Miluji ženatého muže a jsem bezradná
Milé čtenářky,
věřím, že mě z vás mnoho odsoudí, hlavně ty vdané, ale mohou mne odsoudit lehce i muži. Není to lehká situace, v které se nacházím. Můžete mi vynadat, poradit, odsoudit.
Před rokem jsem poznala muže. Jsem velmi dlouho rozvedená, ač jsem po rozvodu známosti měla, tento muž mě naprosto fascinoval, prostě ihned zafungovala ona báječná chemie.
Moc jsem se do něj zamilovala, a ač jsem již ve věku 50 let, on je mým druhým „nej“ mužem života. Jeho dotek, jeho pohled. Půl roku jsme se scházeli, docházela jsem k němu domů, prostě jsem žila v představě, že je rozvedený. Jeho byt nenasvědčoval cokoliv o jiné ženě a já v té zamilovanosti se jej ani neptala. Věděla jsem, že má dospělé děti, a trávil u mě či já s ním tři - čtyři dny v týdnu.
Pak ale přišla v noci rána, bolestná rána, kdy po dalším krásném milování mi řekl: „Musím Ti něco říci, můžeš mě vyhodit, ale věř, že tě miluji, jsem ženat, ale již jen formálně kvůli majetku.“ Nedokázala jsem jej vyhodit, na to jej příliš miluji, leč od té doby já stále pláči.
On prodal byt, který měl v blízkosti mého bydliště. Protože společný velký barák s manželkou má cca 180 km ode mne, jeho návštěvy se omezily, navíc je dost zaměstnán. Od června jen a jen víc pláči.
Jistě, uvažovala jsem o rozchodu, ale to nedovedu, jeho tělo mně prostě voní. Píšeme si denně, volá mi denně, dost mě i jinak pomáhá, ovšem čím dál tím víc poslouchám: „Pochop mě.“ Ne, nechci mu rozbít manželství, nikdy, jen mám chápat, nejde tolik jezdit, nejde být již 3 dny spolu, aby to ona nepoznala, někdy napíše až večer a já ten den pláču, že je vedle ní, tak nemá zájem napsat, nikdy nepřijede včas, protože při cestě ke mně vyřizuje pracovní jednání. Zde v mém městě je také má, takže je to i dobrá zástěra pro jeho manželku, která mu dělá veškeré papíry, vlastně účetní.
Již se ale také stalo, že zavolal, že nepřijede, manželka je nemocná, už jsem alergická na slovo „pochop mě“. Vlastně můj život je dvanáct dní pláče a čekání na to, až bude v kanceláři sám a bude moci napsat, volat již chodí ven, jeho žena jej prý hodně sleduje, dokonce jednou jej přistihla, když si na počítači prohlížel mé fotky, později vyslovila i mé příjmení a ptala se, kdo jsem.
Bojím se mu věřit, že mě má stále rád, že jsem pro něj výjimečná. Někdy si říkám (asi v té posteli, jinak jsem blbá). Nakonec jsem se pokusila pozapomenout, měl o mě zájem rozvedený muž, sešla jsem se s ním ne jednou, víckrát. Ten muž má o mě eminentní zájem, nabízí mně přestěhování k němu domů. Touží mě představit jeho matce, dceři. Je mi s ním fajn, je optimista a je s ním zábava.
Nedokážu mu říci, že tajně chodím s ženatým, nechávám jej v tom, že je báječný pro mě. Svým způsobem je. Jedna věc mě překáží, je o půl hlavy menší než já.
Připadám si hrozně, miluji ženatého, spím s ním a scházím se s rozvedeným, jako bych tajně trestala ženatého za tu bolest, kterou mi tak dal, často dává tím, že musím chápat. Vím, že kdyby věděl, že se scházím s rozvedeným, dost by jej to ranilo.
Onen rozvedený muž mi věří, že jsem absolutně sama, že my dva budeme navždy šťastný pár. Není pro mě problém být s ním na Vánoce a na Silvestra, ženatý čas nemá. Srdci však neporučím, nedokážu opustit ženatého muže.
Nevím, co dál. S ženatým mužem prožíváme báječný sex, ovšem ty dva báječné dny splácím pláčem, pocitem, že jsem ta druhá. Vím, že se nikdy nerozvede, rozejít se s ním nezvládnu. S rozvedeným se směji, jen se musím nějak vymluvit v dny, kdy přijede onen ženatý, proč já nemohu k němu přijet na celý den, tak jako jindy.
Rozum mi říká: odejdi od ženatého, ten rozvedený tě má rád, lhostejný ti není. Nechat si oba? Zatím to tak dělám. V tuto chvíli, kdy toto píši, jsem dopoledne plakala kvůli ženatému, volal a opět jsem slyšela „pochop, miluji tě, ale nemám to jednoduché“. Přitom odpoledne jsem slíbila rozvedenému, že zítra přijedu.
Zázraky se nedějí, dva stejně milovat nejde, Navíc si připadám jak lehká žena.
Moc se v tom plácám. Když odejdu od rozvedeného, ublížím mu, zbude mi dost pláče kvůli ženatému, nic víc
Potřebovala jsem se vypsat, svěřit, moc to tíží, vím, že mě odsoudíte.
30.11.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 146 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Miluji ženatého muže a jsem bezradná
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.no divný na tom fakt je, že údajně žijí ve formálním svazku jen kvůli majetku, ale přesto poměr tají
většinou když je svazek formální, tak ty dva mají navzájem svobodu a po tom, co dělá druhý nepátrají
takže jí možná kecá a to manželství má vcelku funkční
... dělej tak, abys neubližovala sama sobě, jinak se zničíš zdravotně, psychicky dlouho nevydržíš...
Ten první, kdyby Tě miloval více, než svůj majetek, bude s Tebou. Jsi pro něho zpestření nudných dní, vzdálených 180 km, tedy neškodný románek...
Když na něho budeš čekat, nedočkáš se. Ale promarníš životní šance...
Važ si sama sebe a věř, že je na světě ten, který bude chtít jen Tebe a Ty jeho.
Nestůj ve frontě, nečekej až na Tebe příjde řada.
Kdybys to tak mohla číst po sobě bez svých emocí...jako my. Je to čítankový případ. Vyčůranej ženáč si užil, teď má možná jinou milenku, proto nestíhá tebe a řeči o tom, že žije s manželkou ve formálním svazku...haha a proč si ho teda manželka tak hlídá? Proč se jí bojí a dělá to tajně?....no pardon, ale život je moc krátký na to, abys ho trávila s takovým....
Spíš bych tipovala, že si našel jinou milenku, těžko říct...každopádně bych mu nevěřila... jak sama píšeš v závěru - moc se v tom plácáš. A jak píše níže Gorawen, nežiješ život podle svých představ... Nebuď tak pasivní a neřiď se tolik tím, co by chtěli ostatní, jinak nikdy nebudeš spokojená. Buď sama sebou
Mám pochopení pro milenky, sama jsem jí taky kdysi byla. Neodsuzuji vás, ačkoliv vám tu nenapíšu nic hezkého.
Potřebujete čas - z odstupem času uvidíte vlastní naivitu a hlavně poznáte charakter svého milence, o kterém jste si myslela, že je vaše životní láska. Na povrch vyplují nové skutečnosti a vy zjistíte, že vám celou tu dobu jen lhal.
Až na opravdu výjimečné výjimky nic jako "formální manželství" neexistuje. Váš milenec má spokojené manželství, příjemnou a nic netušící manželku, pravidelný sex (s manželkou + s jinými milenkami) a na rozvod ve skutečnosti nikdy nepomyslel. Důvod, proč je momentálně s vámi je ten, že manželka je už za ty roky okoukaná, kdežto vy jste nové koště, které dobře mete...
Hanko ja nevim, kdyz to ctu tak je to takovy zamotanec...Milenky jsou podle me dvojiho druhu tzv. "vecne cekatelky" az se rozvede, az bude mit cas, az deti vyrostou...
Druhe jsou zase takove ty potvory s milencem si uziji a kdyz nema cas tak zahrabou nekde v diari a maji nahradnika...Zkratka si to tak uzivaji...Ty jsi podle me nekde mezi ani to ani to...Kdybys byla potvora tak to mas lehci, protoze si to vlastne vsechno sama ridis, urcujes pravidla hry...Jenze takto jsi zavisla....Tak mi prijde, ze vlastne ani nezijes svuj zivot, ze nedelas co chces...Ja bych hlavne chtela zit zivot podle mych predstav = kdyz si reknu, ze pujdu na kopec tak tam pujdu a nebudu nic menit = tak to myslim ve vsem...Zij svuj zivot podle svych predstav, kdyz po nem tak tesknis tak proc mu nereknes bud ja nebo ona, ja uz takhle zit nemohu a nechci = rozhodnuti je na nem...
Ten druhy mi prijde podle toho jak jsi psala takovy "klidny pristav v bouri", mozna s nim nezazijes "vulkany rozkose", ale ono je fajn mit se o koho oprit, nekdo kdo Ti poda hrnek ...Vis ridit si to musis sama podle svych predstav...
Ta velka laska - chce se Ti litat (ja vim je to nadhera) to tak po pul roce pomine a pak uz je to o tom jestli chces hledat nekoho jineho, lepsiho anebo jestli jsi uz nasla a nechces nic menit, nemas tu potrebu hledat novy objekt...
Pak uz je hezky vsechno nebo aspon hodne, kazdy obycejny den...Preju hodne stesti - chlapi maj radi zensky co musi hodne dobyvat...
".... věř mi, že tě miluji, ale jsem ženat?" Tohle kdyby mi někdo řekl, prchám
panebože, dej mi důstojně zestárnout!
pláči, pláči kvůli chlapovi už mám snad za sebou
Juana: Kadla: A jsem stejně mladá jak vy ale nasadit sytém pláči a pláči,tak druhý den nemůžu předstoupit ani před ženatého ani rozvedeného,protože můj ksicht si už tak mladý nepřipadá a vypadám po breku jak mongoloidní idiot
On ten Hanky příběh není tak nevšední,já myslím že k drsným rekacím vedl hodně ten styl podání a la večery pod lampou-kdyby to napsala "já vím že jsem pitomá ale nemůžu si pomoct",tak jí politujeme a doporučíme ty lázně,psa, a chlapy ať pošle do háje či jinam.Ale chlapa co by v posteli prohlásil "jsem ženat" si nedokážu ani představit
Kadla: to jsem o pár měsíců starší a ještě jsem asi nevylezla z puberty
to bylo myšleno jako nadsázka - sice si mladě připadáme, ale pro dvacítky jsme fakt v tomhle věku staré baby I když - většina našich kamarádů je o generaci mladší, tak nevím
Juana: Pro tebe je v padesáti "na stará kolena"????? Mně je 45 a připadám si velmi mladě a v padesáti si rozhodně staře připadat nebudu
paní Hanka si tu vylévá srdce a my z toho máme bohapustou srandu - jsme my to ale potvory
jen doufám, že na stará kolena (mám to za pár) taky tak nezblbnu
mam-ča: Dneska tu bylo hodně perel-ale s helmou do práce jednoznačně vedeš
jo a chodila jsem se stejně vysokými, s vysokými i se supervysokým, vzala jsem si toho vysokého - ale ve výšce to fakt není