Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

nevracej se k němu a hlavně se neponižuj. . Nechej si svou hrdost. Vžij se do situace, že se manžel vrátí.Budeš po zbytek života žít s tím, že ti to udělá znovu, budeš žít v nejistotě. Pokud Vás vyměnil jednou, udělá to znova, budeš pro něj jen přechodný přístav a budeš se stále trápit. Pokud odepsal i dceru, tak si to raději vytrp teď, ale rozhodně se k němu nevracej. Já jsem si taky myslela, že už se nikdy po rozvodu nezamiluji a teď jsem šťastnější jak v prvním manželství a to jsem při rozvodu zůstala sama v citím městě se dvěma malými dětmi. Pokud se ponížíš a on se k tobě vrátí, už to nebude jako dřív a stejně se budeš stále trápit. Vytrp si to teď a věř, že si ještě někdy najdeš chlapa, který si tě bude vážit a bude tě milovat tak, jak si zasloužíš. Pokud se přece rozhodneš pro ponižování, tak si tě stejně manžel přestane vážit.

rychlonožka: ono je strašné zústávat s někým z lítosti, ze zvyku, kvůli dětem...osobně bych to nesla hrozně těžko, potřebuju, aby po mě muž toužil...aby mne akceptooval jako partnerku, družku, ne jako balvan, o který se musí postarat, protože se to dělá, protože papír...eh, ale to se blbě vysvětlije někomu, kdo to má nastaveno jinak...

Bellano, Kareto, děkuji. Ono brečet s někým a souznít ve stylu...ty naše chudinko opuštěná bezmocná...zvýší akorát počet použitých a vyhozených kapesníčků. Ale když se jeden v dobrém byť drsném nakopne tím správným směrem k tomu, aby zařval...a tak to teda ne...to já to zvládnu...mám snad na to, abych žila a ne přežívala jako hromádka neštěstí...začnu tímhle, pak si dám oddych, pak si udělám radost v butiku a u kadeřnice, seberu se, sport, kultura, obnovení zájmů, poznání nových lidiček.....to by bylo, aby to nešlo... a k rozvodu vstoupím elegantním přikráčením s čárou za sebou a nadhledem sama nad sebou, ne že se vploužím či vpotácím, ať ten můj ex nakonec vidí...a tuhle super kočku já vůl opuštím....má hlavu vzhůru, sekne jí to, ta už jistě někoho má...kdo se postará, aby zapomněla...a já se začínám plácat v dohadech...nedělám já nakonec nějakou blbost...? No a je člověk na nejlepší cestě...vyhrát nad sebou samým!

Ještě by se dalo navrhnout,aby žili všichni 3 spolu,pán by měl harém,domácnost by obstarávaly 2 ženy....dítě by mohli vychovávat též společně...a možná by ještě nějaké další ženy během času přibyly...

čokoládka: Zdá se, že to vidíš tak, že poblíž každého přijatelného muuže krouží vdavekchtivá žena čekající jako sup, až se doma nepohodne s manželkou a ona ho bude moci lapit do svých sítí, protože muži nemají mozek a jsou lovná zvěř. Já to tak nevidím. Myslící žena nechce muže, který bude dalších dvacet let platit na své dítě, bude si ho brát na víkendy a dovolené a pak to dítě bude ještě dědit kus majetku, který spolu získají, čímž budou ukráceny její děti. Občas se holt stane, že se muž či žena zamilují do někoho jiného. Teď už bohudík nemusejí být tři lidi nešťastní dalších třicet let, kdy udržují paralelní vztah, jako tomu bylo v dobách, kdy se nesměli rozvést. Je to smutné pro opouštěného partnera, ale pro být podváděný celý život taky moc veselé není. Radikální řez je podle mého mínění nejlepším řešením. Možná bych dokázala odpustit jednorázový úlet, ale tříletou nevěru ani náhodou. Už kvůli svým dětem ne.

rychlonožka:

rychlonožka:

Adélko, bude možná znít bezcitně, co Ti napíšu, ale manželství je svazek dvou lidí, z nichž opravdu každý má právo kdykoli říci - já nejsem takto šťastný, chci něco změnit, rozhodl jsem se žít jinak a podobně. I když to ten druhý, co po celou dobu viděl věc zcela v jiném světle, bere za nečekanou osobní prohru, samozřejmě na dané situaci, i když si to nepřizná, taky svůj podíl má. Třeba tím, že si vybral do té svojí koalice nevhodný protějšek, že chtěl mít rychle děti, nechal si do všeho mluvit svoji maminku, že se po celou dobu projevoval jako zcela závislý a oddaný tvor...Neospravedlňuji Tvého manžela za to, že odešel od rodiny a ani neviním Tebe výše uvedeným. Vezmi jako fakt, že jste jako rodina skončili a podívej se na věc z jiného úhlu: jistě bys nechtěla, aby Tě s ní podváděl celý život a opustil Tě za patnáct dvacet let, kdy by dcera už doma nebydlela. Věř mi, čím později, tím hůř. Na smutnění sice máš nárok, ale nenech se jím pohltit. Život nekončí s jedním skončeným manželstvím. Držím palce.

Ach jo Adélko,pěkně v tom lítáš.Před rokem něčím podobným procházela moje kolegyně.Jen s hlavním rozdílem,že její dceři bylo 20 let.On si našel mladší a kolegyně začala šílet,brát prášky,lítat k psycholožce,plakat a pukat vzteky před jedno jakými zraky.Zprvu jsem ji hodně chápala,ale když v práci za chvíli celej barák věděl,co ten její udělal,už mi jí tak líto nebylo.Kdo se jí připletl do cesty,musel si povinně vyslechnout její "světabol".A to včetně kurýrů a messengerů.Nikdo nebyl ušetřen.Dokonce si na LIDÉ našla mou školou povinnou dceru a začala se jí svěřovat a ptát na rady.Kdysi pohodová a veselá kolegyně zhrubla a nadávky před přítomnými právníky,asistentkami a managery lítaly hlasitě vzduchem směrem k Romeu a Jůlii.Ty jsi Adélko ale jiný šálek kávy.Máš výborné předpoklady vydat se na cestu do hlubin "nitra své duše".Jistě se tam někde v koutku krčí tvoje hrdost.Pomoc jí zase vstát.Na oplátku ti ona zase společně s odvahou pomůže dostat se z nejhoršího.Hodně štěstí.

zažívám to samé, co Adélka,manžel ode mne utekl po 30 letém manželství. V pondělí byl vzorný manžel a ve čtvrtek už byl odstěhovaný. Stěhoval se odpoledne, když si myslel, že není nikdo doma, jako zloděj. Neřekl ani slovo a byl pryč. Už nějakou dobu měl, a stále má, poměr se svoji podřízenou, o 20 let mladší ženou, vdanou, matkou 2 malých dětí. Všichni tři jsme zaměstnaní v jedné firmě.
Manžel asi musel zakusit, že i ve svých 55 letech "má na to" mít mladou ženu. Utekl od rodiny jak uličník, sebral aktiva, nám nechal hypotéku na domek, zoufale volající po radikálních opravách.
Manžel si s ní a jejíma dvěma malýma dětma pronajal byt, žijou spolu a u nás v práci demonstrují šťastnou rodinu.
O manžela nebojuju, musel by chtít on sám se vrátit a zasloužit si důvěru. Napravit, co způsobil.
Mohla bych si vážit a mít v úctě člověka, který mi byl nejbližší, a kterému jsem ani nestála za to, aby vyložil karty na stůl a jednal narovinu?
Bolí, že je pryč, jsem pod AD, ale snažím se kvůli němu netrápit. Celých 30 let jsem byla věrná, neodkládala jsem si finance tajně bokem. Kdybych měla šanci vrátit čas, nebránila bych se být zásadně věrná, každý měsíc bych si odkládala finanční částku (co kdyby?). Dneska bych nežila od výplaty k výplatě a byli bysme si kvit.
Není univerzální recept zda bojovat o manžela či nikoliv. Pokud mu spadl mozek do kalhot, tak na na rozumný argument slyšet nebude, musí chtít sám, není to malé dítě, které vezmeš za ruku a dovedeš domů.
Trvej na tom, aby finančně přispíval na chod rodiny a staral se o děti. Rozhodnout se ale musí sám, to za něj neuděláš, ani ho doma nepřivážeš, aby nešel tam, kam ho srdce táhne. Držím palce, ať to moc nebolí, ale zvládnout to musíš sama, už kvůli dcerce, musíš být máma-táta.

souhlasím se sevenofnine ...

ten manžel je zjevně zamilovanej do té druhé a s Adélou být prostě už nechce. Tam není co lepit

čokoládka: proč bojobvat o chlapa, který ji nechce?

čokoládka: jsi hooodně splachovací, když na 3letý paralerní vtah navrhneš zlepšit komunikaci a nazýváš to chvilkovým oslabením vztahu. Tohle není úlet na 1 noc, on je prostě pryč, definitivně ... tady už žádná manželská poradna nepomůže ... je naprosto nefér vzbuzovat v Adéle pocit, že se vrátí a bude vše zalité zapadajícím slunce a ona bude už stále šťastná, i kdyby se vrátil tak ji čekají léta bojů sama se sebou a nervy na pochodu kdykoliv se on na 5min někde zdrží. A její šance na obnovení tohoto vztahu tak jak byl je naprosto nulová. Tohle vrátit nelze, jde s tím pracovat , ale zpět to nikdy nedostane ať udělá cokoliv.

Myslím, že každé manželství má běhěm svého trvání slabé chvilky, kdy třetí osoba (milenec, milenka) má velikou šanci "ohromit a uchvátit", prostě toho využít. A to je velmi podlé. Je důležité si s mužem sednout, vše důkladně probrat, nebála bych se návštěvy manželského poradce. I milenku bych přibrala, aby viděla, jak na úkor jejího momentálního "štěstí" se dva lidé (rodina) dostali zcela na dno, jak jsou nešťastní. Na světě je mnoho nezadaných mužů a bez dětí, tak proč si tato žena vybrala právě uto rodinu a rozhodla se jí zničit. Já vím, že svůj podíl nese chlap a zcela určitě i ona manželka, ale ČASTO bývá chyba pouze v komunikaci a věci, které v manželství jednou či druhému vadí nesjou zcela určitě neodstranitelné... já jsem pro zachování manželství, pro úplnou rodinu držím palce, někdy se také stává, že náhle rozvedený muž již přestává být pro milenku atraktivním a mužík se vrací s prosíkem... ať to dopadne jakkoliv...mysli na vaši dcerku a taky mysli na sebe... zasloužíte si život plný radosti a hodného chlapa po svém boku

Proč do toho tahat tu druhou ženu? Ta k ní a jejímu dítěti nemá žádné závazky. Nemusela o nich dlouho vědět. Málokterý nevěrný muž věší své milence na nos, že je ženatý. Manželské problémy jsou jen a jen záležitost manželů, milenka nebo milenec jsou jen katalyzátory. A není důležité, jestli muž utíká od ženy, protože se po narození dítěte příliš změnila nebo proto, že je to prostě nezodpovědný chlap, kterému se nechce starat o rodinu. V obou případech je v tom milenka téměř nevinně.

VELMI NESOUHLASÍM !!!