Na dítěti šetří a sám si nic neodepře
Zjišťuju, že jsem si vzala pěkného sobce. Možná budete mít radu, jak s takovým chlapem jednat, jak ho přimět k tomu, aby přestal myslet jen sám na sebe. Připadá mi totiž, že je to s ním čím dál horší.
Jsme spolu čtyři roky, z toho dva jako manželé, máme rok a půl starého chlapečka. Ve chvíli, kdy jsem nastoupila na mateřskou, se manžel razantně změnil. Do doby, kdy jsem měla svůj vlastní, velmi slušný příjem, jsme ohledně financí nikdy žádné neshody neměli. Když mi začala chodit jen mateřská a později rodičovský příspěvek, zjistila jsem, že vlastně vůbec nevím, koho jsem si vzala. Jasně a jednoduše řečeno sobce.
Předtím jsme všechny výdaje řešili napůl a fungovalo to. Když se můj příjem snížil, nemohla jsem už vše řešit přesnou polovinou a manžel mi to začal předhazovat. Vůbec nebere v potaz, že ten nízký příjem mám díky tomu, že máme naše společné dítě. Podle něj na dítě beru příspěvky od státu a s tím musím vyjít. On zaplatí půlku nájmu a dalších výdajů a zbytek výplaty si nechává pro sebe. A je na mrtvici z toho, že už musí platit víc než půlku, protože můj rodičák tu druhou polovinu nepokryje.
Je to pro mne příšerná situace, nejraději bych se okamžitě rozvedla, ale těžko bych ze sedmi tisíci s malým vyžila. Teď přispívám z rodičáku částečně na nájem a ze zbytku – tří tisíc, má manžel představu, že zvládnu celý měsíc krmit i šatit jak dítě, tak sebe. Samozřejmě to nejde a musím mu o peníze říkat a pokaždé se cítím hrozně poníženě, protože on má kázání, jako bych ty peníze utratila za zlato a kožichy.
Sám si dopřává, nosí si domů laskominy, které si zamyká do nočního stolku, kouří, často si s kamarády zajde na pivo nebo na fotbal a tak. Vůbec mu není hloupé, že já škudlím, jak můžu, ovoce kupuju pro syna po jednotlivých kusech a sama si ho dopřeju jen z toho, co syn nedojí.
Mluvila jsem s ním o tom nesčetněkrát, bezvýsledně. Jsem zklamaná z našeho vztahu, z manželství. Připadá mi, že on si žije svým svobodným životem a já se synem jsme pro něj jenom přítěží. Uvažuju, že až budou synovi dva roky, dám ho do jeslí a půjdu do práce, abych na něm přestala být závislá. Jenže i to je problém, protože jesle nejsou levná záležitost.
Nemáte zkušenost s takovým chlapem? Já už nevím, jak dál. Zkusila jsem už všechno, dokonce už pro něj nevařím, což mu nevadí, zajde si do hospody. Strašně bych chtěla žít normálním rodinným životem, abychom byli spolu šťastní a syn měl zázemí. Ale mám obavu, že s tím exemplářem, co mám doma, to u nás tak nikdy nebude. Nevím, jestli je možné, aby se změnil. Je mu šestadvacet.
6.9.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Na dítěti šetří a sám si nic neodepře
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
pokud je nadeje na lecbu, tak asi jen sokem. nechat ho doma s ditetem se 7000,- a nic mu nedat. ale jak to zaridit, ze? on se neda a hlavne by mi bylo lito ditete. nepises, ze by se malemu venoval.
.jpg)
Replay: mohla bys s tím jít do zadele a neregistrovat se tu jenom proto abys sem dávala pochybné výdělky?
Děkuji.
Připomeň svému "drahouškovi" že má vyživovací povinnost a tím,že platí půlku nájmu ji rozhodně nenaplňuje.Pokud to nebude brát vážně,tak normálně na soud a nechat si výživné určit soudem,jde to i když nejste rozvedeni.A poslal ho do kpru,bude ti líp samotné než s takovýmhle teletem.
teda nevím, ale pořád si nějak nedokážu představit, že by jsme měli určený co kdo platí a podobně, prostě pro mně manželství=jedny peníze ať je vydělá kdokoliv
Nabídka
: Dobrý den,chtěla bych vám nabídnout fungující přivýdělek. Je vhodný zejména pro maminky na MD,ale tak i pro ostatní,co si chtějí vydělat nějakou korunku navíc !
S jednorázovým bonusem 5000 Kč !
více zde :
http://bg-browngoldacademy.com/wp.php?id=12624
ještě mě napadá - když platí polovinu, platí ti polovinu na potřeby dítěte? Polovinu za plenky, dětskou výživu, oblečení? Těžko, co. Jak jsi na tohle vůbec mohla přistoupit?
Ani se mi nechce věřit, že takoví idioti existují. Sama mám stejně staré dítě a s manželem jsme spolu také stejně dlouho. Účet mám já i manžel, ale oba máme přístup k účtu toho druhého. Než se narodil syn, taky jsme platili napůl. Teď to ale logicky nejde. Děláme to tak, že žijeme z manželova platu a rodičák spoříme. Sabino, nikdy neradím rozvod, ale ve tvém případě opravdu nevím, o co bys rozvodem přišla. Tvůj chlap je parchant a stejně ti peníze nedává. Kdyby jste šli od sebe, možná by ses i finančně měla líp, protože by ti musel platit alimenty a měla bys nárok na sociální příspěvky. Mnohem důležitější než peníze ale je, zda opravdu chceš dál žít s takovým člověkem.
Taky máme dva účty, ale platí zrovna ten, kdo tam má víc nebo se dostane k bankomatu. Něco se vybere a je doma volně k dispozici.
Když jsem byla na mateřské, platil zcela samozřejmě vše manžel, já jsem měla tak na drobné nákupy. Když byl manžel nezaměstnaný, tak to bylo zas naopak. Ani nás nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Když si představím, že by manžel po narození dítěte přišel s tím, že mu dávám málo peněz a že mateřská mi musí stačit pro oba, zeptala bych se ho jestli se nezbláznil a na něco takového od počátku nepřistoupila. Jestli ty jsi nebyla z počátku moc poddajná.
Jenže si neumím představit, že bych žila s chlapem, kterého by něco takového vůbec napadlo.
Máme podobný model, jako Petruša. Já platím byt, můj muž inkaso, kabelovku a podobné věci, bežný provoz domácnosti jako nákupy jídla, drogerie a spol jdou z mých peněz, peníze mého muže slouží k opravám domácnosti, nákupu odšedši pračky a podobným "větším" výdajům. A taky k nákupu dárků pro mne 
.jpg)
no tak to je mazec, celý ten článek, ale ještě horší situace jak nastínila Anahir ve 13:59. Po přečtení článku jsem byla naštvaná, popříspěvku Anahir se mi chce brečet...chudák dítě 
my teda sice společnou kasu nemáme, máme každý svůj účet, ale manžel má dvojnásobnou výplatu, hradí výdaje na bydlení (vč.hypo), velký nákup jednou za měsíc já, a třeba nákupy platí ten kdo na ně jde, věci třeba pro děti platím já, když nemám peníze zaplatí manžel a hotovo. Výdaje jako servis auta apod. většinou nějak rozdělíme, a třeba v prosinci jsme dělali podlahu v jednom pokoji, manžel měl peníze, tak jí koupil, teď budem dělat v druhým, manžel teď nemá (byly výdaje za auto) a mám já, tak to koupím já....neřešíme kdo kolik za co zaplatil
fakt smutný a taky myslím že Sabině by bylo bez manžela líp
Co na to jeho rodina? Měli to doma taky , takže je zvyklý a nebo by ho matka seřvala na tři doby, kdyby se něco takového dozvěděla? Možná by mu dokázala vysvětlit, že rodina něco stojí.
Tak mě ještě napadlo...život přináší cokoliv...co kdybys dlohodobě onemocněla, to se může stát a měla nemocenskou(čímž by se ti snížil příjem citelně), to by tě nechal chcípnout? Nemakáš, jsi nemocná, nad hrobem, nedáváš prachy, co s tebou...vykopnout? Nebo CO?????
Byl by vůbec schopen se postarat o dítě, když už teď má pocit že ten malý tvor mu ujídá z jeho peněženky? Nedej bože z jeho stolečku???
Nebo jak to bude až bude kluk větší? Táta ho nevezme na fotbal, půjde sám, protože by musel za syna zaplatit lístek? Bože můj co je to za člověka....
tohle hovádko (a nezajímá mě že pověsí prádlo a vyluxuje) se nezmění a čím dřív odejdeš, tím líp.
To je neskutečný. S příspěvky od státu máš uživit jeho syna? To jako že má stát živit všechny děti? To máš dítě se státem a ne s ním? To ho nenapadlo, že když si pořídí dítě, bude ho asi taky živit?
Proto snad jsou lidi spolu, mimo jiné, aby si pomohli, když je potřeba. Jeden dorovnává příjem druhého do společné úrovně, druhý zase věnuje čas a pečuje o dítě. Co je na tom tak nepochopitelného?
Co nechat pánovi na týden dítě, nechat mu k němu příslušnou částku, která obvykle na dítě na týden zbývá, k tomu seznam, co je potřeba koupit, takový měsíční průměr,jídlo, plínky, tričko.... a nechat pána, ať s tím vystačí. Možná by se zděsil. Ale kdo ví.
Taky se tu kdysi navrhovalo, aby žena naúčtovala pánovi domácí práce a péči o jeho dítě.
Ještě otázka - čí je ten byt? Někoho z vás? Obecní? V soukromém domě?
Poraďte se s právníkem, máte nárok na stejnou životní úroveň. Takže - doporučuju právníka, pokud to nepůjde, tak dítě do jeslí, vy do práce, trochu šetřete a připravujte se to, že budete muset odejít. S člověkem tohoto kalibru se nedá dlouhodobě žít.
