Těsně před termínem jsem zrušila svatbu
Milé ženy, možná si na mne vzpomenete, v březnu jsem se vám tady svěřovala se svými pochybnosti ohledně mé svatby. Najednou jsem si nebyla jistá, jestli si svého přítele skutečně chci vzít, ačkoli spolu čekáme dítě. Uvědomila jsem si jeho sklony k despotickému chování a také se mne dotkla jeho neskrývaná touha po synovi a okázalé pohrdání jen při zmínce, že se nám může narodit holčička.
(První Ivetin článek si můžete přečíst zde – pozn.redakce.)
Nejdříve bych vám všem chtěla poděkovat za vaše názory i osobní zkušenosti. Všechny jsem si pečlivě pročetla a přemýšlela o nich. To své osobní rozhodnutí jsem hodně zvažovala. Nebyla to lehká situace a přiznávám, že až teď, když je všechno za mnou, se začínám trošku uklidňovat. Možná vás bude zajímat, jak jsem se nakonec rozhodla a jak to všechno dopadlo.
Asi mne některé budete mít za blázna, ale nakonec jsem svatbu zrušila. Bylo to strašné, ve chvíli, kdy jsem si definitivně uvědomila, že to chci udělat, se mi udělalo úplně špatně z představy, že s tím budu muset vyrukovat ven a všem to oznámit. Ale nemohla jsem jinak. Došlo mi, že bych se vdávala pouze z pocitu odpovědnosti vůči všem okolo, jen ne k sobě samé. A že je to především můj život, o který jde, a také život mého nenarozeného dítěte.
Nejdřív jsem šla za rodiči. Nevěděla jsem, jak zareagují, jak jsem psala v prvním článku, přípravy na svatbu byly v plném proudu, prakticky vše bylo nachystané. Naši mě hodně překvapili. Samozřejmě že v první chvíli byli zaražení, potřebovali to nějak vstřebat, ale hned vzápětí mne podpořili. Řekli mi, že ta situace sice není ideální a asi ani úplně správná, ale pokud to tak cítím a jsem přesvědčená, že jinak nemůžu, tak svatbu zrušíme. Naprosto pochopili mé důvody, a i když to neřekli úplně otevřeně, poznala jsem, že z mé svatby, respektive z manželství s tímto mužem, měli obavy. Nabídli mi azyl u sebe doma a všestrannou podporu pro mne i děťátko.
Tohle pro mne asi bylo nejdůležitější ze všeho, přístup mých rodičů. Ulevilo se mi a cítila jsem se silnější a pevnější v kramflících. Své rozhodnutí zrušit svatbu jsem pak oznámila příteli. Byl v šoku. Ačkoli jsem se mu snažila vysvětlit, proč jsem k tomu dospěla, vůbec mne neposlouchal. Spustil na mě hodně sprostě a vulgárně, co si prý myslím, že něco takového se nedělá. A pak najednou nějak strašně rychle se vším souhlasil. Chtěla jsem být slušná, tak jsem to jela oznámit i jeho rodičům, protože on to odmítl, prý si to mám vyžrat až do dna, když jsem si to takhle rozhodla. U nich to příjemné rovněž nebylo, hlavně tchán vyváděl jako blázen a vykřikoval, že jim musím uhradit veškeré výdaje, které do té svatby už 
investovali.
Když bylo po všem, částečně se mi ulevilo, ale řeknu vám, klepala jsem se pak ještě dva týdny. Přestěhovala jsem se k rodičům, kteří mi ani slovem nic nevyčetli a jsem jim za to moc vděčná. Příbuzným jsme poslali oznámení o zrušení svatby, táta u toho dokonce žertoval, že jsme jak v té komedii Slunce, seno… Dokonce se sešel s přítelovým otcem a požádal ho o vyčíslení škody s tím, že vše zaplatí, ale nakonec to nebylo potřeba. Otec vychladl a nic zaplatit nechtěl.
Přítele jsem od našeho posledního rozhovoru neviděla, snažila jsem se ho sice kontaktovat telefonem i mailem, ale nereaguje. Tak snad ho to přejde a k nějakému kontaktu dojde, přeci jenom spolu čekáme dítě, a i když to dopadlo takhle, on je otec. Ale možná, že o své otcovství ani nebude stát, před pár dny jsem totiž byla na „velkém“ ultrazvuku a pan doktor mi na můj dotaz sdělil, že miminko, které čekám, je holčička.
Ještě jednou vám všem moc děkuju, milé ženy. Je fajn, že sem člověk může napsat, když ho něco trápí a najde tady dost ochotných duší, které poradí, povzbudí a pochopí. Děkuji Vám všem.
24.4.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Těsně před termínem jsem zrušila svatbu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Almega:...mě bylo 28 a manželovi 29,znali jsme se pár let jako kamarádi,takže si nemyslím,že by jsme bezhlavě do toho praštili,oba jsme měli zkušenosti s dlouhodobýma partnerskýma vztahama a byli natolik vyzrálí,že jsme věděli co od života chceme a k tomu ještě bonus zamilovannosi
....zkrátka jsme do toho šli a ťuk ťuk,zatím nelituju jedinýho dne
.JPG)
Almega: ...... a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty 
Zkrátka lidi se do sebe zamilují a dělají takové hlouposti, jako že se berou a mají děti. Kdyby to tak nebylo, dávno bychom vymřeli.
Jsem ráda, že je dnes doba nakloněná tomu, že si (hlavně my ženy) můžeme vybrat, jestli chceme rodinu ve dvaceti, nebo raději nejdřív studovat, cestovat, zajistit si bydlení..... ale kvůli tomu přece není špatně, že do toho někdo "vlítne" dřív.
IVI - hodne stesti - a uzivej si tehotenstvi v klidu a az bude ta HOLCICKA na svete - dej nam vedet !!!
tady je to sama DOBRA KMOTRICKA 
Cauky Ivko jestli Ti ze srdce spadnul balvan a chce se Ti litat a v srdci citis tak cisto tak to bylo dobre rozhodnuti...Jednoduchy to vzdycky nebude, ale mas prima oporu v rodicich a klube se z Tebe zenska, mamina co ma rada zivot ve vlastnich rezii, tak se drz....Preju jenom to dobry - dyt se muzete mit vsichni jako v raji, kdyz budete chtit...Hlavne at je holculenka zdrava, tak se drz a basti vitaminy....
Almega: hmm názor je to výborný, ale má to jeden veľký háčik .... väčšina týchto chlapov sa prejaví, až ke´d si myslia, že majú ženu pevne pripútanú ( zviazanú) ... čo tehotenstvo nepochybne je.
Ivetke prajem veľa šťastia
Almega: Myslíš taková super úplná rodina, ze které pocházela chudák ta holka tady minule? S tim alkáčem? Jak její matka držela za každou cenu rodinu pohromadě? No to snad ne 
A koukám happy end. Moc vám to Ivetko přeju a hlavně buďte šťastná. Vaši rodiče se zachovali tak, jak by se měli správní rodiče zachovat a váš vztah to nadosmrti velice upevní. Přeju zdravou holku a brzo někoho, kdo si vás zaslouží.
To je tak výborný, že si se ozvala s pokračováním. Poslední dobou to dělá víc žena a moc to oceňuju. Díky, jdu si to přečíst.
Zazněla tu spousta pochvalných slov rodičům, to je samozřejmě v pořádku, myslím, že to Ivetě hodně pomohlo. Na druhou stranu, jak byste se zachovali vy v roli těch rodičů? Zvlášť pokud Iveta píše, že oni měli ze svatby určitě obavy. Za sebe můžu říct, že by se mi ulevilo, pokud bych nebyla přesvědčená o tom, že je to ten pravý, samozřejmě bych jí bývala svatbu nerozmlouvala, ale ten balvan, co by mi spadl ze srdce, by byl asi hodně velký a dceru bych 100% podpořila.
Ivet, vím, že to nebylo jednoduché rozhodnutí, ale udělala jsi správně, teď už se přestaň stresovat a klepat, ať je holčička v pohodě a v pořádku a pamatuj, co tě nezabije, to tě posílí
zazněla tu spousta shodných názorů, je dobře jak jsi se včas rozhodla. Můj velký obdiv patří i tvým rodičům. Ti druzí - rodiče tvého ex budou asi trpět tím, že nebudou v kontaktu se svým prvním vnoučetem. Myslím, že hlavně druhá babička, která ,podle tvých slov, celé manželství žila tím, co jsi měla stejně prožívat i ty bude ochuzena o to babičkovství. Nebraň jí v kontaktu, pokud o něj požádá a projeví nějakou snahu o pomoc nejen finanční. Netrestej ji za chování manžela a syna.
loupák: Tak já tedy jsem zásadně pro postup : 1) dobrý manžel,2) hnízdo,3) dítě....Než si vzít někoho,koho sotva znám,tak raději nic,než mít dítě bez manžela,tak raději žádné.Za mého mlada se běžně vdávaly holky v 19-20,kluci po vojně.Když já se teprve vdávala (a kvůli bytu),tak už jsme byli "starší",já 28 a manžel 30.No a děti jsem měla až dosti po třicítce,kdy už jiné spolužačky byly babičkami...Prostě žádný spěch-důvěřuj,ale prověřuj...Když si vzpomenu na tehdejší kecy známých o tom,jak vybírám,až přeberu...Se nestalo,jsme s manželem již 29 let od svatby,a kolik mých spolužaček je rozvedených nebo již víckrát vdaných,neb si vybraly špatně...
.gif)
Ivetko , tak ti přeji šťastný život s princeznou a snad toho svého rozhodnutí nebudeš nikdy litovat, lepší teď než za rok...za dva se rozvádět....hodně štěstí !
.jpg)
Gratuluju k rozhodnutí i k holčičce (podle mě jste to nějak vnitřně tušila). Hodně štěstí, pohodový porod a zdravé miminko
PEGG:
přesně tak,pak se v tom vyznej
...jak píše Verera,hned na začátku jsme si hodně povídali o svých názorech na život a zjistili jsme,že jsme si asi souzený...před tím jsem chodila s klukem skoro devět let s přestávkama,když se podívám jak dopadla moje nástupkyně a jeho děti,je mi jich líto
a děkuju osudu,že mi zavál mého muže
.jpeg)
loupák - 24.4.2012 12:28 - my jsme se poznali v červenci, v srpnu jsme se chtěli vzít,ale rodiče byli proti, prý jsme upadli na hlavu no tak jsme se vzali v prosinci, protože už jsme museli a jsme spolu 29 let
pak se v tom vyznej. Někoho nepoznáš ani za několik let soužití a všechno se nedá rozumem obsáhnout
