Já se cítím podvedená, on tvrdí, že nic neudělal
Už několik dní zažívám směs hodně podivných pocitů a potřebovala bych znát názor a pohled někoho nezaujatého. Nerada bych se nějak unáhlila, je mi jasné, že jsem momentálně v zajetí emocí a také ublíženosti, kterou cítím hodně silně. Pokusím se celou záležitost, která mne tíží, popsat co nejobjektivněji.
Žiji s přítelem, máme spolu dvou a půlletého syna. Přítel pracoval několik let v cizině, ale poté, co tam došlo k problémům s výplatou mezd a zajištění další práce, se vrátil domů. Dodnes nedostal zaplaceno za poslední tři měsíce, které tam odpracoval.
I tady měl se sehnáním práce velký problém. Má pouze výuční list a v jeho oboru nic nesehnal. Hledali jsme proto intenzivně společně, absolvoval hromady pohovorů, odeslal desítky životopisů. Všechno marné. Hledání práce trvalo více než rok, než bylo korunováno úspěchem.
V průběhu toho roku jsem nás živila v podstatě já ze své mateřské a přivýdělkem v rozsahu, který jsem si mohla vzhledem ke svému plnému invalidnímu důchodu dovolit. Nejsem zcela zdravá, přiznávám, že mne to hodně vyčerpávalo. Přítel byl zatím doma a převzal péči o syna a po několika urgencích i o domácnost. Tomu se totiž zpočátku vyhýbal, tvrdil, že už tak je jako chlap degradovaný, že ho živí žena, a já po něm chci ještě vykonávání domácích prací.
V tomto období jsme se dost hádali, nakonec se podařilo najít rozumný kompromis a vše jakž takž klapalo.
Když se konečně podařilo sehnat mu práci, byli jsme oba šťastní. Místo sice není nic moc, ani za kdovíjaké peníze, ale je to lepší než nic. Přítel nadšeně nastoupil a pozorovala jsem na něm, jak viditelně pookřál. Pracuje už druhý měsíc a je spokojený. Bohužel, jak jsem zjistila minulý týden, je spokojený až moc.
Kolektiv, v němž s pohybuje, je převážně ženský. A jelikož přítel je celkem atraktivní typ, začalo mu dělat dobře, že se kolem něj děvčata rojí a snaží se ho nějak zaujmout. Často mi o tom doma s uspokojením vyprávěl. Příjemné mi to nebylo, ale říkala jsem si, že nebudu dělat vlny, konečně má práci, cítí se jako plnohodnotný chlap a že se to časem srovná.
Jenže ono se to nesrovnalo, naopak, stalo se něco, co mne docela vykolejilo a co je důvodem, proč sem píšu.
Minulý týden mi přítel oznámil, že ve čtvrtek nebude večer doma, protože jde s jednou kolegyní „na pivo“. Ptala jsem se ho, zda se mu to zdá vhodné, a on odpověděl, že na tom přece nic není, jsou kolegové. A že jí před pár dny s něčím pomohl a ona se mu chce odvděčit a pozvala ho. A hned dodal, ať hlavně nejančím, že o nic nejde, že jinak by přece šel tajně a netroubil mi to na plná ústa, s kým jde.
Spolkla jsem další námitky, ale uvnitř mi bylo hodně úzko. Ve čtvrtek dorazil z práce, vlítnul do vany, pečlivě se kompletně vymydlil, nageloval vlasy, oblékl čisté prádlo a zmizel jak pára nad hrncem. Já zůstala jako tvrdé y, jen na mne houknul, že za dvě, tři hodinky je doma. Přišel až za pět hodin, vysmátý a spokojený. Chtěl se milovat, ale já neměla náladu. Něco takového se stalo poprvé, nejsem typ ženy, která se vymlouvá na bolest hlavy.
Od té doby máme doma trochu dusno. Já se cítím oklamaná, držela jsem ho nad vodou, dokud neměl práci, a teď, když ji má, mám pocit, že se mi začíná vzdalovat a kdoví, zda už mi i nezahýbá. On by mi to samozřejmě nepřiznal. Mou ublíženost nechápe, prý jsem hysterická. Když jsem se ho zeptala, jak by mu bylo, kdybych se vykoupala, navoněla a načančala a oznámila mu, že jdu na kafe s nějakým kamarádem, kterého on nezná, nedokázal mi odpovědět.
Nevím, jestli se mi podařilo napsat ten problém, o co mi jde, dostatečně srozumitelně. On mne prostě znejistěl, nasadil mi brouka do hlavy. Já jsem teď dost rozhozená. Hlavně i díky tomu, že kvůli své nemoci mám jisté viditelné postižení, které není zrovna estetické. A tu kolegyni jsem viděla na facebooku. Mladá, krásná, vysportovaná blond kočička.
Je mi z toho všeho zle. Mám ho ráda, máme dítě. Myslíte, že jsou mé pocity oprávněné, nebo se jedná o přecitlivělost a zbytečně vyhrocenou žárlivost?
10.5.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Žárlivost. Jak rozpoznám tu chorobnou?
- Žárlivost. Kdy už to není normální?
- Chce, abych zničila své vzpomínky. Je to žárlivost?
Diskuse ke článku - Já se cítím podvedená, on tvrdí, že nic neudělal
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nika1: ja teda nevim... pokud jdu rovnou z prace, prismrncnu se .. pokud se mezitim stavuju jeste doma, hodim sprsku..
Nika1: ja se slechtim vzdycky 
kdyz jdu ven, protoze babick ame ucila.. ze jdu -li ven, mam byt vzdy upravena a mit ciste pradlo,k kdyby me na ulici porazilo auto, co by si o me lidi pomysleli
ach jo...neupínej se na partnera, buď svá, měj se ráda a ostatní přijde samo. Brtw- co se má stát, to se stane a nijak tomu nezabráníš.
Stanik: Jde tu o to, že když jdu na pivo s kámoškou nebo kamarádem, tak se nešlechtím jak před důležitým randem, na kterém chci sbalit muže snů. To manžílek pisatelky to bere jako extra událost, když se vanoval. Já jsem asi prase, ale sprchuju se ráno a pak až večer, ale před tím než jdu na kafe s kámoškou ne. Takže kdo tomu pak dává ten extra význam.
alexandras: To je mi fakt líto, že se to máš doma tak blbý a nevíš kudy kam. Chceš vědět, kde jsi udělala chybu? Dělala jsi "všechno, jak se má",ne, jak to ty cítíš a jak to chceš v daném okamžiku udělat. Dej průchod svým pocitům, ujasni si, co je pro tebe dobré a tím se řiď, ne tím, že "chceš všechno udělat správně".
Vyvozovat z faktu, že chtěl po Andree po návratu sex to,že s dotyčnou nic neměl, je silně vedle. Naopak, často chlapi, kteří zanášejí, se doma v posteli o to víc snaží, jednak proto, že mají výčitky svědomí a chtějí to té své tak nějak "vynahradit" a jednak proto, že je 
s novou známostí nabíjí testosteronem a mají pak větší chuť. Neříkám, že to takhle nutně muselo být i v tomto případě, ale byla bych na jejím místě silně ve střehu a opravdu bych se snažila být na něm nezávislá a občas si taky někam vyrazit a předat mu veškeré povinnosti spojené s dítětem a domácností, aby si chlapec nebyl až tak moc jistý.
alexandras: taky si myslim, ze mu nemusis za kazdou cenu ve vsem vyhovovat abys byla lepsi atd. Ty proste muzes delat vsechno, jen kdyz budes chtit. A zaroven si drzet uctivi odstup, aby te dalsi rany od nej neboleli tolik, proste prestan za nim utikat, trochu hrdosti. Mysli na sebe. To co pise Linda ma dle meho hodne co do sebe... urcite je to pro tebe desne tezke...
alexandras: 
hele, myslim, ze jdes na to dobre, delat veci kvuli sobe a to predevsim, to je to nejhlavnejsi, nenech se srazit k zemi. Ty a Andrea jste ale naprosto v odlisne situaci. Andree se neco podvedome nelibi, jestli je ale v pravu nebo ne, to nevi nikdo, jen ten jeji... ale ty o tom svem (jestli jsem to spravne pochopila) VIS. A to je pak zasadni rozdil v tom jak se clovek chova. Uprimne, na tvem miste bych o nej "bojovala" po nejakou dobu, ale kdybych nevidela progres, pak by me to asi tahlo pryc, minimalne bych o odchodu intenzivne premyslela - jak to udelat aby... kazdopadne hodne pevnych nervu a at se ten tvuj vzpamatuje...
.jpg)
no nevim, já bych si především nechala udělat testy na pohlavní choroby, když byl v té cizině, kdoví, co dělal tam 
*
taky jsem půldruhého roku živila chlapa, který si "nemohl" najít práci, ale miloval zábavu a hlavně poflakování po hospodách - a vykecávání s babama, pochopitelně, nakonec jsem ho kolpa do prdele a odeslala, tam, kam patří - a je mi líp. Než blba, tak radši žádného
.jpg)
alexandras: nevím proc se nechces rozvést , takovýho chlapa jak ho popisujes bych si nedokázala vázit. A kdyz si nevázím a je mi sumafuk tak proc s ním být? Ale OK beru nechces, tak zustan. Ale kdyz uz zustanes tak hlavu vzhuru a trosku hrdosti neuskodí. Ano muzes být lepsí nez konkurence, ale ne za kazdou cenu. Navíc to ze podrzís / vydrzís za kazdou cenu te lepsí nedelá. A proc by se on mel snazit, kdyz vsechno kdykoliv dostane? Neríkám sprajcovat se a najust ne, ale obcas troska "lhostejnosti" nebo "nézájmu" z tvé strany by na skodu být nemusela. Nakonec ty se uz bát nemusís, ze by si nasel náhradu jinde, a tak muzes docílit, ze by se aspon zamyslel. Teda pokud je v nem aspon trosinku zájmu o tvou osobu, jinak to ani nezaregistruje, ze delás neco jinak. A v tom prípade muzes být zamilovaná jak chces, ale je ti to tak na dve veci , sorry ale je to tak.
alexandras: ježiš promiň, tvůj další příspěvek se načetl až poté, co jsem odeslala svůj. Nechci se ti rýpat v ráně. Já mám jenom v životě z pihele kliku.
Verera: ach tak 
alexandras: ano, samozřejmě. Já to tak doma naštěstí mám. 
alexandras: neboj, bude lip... ale prosim, hlevnae si nenech poslapat hrdost a dustojnost, protoze presne to ten tvuj dela.. ja bych ( deti nedeti) proste s takovym clovekem byt nemohla ( ale to je muj subjektivni nazor)
Stanik: 11:42- to nebylo na tebe a na Andreu, to jsme reagovala na alexandras.
