Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Lucie - určitě je to stres nastoupit po osmi letech mateřské do práce - ale víc si věř . Taky jsem byla docela vyklepaná, když se mi podařilo po mateřské sehnat novou práci, úplně odlišnou od té, kterou jsem dělala než jsem měla děti.Za pár dní se člověk zapracuje a sám se pak diví, čeho se to vlastně bál.
Pokud jsi to ani nezkusila, tak ani nevíš , jak ti práce za pokladnou půjde - možná je tvůj strach úplně zbytečný. Vzdát to můžeš vždycky.

No tak na mě Lucie podle článku působí kapánek jednodušším dojmem. "On na mě moc křičel a teď se se mnou už skoro měsíc nebaví.
Nevím, co mám dělat. Mám nastoupit na tu pokladnu, i když se bojím? Manžel je dobrý otec a manžel, jinak se moc nehádáme" - to je jak od patnáctileté holky, ne od matky dvou zřejmě školních dětí. Pokud Lucie taková skutečně je, tak se nedivím, že se bojí zodpovědnosti za peníze a vůbec si moc nevěří. Od manžela není fér na ni proto křičet. Když si ji vzal a osm let s ní žije, tak by ji snad mohl znát. Místo křiku měl nabídnout podporu a pomoc. Křikem jí zrovna sebevědomí nedodá, a je úplně jedno, jestli ho neměla nikdy nebo o něj přišla za osm let plného úvazku ve společné domácnosti a u společných dětí.

Trochu mě zaráží, jak tu většina diskutujících má jasno... V tom článku není ani slovo o tom, jestli je Lucie ještě na mateřské, v domácnosti, nezaměstnaná, nebo pracuje někde jinde, kde to není tak dobře placené. Není tam ani zmínka o tom, jestli stávající uspořádání bylo vzájemnou dohodou nebo tak nějak vyplynulo samo. Ani ťuk o tom, jak mají rozdělené domácí práce, jestli se o domácnost stará převážně Lucie, její muž nebo oba, kde pracuje manžel, jestli a jak Lucie nějakou práci hledá... Ale hromada diskutujících tu má jasno, že Lucie je líná příživnice, která se chce nechat vydržovat a chudák manžel táhne všechno z jednoho platu...

V tom článku je na jakékoliv hodnocení zatraceně málo informací. Snad jen jednu se k tomu dá říct - Lucie, někdo, kdo tě seřve a pak s tebou měsíc nemluví, NENÍ dobrý manžel, i kdyby tě zasypal zlatem. Dobrý manžel by s tebou diskutoval, vznesl by svoje argumenty, poslechl si tvoje a pak spolu s tebou hledal řešení přijatelné pro oba. Nesnížil by se k citovému vyděračství a nátlaku.

No ještě že tu není žádný chlap, to by ho z toho kleplo.

Já jsem pro rovnoprávnost, ale oboustrannou. Kdyby tu nějaký chlap napsal, že ho žena nutí pracovat,ale on se na to necítí, že se věnuje dětem a to mu vyhovuje, tak ho tu sežerou i s chlupama. Nikdo by mu neradil, ať se nechá živit a žena ať se snaží víc, když je tak chytrá.

Vždyť my ani nevíme, jak Lucie zvládá domácnost a jestli si ji ten chlap vzal, když už spolu čekali dítě a od té doby ji nemá na krku a nestará se ještě i o děti a domácnost.

Lucie na mě působí mírně řečeno značně nesamostatným a nerozhodným dojmem. On to mohl snášet, protože byla na mateřské, teď, když jsou děti ve škole chce, aby se aspoň nějak výrazněji zapojila a nebylo všechno jen na něm a ona zase neví a nechce se jí do toho, jenže on nestojí o to , aby byly doma podesáté přeleštěné skleničky, spíš by uvítal nějaký přínos finanční, aby nebyl rozpočet tak napjatý a taky nějakou podporu, aspoň morální, což se od Lucie asi nedočká, ta by potřebovala podpořit spíš sama..

Kdybys sis našla schopnějšího oplodnitele, tak by byl schopen vás uživit sám. Takhle holt budeš muset naklusat do práce a pokud není nic lepšího než práce za kasou, tak ti nezbyde než jít tam. A nebo hledat sama něco jiného.

Chudák chlap, místo manželky a 2 dětí má doam děti 3. nedivím se, že mu ujely nervy.

Viv :o): Já mám úplně ten samý dojem. Celý ten elaborát zní jak když ho napíše malý děcko a ne dospělá ženská.
,,On na mě moc křičel a mám nastoupit na tu pokladnu i když se moc bojím?" tak to by mě taky ujely nervy a zařvu na ní taky.

Já čtu ten příspěvek takto: Mám problém sehnat práci, kterou potřebuji. Jsem vdaná 8 let, brali jsme se po pěti měsících chození a to proto, že jsem neměla dobrou antikoncepci.Narodil se nám syn a po roce i dcera.

Bydlíme v rodinném domku. Nemáme teď moc peněz, děti již chodí do školy, proto bych měla vydělávat.
Třeba do Coopu na pokladnu, protože je to u nás jediné dobře placené místo, na které bych mohla nastoupit. Já se ale bojím pracovat s penězi, tak jsem řekla, že tam nepůjdu. On na mě moc křičel a teď se se mnou už skoro měsíc nebaví.

Nevím, co mám dělat....

Najít si práci. Nejlépe dobře placenou. Být vděčn manželovi, že celou rodinu roky živí...

Dcera je na tom s mužem podobně jako Renee.Je také nezaměstnaná,ale do obchodu nemůže,protože za ni nebude platit manko,do sázkové kanceláře nesmí,tam se přepadá a stále do kola.On dělá na 12 hod směny a s vnučkou by ji nepomohl.Tak by hodně rychle skončila.Přitom dcera je vyučená prodavačka a ta práce ji baví.Ale na pokladnu si také netroufla.Nevím ,dneska by ji možná brala ,jen aby měla práci. V Ostravě se práce hledá těžko.Vnučka jde letos do školy a tak to snad dobře dopadne a práce bude.

Milá Lucie, je čas vzít svůj život do svých rukou. Jestliže vám chybí peníze a děti už jsou trochu větší, je nabíledni, že budeš muset přiložit ruku k dílu a najít si práci. Jestliže se v místě bydliště nabízí jen práce v COOPu, tak se neboj, a zkus to. Bývají to malé provozovny - většinou bývalá Jednota, a tam nebývají takové návaly, že bys musela pracovat ve stresu. Neboj se, brzy to zvládneš, a kdyby náhodou ne, můžeš ve zkušební době odejít.
Dnes je taková doba, že si práci nemůžeš vybírat. Teď musíš i kvůli sobě udělat ten odvážný krok a vydat se za vlastní samostatností. Určitě Tě potěší první výplata, i když nebude nijak závratná.
Domluv se s manželem, aby převzal péči o děti, když Ty budeš třeba v práci. Je to všechno o dohodě vás dvou. Práce, děti i domácnost.

Z jedné strany se manželovi nedivím, že chce, abys šla dělat - máte málo peněz a jediná práce, jak píšeš, je v Coopu na pokladně...
Ono táhnout všechno z jedné výplaty je pořádná šichta...
Na druhou stranu je způsob, jakým to manžel dává najevo zvláštní...
Jen jestli už třeba není zoufalý a neví, jak Tě donutit k jakékoliv činnosti.
I takové jsem znala - fňuk nemám práci, fňuk - tamto dělat nebudu a toto je takové a makové a tamto je podřadné a v podstatě schovávaly za to svoji neochotu něco měnit na tom, že si domá dřepí na zadku bez vstávání, stresů a honičky.
Ale abych neprudila - moje rada je - jdi to zkusit, odejít můžeš vždycky.

Heather: Přesně tak. Já vůbec obecně nemám ráda, když někdo mluví někomu do jeho zaměstnání. Mně se třeba taky moc nelíbí co dělá můj muž a dovedu si dobře představit povolání, která by mohl dělat za mnohem víc peněz (navíc o nich vím, že by je zvládl, protože je už v minulosti dělal). Na druhou stranu je mi ale známo, že současná práce ho baví, je tam spokojený a měnit nechce, tak mu do toho nemluvím. Natož abych mu dělala scény nebo tichou domácnost
Kdysi jsem měla chlapa, který mi do práce mluvil pořád. Byl např. schopen mi říct, že jsem nicka, nula, která to nikam nedotáhla. Neustále mi předhazoval, co mám jít dělat jiného, jak mám na sobě pracovat a co mám všechno překousnout, protože to tak dělá každý. Taky na mě křičel, jako ten v článku. Ano, velmi rychle se stal bývalým
Ovšem tam byl drobný rozdíl, že já nějakou práci měla. Nebyla jsem nezaměstnaná a živila jsem se sama

Renee: tak ony můžou být i takové dámy, že pokladna v Coop, což jsou v podstatě vesnické samoobsluhy "smíšené zboží", představuje vrchol toho, na co mohou ohledně profesní kariéry pomyslet. A jak vidno, pro někoho i to vypadá nedosažitelně...

Renee: No když je ten COOP takové terno, tak by si eventuálně za tu kasu mohl sednout sám, když už se na to díváme takhle...jestli by mu tedy Lucie taky neměla doma udělat nějakou scénku

Zajímalo by mě, jak by se tomu chlapovi líbilo, kdyby ho třeba nutila, ať jde dělat popeláře, že je to docela dobře placené. To by byl jistě nadšen a okamžitě se šel přihlásit

Přijde mi zvláštní, že autorka hned na úvod uvádí, že se brali po pouhých několika měsících proto, že museli. Je to už 8 let a přesto je to evidentně stále živé. Z toho mi vyplývá, že jejich manželství nebylo a není tak docela v pořádku a že jediným důvodem, proč jsou spolu, bylo to první neplánované dítě, jinak by byl každý dávno někde jinde s někým jiným
Nejspíš to Lucie bere jako oběť, kterou udělala a za kterou musí být navždy velebena, tj. už nikdy nebude pracovat a nechá se živit. Ale třeba je všechno úplně jinak, informace tam nejsou žádné.
Každopádně já bych se od chlapa do žádné práce nutit nenechala, tím spíš ne do pokladní. Na druhou stranu bych se ani nenechala živit, pokud to není nutné (mateřská). Když nechce dělat pokladní, ať ji nedělá a najde si něco jiného, důvod pro tichou domácnost nebo dělání scén to podle mě není a na manžela bych byla pěkně naštvaná, co si to dovoluje.