Společný účet manželů. Je to rozumné?
.jpg)
Manžel přišel s nápadem, že bychom měli zrušit můj účet a všechny peníze posílat jen na ten jeho, prý je škoda platit zbytečně poplatky. Mně se do toho moc nechce a on je uražený, považuje to za mou nedůvěru k němu. Moje argumenty však zlehčuje a označuje za hloupé.
Problém je totiž v tom, že jsem na mateřské. A to jsou vlastně moje jediné peníze, s nimiž mohu disponovat, představa, že nemám vlastní účet, mi není příjemná. Kasu u nás totiž drží manžel, byla jsem hloupá, že jsem to takto připustila. On na tomto modelu nechce nic měnit, podle něj se osvědčil a vyhovuje.
Jenže ten model vyhovuje jenom jemu. Máme to totiž nastavené tak, že z jeho účtu odchází splátka na hypotéku a další poplatky spojené s bydlením včetně jídla, z mého platíme leasing auta a kupuji z něj rovněž všechno pro dítě – pleny, oblečení, stravu. Když to všechno poplatím, zbude mi sotva tisíc korun jako moje osobní kapesné. Když si potřebuji koupit boty nebo něco nákladnějšího, musím manželovi o peníze říkat a on se pokaždé tváří, jak je to strašné, že už zase něco potřebuju a vzdychá, kolik ho stojím peněz.
Přitom jeho plat je více než šedesát tisíc čistého, měsíční platby včetně stravy ho přijdou maximálně na třicet tisíc (a to ještě hodně přidávám). Cloumá mnou vztek, když jdeme nakupovat a on vyžaduje, abych věci pro dítě dala zvlášť a zaplatila je svou kartou. Připadá mi to nenormální, ale když na toto téma začnu, akorát se vždycky pohádáme. Jednou s námi byla nakupovat moje mamka a když to viděla, prý z toho pak dva dny nespala.
No a teď přišel s tím nápadem na společný účet za účelem úspory na poplatcích za vedení toho mého. Já však mám pocit, že pokud bych na to přistoupila, stala bych se na něm ještě více závislou a musela škemrat i o to usmolené kapesné.
Ráda bych nastolila nějaký přijatelnější způsob hospodaření, nepřipadá mi normální, že zatímco já počítám každou korunu a přemýšlím, jestli si můžu dovolit koupit dítěti botičky, on se vlastně na potřebách pro naše dítě nepodílí. Vysvětlil mi to tak, že moje mateřská je přece určena pro pokrytí potřeb dítěte, tak o co mi jde.
Jenže on je přece otec, ne? O své dítě by se měl především postarat on, ne stát. Jsem jeho přístupem a chováním dost rozčarovaná a chtěla bych to nějak změnit. Mám ale obavu, že nepochodím, protože momentálně máme doma dost dusno kvůli tomu, že si nechci nechat svůj účet zrušit.
27.9.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 111 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Společný účet manželů. Je to rozumné?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Taky jsme s manželem měli společný účet a nedělalo to dobrotu, takže jsem si přes https://www.duofinance.cz/bonusy-za-zalozeni-uctu založila nový a navíc jsem jako bonus u mBank dostala 500 Kč. Vyřešila jsem tím tedy zásadní problém a navíc jsem na tom i něco málo vydělala, takže super ! :)
Po své zkušenosti, kdy manžel odešel po 30 letém manželství a vybílil všechny naše účty, bych si naopak ze společných peněz ulejvala peníze tak, aby manžel nevěděl. Není sice každý chlap takový, jako byl můj bývalý, ale nikdy nevíš dne ani hodiny, kdy mu něco přelítne přes nos a vědomí, že "mám své" mi může výrazně pomoci v rozhodování, jak naložím se svým životem dál. Já jsem na svoji důvěru dojela, kdybych měla tu moc vrátit čas, zařídila bych se podle své zkušenosti.
No, já to mám doma zařízeno opačně - když jsme se vzali, zrušil manžel svůj účet, abychom neplatili zbytečně popaltky, takže s rodinnou kasou disponuji já a jsem v pohodě 
.
Takový vůl je můj tchán, akorát ten si ten svůj důchod syslí někde ve štrózoku a tchýně ani netuší, kde má prachy ulité. Akorát v jeho věku a při jeho postupující demenci to musí tchýně holt nějak doklepat - jak jsme se my dvě společně shodly, tak byla blbá, když jako mladá od něj neodešla.
My máme účty dva, ale takové, že si v případě nutnosti přeposíláme peníze a tím pádem neplatíme žádné poplatky za vedení účtu. Zatím jsme se vždycky nějak dohodli a v případě nějaké větší platby platí ten, kdo má zrovna víc peněz na účtu.
.JPG){kind=avatar}
kareta: a....: Máte pravdu, že není možné všechny peníze rozházet, že je třeba mít dostatečnou rezervu, aby člověk mohl splácet hypotéku i v případě, že přijde o práci. Ale manželé spolu o těchto věcech mají mluvit a mají se dohodnout, jak s přebytkem naloží, ne že se jeden rozhodne a druhému do toho nic není. Kromě toho, tady nejde o to, že Terka chce mít přístup k "manželovým" penězům, ale naopak on chce mít plnou kontrolu nad všemi rodinnými financemi. Nemohu si pomoci, na mě to působí jako příprava pro domácí týrání. Jedna kolegyně měla takového otce. Její matka si po korunce ulévala peníze, aby měla jednou za dva měsíce na kadeřníka, protože to byly zbytečně vyhozené peníze, se kterými se v rozpočtu nepočítalo. A tak musela lhát. Jenže té paní by teď bylo devadesát, byla tedy z jiné doby. Byla v domácnosti a do práce se jí ani nechtělo, tak tohle ponižující chování snášela.
Verera: Máme s manželem společný spořicí účet, takže přinejmenším u mbanky to jde. Nevím ale, jak je to s běžným účtem a u jiných bank. Ty máme oddělené. Ale i tak chápeme všechny naše peníze jako společné. Horko těžko jsem ho přesvědčila, že peníze z dědictví po otci jsou jen jeho. A tak mi z nich půlku daroval
a....: To je sice pravda, ale takováhle rozhodnutí a dohody o zadních kolečkách by měla být záležitostí celého páru, ne že si jeden spoří a druhému vyčítá boty pro dítě...
Vlastně, je možné, aby majitelem účtu byly dvě osoby? Pokud ano, měla bys jeho návrh nadšeně uvítat a říct mu, že založíš společný účet pro vás oba, pak tam on nechá posílat výplatu, ty rodičovskou, karty budete mít oba, bude konec dohadům. No a , pokud to nejde, ať zruší ten jeho, zůstane tvůj, bude to totéž, ne?
No, pokud by se jednalo o společný účet, ke kterému byste oba měli kartu a stejný přístup, odpadlo by handrkování kdo co zaplatí. Jenže to s tímhle exemplářem asi nejde. To vyžaduje dvě rozumné osoby.
Ten muj chlap mi to ted cte pres rameno a jeho reakce (omlouvam se za nevhodne vyrazy, cituji):" To je nejakej kreten, at ho kopne do prdele rovnou a nemusis se s tim rozepisovat."
Nejde o poplatky, jde o to, ze tenhle vztah pro tebe nema nejspis perspektivu. Krkavej chlap neschopny velkorysosti s despotickymi znaky a snahou o manipulaci je jeden z nejhorsich modelu.
Necetla jsem prispevky, ale byt ja v takove situaci, pozadam o rozvod a alimenty a to bys videla jak by se ti najednou zvedla zivotni uroven. A jeste bys mela klid.
Varianta dve, pokud bych se nechtela rozvadet, hadry pro dite nakoupis v sekaci za par korun a taky se tam daji i prodat, investovala bych do latkovych plen, ty se pak taky daji dobre prodat, jidlo bych vzdycky uzmula ze zasob pro nas dospele (nesmysl kupovat prikrmy, varene doma je zdravejsi a levnejsi) a zalozila bych si ucet u banky kde neplatis poplatky.
Pak bych se zacala zajimat kam prijde zbylych 30tisic mesicne, protoze ze zakona mas narok na stejnou zivotni uroven jako manzel.
To co čtu znám, naštěstí ne z vlastní zkušenosti 
nečetla jse akce, tak se omlouvám, jeslti budu po někom papouškovat, každopádně postrádám jeho představu o užívání společného účtu? Co bude dál? Vybere každého 10.v měsíci hotovost ve výši přijmu z mateřské a ty pak budeš mít stejný obnost ovšem s obavou o hotovost, zatím co nyní máš bezhotovostní platby? Je úplně jedno jak to máme u nás, každému páru vyhovuje jiný model, ale vyhovovat by měl oběma stranám a co se týká dítěte.... Jeho argumenty o platbách za potřeby dítěte mi připadají sobecké a nedospělé, jednou jste manželé a máte dítě, jako pracující otec a živitel rodiny by měl cítit potřebu se o dítě postarat a materiálně jej zabezpečit a dokonce by to mělo dělat dobře jeho egu, že je schopným otcem bez limitu( v rámci rozumné míry potřeb jistě ) osobně tento typ mužů nechápu a rozhodně bych takového doma nesnesla a to bez ohledu na to jestli jsem a nebo nejsem na muži a jeho příjmech závislá. A v neposlední řadě, nejsem si tak úplně jistá, že mateřská / rodičovský příspěvek je na pokrytí potřeb dítěte, k tomu účelu jsou přídavky a především výdělek rodičů jako takový, mateřská je náhrada příjmu rodiče pečujícího o dítě. Aspoň tak si to vysvětluji já , jistě, že mateřskou nepovažuji za osobní kapesné, ale v žádném případě by to neměl být jediný zdroj příjmu určený pro potřeby dítěte. Přeji pevné nervy a rozumné řešení vzniklé situace - tohle není normální, bohužel však časté .
úpně se mi ježí vlasy, když někdo řekne "moje peníze, tvoje peníze" jednou jsme sakra manželé a máme jeden účet, na který máme přístup oba 
.gif)
Souhlas s Pentličkou, my to tak máme a maximálně nám to vyhovuje, vše je SJM, manžel nás živí, má slušný plat, já byla 8 let doma za almužnu mateřské a teď chodím do práce na 3/4 úvazek, abych stíhala potřeby dětí.... a jsme tka spokojeni všichni.... představa, že by to u nás fungovalo jak v článku 
Máme jeden společný účet (no teď vlastně dva, ale to kvůli převodu jedné hypotéky na druhou, každá je u jiný banky, zas se to po prodeji bytu sjednotí na ten jeden), k němu dvě karty a když potřebuju, neptám se a vyberu nebo něco zaplatím. A samozřejmě když jsme v úsporným režimu, neutrácím hlava nehlava...
jedinej "háček" jsme na tomhle systému našli ve stejnou dobu nezávisle na sobě, když jsme si platili dárky k vánocům a měly to být oboje překvápka 
no já to vyřešila výběrem hotovosti a dobírkou (byť je to dražší, ale nezjistí se tím příjemce peněz předčasně) a manžel měl tenkrát štěstí, že jsem se zrovna na účet nedívala (a rozhodla se i pro tu dobírku , jinak bych na to přišla, on to jinak než přímo z účtu platit nemohl...prý se nervil 3 měsíce, jestli jsem to nenašla...ale nenašla, já na účet přes net chodím minimálně a později jsem si toho už nevšimla, a překvápko pak bylo dokonalý 
Nechce se mi věřit, co tu čtu. Jeho dítě, ty vše platíš. Jak jste si to nastavili hned ze začátku? Máme s manželem roky jeden účet. Nikdy jsme se nedomlouvali, kdo co zaplatí - výdaje na domácnost, děti, jídlo. Spoříme, hospodaříme společně. Když má takový velký příjem, co s tím dělá? Aby to potom nedopadlo, že on bude mít statisíce ušetřené a vyčte ti,že ušetřil tolik a ty nic. Jak píše 1234-5 . víc peněz, větší škrt.
