Odešel za mladší. Jak se s tím vyrovnat?
.jpg)
Na moje trápení asi žádná rada není. Spíš si sem jdu jen trochu pofňukat a přečíst si případně názory žen, které si prošly něčím podobným. Odešel ode mne totiž manžel, už je to více než půl roku a já se s tím pořád nedokážu vyrovnat.
Je mi třiapadesát let, s manželem jsme byli stejně staří. Chodili jsme spolu do stejné třídy na gymnáziu, ve čtvrtém ročníku přeskočila jiskra a od té doby jsme byli pár. Po gymplu jsme šli oba na vysokou, manžel na ČVUT a já na pajďák. Ještě na vysoké jsem otěhotněla, následovala svatba, promovala jsem už s tehdy půlročním synem. Po škole šel muž na vojnu a pak už jsme žili jako normální rodina.
Manžel nastoupil do zaměstnání a krátce na to dostal podnikový byt, který jsme si v devadesátých letech měli možnost odkoupit. Po synovi se nám narodila ještě dcera, obě děti jsou už dospělé, syn žije v USA a dcera je zrovna na mateřské dovolené s druhým dítětem, bohužel, i ona žije v dost velké vzdálenosti – dělí nás více než tři sta kilometrů.
To, že se děti usadily v takové vzdálenosti jsem celkem dobře snášela, i když se mi stýskalo. Ale byli jsme s mužem dva, naše manželství jsem považovala za šťastné a stabilní. Jenže před půl rokem přišel šok. Opravdu jsem nic netušila, nikdy mne nenapadlo manžela kontrolovat nebo podezírat. Ale asi jsem měla, i když nevím, stejně by to ničemu nepomohlo. Zkrátka, najednou mi manžel oznámil, že ode mne odchází. Zamiloval se do dcery svého kolegy, která je ve věku naší vlastní dcery, je jí 24 let.
Byl to pro mne šok, něco takového jsem absolutně nečekala. V první chvíli jsem se doslova sesypala, prosila jsem ho, aby neodcházel, aby mne nenechával samotnou. Dneska se za to, jak jsem se před ním ponižovala, stydím, ale tehdy jsem měla v hlavě úplně zatemněno. Cítila jsem jen obrovské zoufalství a strach ze samoty.
Jenže manžel už byl rozhodnutý, navíc mi sdělil, že se svou přítelkyní čeká dítě. Hned druhý den se sbalil a odstěhoval. Já tak zůstala prakticky přes noc úplně sama v našem třípokojovém bytě. Bylo mi hrozně, měsíc jsem byla na neschopence, nedokázala jsem se na nic soustředit, pořád jsem jen plakala. Pak jsem se dala trochu dohromady a vrátila se do školy, kde jsem aspoň přišla na jiné myšlenky. Učím na prvním stupni a svou práci mám moc ráda. Jenže už se blížil konec roku a pak byly prázdniny, které jsem prožila sama. Na nějaký čas jsem zajela za dcerou, ale víte, jak to chodí. Dlouho jsem jim tam zaclánět nemohla, mají malý byt.
V tuhle chvíli už za sebou máme i rozvod, nedělala jsem potíže, vím, že by mi to stejně nepomohlo. O všem jsme se s mužem dohodli, i o majetku. Mně zůstal byt a vybavení, jemu chata a auto. Společné úspory jsme rozdělili napůl.
Zdánlivě mi nic nechybí. Mám svůj byt, práci, která mne naplňuje, existenčně nijak nestrádám. Jen ta moje duše je strašně zraněná a nechce se dát dohromady. Jsou dny, kdy je mi celkem fajn a pak zas takové, kdy to na mne všechno padne. Před týdnem jsem se dozvěděla, že se přítelkyni mého muže narodila holčička a nějak mne to strašně sebralo. Došlo mi s definitivní platností, že on už se ke mně nevrátí. Tou myšlenkou jsem se dřív utěšovala, vím, že marně.
Asi bych se měla nějak vzchopit a začít zase žít, ale nějak mi to nejde. O nějaké nové známosti nechci ani slyšet, bojím se. A ani si nedokážu představit že by vedle mne byl jiný muž, než ten „můj“. Já ani nikoho jiného nikdy neměla, on byl můj první.
Dá se vůbec v mém věku taková situace zvládnout? Je šance, že i po padesátce na mne ještě čeká nějaká láska a štěstí? A jak se mám přinutit, abych o ní byla schopná aspoň uvažovat? Jsem jak zacyklená ve svém minulém životě a nejde mi udělat ten krok o kus dál. Trápím se, lituju se a vím, že to není dobře.
15.10.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 71 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Odešel za mladší. Jak se s tím vyrovnat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
devcevesele - 22.10.2015 15:53 
já se rozvedla po třiceti letech, celkem spokojeného manželství, sice neodešel za jinou, ale to zklamání bylo
taky veliké 
Ale mně se ti nějak ulevilo, odpustit nedokážu, ale dělám si co chci. Už dva roky mám tak nabytí program že nestíhám. 
devcevesele: držím palce, ať je zase líp
Určitě vás čeká ještě spousta pěkného, máte to i v nicku, že se jen tak nedáte
devcevesele: Držím pěsti, ať to všechno překonáte a ještě někoho zajímavého potkáte! Musí to být moc těžké, ale nejhorší už máte určitě za sebou.
Jsem na tom stejně. Před rokem odešel můj manžel za mladší. Prý jsme tak strašně rozdílní. Po 40 letech manželství. Bude mi 60. Kdo neprožil asi nepochopí co člověk cítí. Pocit ponížení, zrady a lidského zklamání. Nejdřív nevěříte, že je to pravda, pak si říkáte vrátí se, to přece není možné. Jak může jen tak odejít od rodiny. A najednou je rok pryč a vy se dohadujete o majetku a vidíte někoho úplně jiného než koho jste do té doby znaly. Stále se z toho nemohu vzpamatovat. Říkají odpusťte mu. Ale jak to mám udělat, zatím to nejde. Doufám, že se k tomu dopracuji časem. Držím palce všem a sobě. A že nás je................
Anahir - 16.10.2015 11:06
" i pád na hubu je pohyb vpřed " 
sharon: Problém je v tom, že ženská si v podstatě tenhle luxus nemůže dovolit. Sotva vychová děti už je to spíš zralá žena než lovná zvěř.
Těžko pak může tomu mláděti konkurovat. Pokud se ten chlap nechá zblbnout, nenaděláš nic. Ani kdybys byla "zlatá, svatá", tak s ním nehneš.
Ani nemusíte mít žádné zásadní spory, konflikty, zažívat nějaký extra stereotyp nebo nudu. Žádné "chyby na obou stranách" být nemusí. Prostě zblbnul, zamiloval se a odešel. Dal přednost svému opojnému pocitu zamilovanosti před vším ostatním, co patří k pozitivům dlouhodobých vztahů.
Řekla bych, že se Zuzana mýlí. On se vrátí. Ke komu by se vrátil, až mladé paní nebude stačit nebo až prodá auto a chatu a přestane být jako důchodce zajímavý? Ne abyste ho v rámci vzpomínek na společně strávená léta vzala na milost!!! Jo, Pepo, pozdě. Mám známost a budu se vdávat.
Nečetla jsem předchozí příspěvky, takže ani nevím, co tam kdo psal a jaký měl názor. Asi bych neměla energii v padesáti pořídit si mimino, považuji to za zcestný nápad, člověku ubývají síly, už potřebuje víc relaxaci, odpočinek, regeneraci všeho možného, neumím si představit běžnou fungující domácnost s třicetiletým věkovým rozdílem, dospělými dětmi někde mimo a miminem doma. To musí být blázinec. Uznávám, že v padesáti ženská může vypadat většinou opotřebovaněji, než chlap, ale když ji ten dotyčný vymění za dvacítku, nemůže to mít v hlavě srovnané. Jednou zákonitě skončí jako kůl v plotě. V jeho šedesáti jí bude 34, v jeho sedmdesáti jí 44, /Ty, Pepo, pojď si zaplavat, zahrát tenis, pojeď se mnou na vysokohorskou tůru, najdi si ještě jedno zaměstnání, holka chce na vysokou...no už to vidím v živých barvách/. Nemá Vás Zuzano co mrzet, chápu, že to bolí. Vzala jste si blbce a nevěděla o tom. Teď už to víte, ale jemu to docvakne až za pár let. Až bude sondovat, proč se jeho žena vrací pozdě domů z práce.....To jí ještě pořádbude věřit, že toho mají moc. Dokud se nevyšourá ven a nezjistí si to sám...
ploduska: Ale nejdřív si najít tu kamarádku, která jí ho pomůže zahrabat
.jpg)
ploduska: 
Zabí ho v afektu litinovou panví. Budeš mit nadherný pocit.
.gif)
Renee: nikdo to toho nevídí a nikdy žádná žena nenapíše celou pravdu si myslím já.....s těma dvěma nežijem tak nevíme............
sharon: Když tady v tom konkrétním případě si nemyslím, že je vina nutně na obou stranách To by se totiž dalo vykládat tak, že Zuzana se provinila tím, že už není mladá, má staré tělo a nebyla už schopná dát manželovi další dítě, a to je přece hrozná kravina. Jenomže se to logicky nabízí, když za tím vším především odešel... 
Kdyby si našel milenku vrstevnici nebo aspoň čtyřicetiletou, uznala bych, že si doma třeba už neměli co říct, nerozuměli si a tak dále. Jenomže on si odešel založit novou rodinu s holkou o tři dekády mladší, což je dost jiné. A kromě toho, když je vina na obou stranách, lidi se obyčejně rozvedou bez toho, aby měli souběžně někoho jiného. Prostě manželství nefunguje, tak jdou od sebe.
Piafka: rychlonožka: nikde netvrdím že to rozdíl není napsala jsem jen svůj " příběh". taky v tom smyslu že ne pokaždé se musí na chlapa nadávat.................Piafka: na těch obou stranách trvám....
sharon: ja myslim, ze je velky rozdil rozvest se po 3 letech a po 30 letech.
