Pokladní v supermarketu s maturitou. Je to degradace?
Je mi třiapadesát let a před rokem jsem přišla o práci. Kdo něco podobného zažil, asi ví, jak složitá situace to je, obzvlášť pro lidi mého věku. Práce je málo, i když to na inzertních portálech s nabídkami vypadá úplně jinak. Skutečnost je však taková, že touto cestou se práce opravdu najít nedá. Alespoň já jsem to zjistila. Na zaslané životopisy většinou nikdo ani neodpoví, nebo přijde rovnou odmítnutí.
Zaměstnání hledám velmi intenzivně, obvolávám firmy, dokonce po nich i osobně chodím. Trvá to už více jak rok a stále jsem nebyla úspěšná. Občas se zadařila maximálně nějaká dočasná brigáda za pár korun, alespoň něco.
Nejsem typ, který je doma spokojen. Doslova mi to leze na mozek, i když naštěstí finanční problémy nemáme, protože manžel nás oba uživí. Děti už máme dospělé a samostatné.
Začala jsem uvažovat, že nastoupím jako pokladní do supermarketu u nás na sídlišti. Prostě už nutně nějakou práci potřebuji. Není to sice něco, co by mne kdovíjak lákalo, ale říkám si, že lepší něco než nic. Ptala jsem se a přijali by mne velmi rádi, pokladní hledají prakticky stále.
Manželovi se však mé rozhodnutí vůbec nelíbí. Má k tomu takové asi trochu snobské důvody. On je inženýr, má dost důležité postavení, patří ve společnosti, kde pracuje, k vysokému managmentu. (Ani on mi však nebyl schopen u nich nějaké místo zajistit.) Já jsem dříve pracovala jako personalistka v jedné velké státní instituci.
A v tom je podle manžela problém. Jak by to prý vypadalo, kdyby mne lidi, kteří nás zde v domě a okolí znají, najednou viděli sedět za pokladnou. Považuje to za degradaci mé osoby a doslova řekl, že by se musel stydět. Jinými slovy řečeno, vlastně mi zakázal, abych tam nastoupila.
Ani mně není ta představa příjemná, ale po roce marného hledání už vše vidím jinak. Myslím, že zdaleka nejsem jediná, která vezme zavděk čímkoli, jen aby už konečně nějaké zaměstnání měla. Navíc podle mne opravdu není ostuda, když člověk pracuje, pokud je slušný a poctivý. Proč se mám ohlížet na to, co si o mně pomyslí nějaká sousedka, kterou vidím párkrát do roka v přízemí u výtahu?
Máme kvůli tomu doma dusno. Podle muže mne do práce nic nehoní, zajištěná jsem, tak co prý vyšiluju, ať hledám dál, však ono se něco vhodnějšího naskytne. Vadí mu směny, které s touto prací souvisejí. Jenže já už nemám sílu hledat dál. Je to strašně vyčerpávající, psaní životopisů, volání, chození, čekání na odpovědi a následně jedno zklamání za druhým.
Mám tu práci vzít i proti vůli manžela? Asi to udělám, i když on tvrdí, že o takových věcech mají rozhodovat vždy oba dva. Akorát nevím, jestli tím nervy ze shánění práce nevyměním za další nerváky spojené s nabručeným manželem.
15.2.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 115 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pokladní v supermarketu s maturitou. Je to degradace?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Pěkně napsané. Já na tom dřív byla dost podobně. Dlouho jsem byla bez práce a žádnou se mi najít nedařilo. Na druhou stranu se mi ale nechtělo jít do nějaké "podřadné" práce. Místo toho jsem se tedy rozhodla, že na to půjdu jinak a že si vytvořím svoji vlastní práci. Místo hledání práce jsem tedy začala s offshore podnikáním. S rozjezdem offshore firmy mi hodně pomohli tady: https://www.ioffshore.cz/
Vy hledáte práci kvůli penězům,nebo,že se doma nudíte!? Pokud to první
tak buďte ráda,že jste něco našla. Pokud si můžete dovolit to druhé,můžete ještě počkat a hledat to co vás bude bavit! Všeobecně,ale doporučuji všem úředníkům skusit si makat rukama,nebudou se pak nad obyčejnými pracující mi ofrňovat! Přeji hodně štěstí.
orinka: a to by mě taky bavilo......u nás je něco podobnýho... strašně fajn rodina...bydlí naproti, je jim jedno kdy zavřou, mají kde co a dokonce už i víc obchůdků....
Nic špatného Vám, ani vašemu muži nepřeji, ale jemu se to vrátí - to "musel bych se stydět, kdybys seděla za pokladnou".
Nic bych za to nedala, že přijde den, a bude rád, že si tam půjde sednout taky.
Podobný přístup se opravdu nevyplácí - každému se všechno vrátí.
Jinak, pokud bych měla chuť tu práci vzít, vzala bych ji - že by o tom měli rozhodovat oba, to si nemyslím - dělat to budete Vy.. A až budete mít odpolední ............ ohřát párek si snad pan inženýr umí
Pokud to není vyloženě existenční nutnost, nedělala bych to.
To podnikání není špatný nápad, mě by třeba děsně bavilo zařídit si masážní salon s přístroji na hubnutí, po tom bude poptávka pořád dávala bych to za lacino, aby mohly chodit i méně majetné ženy
U nás už pár let vede a stále zvelebuje původně malou trafiku pan XY. Je velice šikovný, obratný obchodník, stále vymýšlí novoty, přidává zboží a myslím si, že si na tržbu rozhodně stěžovat nemůže. Voní mu to tam čerstvým pečivem, kdo nechce velký nákup, u něj pořídí všechno a přitom to má vzorně vyskládané i ošetřené. Perlička nakonec: je vysokoškolák a bývalý učitel. Stánek uživí rodinu, která tam pracuje taky. Ten se podle mě v tomto podnikání našel a rozhodně netrpí komplexem, že s VŠ obsluhuje babky a prodává jim rohlíky a Blesk.
Renko delej co Tebe dela stastnou...Ty ohledy na sousedky to bys nikdy nebyla stastna, protoze ony vzdycky nejake smitko najdou...A ci ten zivot je - Tvuj nebo jejich...Dneska ani VS diplom neznamena, ze najdes praci - doba se meni...Prace je opravdu cim dal mene...Najdi si neco co Te naplnuje, prace v obchode = nejak nechapu co je na ni spatneho - prijde spousta lidi, pokud mas lidi rada - popovidas, vlastne od nich ziskas energii, takovy terapeut v praxi, tomu neco pochvalis, toho politujes, toho se zeptas na psa...Den bude urcite zajimavejsi...Pokud tedy mas rada lidi - nejsi clovek, ktery by se rad zahrabal nekde do archivu...Jidlo potrebujeme vsichni = prace lidem potrebna!!! Uz z toho je dobry pocit...Drzim palce, muz by mel chtit mit doma spokojenou zenu a jak ji byt na to si budes muset prijit sama. Drzim palce....
a co takhle si vzít do pronájmu malou trafiku.....noviny , časáky, cíga, žvejky, kondomy, .................to by tě neuspokojilo ?
renkapar: ještě jedna poznámka - on možná někdo tu práci opravdu a skutečně potřebuje a to až tak, že hodně, takže sednout si za pokladnu jen tak z dlouhé chvíle, není zrovna ideální motivace.
Podnikat, když má člověk za zády někoho, kdo ho podrží v záčátku, není vůbec od věci, kupodivu se s krizí a převisem objevují mezery, kudy se dá protáhnout, když člověk přečká těžké začátky.
renkapar: Tak to bys určitě měla pocit té užitečnosti. Zadej si do Googlu dobrovolnictví, objevi se tam spousta možností v různých krajích (nevím, odkud pocházíš)...a navíc, když člověk vidí, co všechno se může přihodit a jaké osudy ti lidé a děti mají, tak si bude vážit toho, co má - zdraví, relativního dostatku a rodiny. Tak přeju hodně
renkapar: Strach a opatrnost bych chápala, kdybyste byli v hmotné nouzi. Ale když vás manžel zabezpečí, tak se toho neboj.
V čem, to nevím, nevím, kde bydlíš, co tě zajímá, jaké jsou tam u vás mezery na trhu.....
renkapar: Můžeš pochodit buď u dětí u starých lidí nebo u zvířat s tou dobročinností. Záleží na tobě, co zrovna by tě nejvíc naplňovalo. Rozhodně si přestaneš připadat neužitečná
renkapar: já taky marně přemýšlím co by šlo...
Heather: díky, tohle se mi líbí, popídím se po tom. Potřebuju kontakt s lidmi, mít pocit, že jsem nějak užitečná.
Křeček: vůbec nevím, v čem bych měla podnikat, připadá mi, že dneska je ve všem tak obrovská konkurence, že by to asi nemělo cenu. Anebo jsem možná jenom zbabělá