, oblečení, boty a další běžné nutné věci. Aby to nedopadlo tak, že novou bundu nebo boty bude vždycky "náhodou" potřeba koupit ve tvém týdnu, takže budeš všechno platit ty.
Nezanedbatelnou výhodou pak je, že budeš mít spokojené dítě a současně čas pro sebe a potenciálního nového partnera. Lepší než být uštvaná, vynervovaná a pořád sama s dítětem, ne?
pokud je střídavá péče možná, tak na ni přistup, u nás to nešlo pro vzdálenost bydliště, syn projevil přání bydlet u otce po 5 letech od rozvodu, i když mně spousta lidí měla za hroznou matku, tak jsem mu to umožnila, vydržel 3 měsíce a pak se ta strašně hodná teta stala tou nejhorší ženskou a od tý doby ji nemusí a je ochoten setkat se pouze s tátou a to mu je už 21, dcera k němu utekla po našich neshodách v 15 a v 18 se s prosíkem vrátila a už 5 let se s otcem nestýká, takže já bych byla pro střídavou péči ihned od začátku, ale spíš bych brala střídání po týdnu
Nika1: Hodná teta ukradla tatínka??? 
Kdyby totiž ten úžasný tatínek nechtěl, tak by se tohle v životě nestalo. Třeba ta "teta" ani nevěděla, že je ženatý, prvotní chyba je jednoznačně na jeho straně. 
Každopádně na to byli dva a ne jen ona.
