Manžel hazarduje se svým zdravím. Jak ho dostat k doktorovi?
.jpg)
Dělám si starosti o zdraví mého manžela. Je mu 62 roků a už několik let má potíže se žlučníkem. Problém je v tom, že se s tím pořádně nikde neléčí a ani není ochoten se jakkoli omezovat v jídle. Dokáže být „hodný“ jen když mu je zle, jakmile mu trochu otrne, opět se vrací ke svému naprosto nevhodnému stravování.
Připadá mi jako malé, umíněné dítě, které se vzteká, když není po jeho. Ani bych nespočítala, kolikrát jsem se snažila zavést doma zdravou stravu, pokaždé to skončilo hádkami a dusnou atmosférou. Pro manžela totiž zelenina není jídlo, s oblibou říká, že přece není králík. Mléčné výrobky konzumuje jen občas. Nejraději má přesně to, co mu nedělá dobře: smetanové omáčky, řízky, pečený bůček, knedlo, vepřo zelo, bramboráky. Navíc nejí nijak střídmě, jeho porce jsou skutečně obří, taky má pěknou nadváhu, váží skoro 130 kilo.
Myslím, že i to je důvod, proč zatím nebyl pořádně u doktora. Stydí se. Moc dobře si je vědom, že způsob, jakým se stravuje, je špatný, ale nedokáže si to odepřít. S hrůzou čekám, kdy ho přepadne pořádná žlučníková kolika. Zatím mu bylo vždycky jen hodně zle, měl velké bolesti, kroutil se jako žížala, ale asi to ještě pořád nebylo tak zlé. I když, pravda, tak den, dva, se pak dokázal krotit a sliboval doslova hory doly, jak už bude hodný. Jenže v okamžiku, kdy zjistí, že si dá řízek a je v pohodě, všechna předsevzetí jdou stranou a jede zase ve svých starých, zaběhnutých kolejích. A takhle se to opakuje pořád dokola.
Co s ním, s chlapem jedním nezvedeným? Mám nějakou šanci mu pomoci i proti jeho vůli? Jinak je to fajn mužský, jsme spolu už čtyřicet let, máme děti, vnoučata a na rodině hodně lpíme. Strašně moc mne mrzí, jak nezodpovědný manžel ke svému zdraví je.
6.9.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 96 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel hazarduje se svým zdravím. Jak ho dostat k doktorovi?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Moc bych se nasmála, kdyby se někdo takhle vypásl v závodní jídelně či v restauraci! Pán si na 90% dává nášupy doma!
Mně docela překvapuje, kolik z vás dává částečnou vinu jeho manželce. Možná mi to uteklo, ale v článku jsem se nedočetla, že by manžel byl už doma v důchodu. Pokud chodí do práce, tak je velice pravděpodobné, že 5 dnů v týdnu jí v závodní jídelně anebo může chodit na menu do restaurace. A to paní Ludmila asi těžko ovlivní, co si bude dávat tam.
Ludmilo,
asi se Vám nebude líbit, co Vám napíšu, ale někde jsem četla, že žena může svým vařením rodině prospívat nebo ji pomalu zabíjet. X let jste vařila svému muži a nyní v jeho 62 letech teprve vidíte následky, což je docela pozdě. Je přece jasné, že on bude nesmiřitelně hájit styl jídla, na který je zvyklý a který má rád! Začněte tím, že místo pečeného prorostlého nachystáte kýtu s výmluvou, že bůček nebyl. Nezahušťujte tolik, neříkejte, že plátky na zelenině /zelí jsem dneska nesehnala, došla mi mouka/lákavě upravené s bramborem Váš hladový muž nesní. Nenápadně pomalu měňte dosavadní způsob vaření, nevařte, jako pro regiment, ale vařte pro dva. I lehká jídla jsou chutná! Udělejte mu plněný bramborák místo hory jednotlivých oblíbených, dejte mu do něj masovou směs ale šikovně s kupou zeleniny, rozdušené, zdravě kořeněné, Ludmilo, všechno jde. Ovšem pokud se s ním budete jen denně hádat, tím mu i sobě život díky nervům spíš ukrátíte, než když budete pokračovat ve vaření pořád stejně. Mezi námi, jsme Češi a naše kuchyně je mňam. A chutná nám skoro všem - nejsme ale všichni 130 kiloví jako Váš muž. Aby se člověk najedl, nemusí se snad permanentně přežírat. A Vy jste dosud muže přežírala. Nyní je pozdě okolí zainteresovávat větami typu - MÁM O MUŽE STAROST.Je takový, jakého jste jej svým vařením spoluvytvořila....
30% nemocí se dá ovlivnit životním stylem
No řekla bych, že to není jen o nezdravé stravě. Ale hlavně o množství a nehýbání se.
Náš otec je stejný. Ale zase zmenšil porce a sem tam večer nejí. Už se nehýbe jako dřív, ale snaží se chodit všude pěšky. I tu brokolici a koprovku si dá. Jen vařenou mrkev a špenát do něj nedostanem
Speedy: A proč proboha "musíš"? 
.gif)
Tady delaji orientalci a Rekove tak uzasnou zeleninu, ze si clovek ani neuvedomi, ze to je zelenina. Ona zelenina nemusi byt jen dusena brokolice bez niceho na pare
. Co se tyce zdravi a svepravnosti meho muze, tak to on sice svepravny je, jenze ho musim do te zdravotni svepravnosti temer denne dokopavat
Podle me by k doktorovi mel zajit, on mu asi opravdu vynada, ale to je jejich prace = chranit zdravi, oni nejsou placeni za to, ze Ti budou mazat med kolem pusy...Spis nez zlucniku bych se bala infarktu, vysoky cholesterol, ty trubice k srdci se ucpavaji, stale se zmensuji...Kdyz se zacpou je opravdu zle...Nejhorsi jsou prepalovane tuky, kdyz uz rizek tak opravdu v cistem oleji na ubrousku nechat osusit to mastne dostat pryc, hranolky to same (nejhorsi jsou prepalovane oleje ve fritovacim hrnci = olej co nejcistejsi a potom osusit na ubrousku...) Podle statistik se zeny dozivaji kolem 80 let a muzi kolem 74 let...Kdyz se lidi o sebe staraji neni problem se dozit dalsich xx let..., ale smyslem neni dozit se 100 a cele dny jenom cekat na zubatou...Smyslem je zit dobry zivot az do konce...Ja bych muzikovi rekla, ze je prece mnohem prijemnejsi stravit cas v budoucnu s vnoucaty nez po lekarnach, nemocnicich, cekarnach...Stari prijde, ale zalezi jak se k tomu clovek postavi = clovek muze byt stale mlady = mozek (lustit krizovky, hrat hry atd...), hybat se, spat, relaxovat, nekourit, telo se odmeni, kdyz je o nej dobre postarano...Stres v male mire je spise stimulujici ne dlouhodoby...Kdo nema stres je mrtvy...
Zelenina myslim, ze okurky ma rad kazdy i Ti co moc zeleninu nemusi...Hodne stesti...
Nessie: Já s Tebou souhlasím v tom, že snažit se dospělého a svéprávného člověka převychovávat je blbost, a nutit ho do něčeho co sám nechce stejně nemá smysl, ale na druhou stranu si pořád myslím, že když s někým žiju, měl bych alespoň přemýšlet (ne otrocky poslechnout) o jeho názoru. A to myslím jak v případě přežírání, pití tak i nebezpečných koníčků. A je taky bohužel pravda, že většinou si na to člověk musí přijít sám, že je na čase něco změnit. Ten můj si to uvědomil, Manžel paní Ludmili si to možná taky uvědomí, tak ho to jednou "klepne".
Jarča*: No tak to souhlasím. Zkusit vařit jinak, odlehčit stravu, vařit menší množství - s tím souhlasím. Souhlasím s tím - nabídnout pomoc, zkusit navrhnout nějaký řešení. Pokud se to ujme - dobře, pokud ne, bohužel - dál to neřeším.
Ale nesouhlasím s názory, které se tu objevily, že to ženská MUSÍ řešit místo svýho chlapa (jakoby za něj byla zodpovědná), že když se chová (podle jejích představ) nezodpovědně, tak že se k němu má chovat jako k dvouletýmu nezvedenýmu harantovi. 
Nessie: Tak nějak. Pokud na to ten člověk nepřijde sám, tak je to stejně víceméně marné úsilí.
Asi bych přestala domů kupovat nezdravé věci a vařit mu taková jídla, pokud na to má chuť, ať si to udělá sám nebo si zajde do hospody,ale já se odmítám aktivně podílet na ničení jeho zdraví.
Řekla bych mu na to svůj názor, ale ne výchovným tónem, spíš jako prosbu a pokud není ochoten se nad tím zamyslet, je mi to líto, ale to je tak všechno co s tím můžu dělat.
Brala jsem si svéprávného chlapa, ne dítě, tak s ním jako s dítětem nebudu zacházet.
Pravda je, že o někoho s rodiny člověk pociťuje strach a má snahu pečovat víc než o sebe.
Kdyby to bylo naopak, tak by možná manžel vyvíjel na ochranu zdraví Ludmily mnohem větší úsilí než u sebe.
Nessie: no, ono snad nejde o převýchovu, ale o změnu životního stylu - to teď mluvím zase o jídle. Ono před 20-30 lety se o tom nemluvilo tolik jako teď, dneska je spoustu možností, poznatků, taky, jak už tu padlo, člověk vidí, jak odcházejí známí ve věku, kdy tu ještě mohli být... Nějaká snaha o zdravější výživu - nejen u manžela, ale u celé rodiny, snad není buzerace. Zvlášť když už jsou tu zdravotní problémy.
Něco jiného je to třebas s tím kouřením - taky jsem si brala manžela jako kuřáka, a i když si občas rejpnu, vím, že to tak je. On chtěl už několikrát skončit, ale nedokáže to, je to prostě závislák
Taky vím, že to není nic zdravého, ale je to jeho volba
. A podobně bych to viděla i s těmi koníčky.
Já vám nevím....mě to prostě přes všechny rozumný argumenty zavání tím vychováváním (spíš převychováváním), dozorováním, buzerací.....a tím já odmítám dospělého člověka ponižovat (a mimochodem by to ponižovalo i mě, dělat to). A nedejbůh, kdyby to někdo zkusil na mě 
No ale když tedy vynecháme (pro příklad) to žrádlo, co kdyby se jednalo o jiný, potenciálně život ohrožující koníček? Kdyby manžel měl jako hobby skákání s padákem, paragliding, motokros, volné lezení atd. -to byste ho taky převychovávaly, aby se mu náhodou nestal úraz, případně nezemřel? Vy které souhlasíte s "nenápadnou převýchovou"?
u nás pomáhá, když se k problému vyjádří cizí člověk nebo děti...
Nemám čas číst celou diskusi, ale souhlasím s tím, že ženská může ovlivnit hodně. Zvlášť u starší generace, kdy jsou chlapi zvyklí, že o to, co dostanou na stůl, se stará manželka. Upřímně řečeno, já s tím doma taky bojuju. A musím přiznat, že občas za tou nezdravou stravou byla i moje pohodlnost - je snažší koupit klobásu nebo kus anglické, než dělat zeleninový salát. Taky to nechce změnu najednou, ještě okořeněnou přednáškami, co je a není zdravé, ale postupně nenápadně měnit jídelníček k lepšímu. Myslím, že typů už tu padlo dost.
