Muž jako nedobrovolná hospodyně aneb když to pořádně skřípe
Moje maminka si před třemi týdny ošklivě zlomila nohu v kotníku. Sešroubování rozlámaných kostí a přišití utrhaných vazů si vyžádalo operaci. Pochopitelně se o ni strachovala celá rodina a nejvíc trpěl tatínek. Jen si netroufám odhadnout, jak dlouho trpěl před tím, než mu maminka začala lézt na nervy.
To, že jsou mí rodiče za staré školy, se projevilo, jakmile tatínek dostal úkol přivézt do nemocnice vše potřebné – noční košile, hygienické potřeby a jiné věci, nepostradatelné pro pobyt v nemocnici. Přesně v tu chvíli se ukázalo, že tatínek nemá pojem o tom, kde co hledat. Takové záležitosti má přece na starosti žena. Máma mu třikrát vysvětlovala, co přesně chce a kde přesně to táta najde. Pokaždé přivezl něco jiného nebo se bránil, že daná věc vůbec nebyla na místě, kam byl poslán. To už začínala docházet trpělivost na obou stranách. Tatík to nakonec vyřešil tím, že si na pomoc při hledání dámských kalhotek v maminčiných skříních přizval sousedku. Marně mu máma předtím několikrát říkala, že jsou složené v horní zásuvce samostatné komody.
V době, kdy se to stalo, jsem byla mimo republiku, a nemohla jsem tedy okamžitě přijet. Protože vím, že tatínek umí uvařit jen kávu a vajíčka natvrdo, moje hlavní starost byla, co bude táta a posléze i máma jíst. Byla jsem ráda, že se o to postaral bratr s tím, že až přijedu, vyřešíme ostatní, jako je praní, žehlení a jiné domácí práce, s nimiž by si tatínek také neporadil. A kdyby se o to případně pokusil, napáchal by více škody než užitku.
Když jsem pak přijela k rodičům, rychle jsem pochopila, že je nanejvýš nutné, abych se zdržela co nejdéle. Jinak hrozí, že rodiče jeden druhého bez pardonu praští něčím po hlavě.
Máma si totiž evidentně užívala to, co celých dlouhých čtyřicet let manželství dělala ona – tatínek ji obskakoval. Užívala si to však až moc. Je pravda, že tatínek je flegmatik, a jak maminka říká „zpomalenej film“. Maminka je pravý opak, a tak se objevují nedorozumění: Tatínek přinese mamince k snídani bílou kávu v sedm dvacet. Pečlivě namazaný chleba však donese až v sedm padesát pět. Maminka prohodí, že „už si ten chleba mohl nechat, protože kafe už je studený, a aby u toho přemejšlel“.
Podobných situací je celá řada. Svým způsobem chápu oba. Táta nikdy nebyl zvyklý dělat podobné věci, a pochybuji, že teď v důchodu se z něj stane hospodyně. Maminka zase nemůže pochopit, jak je nepraktický. Přičemž celé ty roky, co jsou spolu, takhle zkrátka žili. Táta se staral o rodinu mužským způsobem, máma zase ženským. Teď, na stará kolena, když si role museli dočasně vyměnit, se ukazuje, jak je to pro oba těžké. Zkrátka opravdová reality show.
Jak jste na tom vy? Myslíte, že máte praktického muže, který by vás uměl zastoupit, nebo by byl také nepoužitelný? A co vaši rodiče? Myslíte si, že doba pokročila? Je lepší manželství s rozdělením na mužské a ženské role, nebo všechno rovným dílem?
4.2.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 25 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Muž jako nedobrovolná hospodyně aneb když to pořádně skřípe
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak můj otec je naprosto samostatný, ač s podivem - dokud naši žili spolu, tak si snad ani to kafe neudělal. A jak se rozvedli, světe div se, najednou všechno umí (uměl to vždycky, ale někde už to tu zaznělo - byl lííínej) a když měl před pár lety novou přítelkyni, ted už manželku, tak zrovna leštil kapičky na horních dvířkách linky a vykládal mi, že není puntičkář 
Manžel bych řekla doma zvládne vše, jen se mu musí chtít nebo to po něm chtít. Když jsem loni byla týden v nemocnici, týden se staral o dvouletou dcerku a domácnost a myslím že to zvládli dobře, byť netuším kolik toho zastala tchyńka a kolik on
.jpg)
můj manžel (který doma dělá téměř vše krom mytí oken, vytírání a praní) je naprosto soběstačnej, předpokládám že kdyby byl sám neddělalo by mu problémy uvedené v závorce. Občas teda neví kde co máme, třeba méně používané věci, ale myslim že si to nepamatuje skoro schválně, ono taky proč když se mě může zeptat 
(ale samozřejmě že jsem "potvora" a občas mu to neřeknu, zapojí mozkovnu přijde si na to sám 
můj otec, ten naopak doma nedělá téměř nic, ale vím že soběstačnej by byl bez problémů taky kdyby musel
No, mně kdyby měl můj muž sbalit věci do nemocnice, tak by taky potřeboval podrobný návod, kde co je a stejně by určitě něco nenašel a něco popletl. I za normálního provozu se mě neustále vyptává, kde co je - kde jsou ručníky, kde je náhradní mýdlo, kde je který hrnec... Už jsem si zvykla, já taky netuším, kde je jaké nářadí a jak se dolívá olej do auta. A že neví, kde mám prádlo, to mi ani nevadí. Jak taky nevím přesně, jak má uspořádanou svou skříň a kdybych měla balit do nemocnice já jeho, taky budu potřebovat návod. Tohle je prostě to dělení rolí a povinností.
Na druhou stranu ovšem o sebe se postarat umí, i o většinu domácnosti (akorát s žehličkou jsem ho nikdy neviděla, jinak dělá cokoliv) a když je potřeba, tak i o mě. Ve vaření se střídáme a domácnost udržujeme společnými silami. Nepraktického mača, který si myslí, že luxovat nebo mýt nádobí je pod jeho úroveň a učit se to nebude, bych si nevzala.
Můj táta si snad zakládal na tom,že doma nic nedělá(jen na Stědrý večer umyl nádobí...),neví kde co je (vyptával se nás dětí,kde má ponožky...),nevaří (jen kafe a čaj a párek)...Ovšem kolegyním v práci dělal doma různé věci,skládal uhlí,nakupoval a pod.Až mnohem později jsem vydedukovala,že máma byla příliš samostatná,udělala si kdeco sama,a otec zřejmě chtěl,aby byla tzv.slabá žena...Manžel umí všechno a něco i víc než já,třeba ušít cokoliv na stroji,já neumím ušít nic.
.jpeg)
Linda - 4.2.2013 8:33 
"takze moje zkusenost, zensky kaslete na to, chlap to zvladne jenom o tom nevi "
.jpg)
jasmine: můj chlap taky rád nakupuje. Je mu úplně jedno, jestli koukám na hrníčky, kytky, trička nebo parfémy. Kouká se mnou
A když vyrazí na nákup sám, snaží si i koukat na cenu - ne že hrábne po prvním co vidí a ani nepřitáhne milion věcí co nepotřebujem.
můj exmanžel neuměl ani uvařit čaj,natož si pohrát se syny.
I to jídlo v mikrovlnce jsem mu ohřívala.Když jsem měla zápal plic dokonce se divil,že není nakoupeno.Už je to ale dávno.Nyní mám přítele,který naopak miluje nakupování,přijede již s nákupem,přesně pravý opak mého exmanžela
nepouzitelna neprkaticka paka nebrat, Ovsemeze umi zastoupit, Zapnout pracku snad neni tak tezke a varit umi vyborne.
Měla jsem v práci paní, která měla takového muže. Myslím, ale že to tak chtěla sama. Protože jsme dělali od 6ráno. tak si kolem sedmé odskakovala domů (byla to malá firma a bydlela kousek) aby manželovi udělala čerstvou snídani. Manžel byl malíř - natěrač. Chodila s ním i na fušky, asi mu držela žebřík. Manžel měl vždy vše nachystané, donesené pod nos. Nechodila ani na babské srazy, protože manžel by bez ní nemohl být. No a stalo se , že v jejích 45letech uklouzla , zlomila si nohu a umřela. Šli jsme na pohřeb a litovali manžela, bez ní to on nezvládne. No a ejhle, vdovec si našel do půl roku ženskou (sousedka na proti - nešel ani daleko) a bylo vše při starém.
Clapi jsou technicky uzpůsoběni ke všem domácím pracím a péči o děti kromě kojení, tak nevidím důvod, proč by to taky neměli umět dělat. Že se jim nechce není omluva.
Samozřejmě není možné vyžadovat, aby dělali všechno přesně tak jako manželka apokud ne, dává se jim najevo, jak jsou neschopní, to by s tím praštil každý.
Důležité je, aby nutné věci byly hotovy, jaký zvolí postup je jejich věc.
Manžel byl vychovávaný tak, že dělal všechno a pokračuje v tom, občas neví kde co je, ale to je tím, že sem tamněco přerovnám. Já se v jeho nářadí taky nevyznám.
Byl s dětmi na rodičovské 2 roky a to se vším všudy (snad kromě praní). V životě by mě nenapadlo jim večer navařit a uklízet po nich, on to taky neděla, když jsem byla na rodičovské já.
Nesnesla bych soužití s chlapem, který potřebuje chůvu. Leckterá žena taky nenízvyklá vařit, ale nutnost ji naučí. Chlap to zvládne taky, pokud překoná lenost. Pár katastrof na začátku je normálních, není důvod se kvůli tomu přestat snažit.
Když před pěti lety těžce onemocněla moje matka, nestačila jsem koukat, jak můj nepraktický, vědecky založený otec "naskočil". Máme to k sobě skoro přes celou republiku, takže jsem nemohla fungovat. Když jsem přijela domů s tím, že aspoň navařím nebo vyperu nebo vyžehlím ... atd, vyhnal mne můj otec s tím, že se o sebe a o matku dokáže snad ještě postarat. Vařil, uklízel, pral, akorát nežehlil, ale to bylo vcelku jedno. Matka se v rámci možného uzdravila, takže se do jisté míry jejích možností vrátily věci do starých kolejí, Ale vím, jak jsem byla překvapená tím, jak praktický můj nepraktický otec umí být. Jen mi občas zavolal, když potřeboval poradit.
Můj tatínek byl něco podobného jako pán v článku. Snad ho trošku omlouvá, že byl celý svůj život nemocný s páteří, měl Bechtěrevovu nemoc. Když maminka poprvé a naposled odjela do lázní, byl schopen si maximálně uvařit čaj a ohřát párek. Měl štěstí, že jsem zrovna nastoupila na mateřskou a tak jsem mu chodila uvařit oběd a vyprat a vyžehlit. Ale za několik let po tom si maminka zlomila ruku v zápěstí, já měla svoji rodinu a táta se vzmužil a dělal všechno sám, i žehlil. Byla jsem na něho pyšná a maminka mu byla moc vděčná. Takže když se chce, všechno jde.
Můj exmanžel byl úplně jiný, uměl a dělal doma všechno, dělili jsme se napůl. Akorát nikdy nežehlil, ale myslím, že kdyby musel, tak by to také zvládl. Ale třeba vaření mu šlo líp než mně.
Moc nechápu, proč by se z táty v článku měla stávat hned "hospodyně", jak je tam uvedeno. Že se někdo dovede postarat o svoje základní životní potřeby znamená, že je hospodyně? Aha 
Takovými "muži" hluboce opovrhuju, takže ne, takového doma nemám a nikdy bych neměla. Vždy jsem je mileráda přenechala dobrovolným služkám 
A je úplně jedno, jestli je neschopný nebo líný nebo obojí dohromady. Pro mě jsou to vlastnosti zcela neslučitelné s partnerským životem, podobně jako bych nežila například s narkomanem.
Doma děláme samozřejmě oba všechno, žádné dělení na ženské a mužské práce neprovozujeme a středověk, kdy žena byla podřadný tvor, který je dobrý leda tak na makání v domácnosti, taky nevyznáváme.
Vážně nerozumím tomu, proč některé ženy jdou dobrovolně do manželství s člověkem, který umí uvařit jenom čaj a ani neví, jak se zapíná vysavač, protože se domnívá, že luxování je ženská práce 
Čím to ti chlapi vyvažují, to by mě tedy zajímalo. Takové klady si nějak ani nedovedu představit, to snad není ve schopnostech lidských 
A můj otec? Nevím přesně jak na tom teď je, s rodiči nežiju už několik desítek let, ale není ani invalidní, ani nemocný a ani nemá papíry na hlavu, takže kdyby náhle doma osaměl, logicky předpokládám, že neumře ani hlady, ani na tyfus z nedostatku hygieny a ani nebude chodit ven oděný v igelitech, protože si nebude umět vyprat 
Prostě si troufám se domnívat, že jako každý svéprávný jedinec se postará nejen o sebe, ale případně i o maminku, aniž by volal SOS.
u nás by nebyl problém. Děti nekojí z pochopitelných důvodů, ale všechny ostatní věci umí. (což teda neznamená, že je dělá) ale fakt je, že kdyby mě měl sbalit do nemocnice, tak to asi taky dopadne humorně. zas abych byla fér - mě by taky trvalo dost dlouho, kdybych měla vyměnit v autě baterku nebo žárovky, takže se to vyrovná....
u nás by nebyl problém. Děti nekojí z pochopitelných důvodů, ale všechny ostatní věci umí. (což teda neznamená, že je dělá) ale fakt je, že kdyby mě měl sbalit do nemocnice, tak to asi taky dopadne humorně. zas abych byla fér - mě by taky trvalo dost dlouho, kdybych měla vyměnit v autě baterku nebo žárovky, takže se to vyrovná....
