Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Pentlička: tak to já měla lásek několik, pak přišla ta velká a když po 20ti letech skončila, taky si myslím že už nikomu věřit nemůžu...ale není to správné, člověk by to měl zkoušet dál...i když to jde velmi těžko

Nejhorší je, když teprve při rozchodu poznáš, jaký je ten chlap zbabělec. Přesně jak tady někdo psal, nechat vyhnít anebo hnusným chováním docílit toho, aby rozchod za ně vyřešila partnerka. Ale myslím, že to je hodně z rodiny, kde jsou konflikty tabu, proto je ti chlapi neumí. Když odezní emoce, mrzí mě, že si ho už nemůžu vážit, i když vztah to byl v podstatě fajn. O rozchod jsem si musela říct a říkala jsem mu, co sis myslel, že ti utrhnu hlavu? Zvládla jsem to (před ním) se ctí a bez hysterie a jsem na to pyšná.

KRASAKA zdravím!! -- V mládí mezi 15-19 jsem sice chodila s mnoha hochy, netrvalo ty nikdy déle než pár měsíců a rozešli jsme se,ale stejně jsem měla pocit,že nejsem až tak "in",no taky jak vyniknout mezi spoustou holek na gymplu,kde kluků bylo málo a ty tzv.hezké si rozebraly ty drzejší holky....Přešla jsem však na školu jinou,na nástavbu,kde naopak bylo nás děvčat jen asi 30 na stovky kluků!! A to bylo tak bezvadné,nechat se obletovat a jen tak snadno odmítat nebo přijímat návrhy na schůzky a pod. Tam i o nepříliš hezkou holku byla pranice...Tam mi sebevědomí patřičně narostlo a již mne neopustilo a když se ohlídnu zpět,tak jsem si dosti užila,než jsem se v 28 vdala .Od té doby už mě chlapi moc nezajímají,těžko se najde lepší,než mám doma.Co se týče kopaček,tak ty jsem spíš dávala já,neb mě hoch bavil nanejvýš půl roku a pak už mě omrzel.Musela jsem si najít takového,se kterým jsem věděla,že to vydržím až do konce života. Myslím si,že i méně hezké ženy se líbí mužům,když to umějí na ně "hrát".Pro každého je tady na světě ta druhá polovina,jen ji najít...Nemá cenu se nutit do vztahu s někým,kdo mi už na první pohled "nevoní"! Pak jsou tam ty nepěkné konce...

Já jsem měla to štěstí (nebo smůlu?), že jsem měla jen jednu lásku - seznámili jsme se v 19ti, byl to můj první kluk a hned velká láska, vzali jsme se a já dostala své první kopačky až po 27mi letech. Kdybych měla těch vztahů více a i kopaček bylo více, tak by mě to asi tak moc nezasáhlo. Od té doby, a už je to 7 let, jsem neměla nikoho a nikoho už ani nechci. Takže už žádné kopačky!

Křeček:

Měla jsem jednu podobně smýšlející kamarádku - nikdo ji nemlátil, ale ona zase měla pocit, že když nebude o chlapa pečovat pokud možno líp než jeho vlastní maminka, tak jí hned uteče (nevím, asi za tím viděla,že ona je dobrá jen na tu péči). Takže se vždycky hned na začátku vztahu pasovala do role hospodyňky a pak se divila, že se k ní chlap přijde najíst, vyspat, vzít si čistý fusekle a za zábavou jde jinam.

trojaska: Holka, nejdřív musíš přesvědčit hlavně sama sebe, že ty nejsi ani fackovací panák, ani žádná podřadná osoba. Udělej to hlavně kvůli sobě, ne kvůli chlapům.
Ty jsi totiž sama sebe pasovala do role "té děsné, neschopné ženské, které si stejně nic jiného nezaslouží".
Až když budeš sama přesvědčená o tom, že jsi ta NEJ, můžou si to o tobě myslet taky chlapi!

trojaska: Lidi se k tobě chovají tak jak jim dovolíš. Jak už někdo psal, pokud jdeš do vztahu už napřed s takovou představou asi je lepší se o to ani nesnažit, aby sis neubližovala ještě víc. Jak už jsem ale psala před tím, ochuzuješ se ty o spoustu pozitivních prožitků. K životu patří ale i ty negativní a ty máme za sebou určitě bez rozdílu všichni a někteří v hojném počtu a nehroutí se z toho a nemají takovéto až předsudky. Přesto ti přeji do života to nejlepší

krasaka - 12.10.2012 8:59 -

Ke kopačkám - ve všech svých předchozích vztazích jsem to byla já, kdo dával kopačky. Poprvé ještě na gymplu, to byla taková ta pubertální láska, která prostě vyšuměla. Zkusili jsme to, nevyšlo to, svět se nezboří. Podruhé už na VŠ, první vážnější vztah, chlap plánoval společnou budoucnost a já ho půl roku brzdila, vysvětlovala, co mi na našem vztahu nevyhovuje (on byl trochu jak koule na noze, tak mě miloval, až jsem se dusila) a co bych chtěla změnit bez jakékoliv reflexe z jeho strany, až jsem se odhodlala k rozchodu. Koukal tenkrát jak puk a nechápal. Já nechápala, jak může po tom půl roce neustálého omílání, co se mi nelíbí, stále nechápat... No bolelo mě to tenkrát hodně, první opravdová velká láska, milovala jsem ho pořád, ale v tom vztahu jsem nedokázala fungovat a neviděla jsem perspektivu na zlepšení, tak jsem se rozhodla pro radikální řez. On mě pak dalšího půl roku uháněl mailama a SMSkama, jestli si to fakt nechci rozmyslet. Pak otočil a nasadil taktiku "urazit, ponížit", měli jsme společné kamarády, tak měl kde. Teď už se spolu dokážeme bavit aspoň slušně. No a potřetí jsem dávala kopačky po dvou měsících, když jsem přišla na to, že dotyčný je nenapravitelný sukničkář, udržuje několik paralelních vztahů a myslí si, že on má všechna práva a já mu budu k dispozici podle jeho chuti. To mě zamilovanost přešla hodně rychle
Pak jsem potkala manžela, jsme spolu 7 let a doufám, že se žádné koačky na ani jedné straně nechystají

trojaska - 12.10.2012 6:45 - děvče, děvče Když ty k sobě přistupuješ stylem, jsem ošklivá, tak musím být vděčná, že si mě nějaký blb vůbec všimne To je špatně, kvality člověka nejsou ve vzhledu a všichni chlapy nejsou úplný pitomci(i když podle mě je těch pitomců většina)
Tím nechci říct, že si musíš za každou cenu někoho hledat, to vůbec ne. Ale zkus mít sebe sama ráda, určitě je na tobě něco pozitivního. A každý krasavec stejně časem oprší.
Hodně štěstí v životě. I bez chlapa můžeš být šťastná, jen si neubližuj sama.

Hezký článek Teď mi to přijde vtipné, ale když to člověk zažívá na vlastní kůži, není to nic příjemného a čím je mladší, tím bolestivěji to prožívá, alespoň mě připadá, že dnes bych se s případným rozchodem vyrovnala celkem v klidu. Ale člověk neví, dokud nezažije
Dle osobní zkušenosti bych řekla, že častěji dávají kopačky ženy mužům, chlapy to většinou nechají vyhnít a v podstatě to nechají dojít do stádia, kdy i blbý by poznal, že se něco děje a spoléhají na to, že to tu ženu přestane bavit a vyřeší to za něj

trojaska: Pokud se nemýlím, rada zněla změnit vztah SAMA K SOBĚ. Ty zjevně nemáš ráda a nevážíš si sama sebe, to pak nemůžeš čekat lásku a úctu ani od druhých. Pokud se jako fackovací panák sama nabízíš, tak JE to o tvém přístupu a změnit to můžeš jedině ty.

Mám taky takovou kamarádku, která vyrostla v hodně nefunkční rodině, s otcem opilcem a násilníkem a není schopná si vybudovat a udržet funkční vztah. Právě proto, že se k sobě i k partnerovi sama chová podle vzorce "já za nic nestojím, mě nikdo nemá rád", který jí vtloukli do hlavy v děctví. Ty slušnější to po čase přestane bavit, přijdou na to, že chtějí partnerku, ne rohožku a že v téhle holce ji bohužel přes veškerou snahu hledají marně. Ti méně slušní toho začnou zneužívat. V obou případech ji to ještě víc utvrdí v tom, že ona za nic nestojí a že chlapi ji jen zneužívají. Začarovaný kruh

trojaska: Nějaký důvod ti chlapi mít museli, že si s tebou něco začali. Těžko to bylo na radu kamaráda, že ty jsi ta, se kterou můžou zacházet jak s hadrem. Něco je muselo zaujmout. A co je jiného nejvíc vidět než vzhled?

Takže ten jim asi až tak nevadil.

trojaska: nemáš podobného otce jako si vybíráš partnery?