Život s filatelistou. Všechny peníze vrazí do známek.
Jsem úřednice, osm let vdaná, a můj manžel Karel pracuje jako programátor. Máme šestiletého syna a bydlíme v nájemním bytě. Na první pohled působíme jako spokojená rodina, ale opravdu jen na první pohled.
Můj manžel je totiž vášnivý filatelista. Ve svém volném čase vysedává nad svými sbírkami známek, které pečlivě třídí a sestavuje. Navštěvuje nejrůznější filatelistické burzy u nás i v zahraničí. Ve své pracovně si dokonce nechal ve stěně zabudovat trezor, ve kterém svá alba se známkami uschovává. To by mně tak nevadilo, každý chlap má přece nějaké své záliby. Horší je, že mi manžel takřka nepřispívá na společnou domácnost.
Jako programátor v soukromé firmě má nadstandardní plat, ze kterého však platí jen nájem bytu a služby spojené s jeho užíváním. Jinak veškeré své peníze dává do známek.
Já ze svého malého úřednického platu financuji celou domácnost. Na žádné dovolené, vyjma pobytu na chalupě jeho rodičů, jsme nebyli, a když chci synovi koupit zimní bundu, musím na ni ušetřit. Kdybychom byli nezaměstnaní a žili jenom z podpory, tak bychom samozřejmě museli žít skromně, ale s manželovým nadstandardním příjmem a mým úřednickým platem si přece můžeme žít velmi slušně a ne takhle živořit. Mnohokrát jsem manželovi domlouvala, ať více přispívá na domácnost a nedává peníze jenom do známek, ale všechny domluvy byly marné.
Jednou, když jsem ho zase žádala o peníze na provoz domácnosti, otevřel trezor, vytáhl alba známek a řekl, že to je náš majetek, ve kterém máme hezkých pár set tisíc korun. Když jsem mu řekla, aby tedy část našeho majetku prodal a koupili jsme si nové auto a zaplatili si dovolenou u moře, tak se hluboce urazil a tři dny se mnou nemluvil.
Svěřila jsem se taky své matce, ale ani tam jsem nepochodila, řekla mi, že můžu být ráda, že mám chlapa, který nekouří a nechlastá. To je sice pravda, ale on to není žádný med, když si jdu jednou za uherský rok posedět s kamarádkami do kavárny, přemýšlet, zdali si ke kávě mohu dovolit taky zákusek a dvě deci vína.
Jinak si s manželem po všech stránkách rozumíme, pomáhá mi s domácími pracemi a podílí se na výchově našeho syna. Chtěla bych vás požádat o radu, jak to zařídit, aby manžel více přispíval na společnou domácnost a nedával peníze jenom do známek.
1.12.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 163 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Chce ze mne mít nesvéprávnou puťku
- Vyčítá mi ovoce pro děti a sám hulí jako fabrika
- Tvoje peníze jsou moje
Diskuse ke článku - Život s filatelistou. Všechny peníze vrazí do známek.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kadla: My taky platíme za hypotéku a splátku úvěru ze stavebka míň než se v Brně běžně pohybují nájmy za podobné nemovitosti... A fakt mi přijde lepší to cpát do svého i za cenu toho, že se na 20 let zadlužím.
a .... už jsem měla vyplacený dům
.jpg)
a....: Hypotéka je nižší než nájem, alespň v Praze. Vím z vlastní zkušenosti. Bydlela jsem v nájmu dva roky. TeĎ platím hypo a dobře dělám. Souhlasím nastopro ve všem s Majuchou.
modroočka: Teď ti nerozumím, dům má přece nějakou pořizovací hodnotu, tak jak ji můžeš zaplatit, když nájem je pro tebe tak vysoký, že bys s ním neuživila rodinu? To hypotéka je nižší než nájem?
kareta: RD není prodělečný, za předpokladu že se k němu chováš slušně a zbytečně nic nerozbíjíš.
Kdybych měla platit nájem, nikdy bych neuživila rodinu. A pokud si umím udělat hodně prací sama a neplatím pracovní sílu, vždy se mi to musí vyplatit. A to jsem s firmou měnila střechu a okna. A pořád se mi to vyplácelo a penízky zbývaly.
Tvoje zkušenosti nesnižuju, jen počítáš ty nejdražší možnosti, které existují. A to patří k Tvé práci.
Verera: V pořádku, ať si to každý zařídí jak chce, když to vyhovuje oběma. Vám to vyhovuje tak, nám onak. Neexistuje jeden daný správný model, a to v ničem, natož v takové složité věci, jako je manželství. Nejdůležitější je najít shodu a oboustrannou spokojenost. Já bych si prostě chlapa, co by trval na společném účtu, nebrala za manžela. A je pravda, že se mi to ještě nikdy nestalo a vdávala jsem se dvakrát 
Takže se k sobě prostě lidi musí názorově hodit, to je celé.
A ne, první manželství kvůli penězům opravdu neskončilo. Peníze byly asi to jediné, co tam bylo v pořádku 
zimní bunda pr 6 leté dítě je cca 500- nová! Jestli na ni musí šetřit...tak by mne zajímalo, čím se živí
mam-ča: no..bůhví jak to bylo!
mashanka: JIstě to není málo, ale pořád ze zbývajících peněz, které vydělává Žofie, nezbývá na takové nutné věci, jako je bunda pro školáka.
To mi přijde děsivé, že manžel předpokládá, že manželka z peněz, ze kterých financuje domácnost, musí ušetřit i na základní potřeby, jako je oblečení pro dítě.
.jpg)
ze kterého však platí jen nájem bytu a služby spojené s jeho užíváním.
Pokud jsou v tom i energie, nepřipadá mi to málo
Renee: Já bych zas nechtěla mít manželství, kdy bych počítala, co je moje, co tvoje, co jsem si vydělala já a co on , jestli mám větší nárok jezdit naším autem já nebo on... vždyť je to šílený.
Jednou jste se rozhodli žít spolu, sdílet spolu určité věci i čas a od té chvíle by mělo být jedno, kdo co koupil, pokud to vyloženě není osobní dárek. Samozřejmě to musí být oboustranné, ne že jeden dává všechno ve prospěch rodiny a druhý milostivě pustí část.
Což mi připadá případ článku. Paní dává komplet všechno co má, pán jen menší část. Tohle prostě není rovnocenný vztah, on to tak nechápe.
Je hezké investovat do budoucnosti, ale ne na úkor přítomnosti.
Řekla bych, že situace se vyhrotila s nástupem kluka do školy, kdy se výdaje značně zvedly a příjmy zřejmě ne.
a....: 
majucha: Ale tak nikdo netvrdí, že není lepší bydlet ve svým než v nájmu. Sama taky bydlím ve vlastním bytě. Já jen lehce zpochybňuju výhodnost nemovitosti jako investici pokud jde o dům. Jen jde o to, že jít do vlastního za každou cenu není to pravé ořechové. Pokud člověk nemá hotovost alespoň na větší část investice a chce vše financovat z hypotéky, která mu odčerpá tolik, že je na životním minimu, je to dost sebevražedná záležitost. A kdoví, jestli stojí za to.
kareta: to je fuk... 
majucha: kdo tě tak osočoval?
