Koníčky versus vztah. Nevím, nakolik jsem pro něho důležitá.
Je mi devětadvacet, chodím od podzimu s přítelem o čtyři roky starším. Oba dva jsme svobodní, bydlíme každý ve svém bytě a navštěvujeme se střídavě u něj a mne. V poslední době začínám přemýšlet o budoucnosti našeho vztahu. Mám totiž pocit, že pro mého přítele nejsem příliš důležitá, mou společnost klidně oželí kvůli účasti na jiné aktivitě, naopak to neudělá nikdy. Ještě se nestalo, aby něco svého zrušil kvůli mně.
Nejsem stíhačka, nevyžaduji, aby se mnou byl ve dne v noci sedm dní v týdnu. I já mám ráda vlastní prostor a čas, kdy si dělám čistě to, co baví jen mne. Chodím pravidelně cvičit a plavat, učím se španělsky.
Můj přítel je oproti mně ještě aktivnější. Jezdí na kole, hraje basketbal, chodí na horolezeckou stěnu, je toho ještě víc. Jsem na jednu stranu ráda, že není žádný pecivál, ale přece jen mne jeho hojné aktivity docela zneklidňují. Vždy totiž mají přednost přede mnou. Rande plánuje podle toho, co kdy má nebo nemá naplánované a domluvené s kamarády. Kolikrát se stane, že se v průběhu měsíce vidíme jen dvakrát, třikrát, protože jede například na celý víkend na kolo, nebo má basketbalový zápas atd.
Mnohdy i ruší naše společné naplánované akce, protože se mu na poslední chvíli naskytne možnost vyrazit někam s kamarády, ať za sportem nebo na nějakou jinou pánskou jízdu. Neoslavil se mnou ani mé narozeniny, protože musel nutně na nějakou jedinečnou akci (měl možnost vyzkoušet si potápění) a oznámil mi to ráno v den oslavy, kdy já už měla vše nachystané a připravené a moc jsem se těšila.
Jeho přístup mne zaráží. Když se ho zeptám, jestli to se mnou myslí vážně, ujišťuje mne, že ano, že jsem báječná holka, nikdy prý takhle tolerantní partnerku neměl. To věřím, asi od něj každá předchozí utekla, když zjistila, že je v jeho životě až na desáté koleji.
Zkoušela jsem se do jeho aktivit zapojit s ním a navrhla svou účast na nich. To prý nejde, jedná se o čistě pánské akce a ženská by prý jen zdržovala. Když navrhnu, že si můžeme vyjet na kolo sami ve dvou, tak to také nejde, protože on je zvyklý na náročné terény, které bych já nezvládala a on by se se mnou tím pádem nudil.
Nevím, možná je jeho chování úplně normální a nenormální jsem já, když mi to vadí. Možná se mi začínají ozývat nějaké hnízdící pudy, přiznávám, že bych ráda měla dítě a žila rodinným životem. Obávám se ale, že můj přítel na to není úplně ideální partner. Jakmile začnu o dětech, okamžitě toto téma smete pryč, prý jsou takové hovory ještě předčasné.
Mám ho ráda, když jsme spolu, je mi s ním dobře, rozumíme si. Přesto v sobě cítím velkou nejistotu a přemýšlím, zda má takový vztah nějakou budoucnost. Co si o tom myslíte vy?
22.6.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Koníčky versus vztah. Nevím, nakolik jsem pro něho důležitá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Článek mě překvapivě inspiroval k přemýšlení o roli, kterou koníčky hrají v mém životě a vztazích. Ano, mám své koníčky a odmítám se jich vzdát. Před několika lety jsem objevila staré housle a rozhodla se naučit se na ně hrát. Koupila jsem si struny na housle na e-shopu https://www.chn.cz/struny/ a pustila se do toho. I když mi to zpočátku nešlo, zamilovala jsem si hudbu a hru na tento nástroj.
Přítel jezdí rád na ryby a kolikrát mi přijde, že tam přede mnou utíká a radši je někde u vody, než aby byl se mnou. Mně to moc nebaví, takže s ním nejezdím a sem sama doma. Někdy mně to vadí, ale někdy jsem ráda, že mám doma klid. Beru to tak, jak to je. Spíš mě mrzí, že večer, místo abychom si pustili nějaký film, tak sedí u počítače a kouká na https://www.zachytame.cz/ , kde si čte nějaký články o rybaření.
Někdy jsem na tom podobně jako Alina. Akorát, že s přítelem jsem 2,5 roku (známe se ale už 12 let) a bydlíme spolu. Někdy má období, kdy se intenzivně věnuje svému koníčku (muzice), ale vždycky cítím, že i když se tomu věnuje skoro 100% volného času tak já jsem pro něj číslo jedna. Nechám ho těch pár měsíců, kdy musí něco dodělat a pak se zase věnuje mně. Není podle mně důležité kolik času spolu partneři tráví, ale spíš jak intenzivně ho prožívají. Pokud má ale jeden z partnerů pocit, že není na prvním místě, tak je to jednoznačně špatně. To pak není na vážný vztah. A to, že by se mnou nejel na kole, protože bych ho zdržovala by mě opravdu nas.... Můj přítel jezdí hodně rychle na snowbordu a když jedeme spolu na hory, tak jezdí prostě se mnou. Buď pomalu a nebo počká dole u vleku. A nikdy by si nedovolil říct, že se se mnou nudí. By šel 
já tenhle vztah považuju za event. kamarádství, ale rozhodně ne za lásku a tzv. vážný vztah
Riki: dekuji.. presne to jsem mela na mysli.
Ne , neprekvapuje ani neurazim babu, co chce mit v 29 letech dite. Co me zarazi a musim si klepat na celo, je, ze je ji nejspis jedno s kym.
Bellana: dobře, hledá partnera pro výchovu svých dětí. Ale sama píše, že spolu chodí od podzimu, to jest dejme tomu 8 - 9 měsíců. Vidí se třikrát do měsíce, to máme 27 setkání. Jak asi dlouhých - hodinu, dvě, celou noc? A ona už začne s budoucností, s rodinou a s dětma, a diví se, že to tomu chlapovi připadá předčasné. Kromě toho, že má spoustu koníčků, o něm prakticky nic neví, a už by ho chtěla za otce svých dětí. Není to tak trochu "kách", jak se dříve říkávalo? 
Bellana: pak tady muze vypisovat.. budu rodit.. ale on chce jet do Afriky slezat Kilimanjaro...
Bellana: despekt byl k tomu, ze to nekdo resi po roce sexovani s nekym, s kym ani nebydli... to je to co nechapu. Ne to , ze apni chce hnizidt, ale ze to chce delat s nekym, koho vubec nezna....
Bellana: jenze mila zalta nejchtrejsi na svete Bellano... ja nehnizdila po roce ( sotva roce) chozeni.. ketre ani heni chozenim, ale zasukanim si trikrat do mesice... a to je ten rozdil, ze...
.JPG){kind=avatar}
Riki: Reagovala jsem jen na ten despekt kvůli tomu, že devětadvacetiletá žena nehledá jen milence, ale i partnera pro výchovu svých dětí. Nemusí každá chtít dítě, ale proč shazovat ty, které děti chtějí? Ostatně každý živočich chce předat své geny dál, tak je to přirozený stav i pro živočicha homo sapiens sapiens. Jsou sice výjimky a je jich stále více, ale to nemění nic na tom, že primární pro živočicha je přežít a rozmnožit se. Pro rostliny ostatně taky.
Bellana: no ale to tady Alině vesměs celou dobu říkáme, že se k sobě nehoděj, a aby šla hledat jinam
Stanik: Ty to chápat nemůžeš, protože nechceš děti. Kdyby mi bylo 29 a někdy v budoucnu bych chtěla mít děti, tak nebudu ztrácet čas a energii s mužem, který děti mít nechce nebo je chce, ale nemá v úmyslu se podílet na jejich výchově, i kdyby to byl ten nejvíc žádaný svobodný muž na světě. Možná bych si ho na chvíli nechala jako milence (no teda milenec třikrát do měsíce, to je tak pro šedesátnici, ne pro mladou holku, ale budiž, někdy lepší málo než nic). Ostatně - ty taky hnízdíš už hodně dlouho. To, že je to hnízdo programově bezvaječné, na tom faktu nic nemění.
Verera: no ale to svalousovi bezmozku tu rec nebyla , ze? 
halt pan je vytizenej a na hnizdeni nepomysli.. ja nechapu, ze zenska, co s nekym i treba regulerne chodi sotva rok.. chce hnizdit
Riki: amen 
Stanik: No, určitě vysportovaný krasavec víc upoutá než na první pohled tuctový chlapík, ale z mé zkušenosti jsou ti první pro praktický život většinou nepoužitelní. Jistě existují i čestné výjimky, ale já jsem ji nepotkala.
Nemyslím tím ty, co chodí třikrát týdně na fotbal, ale pokud si někdo zakládá na své atletické postavě, denně zkoumá růst svalů a chlubí se svými sportovními výkony, nemá už většinou kapacitu na to, aby se zajímal o pocity a potřeby těch druhých, natož aby se jim občas přizpůsobil.
