Dcera žije v šíleném manželství. Jsme bezmocní.
Chtěla bych se vám tady svěřit se svým trápením a v skrytu duše doufám, že některá z vás bude mít nějakou radu nebo zkušenost. Jde o manželství naší dcery, které je naprosto katastrofické. Nejhorší na tom je, že mají malé dítě a dcera kategoricky odmítá naši pomoc.
Svého manžela poznala, když jí bylo sotva sedmnáct. Jemu už tehdy táhlo na třicítku. Nebyli jsme z toho nadšení a doufali, že ji to brzy přejde. Nestalo se tak. Bohužel, v devatenácti dcera otěhotněla, takže následovala svatba a ve dvaceti se jí narodila holčička. Teď jsou malé tři roky a dceři tedy třiadvacet.
Její manžel se, dle našeho předpokladu, pěkně ukázal. Je to prostě hulvát. Vadilo nám to na něm už od začátku, i jsme to dceři tehdy říkali, ale ona byla zamilovaná a pevně stála za ním. Od chvíle, kdy se narodila malá, se chování zetě značně zhoršilo. S dcery si udělal služku a onuci, ona je věčně sama s dcerkou, celá domácnost leží jen na ní. On chodí několikrát týdně do hospody a vrací se po parou, bohužel, je v takových chvílích agresivní. Takže budí jak ji, tak samozřejmě malou, která se ho doslova bojí.
Občas se nám dcera, když má slabou chvilku a je toho na ni už moc, svěří. Už ani nespočítám, kolikrát jsme jí řekli, ať od něj odejde, když už kvůli ničemu jinému, tak kvůli té malé. Takové dětství si nezaslouží. Ale to ona tvrdošíjně odmítá, prý by jí manžel udělal peklo na zemi. Taky nás prosí, abychom v žádném případě nezasahovali, že nechce, aby vyšlo najevo, že víme jak to u nich chodí.
Jsme z toho s manželem velmi nešťastní. Je to naše jediné dcera, je ještě tak mladá, vlastně si nic neužila a kromě té malé, kterou miluje nade vše, žije patrně v ustavičném stresu. Rádi bychom jí nějak pomohli, ale nevíme, zda by bylo vhodné podnikat nějaké kroky přes její výslovnou žádost, abychom nic nedělali. Jenže to je velmi těžké. Není pro nás snadné dívat se, v čem ona a vnučka žijí.
Co byste dělaly na našem místě? Zakročili byste i přes její zkaz? Nebo byste čekali někde za rohem, až dojde k nejhoršímu a on ji přizabije? Fyzické napadání nám tedy dcera nepotvrdila, ale my si myslíme, že k němu dochází, kolikrát má na rukách modřiny, vždycky tvrdí, že se o něco bouchla.
Je to strašně složitá situace, to je mi jasné, my bychom si jenom přáli, aby naše dcera a její dítě mohly žít normální život. Bydlet by mohly u nás, i finančně bychom je obě zajistili.
17.6.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 33 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera žije v šíleném manželství. Jsme bezmocní.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Dobrý den já sem vlastně žila přesně tak jak je popisováno v příběhu jenom s tim rozdílem že dcerka je od malinka neslyšící a že sem o ní celé dětství starala za což se mi odvděčila tím že odešla bydlet ke tchýni . Tchyně je sice správná leč já s ní nevycházím . Protože ona si myslí že její syn nemuže pracovat ani se nesnaží si najít jakoukoli práci .Nakonec sem se rozhodla najít si přítele a nyní sem ve fázi příprav na stěhování se k němu .
.gif)
Monik: 
to by mě taky zajímalo-skoro to tak od thePlacheck: vyznělo viď?
thePlacheck: Ona ho zamordovala?
.gif)
Tak tohle nechápu.....V přesně takové situaci byla i moje tchyně.A když bylo konečně po všem tak zatímco někteří členové rodiny když neoslavovali tak to taktně přešli tak jenom ona za něj zaplatila desetitisícové dluhy,pohřeb a vzpomíná jaké by to bylo kdyby ještě žil........
agresivni, modriny na rukach docela bych mu prala po nejake te navsteve hospody, kdyby narazil na nejake chlapy co by mu trosku srovnali fasadu
... Tyhle typy jsou podle me zbabelci troufnou si pouze na slabsi - na ne plati sila, zadna diplomacie...Ja vim barbarske Tady neni moc reseni, cekat az se opravdu stane neco vazneho pak si to vycitat cely zivot...Porad je dost mlada 23 let...hlavne at se ji nezacne libit v roli obeti...
Nahrála bych jeho pár návratů na kameru, umístěnou někde v koutě a s materiálem natočeným oznámila domácí násilí. Vím, že snad dle zákona není až tak úplně v pořádku pořizovat bez vědomí všech zúčastněných zvukové či obrazové záznamy, ale je to daleko lepší, než skončit s proraženou lebkou nebo vyhozená z okna. Je tu malé dítě! Potřebuje mít aspoň funkční mámu! Dcera se chová jako malé hloupé děcko. Bojí se odejít, že by se muž mstil? A zůstat s ním se nebojí? To má teda kuráž.
co Monyová? jak dipadla?
.jpeg)
http://www.prozeny.cz/magazin/deti-a-rodina/mensi-deti/36698-dite-tyran
Nika1 - 17.6.2013 8:35 
taky jsem na to myslel
Mila Jitko, kdyby tvoje dcera malou milovala nade vse, jak pises, tak kdyz uz ne kvuli sobe, odesla by kvuli ni.
Kdyz ona sama nechce, asi s tim nic neudelate
Par dni zpatky tu byl clanek o tyrani, tam je rad i zkusenosti docela dost.
Taky jsem zila s tyranem. Psychickym. Nakonec me k odchodu nakoplo to, ze ublizoval fretkam co jsme meli, mel milenku a ani se to nesnazil skryvat a taky mi pomohla knizka: Zeny, ktere prilis miluji.
Nechapu, kdyz ma nekdo male dite, ze je mu uplne jedno, jestli je pro neho domov mistem, kde se muze citit v bezpeci a nebo naopak
Je mi moc lito male. Mozna by si mela dcera uvedomit, ze to na male necha dozivotni nasledky. At si promluvi s nejakym detskym psychologem a ten ji treba vysvetli, co to vsechno muze zpusobit v detske psychice.
Kup ji knizku od Z. Jordanove - Tvoje dite jako sance pro tebe. Tam take hezky popisuje, jake bloky muzeme svym detem zpusobit na cely zivot, urcitym chovanim.
Verera: To máš asi pravdu
Kaliban: Ten Klokánek není zas tak špatná možnost, aspoň dočasně, tam by chlap vyhrožovat asi nechodil, prarodiče můžou navštěvovat po dohodě a snaží se dát na přání dítěte a ochránit je i když úřady rozhodnou jinak, pomoct ke svěení dětí vhodné osobě. Horší by byl dětský domov.
Obávám se, že kdyby byla vnučka jen tak u prarodičů, kteří ji nechtějí otci vrátit, že by mu policie při vrácení ještě asistovala.
Ta "promluva" se zetěm by musela být jedině z pozice síly a ve chvíli, kdy se dcera odstěhuje (komplet sbalit bez jeho vědomí a pak aby mu tři svalovci dali na budku a výstrahu, že dopadne hůř,pokud se k dceři jen přiblíží) a zdokumentovat týrání zápisem na policii a u doktorky, asi i nějaký psychologický posudek dítěte, pokud by se najednou tvářil jako úžasný otec a chtěl dítě do vlastní péče, aby mohl matku vydírat.
Jinak to asi všechno jen zhorší.
Pokud je agresivní jen pokud je opilý, tak to možná ta lepší ze špatných možností . S tím by snad pak nemuselo být tolik problémů. I když jak to tak čtu, tak on bude asi tyran i za střízliva.
Ach jo, jak vychovat dcery, aby se takovým týpkům zdaleka vyhly a syny, aby se z nich něco takového nestalo?
No, asi nezbude, než vyčkávat a hlavně nic nevyčítat. Varianta dvě - počkat, že vnučka přijde s modřinou, k čemuž se schyluje a ohlásit podezření na týrání dítěte. To bývá rychlejší. Ale musíte si okamžitě zajistit, aby vnučka přišla k vám, aby neskončila někde v Klokánku, odtržená od všech. To je ovšem velmi krutá varianta. Fakticky nemůžete dělat nic a dobrý konec to nemá v žádném případě.
Bohužel se říká, že komu není rady, tomu není pomoci. Pochybuji, že by sociálka cokoliv zmohla proti vůli vaší dcery. A když si "promluvíte" se zetěm, tak to bude mít jediný účinek - zbije vaši dceru za to, že to řekla rodičům.
Podle mě jediné, co můžete dělat je, neustále vaší dceři opakovat, že u vás má i s vnučkou dveře stále otevřené, že budete vždy stát za ní. Nic jí nevyčítejte, existuje něco jako syndrom týrané ženy a ty ženy prostě nejsou schopny odejít, jsou k tomu svému tyranovi přitahovány jak můra ke světlu, nejsou schopny se odpoutat. Musí se stát něco hrozného, aby prozřely, ale znám případ, že manžel manželku téměř zabil a ona se k němu, po jeho návratu z vězení, znovu vrátila.
