Život s cholerikem. Dá se to vydržet?
Říká se, že zaláskovaný člověk spoustu věcí nevidí, anebo je vidí, ale nepřikládá jim nějaký větší význam. Já jsem toho naprostým důkazem. Když jsem se svým dnes již manželem chodila, občas jsem zaznamenala nevysvětlitelné výbuchy vzteku. Jelikož ale nikdy nebyly namířeny proti mně, připadaly mi spíš legrační a příteli jsem říkávala, že je jak čertík z krabičky. Z ničeho nic vylítne a stejně rychle pak zase zapadne zpátky. I on se tomu smál.
Po roce chození jsme se vzali a za další půlrok se nám narodil syn. Ano, počítáte správně, brát jsme se tak zvaně „museli“. Nijak nám to ale nevadilo, beztak jsme svatbu v budoucnu plánovali a se sexem bez antikoncepce jsme souhlasili oba dva. Na dítě jsme se těšili a musím říct, že doba těhotenství pro mne byla skutečně tím nejkrásnějším obdobím v životě ženy, jak se často říkává.
Zlom nastal asi dva, tři měsíce po porodu. S manželem se stala jakási proměna a jeho cholerické ataky se najednou začaly zaměřovat na mne. Nejdřív jsem to přecházela, říkala si, že je toho na něj taky moc, práce, odpovědnost za rodinu, dítě… Ale po nějakém čase jsem to už tak tolerantně a chápavě neviděla.
Prakticky neuplyne den, kdy by se na mne kvůli něčemu neutrhl, za něco mne neseřval. Vadí mu, když nedokážu utišit plačící miminko, že jsem uvařila něco jiného, než jsem původně plánovala, vzteká se kvůli všem možným prkotinám. Do všeho mi mluví, doslova se mne snaží organizovat. Když pak „nejedu“ po jeho, hubuje mne, mentoruje, vybuchuje. Odmítá pochopit, že domácnost s miminem má jistá specifika a že nemůžu stačit všechno zvládat naprosto dokonale. Když například zjistí, že nemá včas vypranou a vyžehlenou košili, kterou si chce zrovna vzít na sebe, je schopný mi kvůli tomu udělat hned ráno tak ošklivou scénu, až se z toho celá klepu a jsem rozhozená ještě dlouho po jeho odchodu do práce.
Už to nezvládám. Jeho výbuchy a často i nadávky (jsi fakt nemožná, úplně pitomá) jsou téměř na denním pořádku, ve mně zůstávají a nedokážu je ze sebe jen tak setřást a tvářit se, že vlastně o nic nešlo. On se navečer vrací z práce jakoby nic a chce normálně komunikovat, což mně často nejde. Když zjistí, že jsem uražená, urazí se taky a začne mě peskovat, ať okamžitě přestanu dělat scény, že přece vím, jaký je, že vybuchne a za chvíli o ničem neví. Možná bych se s touhle stránkou jeho povahy dokázala srovnat lépe, kdyby se uměl omluvit, ale toho jsem se od něj nikdy nedočkala.
Jednou byla svědkem jeho výbuchu vůči mně i tchyně, která mi pak řekla, že mne obdivuje, že s ním můžu být, že ona by to nesnesla. Vzhledem k tomu, že je to jeho matka, svým způsobem jsem její uznání vůči mně ocenila. Řekla mi, že s jeho povahou byly problémy už v dětství, vztekal se prý naprosto nepříčetně a celá rodina z něj byla kolikrát úplně vedle. V pubertě prý dokázal dokonale otrávit i příjemnou atmosféru na výletě jen pro to, že se všichni dohodli, že půjdou jinam, než si přál on.
Nevím, co s tím. Když odhlédnu od těch jeho nepředvídatelných cholerických záchvatů, vlastně si nemám na co stěžovat. Ve chvílích klidu (kterých je naštěstí dost) je něžný, pozorný, báječný otec. Taky je hodně zodpovědný, našel si dokonce i druhé zaměstnání, aby nás v době mé mateřské zajistil a já nemusela brzy do práce. Hodně se zapojuje i v domácnosti, nedělá mu problém pověsit a sundat prádlo, vyluxovat, umýt nádobí, když večer koupu malého. Tohle všechno je v naprostém pořádku.
Jenže i přesto není můj život klidný. I ve chvílích, kdy je hodný, ohleduplný, vtipný a zábavný jsem pořád ve střehu a čekám, kdy zase vybuchne. Bývá to totiž naprosto nepředvídatelné, doslova rána z čistého nebe, kdy se během jedné vteřiny promění v doslova rozeřvaného hulváta.
Dá se s takovým mužem vůbec žít, abych za pár let nebyla jen uzlíček nervů? Existuje nějaká taktika, jak na něj, jak ho zvládnout? A hlavně, jak můžu zapracovat sama na sobě, abych se těmi jeho záchvaty nenechávala tak vykolejit?
14.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,5/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manžel se chce stěhovat do satelitu!
- Manžel ji mlátí a ona si to nechá líbit
- Manžel se líbal s cizí ženou
Diskuse ke článku - Život s cholerikem. Dá se to vydržet?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ahoj holky,i já jsem se nedávno seznámila s cholerikem,navíc je mladší.Umí být laskavý,milý,něžný,ale ted je v pracovním presu,takže se začíná ukazovat pravá tvář.Nejdřív mi to nešlo na rozum,ale jelikož znám povahové skupiny,tak jsem nad tím začala přemýšlet a internet pomohl.Začínám mu rozumět,jen si musím zvyknout.Už chápu,jak to myslel,když mi na začátku sdělil,že moc štěstí na vztahy neměl,tohle asi vydrží málokdo.
Vygooglovala jsem "zivot scholerikem " a hned tenhle prvni odkaz jako by mi mluvil z duse. Naprosto vim o cem autorka clanku pise.
Neni to o hlouposti zen, ze s takovymi lidmi zustavame, protoze vedle jejich cerne stranky jsou to genialni lide, kteri se jen tak neceho nezaleknout, nikdy by vam nefnukali,ze je neco nemozne, jsou prave oni (tihle cholerici )co dotahuji sny do konce a nemluvi jen o tom. Je toho spoustu kladneho na cholericich, ale aby to zena ustala musi byt jedine 100% flegmaticke povahy a prechazet to s mavnutim ruky a umet odpoustet anebo vlastne nevim....sama s tim bojuji. A je mi jasne, ze jestli jednou reknu ano tomuto muzi je to jako ruska ruleta. Nejem proto, ze zije za velkou louzi (a ja momentalne s nim).
I já mám toto za sebou a bude hůř.Přijdou problémy,které nebude umět zvládat a ty budeš nejblíž.Slovy ,, jsi nemožná,neschopná,beze mě nejsi nic,,
to začíná a modřinami v tom lepším případě končí.Když se přidá alkohol,jde o život.Mám to za sebou.Skončila jsem u psychiatra a ten mi moc nevěřil,dokud neviděl otisky prstů na mém krku.Pak byla chvíli pauza,nastaly
problémy v práci které nezvládal a začalo to na novo.Když jsem mu před synem vrazila facku tak jsem si řekla ,,tak to ne,, a zažádala o rozvod.
.jpg)
A jestli chceš vychovávat syna v prostředí, kdy otec řve na matku, že blbá, nemožná, pitomá a podobně - je to tvoje rozhodnutí.
Taky znám jednu takovou - od nadávek to došlo k tomu, že ležela mezi futry a její 3letý syn ležel na ní a hystericky plakal a chránil maminku před kopanci. ale jinak byl mažel moc hodný a pomáhal doma a vařil a prádlo pověsil. Až po této události se rozvedla.
Nepochopím jak můžeš v tomhle nechat své dítě. A nelituju Tě - můžeš si za to sama vlastní hloupostí.
.jpg)
Hanko ,já ti můžu jen poradit:Honem od něj pryč! Bude to čím dál horší! Věř mi ,zažila sem to.A jak tu holky radí ,vracet mu to samé,né to nejde.To by dopadlo špatně.Vracet to samý se může jen "normálnímu" chlapovy,ale když je to cholerik ,tak né.Můj mužskej taky bezdůvodně řádil a druhý den přišel s kytkoua prej už mě nezlob a běda ,jak sem se ohradila ,tak se urazil a třeba týden nemluvil. No mohla bych vyprávět ,ale už je to pryč.ted už mám 20let prima chlapa...
Nevím jestli je boj nejlepší "obrana". S otcem jsme se jako dospělí rvali, už mě nebavilo, že jsem hromosvodem jeho cholerických výstupů a jeho bití už jsem se nebála a stejně se nic nevyřešilo. Otec si nikdy nepřiznal, že je to nenormální, matku dostal do blázince a já se sestrou jsme poznamenané na celý život. Uvědomte si, že nejde jen o Vás a že se takhle bude chovat i k dítěti, pokud nepůjde teď na psychiatrii nebo alespoň k psychologovi. Jsem cholerická po otci, ale vím, že si to nemůžu dovolit a nechci být zrůda jako on. Jdu ven, tam se vynadávám, opustím místnost a vztek vybiju třeba na rychlé procházce. Člověk musí mít určité hranice.
.gif)
....nemoc...
S takovym clovekem se zit neda. Je to nemo. Tvoje jedina sance je, ze si to prizna a necha si predepsat lithium.
No, to byl taky jeden takový, hodný, jen občas nepříčetný vzteky. Jen jednou se máma odešla trochu odreagovat, on slíbil, že se o mimčo postará, že to není problém. Jenže kluk brečel, chlap se vytočil tak, že s ním třískal o zeď a dopadlo to hodně špatně. Pro dítě ovšem, pro něj ani ne.
Neříkám, že všichni cholerici jsou schopni tohohle, většina asi ne, ale bála bych se, pokud reaguje podrážděně na dítě.
I když tohle mi nepřipadá ani jako cholerik, ten podle mě zařvbe,něčím třískne, vzteká s e tak obecně. Pokud partnerce nadává a ponižuje ji, tak to už je spíš domácí tyran.
Anahir: 
A ještě něco pokud chce Hanka na sobě zapracovat.
Pamatuj si jedno - každej si k Tobě dovolí jen tolik, kolik dovolíš Ty jemu.
Přemejšlej nad tím.
Věčně a pořád se to u opakuje jak když se hrách na stěnu hází.
On na mě řve, nadavá mi, ponižuje mě ale jinak je hodný, pomáhá doma, vaří, uklízí. Kristepane, copak je Hanka a jí podobné hluché a slepé
Neslyší jak je to celé přitažené za vlasy?
Halóó Hanko, co všechno Ty a Tvé dítě budete muset snést než se Ti rozvítí v hlavě?
NIKDY nepochopím matku, která těmto výlevů vystaví své dítě. NIKDY.
Já čekala dvacet let na to,že se můj muž změní, že pochopí,jak moc trpím já i naše děti při jeho běsnění, no bylo to úplně stejné, jak popisuje Hanka. A pak jsem se rozhodla manželství ukončit,nebylo to lehké,dělal vše možné, prosil i vyhrožoval,jen aby jsme se nerozvedli. Naštěstí jsem vytrvala a již několik let jsem sama, sama a spokojená. A moc lituji toho,že jsem s tím člověkem žila tak dlouho, že jsem takhle zničila dětství mým dětem.
.gif)
Bellana: já měla dost vznětlivýho otce, ale třeba k vnoučatům se choval naprosto úžasně, to by mi vůbec nevěřily, že se takhle mohl děda chovat. No je fakt, že na něj ráda vzpomínám, to špatný jsem sice nezapomněla, ale odpustila. Ono asi nic jinýho nezbývá, pokud se člověk nechce zbláznit. 
Jinak to je paráda, že jsi to takhle vyřešila se synem a zabralo to
Moje osobni zkusenost s takovymi lidmi je, ze clovek se jim musi postavit co argument to protiargument...a poradne....Nejlepsi pro ne takova ta submisivni chudinka co si vsechno moc bere, hleda chyby v sobe, trapi se - i ten cerny mrak na nebi je jenom kvuli ni, ze spatne vyzehlila kosili.
..Jen se taky pekne vycerti
. Tito lide se vetsinou zarazi, neco jim srotuje v hlave
pak je to prejde a klid...Proste se nedej...No holt si predstav, ze jsi na divadle (ona pry kazda zenska je herecka
) a hrajes takovou tu temperamentni zenskou co se neda popr. takovou tu "sekyrnicI" co sekyruje od rana do vecera... Ono to zabere, kdyz je jinak fajn...
A jeste se v duchu pobavis svym "teatralnin" vystupem - to jsem dneska baba, zla, jedovata....
