Mám pykat za prohřešky jeho bývalky
Je mi třicet let, mému příteli o pět víc. Já jsem svobodná, on již rozvedený. Poznali jsme se v době, kdy byl již půl roku sám, naše seznámení bylo více méně náhodné, nicméně jsme si padli do oka a začali spolu chodit. Nyní jsme spolu již tři roky, z toho dva spolu bydlíme.
Zpočátku jsem některým jeho projevům nevěnovala pozornost, ale s postupujícím časem si čím dál víc uvědomuji, že s ním není něco úplně v pořádku. Chová se ke mně totiž velmi majetnicky a chce mít přehled, kde jsem, co tam dělám, kdy přijdu atd. Už dříve jsem si všimla, že je mu značně proti srsti, když jdu někam s kamarádkou, nebo s vícero kamarádkami. Pokaždé se tvářil velmi uraženě, jako by mi chtěl dát najevo, že dělám něco nepatřičného.
Postupně se to čím dál víc zhoršovalo a teď už to začíná být téměř neúnosné. Vysloveně mi zakazuje kamkoli chodit bez něj. Když mu oznámím, že jde například po práci ještě na kafe s kámoškou a zdržím se, je naštvaný a doma mi pak dělá dusno, vydrží se mnou nemluvit třeba týden.
Chtěla jsem tomu přijít na kloub, zjistit, proč je takový. Nakonec to z něj vypadlo. Tohle byl prý důvod jeho rozvodu. Prý dal své ženě přílišnou volnost, nebránil jí, aby se chodila bavit, a nakonec si na jedné takové své sólo akci našla milence a zapříčinila tak rozpad jejich manželství. Prý se touto zkušeností natolik poučil, že nechce udělat stejnou chybu dvakrát. Proto je mu nepříjemné, když někam jdu bez něj, bojí se, že udělám to samé, co jeho bývalka.
Mám ho ráda, kromě této podivnosti ve svém chování je to naprosto skvělý muž. Hodný, pracovitý, zodpovědný. Máme spoustu společných zájmů, stejné názory na trávení volného času, dovolené, líbí se nám podobné filmy i hudba, rádi chodíme na túry a jezdíme na kole. Nikdy jsem nepoznala nikoho, s kým bychom takto souznili.
Bohužel, ta jedná jeho „vada na kráse“ mi dělá starosti. Nechci se kvůli jeho paranoidním stavům vzdát svých kámošek, možnosti jít se s nimi pobavit a pokecat čistě po žensku. Vysvětlila jsem mu, že naše dámské dýchánky jsou skutečně jen dámské, že nechodíme nikam lovit chlapy. Jde nám čistě jen o pokec několika spřízněných kamarádek.
On vypadal, že to snad i chápe, nicméně scény z jeho strany trvají neustále. Nese to prostě velmi těžce a patrně je to silnější než on. Přitom nechodím nijak často, tak jednou za týden, za dva. I on si občas zajde s kamarády zahrát volejbal do tělocvičny. To mu připadá normální.
Jsem trochu v rozpacích, co mám udělat. Jak jsem psala, mám ho velmi ráda, nerada bych ho ztratila. Jenže mám obavu, že bude svůj nátlak stupňovat a já nakonec pro klid „v rodině“ ustoupím a stanu se nesvéprávnou puťkou, která nesmí vyjít bez partnera ani na krok.
Myslíte, že je ještě šance ho té zbytečné a velmi omezující paranoi zbavit? Jak ho mám přesvědčit, že za to, co udělala jeho bývalá žena, nenesu žádnou odpovědnost, že jsem jiná a tím pádem by se měl zklidnit a nechat mne žít?
5.5.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Z těhotenství mi udělal jeden velký stres
- Virtuální nevěra prý není nevěra. Já si to nemyslím.
- Chce, abych zničila své vzpomínky. Je to žárlivost?
Diskuse ke článku - Mám pykat za prohřešky jeho bývalky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
daty: patent na hlavy nemam, ale vysvetlim co jsem tim "jecenim" myslela. Nejak to doma beha, neco mame zazite. Pripada mi, ze drahemu to uplne nemusi vyhovovat. Tak se normalne zeptam: "vsimla jsem si ze... chtel bys neco jinak? Neco na tom zmenit?" Odpoved: "ne, vsechno v pohode..."
Po nejake dobe zjistim, ze to az tak v pohode neni... a pak od nej prijde i vycitka, popr. duvod - to a to se stalo, protoze tys to a to (a tyka se to te veci na kterou jsem se ho kdysi ptala). V tomto pripade jsem opravdu zvysila hlas, nasadila jecak a rekla, ze se mi to nelibi, ze by moh teda rikat veci narovinu tak jak jsou, rpotoze ctecku na mozek opravdu nemam...
Nejecim pro kazdou drobnost a blbost, ale v momente, kdy se snazim vychazet vstric, neco resit a odpoved zadna a pak to ma nejake negativni dusledky na vztah, tak se neznam 
A ano, myslim si, ze je lepsi na rovinu v klidu rict co mi vadi, porp. se v nejhorsim i pohadat (ano i pohadat, kdyz to pomuze vec vyresit) a i proto jsem ochotna zajecet... pokud muze dojit ke konstruktivnimu reseni problemu, jsem pro jeceni... nez jen proto, ze se nerada hadam a mam rada klid, nechat veci zajit prilis daleko, protoez jsem je neresila. Problemy neresene od zacatku prerustaji do obrovskych rozmeru a nevyplaci se... nastesti nemusim moc casto, ale obcas proste musim... mam holt flegmatika a pohodare a nechal by si na hlavu k*let... a me unavuje porad davat pozor, jestli mu nahodou neco nevadi. Ulevilo by se mi, kdyby to rek sam...
.gif)
To o te byvalce mu neverim (je to excuse na jeho chovani) a jeho kontrola nad tebou se bude zhorsovat.
jedině ať partner zkusí psychologa, jestli s tím nebude chtít nic dělat, tak to bude peklo
frko: 
kamardacin exmanzel byl podobne pako.. taky pohledla az po par letech.. ale nakonec ano. Ponizovani a shazovani jejich schopnosti taky mel zmaknute k dokonalosti.
Nessie: 19:04 -
Nessie: Asi jsem hloupá, ale fakt to necítíš. Pak mi dával pocit, že já jsem ta nejubožejší na světě a mám mu být vděčná, že se mnou je, jinak by mě nikdo nechtěl. A oblíbená věta byla, že bych se sama ani neuživila a já mu to fakt věřila(a to jsem vydělávala 2x víc než on). Byla jsem hloupá, naivní, a pak na něm závislá. Bála jsem se, protože jsem všemu co říkal fakt věřila. Ale konec dobré všechno dobré
daty: A jak se projevuje tom,že se mu to nelíbí?
Pokud o to já extra nestojím a on má lepší nápad, tak ať se snaží. Ale pokud budu mít každoroční sraz s kamarádkama , tak mu s úsamvem řeknu, že s e mu to může nelíbit, na to má jistě právo, ale to je taky to jediné, co s tím může dělat.
Ale možná ti rozumím, ono je to podobné, jako když se člověk dobrovolně vzdává takových aktivit kvůli dítěti,s tím, že je potřeba se mu věnovat, být s ním, i když někdo jiný by ho taky pohlídal,ale člověku to nedá. A pak dítě odrostě a člověk si namlouvá, že pořád není dobré někam chodit,ale to je spíš dobrovolná izolace.
daty: Jo a ještě k tomu dotazu - pokud by mi na té věci, co chci dělat opravdu hodně záleželo, tak pak může mluvit i rozumně, argumentovat věcně, ale bohužel - já si to vyslechnu, ale pak to stejně dělat budu. A co? Mě se taky nelíbí některý věci co dělá můj manžel, ale to je prostě tak všechno, co s tím můžu dělat. On si to taky udělá po svým. ¨
My jsme holt dva individualisti 
daty: Tak mě je v první řadě úplně šumák, za co mě chlapi pokládají nebo nepokládají. Stejně jako je mi šumák, za co mě pokládá kdokoli jinej jestli mě někdo pokládá za hysterku - prosím, to je jeho problém, ne můj.
Za druhé - na tvůj dotaz odpovídám.: no když partner nevyčítá, jak pak poznám, že se mu to nelíbí, to co chci dělat?? To jako dělá kyselý obličeje nebo uraženě mlčí nebo co?? Ničeho z toho bych si nevšímala a dělala si to po svým. Bohužel - opět je to jeho problém, ne můj.
Jedině, kdyby mi narovinu řekl: Hele - já vím, že chceš dělat to a to, ale mě se to moc nelíbí, protože....třeba, já nevím, se o mě bojí - tak to je rozumná a férová řeč, na kterou se dá rozumně a odpovědět a nějak o věci diskutovat.
My se tady ale bavíme o chlapech, kteří rozmně, věcně a férově argumentovat nedovedou nebo nechtějí, ne? Místo toho vyčítají, uráží se, citově vydírají atd. A nezlob se - já prostě manipulaci POZNÁM a nemusím o tom nijak přemýšlet a analyzovat to a být ve střehu, jestli na mě ten nebo onen šije boudu. Prostě to poznám - jakmile mi to začne nějak falešně v té řeči skřípat a podvědomě cítím, že mi to jde proti srsti, tak není o čem debatovat. Znovu říkám, že mám celoživotní trénink od své matky - mě manipulátor fakt rohlíkem neopije.
daty:
ale jasně - já mám taky srovnaný pripority a ne za všechno jsem ochotná doma bojovat.
neříkám, že hned ječím, ale pro "svou"pravdu občas zvýším hlas - když argumenty dojdou a je potřeba je říct durazněji.
já drahýmu taky nic nezakazuju, jen když se to střetne s jiným rodinným programem, tak ho lehko upozorním a je to na nem.
ale fakt je, že oba dva vyrážíme zřejmě přiměřeně , takže střety v tomhle ohledu vlastne u nás nejsou
.gif)
daty: mě ne...
Jinak by mě zajímalo, jak byste tu všechny co tu máte patent na hlavy vyřešili situaci: Chci dělat něco co se partnerovi nelíbí, ovšem nevyčítá to. Začnete na něj ječet ať se mu to okamžitě začne líbit? Tak to být vaším protějškem, tak vás pošlu do blázince, to jako sorry, ale už vím, proč chlapi všeobecně pokládaj ženy za hysterky.
Nessie: Hele to se blbě vysvětluje, já bych to vědomě taky neudělala, spíš naopak. Od byla odmalička drzoun a nikdy neustupuju, pokud si myslím, že mám pravdu (no spíš jsem schopná se hádat do krve dokud mě někdo nepřesvědčí/neusvědčí o opaku
)
Já jsem to dělala spíš podvědomě, srovnávala jsem si priority a někdy jsem došla, že některý lidi mi nestojí za to, abych dělala doma důraznou. Když to vemu kolem a kolem, tak dneska mi zbyli zase jen ti kamarádi, se kterejma jsem nikdy nepřerušila kontakt (ani kvůli bejvalýmu) a ti ostatní byli ti známí, kteří přichází a odcházejí...
Dneska vím, že i tohle byla chyba, protože to byl ústupek. Kdybych neprocitla, tak bych možná časem rezignovala na všechny.
Celkově je tohle složitý, hodně se to podobá domácímu násilí, ale ne každej takovej chlap je domácí násilník (třeba ten tvůj, kdyby byl, šel by si najít jinou oběť).
Já už bych dneska od žárlivce zdrhala i kdyby byl pozlacenej a jeho žárlivost by mě nijak neomezovala...preventivně, dřív než to člověka začne omezovat, protože čekat co z něj vyleze je ztráta času. Člověk sbírá zkušenosti, podle mě na nich není nic výsostného, proto tady nehodlám obhajovat, jestli si něco nechám nebo nenechám líbit. Jen se ti snažím vysvětlit, že je rozdíl,když ti někdo bere něco důležitého a když je to něco, na čem ti tolik nezáleží - to se prostě celkem snadno přehlédne. Nemusíš si to nijak omlouvat, vymlouvat se nebo si něco nalhávat, prostě máš v tu dobu jiné priority k řešení a tohle mozek vnímá jaksi podřadně. Ono se jsou v životě i situace, kdy člověk nemůže věnovat celou mozkovou kapacitu tomu, aby prověřoval jestli partner, který by měl být člověku oporou, na něj zrovna něco nekuje. Kdybych měla neustále někoho hlídat a bojovat s ním, tak to snad radši budu sama.
stějně si myslím že si Ivana udělá podle svého, těžko se radí......
Nessie:
Mam to podobne jako ty, radeji to reknu i za cenu zvyseni hlasu, hadky atd. Zel, muj muz je naopak typ, co se nerad hada takze jednou jsem na nej jecela, ze bych rada, kdyby mi veci, co se mu nelibi rikal (protoze to stejne pak preroste do nejakeho problemu, ktery se musi resit a treba i min prijemnym zpusobem), protoze nemam ctecku na mozek... Kompromis - on se bude snazit rikat i neprijemne veci a ja se budu snazit nejecet... 
