Chce, abych zničila své vzpomínky. Je to žárlivost?
Můj manžel, se kterým jsme spolu oddáni půl roku a začali jsme společně bydlet až po svatbě, mne naprosto šokoval svým požadavkem. Chce po mne totiž něco tak absurdního a nesmyslného, že by mne to v životě nenapadlo a zajímalo by mne, jestli se s něčím podobným setkala některá z vás.
Když jsme si do našeho společného bytu začali stěhovat každý své věci, netušila jsem, co způsobí jedna moje krabice, v níž mám uložené vzpomínky na dětství a mládí: Památníky, fotky z táborů, školní taháky, dětská milostná psaníčka a také korespondenci se svou první láskou. Konkrétně tyto dopisy leží mému manželovi v žaludku a trvá na jejich zničení.
Když mne požádal, abych mu obsah té krabice ukázala, s důvěrou jsem tak učinila a v životě by mne nenapadlo, že by mu mohly vadit dopisy staré více než deset let a navíc od člověka, se kterým se od našeho rozchodu už 
nestýkám.
Jakmile můj manžel na tuto korespondenci narazil, úplně zblednul, a ačkoli jsem ho žádala, aby ty dopisy nečetl, všechny do jednoho je přelouskal. Po přečtení mi stroze sdělil, že doufá, že je zničím, že vůbec nechápe, jak si můžu něco takového schovávat. A že si nepřeje, aby ty dopisy v naší domácnosti zůstávaly.
Docela dost jsme se kvůli tomu pohádali a následně zažili první tichou domácnost, nicméně on si stojí na svém a já též. Nemám důvod ty nevinné dopisy ničit, je to součást mého života, navíc příjemná, taková vzpomínka na dobu, kdy my bylo šestnáct. Manželovo chování mne velmi zaráží a nerozumím mu.
Podotýkám, že jsem nikdy předtím nepozorovala, že by byl manžel nějak extrémně žárlivý. Malinko ano, ale tak nějak přiměřeně, jako každý.
Co si o jeho chování a požadavku myslíte? Měla bych mu ustoupit a pro klid v manželství dopisy od své první lásky zničit?
24.2.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Žárlivost. Jak rozpoznám tu chorobnou?
- Ze žárlivosti trvá na testech otcovství
- Žárlivost. Kdy už to není normální?
Diskuse ke článku - Chce, abych zničila své vzpomínky. Je to žárlivost?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
V žádném případě věci nevyhazuj. Já jsem to po svatbě udělala a nyní toho lituji. V životě přijdou i špatné časy a vše, co Ti připomene šťastné chvíle, Ti potom přijde vhod.
Hehe. Jak to tak ctu, tak si uvedomuju, ze kdyz se ke me pritel nastehoval, tak taky dotahl nekolik krabic, ktere lezi do ted nevybalene pod stolem v chodbe, uz nekolik let. Za celou dobu me ani jednou nenapadla otazka, co v nich tak asi je. Jedina otazka, ktera me v souvislosti s nima minuly tyden napadla je, kdy si ten "bordel" konecne nekam roztridi a uklidi. Asi az se prestehujem do vysneneho domecku 
Pentlička: no, on je sice možná její nejbližší člověk, ale řekni si to opačně - proč dělá on svému nejbližšímu člověku to, že přes jeho nesouhlas pročte soukromou korespondenci? prostě soukromí je soukromí, nemá to s blízkostí druhých nic společného. chápu, že vysvětlení "v té krabici mám své soukromé věci" většinu osob asi spíš nabudí než uklidní, ale co bylo, to zkrátka bylo.
jaký si to uděláš, takový to budeš mít
na začátku soužití se stanovují pravidla, která se později budou špatně měnit
neustupovat, budeš ustupovat pořád....
Nic neničit, to co bylo, je jen tvoje. a jednou jsem četla, že "VZPOMÍNKA JE JEDINÝ RÁJ, ZE KTERÉHO NEMŮŽEME BÝTI VYHNÁNI"
vždyť on má taky svoji minulost
ono se vůbec nevyplácí se před partnerem, manželem, atd. příliš otevírat svoji minulost. Co bylo, bylo a teď se začíná čistým stolem.
.gif)
Anahir: není nic špatného na tom, schovávat si vzpomínky. Pokud to manželovi vadí, je to jeho problém, neměl ty dopisy vůbec číst. 
.jpg)
Neničit, neustupovat. Pořídit zámek, zamknout a opatřit cedulkou, že zámek půjde dolů tehdy, až tě manžel přestane urážet svou nedůvěrou.
Tím, že zničím své památky jen proto, že to drtí mužnou hrdost, znamená postavit se do podřízené role už na vždy, protože si piš, že další požadavky přijdou a pak se muž bude náramně divit, že když jsi ustoupila poprvé, proč nechceš ustoupit podruhé, potřetí ....po sté......
Řekla bych jasně, jaký je můj postoj a více bych o tom nediskutovala a v žádném případě se nehájila, protože jsem nic neudělala. A více bych odmítla se o tom bavit. Ze své povahy dusno vydržím a je mi to fuk, spíše koukám, jak se smaží ten dusitel. Ale to záleží na Tvé povaze.
.gif)
je to magor.....
.jpg)
taky mam některé věci schované. Něco doma (fotky apod, stejně tak má manžel věci z vojny apod. doma) a dopisy (nejen s bývalým ale i s kamarádkami) a deníky mam pořád u našich
Nevim jestli to je náznak toho že v budoucnu bude manžel pisatelku "buzerovat" a lézt jí do soukromí, to se podle mě podle jedné věci nedá soudit. Ale každopádně bych asi tu krabici vrátila zpět k rodičům, pokud mají sklep, půdu, bývalý pistalečin pokoj či nějakou skříň
Almega: jsou to hezké vzpomínky. Zapisovala jsem výroky spolužáků i kantorů a pak jsme si je četli na srazech, všichni jsme se výborně pobavili
Muži žárlí na své předchůdce, ženy převážně na ty, co přijdou po nich... Pokud se jednou rozhodneš je zničit, mělo by to být jen a jen tvoje svobodné rozhodnutí. Třeba to manžel má ale hozené tak, že takový suvenýr by si schovával jen po někom, s kým by to ještě neměl vyřešené. Mělo by stačit říct, že je to jen nostalgie a nijak ho to neohrožuje a jestli mu tvoje slovo nestačí, je to jeho problém. Já bych taky nevymazala z počítače fotky s bývalým, a že jich bylo, byl to fanatický fotograf 
Prostě je to součást mé minulosti jako každé jiné fotky, jako každé jiné dopisy atd. Pokud chtěl pannu bez minulosti, tak si blbě vybral.
Myslím si,že má každý právo mít svoji tajnou komnatu,do které nedává nikomu,ani manželovi,ani dětem nahlédnout...Některé věci je třeba uchovat pro potomky,prohlížet to až po x letech,kvůli poznání té doby ....Mám svoje deníčky od 13 let asi do 28,nechce se mi je jen tak vyhodit,jsou tam různé upomínky na tehdejší život...Když jsou srazy spolužáků,tak největší úspěch mají památníčky,staré fotky,staré žákovské knížky...Pisatelka ať si nenechá vnutit zničení té krabice,jednou by toho mohla litovat....
.jpg)
Já bych neustupovala. Navíc, je neměl co číst, když sis to nepříla. Jak si to s ním ošéfuješ od začátku, tak to budeš mí celý život.
No jo, je to trouba. Už to, že mu to s důvěrou ukázala ho mohlo ujistit o tom, že není třeba se ničeho bát.
Jestli to ukazování teda neprobíhalo tak, že nejdřív zapírala a maskovala a on si to nakonec vynutil. To pak chápu, že mu to mohlo být podezřelé, ale tak to asi nebylo.
Takže jasně a s dostatečnou dávkou sebevědomí vysvětlit, že součást svého života vyhazovat nehodláš a víc s e o tom bavit taky ne. Pokud je riziko, že by to vyhodil on, tak možná schovat k těm rodičům, ale říct, že to stále máš.
Ovšem kdyby mi manžel vyhodil něco mého proti mé vůli, tak to by asi dopadl hodně špatně, ještě rád by to honem šel lovit do popelnice a s omluvou mi vrátit To se prostě nedělá.
No nevím....Udivuje mě, že když se zeptal, co je v té krabici, tak se nespokojil jen s tvou odpovědí a začal se v krabici hrabat a dokonce všechny dopisy číst.Přijde mně to pořádně ujeté....Aby nebylo hůř....
