Opustil mne přítel. Mám být na Silvestra sama?
Blíží se Silvestr a já nějak nevím, co s tím. Krátce před Vánocemi se se mnou rozešel přítel a já to pořád nějak nemůžu vydýchat. Moc mi chybí a myslím na něj prakticky stále. Strašně moc bych chtěla, aby mi zavolal a vzal všechno zpátky, ale vím, že něco takového se asi nestane.
Chodili jsme spolu čtyři roky, ten poslední už za moc nestál. Hodně jsme se hádali, jak to bývá, většinou kvůli maličkostem. Bydleli jsme spolu a hádky se nejvíce točily kolem úklidu, nakupování a vůbec péče o domácnost. On se do ní totiž odmítal zapojovat a já si nechtěla připadat jako služka. Asi jsem mu svým věčným „buzerováním“ šla na nervy. Možná jsem to někdy přeháněla.
Na začátku prosince to v něm bouchlo a oznámil mi, že už má našeho soužití plné zuby, sbalil si věci a odstěhoval se k rodičům. Já zůstala sama v našem společně pronajatém bytě a bylo (a stále mi ještě je) strašně. To prázdno je k nevydržení.
Vánoce jsem strávila u našich a teď přemýšlím, jak naložím se Silvestrem. Vždycky jsme ho slavili s našimi společnými známými buď u nás, nebo u někoho jiného doma. To nyní nepřichází v úvahu. Jít někam, kde bychom se mohli potkat, by asi nebyl zrovna dobrý nápad. I když by mne to trochu lákalo.
Pohrávám si s myšlenkou, že zůstanu sama doma. Beztak nemám náladu na nějaké veselení a kazit ostatním silvestrovský večer by ode mne nebylo slušné. Sestra mne zve k nim, můj nápad být na Silvestra sama považuje za bláznovství, varuje mne, ať to v žádném případě nedělám, protože bych si mohla vyprovokovat slušnou depku. Sama to prý jednou zažila a už nikdy by to neudělala.
Nevím. Připadá mi, že když si řeknu, že není Silvestr, ale večer jako každý jiný a budu si třeba číst, tak by to mělo proběhnout v klidu. Na druhou stranu se ale bojím, aby to na mne v průběhu večera nesedlo a já se sama nezbláznila. To myslím samozřejmě s nadsázkou.
Má někdo z vás zkušenost s „osamělým“ prožitím Silvestra? Myslíte, že je to v mém případě správné rozhodnutí, nebo bych se měla přemoci a k někomu zajít, abych nebyla sama? Je mi celkově strašně moc smutno, často pláču… Nerada bych někomu kazila slavnostní večer, ale té samoty, ač mne trochu láká, se zároveň i bojím.
27.12.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Opustil mne přítel. Mám být na Silvestra sama?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sylvo, nelituj kroku, který jsi už udělala. Nekoukej dozadu. Protože za pár let, až bys byla máma od jednoho dvou dětí....bys na to všechno stejně byla sama. A to by bylo horší. Chlap, který se zapojit chce, to udělá na jemný popud nebo i sám. Kdo ne, s tím nehneš. To je jako chtít po velrybě, aby se jí líbilo na poušti. Nebo jako předělávat zarytého rybáře na nadšeného motorkáře. Základ člověka nezměníš. Každý jsme nějaký. On bude spokojený, až najde holku, co bude ochotná všechno dělat a mlčet, jen aby nebyla sama. Máš snad na víc, než mít doma kohokoli...?
zdravim tak to jsem snad psala ja sama.Jsem na tom stejne akorat diky tomu,ze mam syna nastesti az tak sama nebudu.Pritel se tez nikdy do niceho nezapojoval jen lenivel u tv nejradeji a mozna to preboli a clovek zjisti,ze je to nakonec lepsi nez mit doma idiota a delat mu sluzku.Krome toho ,kdyz me hodil pres plaubu kvuli rozmazlene,nevychovane 19 lete dcerunce takovemu drzemu parchantovi to tak byva nekdy se kvuli nekomu muzete rozkrajet a nenadela clovek nic a jste nicim ve finale.Lepsi nez s takovym nicemnym chlapem radeji byt sama.Preji at ten Silvestr prezijete bez deprese stejne jako snad se to povede i me.
Sylvo, mám. Jak s osamělým Silvestrem, tak s osamělým Štědrým dnem. Měla jsem z toho strach, ale pak si pustila TV, dala si skleničku, poslouchala rádio, četla, plánovala, sedla chvíli na internet, rozbalila si svoje dárečky, a budeš se divit, přežila to daleko líp, než jsem sama čekala. Protože po letech povinného radování s někým, s kým jsem si už dávno neměla co říct, věř mi holka nebo ne, jsem se cítila tak nějak posunutá do vyššího stupně vývoje. Protože dělat po x letech nadšenou z velkého balení pracího prášku pod stromkem a odvázanou z toho, že muž usnul u televizního programu už v deset stejně jako loni, předloni...atd...to je docela drsná daň za to, že člověk není v bytě sám. Nemyslíš?
Grainne: Tak teď jsi to trefila, nejhorší jsou ty osamělé (opuštěné), co jim nevyšlo už mnoho vztahů. Ty se velmi rády trefují a velmi rády kritizují. Na názory takových je lepší se moc nedívat. Podezírám tyhle ženy z toho, že si přejí, aby i ostatní byly opuštěny, když ani jim to nevyšlo 
.gif)
Renee: to nevíme nikdo, co konkrétně má Sylva za trable, samozřejmě chápu, že to, co popisuješ, je na zabití a rozchod je asi jediná možná, s dobytkem se samozřejmě žít nedá.
Spíš jde o to, uvědomit si svoje vlastní priority. Někdo dokáže vyvážit špinavé ponožky na křesle jinými klady, někdo se to dokáže odnaučit, někdy je třeba naučit se to tolerovat, ale vždycky bychom se na to měli dívat svýma očima.
Dost často se taky stává, že osamělé a nespokojené ženy rády popichují v cizích vztazích - rejpou, že cizí muž "nepomáhá" a samy si přžed svým prahem nezametou, takže - vlastní hlavu používat, ne sousedky, škodolibé zhrzené ženštiny, nebo nějaký ujetý ženský časopis.
No a po pravdě, po tom tvém popisku by se mi taky nestýskalo.
Silvestr neberu jako nějaký svátek, vždyť je to normální pracovní den. Nedělalo by mi potíže být sama doma, než se jít někam nuceně bavit...
Grainne: Ale vždyť já ti to neberu, ať si každý vede život jaký chce, v tom se asi shodneme 
Ze své zkušenosti vím, že když ženská takzvaně buzeruje, není to jen tak z ničeho, ono to nikoho asi ani nebaví, málokdo má buzeraci jako hobby. Autorka článku píše, že se hádali rok - to je docela dlouhá doba. Kdyby se skutečně jednalo o prkotiny, které by dokázala přejít a naučit se s nimi žít, nejspíš by to tolik nehrotila. Mně se stalo to, čemu se říká stokrát nic umořilo osla. V předchozím vztahu jsem si taky říkala, že se přece nenechám rozhodit takovými maličkostmi, jako je neumyté nádobí po celém bytě (zatímco já byla v práci), špinavé oblečení poházené v rozích nebo rozšlapané (a neuklizené) psí hovno v obýváku (přestože v botách jsme doma "oficiálně" nechodili - chodil jen někdo v mojí nepřítomnosti). V klidu jsem se snažila věci řešit dlouho, až jednou bouchly saze. Ono nejde to držet navždy, když odezva nikde 
Netvrdím, že to je případ Sylvy, ale třeba jo.
Renee: zase to nedramatizuj zavazováním tkaniček, jde mi přesně o to, že muž nemá v domácnosti vypomáhat, že se má s chodem domácnosti ztotožnit a že stejně, jako žena, k tomu potřebuje realizační prostor.
Nekritizuju podíl muže v domácnosti, kritizuju to, že ženy nejsou schopné poskytnout právě ten prostor, protože nejsou schopné komunikace a komunikaci nahrazují neustálou "buzerací".
Tady asi není moc prostoru k rozebírání stavu věci a vysvětlení rozdílu mezi komunikací a buzerací, zbytečným otravováním a pruděním.
Co si myslí většina žen, mě po pravdě až tak moc nebere, stejně si každý musí natlouct nos sám za sebe.
Být sama, nebo ustoupit z pozic je věcí volby a volba ustoupení z pozic, pokud si žena uvědomí, že je to společenský diktát a ne její přesvědčení, je zcela legální volba.
Bez problémů bych dokázala být sama, já až tak úplně nejsem schopná kompromisů, jenom jsem si stihla uvědomit, co chci.
To chci já a co si o tom myslí sousedka, nějaký anonymní nick, nebo dokonce moje matka, je mi putýnka.
Tedy moje matka je skutečně milující bytost a nechává mě žít, to je spíš všeobecný termín.
Taky je dobře si uvědomit, co ty termíny jako služka apod. znamenají skutečně a jestli jen tak bez přemýšlení nepřebíráme cizí moudra, aniž bychom se s nimi ztotožňovaly.
Grainne: A z tvého posledního odstavce mám opět pocit, že je lepší, když žena muži i zavazuje tkaničky, než aby ho poslala k šípku a byla sama, protože pak riskuje, že už žádného nenajde. Ale to jsem si u tebe už zvykla 
Je jedině dobře, že si to většina žen nemyslí.
Grainne: Tak to já bych teda muže coby výpomocnou sílu v domácnosti nechtěla. Výpomocnou sílu si v případě potřeby zaplatíme, jinak máme domácnost oba společně a nikdo nikomu s ničím nevypomáhá, co je tohle za hloupost? Už jen tohle nazývání věcí je z principu naprosto špatně a nedivím se, že ty lidi potom mají doma takové problémy.... jakmile si jeden nebo druhý myslí, že ten druhý mu má "pomáhat", je to cesta do pekel.
Grainne: 16:50 Naprosto souhlasim
Nika1: jednak v článku nebyla žádná specifikace "jelita", druhak každá z nás si jelito představuje jinak, pro mě by chlap s utěrkou v ruce byl nepoužitelný, protože mám jiné představy a jiné potřeby a ještě za třetí - ideálem je míněno to, co individuálně potřebuje a očekává konkrétní žena a tam se budou představy diametrálně lišit, není myšlen ideál bez lidských chyb.
Taky jsi velkoryse přehlédla, že autorka medituje nad tím, zda příliš "nebuzerovala", to ovšem musí vědět ona sama a vypořádat si to sama v sobě.
Vy tu pořád podsouváte představu muže coby výpomocné síly v domácnosti, nic proti, jestli je to vaše potřeba, ale těm méně přemýšlivým tím zbytečně zužujete okruh možných z možného.
No to je jen moje soukromá zábava - sledovat dění ve vztazích, takže je takřka pravidlem, že žena ztratí muže, protože dost nepomáhal a poté poučena životem, loví pomahače v domácnosti na domácí svíčkovou.
Graine: Ideální muž a jelito, co doma nepřiloží ruku k dílu, je sakra rozdíl. Nikdo tu o ideálním muži v článku nepsal, jen o jelitu, co si po sobě neuklidí a domácí práce jsou mu naprosto cizí. Naštěstí takových jelit je stále míň. Chce si ujasnit, co od vztahu chceme - např. 3 důležité požadavky a podle toho hledat a naučit se být sám.
no silvestr je den jako každý jiný, nemá ráda nadiktované veselí a opilce už vůbec ne
byla jsem kolikrát sama, potože manžel je doktor a měl službu.
koukala jsem se na tv, poslouchala radio, udělala si pár chlebíčků podle chuti a bylo
druhá věc je ten rozchod - ten, kdo odchází, ten to má vyřešené, kdo zůstal, musí to teprve přežvejkat....
takže chlap, co se nechtěl podílet na chodu domácnosti nestál za nic...co až by přišly děti....
asi bych řešila, zda je nutné mít pronajatý byt a soustředila se spíše na koupi vlastního...
takže - přemýšlej a nebul...co tě nezabije, to tě posílí, no ne?
Monik: já vůbec nehodlám hodnotit, kdo na vztahu tady pracovat chtěl, nebo nechtěl, to ani není podstatné.
Podstata je opravdu v tom, pořádně otevřít oči a podívat se na to "bez šumu" různých rad kamarádů, příbuzných, knih a časopisů - vlastníma očima.
Pak teprve autorka zjistí, na čí straně byla chyba a pokud opravdu "buzerovala zbytečně", má poučení pro příště, pokud byla chyba jinde, bude vědět, čeho se vyvarovat, ale v tom jí povinné a všeobecné veselí asi moc nepomůže.
