Je svatba opravdu přežitek?
Chodíme s přítelem osm let, z toho více než šest spolu bydlíme v jeho bytě, který dostal od svých rodičů. Máme dvouletého syna a plánujeme další dítě. Mně je 31 a příteli 35 let. Klape nám to, máme se rádi, v jednom se však neshodneme. V názoru na svatbu.
Přiznávám otevřeně, že já bych se vdát chtěla. Vlastně jsme rodina se vším všudy, máme dítě, další je v plánu, společně hospodaříme a řešíme všechny problémy. Přesto mám v pozici, kdy jsem „jen přítelkyně“ určitý pocit nejistoty. A to nejenom co se bydlení týká.
Byt je jeho, já jsem v něm sice hlášená, ale v případě rozchodu bych se musela patrně sbalit a odejít i s dětmi. A co si budeme povídat, dneska je všechno v pohodě a za pár let může být všechno jinak. Ten pocit nejistoty mne dost ubíjí.
Další věc je vše ostatní, co by nám manželský svazek zajistil. Včetně informovanosti v případě převozu do nemocnice apod. A co kdyby se nedej bože stalo to nejhorší a já zůstala s dětmi sama? Jako přítelkyně bych na vdovský důchod neměla nárok.
Možná o tom uvažuji příliš pragmaticky, ale vycházím z toho, že dnešní doba není jednoduchá. Nikdo nemá nic .jpg)
jisté, kdo se nezabezpečí sám, musí kolikrát řešit velké problémy. Dalším důvodem, proč chci, abychom se vzali, je, abychom s všichni jmenovali stejně. Syn má příjmení po otci, já mám jiné. Co až půjde do školy? Možná je to prkotina, ale opravdu bych chtěla, abychom byli normální rodina se vším všudy.
Celé roky jsem čekala, že mne přítel požádá o ruku. Nikdy to neudělal. Ani když jsem otěhotněla, ani když se syn narodil. Teď začal mluvit o druhém dítěti, ale o svatbě opět ani slovo. Jelikož jsem patrně ze staré školy, nechtěla jsem to být já, kdo o ní začne mluvit jako první, ale teď jsem to udělala.
Na rovinu jsem mu řekla, že by bylo dobré, kdybychom se vzali a vyjmenovala mu všechny výše zmíněné důvody. Byl z toho pěkně zaražený a řekl, že o svatbě nikdy neuvažoval, že se přece máme rádi a na to papír nepotřebujeme. Mé argumenty odmítl komentovat, prý jsou to jen nějaké vyčtené nesmysly, a jestli prý mám obavu, že by mne někdy dokázal vyhodit z bytu, tak jsem ho hodně zklamala, protože něco takového by nikdy v životě neudělal.
Je mi z toho všelijak. On tvrdí, že svatba je přežitek, a na rovinu mi řekl, že se ženit nebude, pro mne je to důkaz, že si chce nechat otevřená zadní vrátka. Asi mi tady teď vyčiníte, že jsem tak zásadní věc neřešila dříve. Možná jsem měla. Ale já opravdu celé roky čekala, že k tomu nějak dospěje a bude mu to připadat jako přirozené vyústění našeho vztahu.
Jedno dítě už máme, druhé bych taky chtěla, ale pohrávám si s myšlenkou, že mu dám ultimátum – druhé dítě až po svatbě. Ještě jsem to neudělala. Zajímaly by mne vaše názory na naši situaci. Taky považujete svatbu za přežitek, nebo je pro vás stejně důležitá jako pro mne?
11.7.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 121 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je svatba opravdu přežitek?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jamil1: Deti klidne muzou mit prijmeni po matce a otce v rodnem listu
Ja s Tebou súhlasím- kde je porozumenie, spoločné odžité roky a dieťa- tam je RODINA a svadba by mala byť- aj pre tie "pragmatické"dôvody- sú to dôvody rozumné a muži tiež uvažujú rozumne apragmaticky( len keď to poniektorí-zakomplexovanejší- vidia u ženy, považujú to za vypočítavosť
)Ajednoducho je to pekné potvrdenie Vášho zväzku, pre Vás aj pre deti- kvôli nim HLAVNE má svadba arodina zmysel...ale on si ozaj necháva asi tie zadné dvierka...smutné, ale- príznačné pre chlapa...
Svatba není přežitek.
Libushe+3: A souhlasím s Libush, svatba je morální zodpovědnost, máme 2 holčičky, jsme spolu přes 4 roky a vzítí nejsme, i když o to stojím, přítel kličkuje, mrzí mě to,ale vím, že si mě vezme,aspoň mi to řekl, sice mi to slibuje už 3 roky,ale nějak jsme k tomu nedošli,a nechci to tu zatím rozebírat, když jsem tu nová a dnes poprvé. Je pravda že když se něco stane, nikdo nám nic neřekne, nic nedostaneme ale aspon ty děti, chtěla jsem jim dát mé příjmení,ale on by jako otec nebyl v RL a neměly by vůbec nic.Ještě před pár lety jsem na svatbu ani nemyslela, nepřišla mi také důležitá,ale jak jsem otěhotněla a přišly děti, otočila jsem a svatba je už jen kvůli tady tomu důležitá
Nika1: Milá Niko,myslím že tady slečna od nás chce slyšet naše názory a jestli je svatba přežitek a naše zkušenosti..a ne ji napadat ubožačko,a nadávat jí do slepic, ty jsi asi dokonalá že? Si uvědom, že příjmení po matce mají většinou děti, které matky vychovávají bez otců nebo ty karieristky, žena která s tím chlapem žije a živí ji, tak si myslím, že příjmení po otci má,aby děti měly nárok alespon něco, kdyby se mu něco stalo..chytračko, fakt takové lidi zbožnuju, nekdo chce radu a druhý ho napdane a nadá mu
Byt bude celý jeho i v případě rozvodu, tedy pokud byste uzavřeli manželství. A když jste byla taková slepice, že jste synovi dala jiné příjmení než vaše, tak si to vyžerte.
Máš pravdu, na lásku papír netřeba...ale lásky se člověk nenají a hlavně láskou nenakrmíš děti, když se stane nějaký problém...myslím, že to je všeříkající...v dnešní době je svatba čistě praktická záležitost...
Mate pravdu v tom ze nikdy nevite co se za par let stane ale pritely se do svadby nechce a pokud mu date ultimatum tak bude do svatby tlaceny a to myslym neni do budoucnosti dobre. Ja s priteme ziji 7 let mame dve krasne deti a take nejsme svoji je pravda ze na lasku se papir nepotrebuje.
Verera: 
měli jsme to podobně - 2 co se berou, 2 děti a 2 svědci.... Na svatební místo (zámecká zahrada) jsme došli pěšky v teniskách, já a dcera jsme měly dlouhé červené hipííí šatky a kytičku kopretin osobně uvázanou.... Celkové náklady (poplatek za jiný termín a jiné msíto + šaty mnou ušité) nepřesáhly 2000,- Kč. A rodinu jsme pozvali v sobotu po té na posezení v restauraci a tam jsme to na ně vybalili
.
.jpeg)
alexandras - 11.7.2011 14:31 
manželka by mohla mít lepší jistoty jak přítelkyně.
sharon toz blahopreji.
To s tou umerou je jen for,ale na nekoho to pasuje.
Pentlička: perfektně napsané
Já, ač rozvedená, takže bych měla mlčet, jsem pro svatbu. Jednak naše společnost je prostě zařízená pro manžele a hotovo a jednak, což by mi spousta z vás vytklo, jsem romantik a ráda si namlouvám, že svatba je něco posvátného, že si dva slíbí na veřejnosti zůstat spolu navěky věků. Jako mladá bych se rozhodně vdát chtěla a jedním, i když nejméně podstatným, důvodem by byly i dlouhé bílé šaty, kytice, prstýnky, hudba, ten slib ... no prostě jsem naivní romantik.
Naopak nyní bych se už nejen ani za nic nevdávala, ale už bych nechtěla ani s nikým bydlet. Jsem prostě příliš velký romantik na to, mít na krku ubrblanýho starýho dědka.
.gif)
Svatba neni prezitek, je to moralni zodpovednost.
