Hádky jsou prý normální a utužují vztah
"Trápí mne chování mého přítele. Tak jako je někdo chorobně žárlivý, je on chorobně hádavý. Někdy mi připadá, že se v konstruování různých konfliktů přímo vyžívá. Jakákoli maličkost je pro něj záminkou, aby na mne začal nasazovat a nejspokojenější je, když se rozčílím a začnu se s ním hádat. S oblibou pak hádku ukončí s tím, že s hysterkou se bavit nebude, a odmítá se mnou dál komunikovat. Šílím z toho! Vykonstruuje konflikt, a když ze mne začnou stříkat emoce a potřebuju je ze sebe dostat, zmlkne a úplně mne ignoruje. Když s ním pak o tom mluvím a chci zjistit, co ho vede k takovému chování, říká, že hádky jsou zdravé a utužují vztah. Nechápe, že tento způsob komunikace mne psychicky doslova ždímá."
Takto popisuje soužití se svým přítelem čtenářka, říkejme jí třeba Mirka, a ptá se, co si o takovém chování myslí ostatní čtenářky a zda také zastávají názor, že partneři, kteří se hádají, mají pevnější svazek. Ona sama to považuje za nesmysl a postupně v ní dozrává rozhodnutí vztah ukončit.
Hádáte se? Jak často a o čem?
Musím přiznat, že když jsem Mirčin e-mail četla a představila si situaci, kdy mne partner vyprovokuje a hned poté okázale ignoruje, nebezpečně se mi zvedla hladina 
adrenalinu v krvi. Osobně považuji takového partnera za nevyzrálého a prchala bych od něj rychlostí nadzvukového letadla.
To, že hádky utužují vztah, je možná pravda, ovšem musí to být hádky konstruktivní, "o něčem" a musí být zakončené vzájemnou domluvou, usmířením. Jestli si mladý muž z Mirčina příběhu myslí, že jeho milá k němu bude hořet tím větší láskou, čím víc ji bude psychicky deptat, tak by měl patrně co nejdříve navštívit nějakého odborníka, aby mu to pořádně vysvětlil.
Vzpomněla jsem si v té souvislosti na své rodiče. Ti byli zase opačný extrém. Nikdy za celý život jsem je neslyšela se hádat. Možná tak činili vždy pouze v soukromí, beze svědků, ale spíš si myslím, že se opravdu nehádali. Jestli to je nebo není dobře, těžko soudit. Občasná, klidně i ostřejší výměna názorů je podle mne potřeba, pročistí se vzduch, ujasní se vzájemná situace. Až když jsem dospěla jsem si začala všímat, že naši se prostě nehádají, protože maminka většinou ustoupí hned v zárodku hrozícího konfliktu. Přesto není nějak uťápnutá, stejně jako tatínek není žádný despotický agresor. Je jim spolu dobře a jejich vztah je založen především na vzájemné úctě. Ostatně, jinak by spolu asi tak dlouho nevydrželi, právě dnes totiž slaví svou zlatou svatbu.
Jak jste na tom vy a hádky s partnerem? Jsou u vás na denním pořádku, nebo spíš výjimečně či dokonce nikdy? Jak případné hádky snášíte? Napište své vlastní zkušenosti a názor na "hádky, které utužují vztah". A co byste poradily Mirce z úvodního příběhu? Má se snažit naučit svého partnera správně komunikovat, nebo má svou energii zacílit nějakým jiným směrem?
7.10.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Hádky jsou prý normální a utužují vztah
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ja si myslim, ze hadat se "jen tak" je blbost, ztrata casu
...Dej si pozor jak se chova Tvuj partner, kdyz Ty mas opacny nazor
...Jestli citis, ze mas strach mit jiny nazor tak to neni dobre!...To je tak na hrane, kdy to muze sklouznout k tyrani apod...Na to si dej pozor...Takze zkus mit opacny nazor a pokud ucitis hodne nevole z jeho strany popr. zacne si ten jeho nazor "tvrdeji" prosazovat tak doufam, ze Ti zacne blikat cervena kontrolka.
..Jinak nemuzes se nechat uplne zatlacit do rohu, vsechno odkyvat jenom pro klid to potom ztratis sama sebe...Mozna jsi takova ticha voda to je pak lepsi klidnejsi partner, takovy hodne temperamentni chlap ten spis potrebuje dracici
, aby to ustala...Taky obcas vytahni drapky
at vidi, ze umis seknout, kdyz na to prijde...
Ještě k rodičům Meryl - nevím, jestli se zrovna dá hovořit o velké úctě ve vztahu lidí, kde vždycky ustoupí žena ať jde o cokoliv. Já upřímně bych si za sebe partnera, kterému se obávám postavit na odpor asi nevážila.
Ale já jsem jiná generace, pro mě úcta znamená schopnost spolu diskutovat, nezavrhovat druhého i když nastolí nepříjemné téma nebo není pro mě v tu chvíli "ten sluníčkový partner, co je odpovědný za pohodu".
Klobouk dolů před maminkou, zlatá svatba je především její zásluha /i když třeba i kdyby se s manželem občas pohádala, vydrželi by spolu stejně, jen na jiné platformě a ona by si taky někdy prosadila svou/.
No Meryl:
Až když jsem dospěla jsem si začala všímat, že naši se prostě nehádají, protože maminka většinou ustoupí hned v zárodku hrozícího konfliktu. Přesto není nějak uťápnutá, stejně jako tatínek není žádný despotický agresor. Je jim spolu dobře a jejich vztah je založen především na vzájemné úctě. Ostatně, jinak by spolu asi tak dlouho nevydrželi, právě dnes totiž slaví svou zlatou svatbu."
nic ve zlém, ale ono je to spíš o tom, že ženy minulých generací byly vychované a zvyklé nestavět se mužovi na odpor. Ono to nic jiného není, když se matka bojí jít do konfliktu a vždy ustoupí. Je to o tom, že je jinak vychovaná nebo jí taky negativní zkušenosti ze začátku vztahu s vašim otcem poučily, že žádná hádka pro ní nedopadne dobře.
Třeba se dřív i hádali, ale končilo to stejně jako u pisatelky Mirky - prohlášení muže: dej mi pokoj, jsi hádavá hysterka. Howgh.
Matka pochopila, že si konfliktem nepomůže, jen bude víc dusno, vzduch se nepročistí a začala se hádkám vyhýbat.
Ve zdravém vztahu by se lidi neměli konfliktu bát, samozřejmě konfliktu, který je o něčem. Ale někdy třeba z únavy dojde i ke konfliktům jen tak, z přetlaku.
Každopádně by ale každá hádka měla mít určité limity: držet se pokud možno věci, neurážet a neponižovat druhého, neshazovat ho, nezatahovat do hádky věci dávno minulé, nepoužívat podpásovky a vyhrožování.
Hádky pisatelky mailu do té kategorie ale asi nepatří. Tam je buďto partner provokatér, dělá mu dobře, že může druhého vytočit, nebo je to pro něj prostředek týrání a deptání, kdy jí dostane do situace, aby se "projevila jako hysterka" - tedy podle něj hysterka=hádavá ženská a on jí mohl ponížit a deptat.
Anebo on provokuje proto, že by z toho vztahu nejradši vycukroval, není v něm spokojený, hledá si záminky, ale nemá odvahu. Což není vyloučeno, že jí jednou najde a pro zdánlivou hroznou povahu partnerky se s ní rozejde a může za tím být cokoliv jiného - i třeba jiná žena, cokoliv.
Každopádně je partner asi typ flegmatika, který se doslova chladně kochá tím, jak někoho vyprudil a pak mu neumožní ventilaci emocí tím, že se zdekuje.
"
.jpg)
Nechápu, co je utužujícího na tom, že někdo záměrně ubližuje svému partnerovi. A už vůbec nechápu dotyčnou, že si takhle ubližovat nechá.
Meryl: velké blahopřání rodičům
MERYLKO - BLAHOPREJI TVYM RODICUM ..... je to krasa ... cely zivot spolecne .. 
moji rodice maji ZLATOU SVATBU ZA MESIC 
její partner je manipulator...zažene ji tam, kam chce
šla byych prostě pryč...
Stanik: to že má být někdo rozumější, čistotnější, pořádnější, to nepoužívám, to jsem jako dítě taky nesnášela. A fakt nechci aby některé z dětí mělo dojem, že jsme vždycky na straně toho druhého.
Mírný průplesk provokatéra je povolen, pokud možno až po důrazném slovním upozornění, aby toho nechal. Vadí mi jen zdraví ohrožující údery.
Já jsem raději, když si to děti vyřídí mezi sebou, ale ne tak že jeden uteče nebo ustoupí, ale vyříkají si to a usmíří se, takže občas jen koriguju. Nebudu je od sebe odtrhávat do dospělosti, musí se naučit řešit krizové situace a postupem času se to fakt lepší.
Aby teda nevznikl mylný dojem že se nesnášejí a řežou od rána do večera. Většinou vycházejí tak nějak normálně, občas se úžasně zabaví spolu a vydrží to dlouho a dokážou s klidně domluvit o věcech , kvůli kterým se jindy poperou. .
.jpg)
Stanik: 
Ja hadky nerada, takze je nevyhledavam, zaroven se jim ale ani nevyhybam. Proste kdyz na to dojde, tak se i pohadam. Ja myslim, ze hadka je ok, pokud je konstruktivni a k necemu se dospeje, ma to smysl. Prusvih je, kdyz se do hadky zapojuji i veci nesouvysejici s tematem hadky (pripominani veci z minulosti napr.), kdyz je to nekonstruktivni porvavani a kdyz jde v hadce o "moc", takova bitvicka kdo vyhraje...
Jinak si myslim, ze Mircin pritel je jeste detina a zachazi zbytecne do extremu. Provokater. S tema se zit neda...
Jednou jsem dostala radu co se tyce popichovani od protejsku, kdyz je evidentni, ze jde o provokaci. Proste jen rict "nech me bejt" a dal se nebavit... docela to pomaha, alespon u nas. Proste to utnout v zarodku, nez se dojde k tomu, ze se nastvu... pokud neprestane, jit do vedlejsi mistosti... proste za kazdou cenu se nebavit, dokud ho stourava neprejde. Mirka by to mohla zkusit..
Já jsem s partnerem skoro 30 let a nehádáme se. On na to nemá povahu, já sílu. Když v TV říkala Milena Dvorská, že v době kdy bydlela u Werichů si stěžovala , že se její rodiče hádají a Werich ji odpověděl, že to je normální, tak jsme se partnerem na sebe podívali a řekli, že tedy asi nejsme normální. Koncem šedesátých let jsem byla vdaná jeden rok. Až u soudu při rozvodu jsem se dozvěděla, že nejsem schopna se pohádat a věci si vyříkat. Někomu to vadí, někomu ne.
Petruša: mam dejavu 
my se většinou hádáme (přiznám že z mé strany) kvůli tomu že "stokrát nic umořilo vola". Prostě to u mě jednou přeteče, vyventiluju to, manžel je flegmouš tak mu to je většinou jedno a pak je zase pokoj
anebo když přijde z hospody a to mě pak vyprovokuje zaručenýma kecama a já slepice se vždycky chytim a on z toho pak má srandu, vtírá se a usmíříme se
Já jsem dřív byla cholerik, snadno jsem vyletěla kvůli každé blbosti. Ale hádala jsem se nerada, vždycky jsem pak měla špatné svědomí a moc mě to mrzelo, ale když ono v tu chvíli to muselo ven, jinak bych pukla. Jak jsem začala brát antidepresiva, hodně jsem se zklidnila a teď mě vytočí opravdu máloco. To spíš začnu brečet, než se vztekat.
Verera: tak to bude ono. Dekuji za vysvetleni
kopani do bricha se teda u nas nekonalo, ale pruplesk dostal, jakmile zacal. Pak sel zalovat.. a kdo je " prece holka" "má být rozumejsi" apod.... no tam nekde budou ty koreny toho, ze jsem v nekterych vecech dost radikal a kategoricka .. a ze si od chlapu rozhodne nencham nic libit.
