Pracuje z domova a je to horor
Jsem na mateřské s druhým dítětem a manžel začal v říjnu pracovat z domova. Je programátor. Zpočátku jsem byla docela ráda, myslela jsem si, že nám to všem jenom prospěje, protože předtím byl muž v práci doslova od nevidím do nevidím a děti ho kolikrát několik dní za sebou ani neviděly.
Teď už mi ta manželova domácí práce jako nějaká velká výhra nepřijde. Naopak, začínám toho mít plné zuby, protože je tím náš normální provoz domácnosti totálně rozhozený.
První týdny jsem to tolerovala, říkala jsem si, že si manžel jen musí zvyknout a chvíli mu potrvá, než si práci nějak smysluplně zorganizuje. To se však nestalo. A je to učiněná hrůza.
Jak jsem psala, jsem na mateřské. Máme dvouletého chlapečka a devítiměsíční holčičku. Práce kolem domácnosti a dětí je hodně. Nikdy jsem si nestěžovala, vše v pohodě zvládala. Dokud chodil muž do zaměstnání, měl tam teplé obědy, takže jsem se nějakým extra vařením nezabývala. Vzala jsem si k obědu to stejné, co jsem vařila malému a bylo hotovo. Dopoledne jsem vždycky věnovala domácnosti, úklidu a přípravě oběda, po obědě, když děti usnuly, jsem pověsila a poskládala prádlo a odpoledne patřilo pobytu venku.
Teď je všechno vzhůru nohama. Manžel si totiž úplně rozhodil biorytmus a jeho den vypadá asi takhle: Dopoledne celé prospí (a je velmi nevrlý, když ho děti svými hlásky přes dveře budí), vstává kolem půl jedné, právě když ukládám děti ke spánku. Dožaduje se pořádného oběda (nejlépe něco klasického českého), pak se na hodinu naloží do vany, ze které vylézá, když oblékám děti a jdu s nimi ven. Po našem návratu už sedí u svého PC a „pracuje“, respektive brouzdá po netu a vyžaduje klid. Nezapojí se do péče o děti, nepohraje si s nimi, to jen zcela výjimečně.
Opravdu pracovat začíná až kolem osmé, deváté hodiny večer, přičemž mne peskuje, abych ztlumila televizi a kritizuje mne, že se dívám na stupidní seriály. Pracovnu má totiž v obýváku. Většinou to končí tím, že si vezmu knížku a odcházím do ložnice. On s prací končí kolem třetí, čtvrté ráno.
Je to naprosto šílené. Už takhle nemůžu žít, mám pocit, že se zblázním. Zkoušela jsem se s ním nějak domluvit, navrhnout společně nějaká pravidla, ale jemu to takhle vyhovuje, a pokud s tím prý mám problém, musím si ho vyřešit sama.
Neznám žádnou jinou ženu, jejíž manžel pracuje z domova. Možná tady některá taková je, zajímalo by mne, jak to máte doma zavedené, jaký rytmus dodržujete? Jsem přesvědčená, že tak, jak je to u nás, je to nenormální a nemůžu si pomoci, svého manžela vidím jako velkého a bezohledného sobce.
7.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 104 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Pro manžela a syny jsem jen služka
- Hraje to na mě, nebo je opravdu tak nešikovný?
- Smrádek, bordýlek... Jemu to nevadí!
Diskuse ke článku - Pracuje z domova a je to horor
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jenika: souhlasim.
Kassy: tak to jsi cestna vyjimka, znam manzelky svych kolegu a zatim to vsecky ustaly...oni jsou ti ajťáci proste jini... s tim si je vzaly.. takze ted blbe neremcaji.
Jenika: Tak takhle zobecňovat zase taky nejde. Já mám jednoho programátora za manžela a rozhodně nemůžu říct, že by byl pro život nepoužitelný. Naopak ve spoustě situací je mnohem praktičtější a použitelnější než já. Jen všechno řeší logicky a rozumem, emoce pro něj nejsou přijatelný argument. Což je pro mě někdy těžké zkousnout, protože já funguju mnohem víc na základě emocí.
Pracuji s programátorama. Jeden z nich také pracuje doma. Znám jeho manželku, stejný problém jak pisatelka. Můžu jenom říct, že žádné výhružky nemají smysl, podřídila se ona, a zařídila si život, podle svého. Včetně dovolených atd. Mě připadá, že oni žijí v jiném světě.Moji kolegové v práci ale žádnou ženu neštastnou neudělali, protože jsou svobodní, přesto , že jim táhne na 40. A mimo jiné, když vezmu je, jako samé, tak jsou to v podstatě hodní hoši, slušní, vzdělaní atd., ale prakticky nepoužitelní pro život.
Almega: Jenže k rozboru situace se pán nějak nemá, viz tojeho, že on nemá problém. Ale přitom má- křičící děti v době jeho spánku, hrající televize když chce pracovat.. to je jeho problém, protože ta domácnost nějak fungovala a on to chce najednou měnit, i když má důvod, měl by on najít náhradní řešení, které vyhovuje všem.
Nebo aspoň s díky přijmout snahu jiného, který to udělá za něj.
Takže zase to, co vyplývá z většiny takovýchhle diskuzí:
Ti dva si musí sednout a dohodnout se, poslouchat jeden druhého a mít snahu si vyjít vstříc . Pokud tohle nedokážou, jsou veškeré úvahy k ničemu.
Jo,kdo chce pracovat doma,musí být silný,zodpovědný a vytrvalý...Chce to dodržovat režim,žádné povalování a odsunování práce" napotom"!V této rodině z článku budou muset udělat rozbor situace a pokusit se provoz domácnosti vyřešit-a když ne,tak asi končí....každý sám....
pavlina: ono je možné, že k tomu ten manžel časem dospěje. Mně trvalo pár let, než jsem se k této absolutní disciplíně propracovala. Jenomže v té době jsem byla mladá a svobodná a nemusela se na nikoho ohlížet.
Kotě:
myslím si, že na tohle dojede spousta lidí, co zustanou pracovat doma - na disciplinu.
.JPG)
Kotě: tam to hlavně nevypadá na ochotu se domluvit
Křeček: ono to prostě jinak nejde, když to má fungovat.
Tihle dva se ale zřejmě nedomluvili. 
Kotě: až na ty pevné hodiny to tak máme, nějak se to tak vyvinulo samo, bez domlouvání
Jako někdo, kdo je celý svůj produktivní život na volné noze, a jako manželka někoho, kdo byl na volné noze po valnou část našeho dosavadního vztahu, mám s prací z domova, troufám si říci, velice rozsáhlé zkušenosti.
Aby takový vztah fungoval, je třeba, aby byla vytvořena řada pravidel, na kterých je nutno se vzájemně domluvit a následně je rigidně vyžadovat a dodržovat.
1) je bezpodmínečně nutno, aby bydlení mělo samostatnou, uzavíratelnou a uzamykatelnou kancelář/pracovnu.
2) jakmile je domapracující v této místnosti, nesmí tam být jakkoli rušen, nesmí po něm být cokoli chtěno, nesmí být vytrhován a odtahován, aby... cokoli (krátce pohlídal děti, protože musím na záchod, toto či ono podržel, atd.). Prostě je v práci a je to, jako by byl pryč.
3) je nutno se domuvit na pevných hodinách, kdy bude domapracující "v práci" a kdy bude k dispozici rodině. Prostě stanovit od-do a tyto hodiny rigidně dodržovat. Domapracující musí ve svých pracovních hodinách stihnout všechnu práci, kterou potřebuje, neexistuje, aby hodiny přetahoval, nebo jen výjimečně, pokud se na tom obě strany předem domluví. Zase stejně, jako by chodil do práce pryč z domu.
Pokud jsou tato pravidla bezvýhradně dodržována, není s prací doma jednoho nebo obou partnerů žádný problém. Fungovali jsme takto několik let.
V Ivetině rodině to ale zjevně nefunguje, protože její muž trpí klasickými problémy mnoha "volnonožců" - nemá vnitřní disciplínu, neumí si poručit, nedokáže si efektivně zorganizovat práci. Pokud se s ním Iveta nedokáže domluvit a nedospějí k výše popsaným pravidlům a organizaci, nemůže jim takový vztah dlouhodobě fungovat.
a....:
tak to já to pochpopila jinak - paní nevadí, že nic doma nic nedelá (to už jí došlo i mne na to stačilo pár dní po té , co manžel zustal doma, že se nezapojí o nic víc než když chodil do práce), ale že buzeruje.
ok chce dopoledne spát - což není v našich zeměpisných šířkách až tak běžné - ať si spí, ale nemuže čekat, že ona kvuli tomu s jeho detma vyklidí prostor jejich společného bytu. chce v noci doma pracovat - totéž - lidé bežne večer doma relaxují, v noci spí. Iveta funguje jako vetšina populace, takže přizpusobit by se mel on. navíc není nikde zmíněno, proč vlastne pracuje doma - nevyhodili oni ho pro lemplovitost????
můj muž - programátor - si naopak libuje, že já a děti jsme dali jeho životu jakýs takýs řád 
jinak by byl jako pán ze článku, ale nelze mu Má smůlu a měl ji i po dobu mé mateřské. Dokud bylo jedno dítě, ještě občas pracoval doma, jak už byly tři, neměl šanci. A doma začíná pracovat zase až teď, když jsou děti uklizené ve školce a já v práci. Nicméně přiznává, že přinutit se doma k práci, chce daleko větší disciplinu než v kanclu. Aby jednou týdně zůstával doma, jsem si vlastně vydupala já, aby ušetřil dobu za cestu do práce, na oběd a z práce - a mohl skončit s prací cca v 5 a já mu mohla předat děti a odejít kamokoliv z domu pryč
nicméně ten noční život je v něm zakódovaný a stačí strašně málo, aby se k němu vrátil, například když jsem na týden v létě odjela sama s dětmi, okamžitě najel na režim ve dne spím, v noci žiju. Naštěstí je natolik realista, aby věděl, že to, co šlo, když byl sám, nejde se ženou a dětma, které chtěl... Koukám, že mám kliku 
Verera: Já se nezastávám nějakého konkrétního člověka, já se zastávám toho, že pokud člověk pracuje z domova má právo si uspořádat pracovní den podle sebe a ne si do toho kecat od druhých, kteří o tom, kdy a jak efektivně pracuje asi nemají přesnou představu.
Jenomže v tomhle příběhu je ta práce z domu jen zástupný problém v nastalé situaci. Jde o to, že otec rodiny doma nic nedělá, dětem se nevěnuje a teď když je doma má to paní matka jen víc na očích. K tomu ještě ponorka z toho, že jsou pořád spolu, no prostě všechny problémy vztahu jsou jen v ostřejším světle. Ovšem práce z domova za to nemůže, může za to jen to, že to teď paní víc vidí, jak se to s ní a jejím manželem vlastně má.
Verera: 16.46 amen. prace z domova tady zrejmne neni ten hlavni problem, jenom je to ted vic videt.
