Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jinak já jsem chtěla být vždycky popelářem

Hele a není to ten mužskej přechod jak o něm mluvili nedávno v telce v nějakym pořadu? Stačí zajít k lékaři a nějakou dobu doplňovat potřebné hormony a mělo by to být zase v pohodě.

Prostě, před oltářem si dva slíbí, že spolu budou snášet dobré i špatné, příjemné i odporné a jakmile k tomu dojde, najednou se diví....

Jinak, ono je hezké hrát si na "pozitivu", dokud se tě to netýká.

Mě docela napadá, že v takových případech se ukáže, na čem je partnerství založeno. Dokud byl mladý a dařilo se mu - poskytoval zázemí, snažil se...tak ok...ale dneska si připadá "odepsaný" frflá...a najednou není pro jeho nálady pozitivní.

Otázka je, jestli by partneři měli sdílet osud toho druhého, nebo si žít každý víceméně po svém - ve svém vakuu, ten, který ho má momentálně radostné, by se snažil si ho užít...ten, kdo ho má neradostné...by se měl užírat v duchu a sám a navenek se snažit být pozitivní, aby neotrávil partnera???

Milá RAdko, nejspíš mu nejvíc pomůže, až to doklepe do řádného, nebo předčasného důchodu.

Dokud tohle neabsolvuješ sama, tak ho nepochopíš.

On má bohužel pocit - v dnešní době docela oprávněný - že jaksi nestačí "poctivě pracovat". Proto vzpomíná na komunismus a idealizuje si ho, protože tehdy fakt stačilo pracovat, člověk nemusel být mladý, nebo dravý a podnikavý a prostě vyžil.

Tahle doba je dobrá pro specifické typy lidí, ale těch zase není většina. Spousta je takových, jako tvůj muž - poctivě si odpracovat své a mít nějaké jistoty - třeba jen tu, že se nebudu muset soudit o výplatu.

Nebýt toho, jak to dneska vypadá a jak se tady kapitalismus "zvrhnul" /třeba Německo apod..../, tam rozhodně nejsou staří lidé "odepsaní a neperspektivní/, prožil by zbytek své pracovní "kariéry" v relativní spokojenosti.

Pomoct mu nemůžeš - tohle je přesně ten důvod, proč lidé utíkají do předčasných důchodů apod...a bohužel, oni ještě mají šanci kolem té 60 z toho kolečka, kdy se nedaří, není o ně zájem - utéct. Naše generace, která má "táhnout" do bezmála 70, nebude mít na obzoru ani takový únik a perspektivu.

A ještě něco - manžel dostal výpověď ve svých 53 letech...tj před čtyřmi lety....do té doby práci měl a dokonce stále stejnou. Měl docela kliku, ne? Lidi mají dneska problém už od začátku, kde práci najít a jak ji udržet. Někdo by třeba i rád popeláře dělal, protože je bez vlastního příjmu i několik let....Co je na tom, že je pán "jenom" vyučený? Donedávna se za to nestyděl a teď najednou mu to vadí? Jsou bez práce i VŠ lidé....asi by se měli stydět tím pádem víc....když nemohou sehnat práci ve svém oboru? Vystudovat školu stojí peníze i úsilí...a pak to přijde vniveč....když není práce. Vytýkáte tady Radce malý zájem o mužovy problémy, ale ona sem napsala, přímo se ptá, jak mužovi pomoct. Asi už vyzkoušela vše od chápavého rozhovoru po pomoc při hledání adekvátního zaměstnání...On bude hudrat vždycky, protože se mu stala křivda a hotovo.

Pane Teoretiku, řekla bych, že zbytečně dramatizujete. Manžel tazatelky nemusí na celou rodinu makat, jeho žena práci asi má - nepíše aspoň, že by lelkovala celé roky doma - a děti mají dávno dospělé a není tu psáno, že jsou s rodinami na dědovi existenčně závislé. Nezaměstnaných v tomhle kritickém věku, bohužel i v jiných věkových kategoriích, je dost, kdyby se tomu takovým způsobem všichni poddávali, psychiatři a farmaceutický průmysl by měli žně...Znovu opakuji, že naši rodinu toto postihlo několikrát a nikdo se z toho nezhroutil. Prostě jsme si rozumně řekli, že si ten dotyčný trošku odpočine a sháněli a ptali se, kde se dalo, dokud se to nepovedlo. Manžel asi tímto způsobem, ne zrovna vhodným, ventiluje svoje zklamání nad současným stavem věcí. Měl by si ale uvědomit, že je jedním z mnoha těch obyčejných lidí, kteří ty naše nahoře asi moc nezajímají. Jich se netýká každodenní boj o přežití, protože si umějí uzákonit platy, výhody a jiná zajištění po skončení funkcí. Na nás pěšácích je, postarat se bez vyhlídek na slušný důchod /kterého se stejně řada z nás nedožije - budeme přecházet nemoci, jak to půjde/. Dětí se bude třeba rodit méně, rodiče by je neměli z čeho živit, možná už mateřská také nebude tak královsky placená, když druhé porodné není, zkrátka - život je boj. Vzdát ho může člověk vždycky. Člověk se nesmí problémům poddat, aby ho nepřerostly, ale měl by s nimi bojovat.A tu sílu - tu musí najít hlavně v sobě. Je příliš snadné si stěžovat, nedělat nic a spoléhat, že to za mě někdo vyřeší...

Vážená paní. Při vaši 52 letech se spíše divím vám, že manžela nechápete. Asi jste byla a jste zvyklá na to, že se vždy o rodinu postaral, bez ohledu zda se mu tato práce zdá pod úroveň. to dokáže s chlapem zacloumat i v případě že by nebyl na sebe háklivý. Jestli jsem dobře četla, tak již několikrát prošel stadiem nezaměstnaného. Myslíte, že mu to nemaká na nervy právě s ohledem na zajištění vás a celé rodiny? A co ty roky do důchodu, bude mít práci, zvládne to fyzicky? Takového zdpovědného chlapa jen chválit a podporovat a ne si na jeho zodpovědnou "nervozitu" ještě stěžovat.

Je svým založením hodně pracovitý, k tomu dost všestranný a šikovný.

A Vy se divíte ? Jen ignorantovi to může být jedno, co se tady děje.

Už jenom to, že " svým založením hodně pracovitý, k tomu dost všestranný a šikovný" člověk má dnes problém se normálně uplatnit, tak, aby si obstaral jen základní potřeby, zatímco ten, kdo kromě podvádění a okrádání lidí neumí nic, je za vodou. Kdo nic neumí, jde dělat exekutora - vždyť je to katastrofa.

Druhá věc ale je, že když se o tom bavit nechcete, neměl by Vás k tomu nutit - ale to už je Váš boj, nenechat se. Když začne, prostě odejít.
A co se týká voleb, jsou svobodné. Každý si může volit, koho chce - takže tam není, co řešit. Že bylo obyčejným lidem, kteří pracovali, líp, to je bezesporu - každý, kdo pracoval, měl alespoň standard.

Radko upřímně a ty se mu divíš,že se utápí v depkách? Člověk co celej život makal,měl určitou pozici skončí na sklonku pracovního života jako popelář.To by porazilo kdekoho.Já ho naprosto chápu.
Podržela jsi ho,řekla jsi mu,že si ho vážíš a máš ho ráda i když dělá tohle?Že jste spolu vychovali úžasné děti,máte pěkná vnoučata?Že pro děti udělal to a to za co mu jsou vděční?Přišli děti a řekli táto neboj,jsi dobrý?nebo je pro všechny jen nerudný bručoun,na kterého jen kafráte.
Buď trpělivá s naž se ho pomalu vrátit zpět do života,dávej mu najevo,že pro tebe je dál ten nej.Jasně mu řekni,že o politice diskutovat nemííníš,nebo se domluvte na 30 minutách za den,kdy bude sledovat zprávy .Asi na něj budeš muset kapku zatlačit,že se jde ven na procházku atd.
Na rovinu mu řekni,že si ho i přes to všechno vážíš,ale že tě ubijí právě to jeho fňukání a rezignace na život.

Jeste bych ale zvazila, kvuli jeho veku, jestli nemaji na jeho negativni uvazovani vliv hormonalni zmeny, nebo "starecka" depka.

Me psycholozka poradila jak odnaucit manzela od blbych kecu. Vzdycky kdyz zacal, tak jsem se otocila, vklouzla do bot (predem pripravenych u dveri) a odesla z baraku. Prosla jsem se okolo bloku (zhluboka to vydychala) a vratila se. Pokud pokracoval, tak jsem se zase vytocila se dveri. No a udelal to 5krat a kecy se uz neopakuji. A pokud nahodou ano, tak jen vytahnu boty a manzel si jde radeji pustit televiziHodne stesti a ver, ze odnaucit se to da.

Vůbec nejde o kopnutí manžela někam, ale o nakopnutí - byť drsnější - jiným směrem. Kam myslíte, že tahle situace povede? Když naprosto donekonečna bude pán řešit nevyřešitelné - je to jen malý mraveneček v té celé naší mašinérii, která semele kdekoho, aniž by za co mohl. Je spousta lidí nezaměstnaných, my to měli v rodině hned několikrát po sobě. Prošel si tím skoro každý a kdo ne, asi ho to čeká. Je spousta nezaměstnaných...ale kdyby se v tom takto všichni utápěli, museli by se časem zbláznit jak oni, tak jejich rodiny. Protože deptat se tím, že JSEM NAPROSTO K NIČEMU, NEMÁM PRÁCI, NEVIDÍM VÝCHODISKO, VŠECHNO JE ŠPATNÉ, .....komu to prospěje....žít se musí dál. Jsou situace ještě horší. Pán je zdravý, má ženu, má děti, má kde bydlet....jiní jsou na tom ještě hůř. A bojují, nevzdávají to.

YXH: závěr jsi moc pěkně napsala....byli jsme mladí a měli práci....přesně !

Necetla jsem vsechny prispevky, mozna ze to tu uz bylo
Bellana: Souhlasim. Ono to neni moc jednoduche byt bez prace. Cloveka to poradne zdrbne, vubec kdyz je zvykly delat cely zivot. Vubec se nedivim, ze ten pan je na tom psychycky tak zle. Ale at dela praci jakoukoliv, nemyslim si, ze by se za to musel stydet. Kdyz ji dela dobre a poctive, tak se neni za co stydet. Mozna kdyby si uvedomil, jak by jeho okoli vypadalo bez jeho pricineni, tak by mu to pomohlo. Tady kdyz stavkovali v Torontu, tak to vypadalo takhle uz ctvrty den. A jak byli lidi radi, kdyz bylo po stavce. Jestli ma pani pristup k pocitaci, tak by urcite nasla obrazku hodne. Mozna ze kdyby mu jich par ukazala, taky by mu to mohlo pomoct se sebevedomim.
O komunistech mluvi dobre. protoze praci mel, navic byl mlady a na mlada leta vetsina lidi rada vzpomina.