Příjmení dítěte. Po otci, nebo po matce?
Mám přítele, jsme spolu už sedm let. Já bych se vdávat chtěla, ale on se do toho nějak nehrne. Jak přijde řeč na svatbu (většinou rozhovory na toto téma vyprovokuju já), uhýbá a říká, že to úplně nevylučuje, ale zatím ne. Není mi to příjemné, ale snažím se nedělat na něj nějaký nátlak. I když…
Jenže teď je situace jiná. Společně jsme se rozhodli, že budeme mít dítě, vysadila jsem antikoncepci a po čtyřech měsících otěhotněla. Je mi dvaatřicet, takže jsem možná měla už nejvyšší čas. Naivně jsem se domnívala, že až otěhotním, přítel svůj postoj ke svatbě změní. Nestalo se, pořád si stojí za svým. Teď jsem v pátém měsíci a sňatek je v nedohlednu.
Příteli jsem řekla, že v případě, že se naše dítě narodí do mimomanželského svazku, bude mít příjmení po mně. A jemu se to vůbec nelíbí, prý on je táta a dítě se vždy jmenuje po otci. Měli jsme na toto téma poměrně ostrou výměnu názorů, kdy já si stojím za svým. Já budu s dítětem chodit po doktorech apod. a nechci, abychom měli rozdílná příjmení. Řekla jsem příteli, že jestli chce, aby mělo dítě příjmení po něm, tak jedině svatba a pak se budeme jmenovat všichni stejně. Ale že rozhodně nepřistoupím na to, aby on a naše dítě se jmenovali jinak, než já.
No, nebyla to příjemná debata, hlavně nikam nevedla. On si mě prostě teď vzít nechce, i když není schopen to nějak racionálně vysvětlit. Ale tvrdí, že mě miluje a na naše dítě se moc těší. Nakonec to rozštípl tím, že řekl, že dobře, když to bude holka, ať s jmenuje po mně, ale kluk bude mít jeho příjemní a basta.
A já teď nevím. Možná jsem pod vlivem těhotenských hormonů a moc si to beru, ale rozhodně nemám v plánu mu na tento model přistoupit. Naše dítě se prostě bude jmenovat po mně, a to bez ohledu jestli to bude syn nebo dcera. Mám v tom jasno.
Jenže když o tom mluvím s někým jiným, většinou se lidi podivují, i jim připadá správné, aby se dítě jmenovalo po otci. Prý jsem zbytečně dětinská.
Co si myslíte vy? Taky vám připadá můj požadavek nemístný? Co byste dělaly na mém místě, kdybyste čekaly dítě s mužem, který si vás nechce vzít? Já vím, že jsem si to asi zavinila sama, že jsem na plánování miminka za těchto podmínek přistoupila, ale po dítěti jsem toužila už hodně let a pomalu se začínala bát, že ho nikdy mít nebudu.
25.10.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Příjmení dítěte. Po otci, nebo po matce?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ned: tleskam
-
oblekame-andilky.cz
Dobry den, zaprve jsem chlap a zadruhe jsem nazoru, ze by ani zenaty muz nemel mit automaticky narok na to aby se dite jmenovalo po nem, natoz ten, ktery svatbu odmita. Aby se dite jmenovalo po otci je sice tradici, ale ne kazda tradice je dobra (tradice prece vymyslili omylni lide) a ve svobodne spolecnosti nemame nikomu tradice vnucovat. Kdyz se na tradici objektivne podivame a zjistime, ze jsou spatne, mame je dle meho nazoru zavrhnout. Tedy si myslim, ze kdyz se narodi dite, ze ma byt stejna sance, ze se bude jmenovat po matce jak po otci. Rodice by se meli dohodnout po objektivni diskuzi o tom, ktere jmeno by bylo lepsi pro jejich deti, a kdyz to nelze, jednoduse hodit minci. Take by melo byt spolecensky pripustne, aby manzelka poprosila manzela, aby si vzal jeji jmeno. Ja jsem rozhodnuty, ze jestli se kdy ozenim, z vlastni vule si vezmu manzelcino jmeno. Nerikam, ze to ma udelat kazdy, nektere deti se muzou jmenovat po otci, jine po matce (ale vzdy stejne jmeno po vsechny deti od stejnych rodicu, to ovsem i ceske pravo vyzaduje). Zkratka si myslim, ze automaticky predpokladat, ze zena bude brat manzelovo jmeno, nebo ze alespon automaticky da jeho jmeno diteti, a ze je nerozumne aby se zvazila moznost, ze se deti budou jmenovat po manzelce, nebo dokonce i manzel, neni to nic jineho nez diskriminace vuci zene a jejiho jmenu a uprednostneni manzelova jmena. To je prezitek z obdobi, kdy byly zeny vseobecne nize spolecensky postavene nez muzi a kdyz se s nimi zachazelo skoro jako s majetkem. Je skoda, ze si spousta lidi to porad neuvedomuje, a dava prednost "tradici" nad spravedlnosti.
Abych se jeste vyadril k Terezine situaci, je jasne z toho, co jsem uz napsal, ze schvaluji jeji postoj na 100%. Navic jsem zaskocen, ze by pochybovala spravnost toho postoje, vzhledem k tomu ze se manzel odmita s ni ozenit. On chce mit prednost, kterou mu tradice zarucuje, ale nechce pristoupit na odpovidajici zavazek. Ztoho by melo byt, i bez ohledu na muj zhora uvedeny "emancipovany" nazor, samozrejme, ze je vas postup spravny. Vzdyt on chce neco po vas a nechce nic opetovat, je to pokrytecky. Klada narok, abyste se zachovala jak tradicni zenska, a pritom sam neni ochoten zachovat se jak spravny chlap. Jinak si take myslim, ze je spravne, ze chcete po nem, abyste se vzali. Nejde ani o tradici ani o to ze je to pry jen "kus papiru". Jde o zpusob jak potvridit svuj zavazek vuci rodine ditete. Vzhledem k tomu, ze je clanek uz skoro dva mesice stary si doufam, ze situace byla nejak kladne vyresena.
Na jednu stranu je společensky obvyklé, že dítě dostane jméno po otci, ale chápu i názor autorky. Měla bych jiný argument pro partnera, který si mě nechce vzít. Nevím, jak to máte s majetkem, kdyby se něco stalo s otcem (nedej bože), kdo dostane jeho majetek a pod... aby matka jeho dítěte byla zaopatřená.... nestačí šetřit.... co když pak matka přijde o byt? Něco podobného jsme řešili v rodině taky. Myslím, že je v nejlepším pořádku, když čekáte rodinu, se vzít.... Má už zodpovědnost ne jen za sebe nebo dítě, ale i za matku svého dítěte a měl by se o ni postarat. Když nechce přijmout plnou zodpovědnost, neměl by se dožadovat, aby dítě neslo jeho jméno. Když se něco přihodí, bude se o něj muset starat matka sama a bude se muset postarat i o sebe.... Myslím, že toto přání není vůbec dětinské a na jeho návrh bych nepřistupovala. V tomto případě to není na místě
Nevím, jestli ho dobře znáš (jeho minulost), není už ženatý? Nechce se mi moc věřit, že dítě s Tebou chce, ale do svatby se mu bezdůvodně nechce. 
.jpg)
Stanik: no nevim no...možná jak u koho...ale myslim, že (jak jsem psala) je to spíš tím že je to pořád ještě nezvyk
Nečetla jsem celou diskuzi, popravdě se mi nechce. Je to složitý, mi osobně by vadilo, kdyby partner nesouhlasil se svatbou, ale budiž.
ALE - ZVAŽOVALA JSI TAKY ZMĚNU SVÉHO PŘÍJMENÍ?
Petruša: a me se zrovan neprechylena prijemnei celkem libi. U emy Smetana, je to navic takove libozvucne
Ahoj holky, chtěla jsem se zeptat, jaké časopisy si nejvíc kupujete? Já teď ve stánku objevila nový časopis Moje šťastná hvězda a za ty penízky fakt dobrý. Znáte ho někdo? Hlavně tam není tolik reklam, tak si dobře počtu.
Verero, myslela jsem tím jít s nemocným děckem na paragraf.
.JPG)
Tak ženit se nechce, ale dítě, samozřejmě, se bude jmenovat po něm...
No, v takovém případě bych dítě ani neplánovala, ale když už se stalo, dala bych příjmení po mě, po případné svatbě bychom se všichni jmenovali stejně...
Stejně moc nechápu, oč mu jde - pochopila bych, kdyby se nechtěl vázat, ale dítě je mnohem větší závazek než cokoliv jiného...
Ovšem tuším, že pokud si dupneš, tak se akorát rozejdete...
s chlapem, co si me nevezme, bych dite vubec nemela. A kdyz uz, rozhodne by nemelo prijmeni po nem.
rychlonožka: To zas ne. Povinnost starat se od dítě má pán ať je svatba nebo ne. Leda by nebyl jako otec uveden, což je zase hloupost.
Jen tedy nevím, jak je to s tím příjmením, pokud by se nedohodli, jestli se bez svatby dává přednost názoru matky a nebo by měl pán teoreticky šanci na soudí přidělení jeho příjmení. Ale zase asi by se o tohle těžko někdo soudil, to už je zase pak na rozchod.
.jpg)
Svatba jak řemen být teda nemusí - jsem vdaná 47 let a byli jsme jen my dva a svědci a v pozadí seděl taxikář a doma jsme si dali oběd, zákusek ..... a stačilo .... hrozně nerada jsem středobodem zájmů .... a dítě bych dobrovolně bez sňatku nechtěla - nemluvím o pracovním úraze, to je jiná - a za načí doby ve většině případech si muž ženu vzal ... a když ne, tak moje příjmení ...
Řekla bych, že jsem měla docela pokrokové názory už zamlada,tj. za hluboké totality. Tenkrát nebylo až tak běžné žít spolu jen tak bez sňatku. Byty nebyly, předsudky zato ano...Ale souhlasím tady s většinou, že když jsou děti,měla by ta svatba být. A pokud se pánovi chce jen do postele a ne na radnici, myslím, že je to docela ponižující pro tu ženu. Bude se starat o domácnost, společné dítě, a to naprosto bez žádných práv? Partner není povinen jí dávat peníze, nebude mít nárok být s dítětem doma, kdyby marodilo, kdyby se mu něco stalo, nedostanou dítě a družka, fuj, to je slovo, ani korunu, nezlobte se na mě, pán je sobec. požadovala bych alimenty a řekla mu, že chci s dítětem žít sama. Ty si mě nechceš vzít, já s Tebou nechci bydlet. V dnešní době, kdy nejsou sociální jistoty a je nezaměstnanost, mi přijde tenhle přístup docela hazardní....
je mi lito ze jste se dostala do situace kdy cekate dite s partnerem ktery nema v sobe dostatek zodpovednosti a cti aby si vas vzal. a jako matka mate pravo pojmenovat dite jak se vam zlibi i co se tyce prijmeni...nenechte si to vymluvit, a mate pravdu...kdyz chce stejne prijmeni at je svatba..jste spolu leta, vy touzite po svatbe, dite jste planovali (nebylo zadnou nehodou) tak nechapu co tomu muzi chybi? dite ano svatba ne? to neni fer vuci zadne zene
