Máš dítě, tak koukej dřepět doma!
Můj manžel se po svatbě a hlavně po narození dítěte hodně změnil. Chvílemi mám pocit, že jsem si vzala někoho úplně jiného. Dřív byl příjemný, veselý, nezkazil žádnou legraci. Hodně jsme chodili do společnosti a bavili se.
Po pár letech se z něj stal nerudný a zapšklý chlapík, kolem kterého abych chodila po špičkách. Situace se ještě více vyhrotila, když se nám narodil syn, kterému je teď dva a půl roku. Jsem s ním ještě doma na mateřské, chtěla bych až do jeho tří let a pak ho dát do školky.
Manžel si patrně myslí, že mi k životnímu štěstí stačí nekonečná starost o něj, o domácnost a hlavně o naše dítě. První měsíce po narození Dominika jsem skutečně nikam nechodila, kojila jsem a někam si vyrazit by byl problém. Když jsem asi ve tři čtvrti roce začala malého krmit umělým mlékem, těšila jsem se, že si občas někam vyjdeme, moje maminka by byla ochotná pohlídat. Jenže u muže jsem narazila. Dominik je prý ještě malý a svěřovat ho někomu jinému je podle něj hazard.
Srazila jsem paty a řekla si, že počkám, až synek trochu povyroste. Asi za půl roku jsem byla pozvaná na oslavu narozenin jedné mé kamarádky a oznámila to manželovi. Aniž by se nad tím zamyslel, okamžitě mi to zatrhl s tím, že mám malé dítě, o které se musím starat. Oponovala jsem, že to dítě má rovněž otce, který by se měl dokázat alespoň čas od času o něj postarat sám bez mé asistence, a výsledkem byla několikadenní tichá domácnost.
Teď je malému už dva a půl roku a u nás je to pořád stejné. Já jsem uvázaná doma, když někam jdu, tak vždycky jen s malým v závěsu. Zajít si do kina, na pokec s kamarádkou, o tom si můžu nechat jenom zdát. Pokaždé, když jsem takové přání projevila, bylo doma velké dusno. Pravda, manžel sám taky vlastně nikam nechodí, pouze v sobotu dopoledne si jde s partou kámošů zahrát volejbal do tělocvičny a pak se zastaví někde na pivko, ale já nemám ani to.
Abych se doma úplně nezbláznila, začala jsem si zvát kamarádky na návštěvu. Vždycky dopoledne nebo hned po obědě, dokud je muž v práci. Jednou přišel nečekaně o něco dřív a našel mne sedět u kafe se dvěma přítelkyněmi a byl z toho pěkný trapas. Sice nic neřekl, ale zatvářil se tak nepříjemně a odpudivě, že se holky okamžitě sebraly a radši vyklidily pole. Já jsem si pak vyslechla přednášku o tom, že si nepřeje, abych do JEHO bytu zvala kohokoli cizího.
Jsem z toho nešťastná. Vím, že tak, jak se ke mně chová, to není v pořádku. Chtěla bych se mu nějak vzepřít, prosadit si svou, nebo ještě lépe, přesvědčit ho, aby se zamyslel a uznal, že i já potřebuji nějaký společenský život. On má práci, sobotní volejbal a je spokojený. Já mám jen plotnu, pračku, malé dítě a jeho, který mi ze života udělal peklo.
Nevím, jak na něj zapůsobit, čím ho přesvědčit. Každý rozhovor na toto téma utne hned v zárodku a odmítá se se mnou bavit. Chová se jako despota a já zjišťuji, že už vedle něj nemůžu dýchat.
14.2.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 71 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Kolegyně je zamilovaná do tyrana. Mám jí to říct?
- Život s cholerikem. Dá se to vydržet?
- Přítel mi nedovolí ve svém bytě na cokoli sáhnout
Diskuse ke článku - Máš dítě, tak koukej dřepět doma!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pokud je vase maminka ochotna vaseho syna pohlidat, klidne se seberte a bezte nekam za zabavou, manzel at se jde bodnout.
dobrý den jsem tu nová a četla jsem si váš článek je moc smutný co zažíváte.Já mám dcerku a narodila se 14.prosince 2010 a už ted chodíme s přítelem někdy se odreagovat na bowling poněvač už nekojim.A co prožíváte vy tak podle mě je to od vašeho partnera teror přece máte každej svý přátelé a nákej chlap do toho nemůže mlůvit má bejt spíš naopak rád že nejste sama a né vám vyčítat kamarádky podle mě to neni život ale je to peklo aspon že máte toho drobečka ( Dominika ).Je mi vás líto 
rychlonožka: psala jsi - cituji - "Takticky bych na víkend odjela k rodičům. Opakovaně. Zdůvodnila bych to krátce a klidně - odpočinu si od dítěte, vyspím se, udidím se se spolužačkou." - Konec citátu. Z toho jsem pochopila, že bez dítěte. 
Riki - Ale já přece měla na mysli víkend u rodičů s dítětem, ne bez něj! Prarodiče se potěší, ona si oddychne od stereotypu, na tom není přece nic špatného! Je to pořád lepší, než dát muži naprosto nepřipravenému mezi dveřmi dítě a říct - jdu na dvě hodiny k Markétě!
Klaudie: jasně že se nedá vyzkoušet všechno nanečisto. A lidi se taky mění, v průběhu života. Ale bohužel je pořád dost žen, které si pořizují děti s problematickým partnerem, a myslí si, že kvůli dítěti se něco změní. Nezmění, leda že bude hůř. 
rychlonožka: to, co píše Romana, to JE silné kafe. V situaci, kdy nemůže z domu bez dítěte ani na hodinu a půl třeba do kina, není podle mého reálné, aby se sebrala a odjela na víkend k rodičům, odpočinout si od dítěte, jak jsi psala. Naopak by mě právě nepřekvapilo, kdyby ten muž její odjezd na víkend ohodnotil právě jako opuštění dítěte - ne sebe, a dal jí to pořádně "sežrat". Aby ji už nikdy ani náznakem něco podobného nenapadlo. Já si vůbec nemyslím, že se něco na tomhle vztahu změní - naopak odhaduji, že buď se s tím Romana smíří a bude puťka domácí, nebo se rozejdou. Otevřená vzpoura, což odjezd na víkend v tomto případě je, ale bude znamenat rozchod tvrdší a problémový - pro ni. Proto bych to zkoušela - když už - radši pomalu a opatrně, ovšem jen za předpokladu, že Romana vidí nějakou možnost, že s tím mužem chce zůstat.
Myslím, že je nutné prostě třeba jednou do týdne prosadit i přes nemluvícího manžela tvůj odchod z domu. Protože pokud mu budeš ustupovat , tak ti pak možná zakáže kamarádky a jiné věci. Musíš dát jasně najevo, že ty jseš člověk, který si svá rozhodnutí prostě bude plnit a on je taky rodič s povinnostmi hlídat.
No, Riki, vyměnit zámek ženě, která šla na sobotu a neděli k rodičům, to by bylo docela silný kafe. Těžko by kdo uznal, že se muž opouští s pár plenkami a oblečením, co má člověk na sobě...Nevíme, kde má Romana rodiče, pokud 300 km od bydliště, to by moc výlet nebyl, pokud v sousedním okrese, dá se jet autobusem. Nemyslím přece, aby Romana o víkendu propila půl mateřské po barech a vyrážela na tancovačky s bandou kamarádek, které hledají jen povyražení a vracela se pravidelně nad ránem ovíněná. Ale nemysli si, že se něco změní, až bude dítě ve školce, ve škole! Romana stejně bude muset sedět doma. Buď pro klid, pro zachování manželství, nebo pak už jen ze zvyku.
Není nutné hned seřvat, ale mělo by být normální, že jakýkoli náznak o ovládání ze strany manžela utne hned v zárodku. Pokud se oba snaží najít nejlepší řešení a pakk ona třeba dospěje k tomu, že by opravdu nikam neměla chodit je něco jiného než když ustoupí, aby měla doma chvíli klid.
Musí se jednat o rozhovor dvou rovnoprávných lidí, ne že jeden druhého manipuluje do pozice, ve které musí poslouchat a ještě se cítit provinile, že by chtěl něco jiného než je mu povoleno.
pavlina: no jsou ženské, co seřvou chlapa hned na tři doby, takže si podobné kousky nedovolí ani náhodou a jsou druhé, co sehnou hlavu a snaží se přizpůsobit -jenže ono to pak není lepší, spíš naopak
nejhorší asi je, že pak je na takovém týpkovi ženská závislá - finančně, bytem, takže jednak nemá sebevědomí a násobí se to tím, že se i ozvat bojí, co kdyby jí pán chtěl "odejit"
Klaudie:
přesně tak - spousta vecí se nedá vyzkoušet na nečisto ani probrat teoreticky. jen je škoda, když nekdo neco nechá zajít příliš daleko - což si myslím, že tři roky jsou moc
Stejný debil býval i můj tchán, tchýně si s ním zamlada taky užila svoje, ale z nesebevědomé holky z vesnice se nakonec stala sebevědová žena, která se ho na nic neptá a dělá si vše po svém. Ale ten proces trval roky a roky, tchán dodnes brblá, když má přijít k nim domů nějaká jiná návštěva než rodina, ale už jenom nadává a tchýně si stejně prosadí svou.
Riki: jenže ona spousta chlapů se projeví až když je na nich žena závislá, do té doby je to o tom "když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají"
jak ona si mohla vyzkoušet nanečisto, jak on se bude chovat, až budou mít dítě? to se ho jako měla zeptat - a hele, když budeme mít dítě, budeš mě pouštět z domu? myslíš, že by jí natvrdo řekl, že ne? 
ježišmarjá, ona mu nezve kamarádky denně aby tam oxidovaly v době jeho příchodu, kdy už chce mít teda klid - naopak mu ustupuje, jak to jde nejvíc, aby mu nepřeložila stéblo přes cestu
nemá to cenu
tak jak je to popisováno, je to vůl
jak jen to bude možné, rozejít se s ním
nepustí jí nikam a do JEHO bytu si nemá nikoho zvát
jakmile se takhle začne chovat jako pán všehomíra ke své služce, nemá to cenu
