Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Mám chuť od všeho utéct a přitom vím, že nemůžu

Mám chuť od všeho utéct a přitom vím, že nemůžu

Potřebuju se vypsat ze svých pocitů, které mě v posledních měsících stále častěji přepadávají. Nevím, jestli je to únavou, nebo mám nějakou ponorku, ale zdá se mi, jako bych jela jen ze setrvačnosti. Z ničeho nemám radost, často je mi do breku, nejraději bych utekla někam na pustý ostrov.

Je mi dvaačtyřicet, jsem vdaná, máme tři děti: patnáctiletou dceru a třináctiletého a čtyřletého syna. A já to nějak nezvládám. Všechny děti byly chtěné, na nejmladšího jsme se všichni, včetně starších dětí těšili. První dva roky, co se narodil, byly fajn, dcera mi byla velkou pomocnicí, zapojoval se i starší syn. Manžel tedy moc ne, ale to je dáno jeho náročnou prací, ze které chodí domů až ve večerních hodinách a často pracuje i o víkendech z domova.

Veškerá péče o domácnost a děti je tedy zcela na mně. Nikdy mi to nevadilo, vždycky jsem to zvládala, ale posledního tak tři čtvrtě roku mi nějak docházejí síly. Je toho prostě moc. Dcera má docela náročnou pubertu, nedá se s ní skoro mluvit, hned se hádá nebo uráží. Když po ní něco chci, je neochotná, hubatá, odkládá to tak dlouho, až si to radši udělám sama. Starší syn sice nemá pubertu ještě tak výraznou, ale už taky začíná a hlavně odkoukává chování od sestry.  Nejmladší je bohužel hyperaktivní. Neposedí, neposlechne, věčně ječí a křičí, všechno rozhazuje, při jakémkoli zákazu spustí neskutečný řev. Do toho se vloží oba dva starší a ječí po něm, ať je zticha, dovolávají se mě, abych zasáhla. Je toho víc, denně od pondělí do pátku.

Od září chodí nejmladší do školky a já do práce. Těšila jsem se, že to bude změna, že nebudu pořád jen doma v tom stereotypu, že v práci načerpám síly na ten domácí kolotoč. Ale fungovalo to jen pár týdnů a já jsem zjistila, že jsem na tom ještě hůř, než když jsem byla doma. Ráno vypravit děti, hlavně toho nejmladšího do školky, samozřejmě se to neobejde bez konfliktů, jeho bojkotování oblékání, snídaně, většinou stačí ještě před odchodem udělat nějaký binec, který nestihnu uklidit. Z práce jedu do školky, pak odvážím staršího syna na sportovní kroužek (dvakrát týdně) nebo jedu nakoupit, tam samozřejmě zase scény s nejmladším, hází mi do vozíku všechno možné a vzteká se, když mu to nechci koupit.

Přijedu domů, tam na mě čeká ten binec od rána, dcera se nenamáhá, i když už je doma, nenapadne ji poklidit a když jí řeknu, že už je dost velká, aby se zapojila, odsekne, že to není její bordel uklízet po nikom nebude. Uklidím to, připravím večeři, přijde manžel se synem, kterého z kroužku vyzvedává.

Manžel se bohužel do výchovy moc nezapojuje. Když děti začnou ty své projevy, zavře se do ložnice a oznámí, že má ještě nějakou práci, ať tam za ním nechodí. Nejmladší má problém to respektovat, takže mu furt buší na dveře a hučí do něj, muž pak sprdne mě, jestli nejsem schopná syna nějak zabavit. Když si o tom s ním chci promluvit, neposlouchá. Prostě mě nevnímá, maximálně řekne, že na co si furt stěžuju, že máme úplně normální děti a jiné ženy to taky musí zvládat.

Jsem už nějak na dně. Vždycky jsem chtěla mít rodinu, všechny děti jsem si přála, piplala je, věnovala se jim. A teď mě tíží svědomí, protože kolikrát si říkám, že by mi samotné bylo líp. Vím, že je to rouhání, ale je to silnější, než já. Strašně toužím po klidu, aspoň jeden den v týdnu nikoho z nich nevidět, neslyšet, neuklízet, nevařit, neřešit puberťáky ani malého vzteklouna, nevařit neuklízet. S mužem v tomhle ale není řeč. Rodiče máme už jen ty moje a ti bydlí na druhém konci republiky, takže hlídání není možné. Už mě dokonce napadlo, že bych v pátek večer uvařila na druhý den a v sobotu brzy ráno, když by ještě všichni spali, jim napsala na stůl vzkaz, že celý den nebudu doma a přijdu až pozdě večer. Strašně si s touhle myšlenkou pohrávám, nechat je všechny tři doma s tátou a já sama vypadnout. Přesně vím, co bych celý den dělala. Zašla bych si na výstavu, prošla se, někam na dobrý oběd, pak do kina… Sama, ani bych nechtěla jít s žádnou kamarádkou. Prostě si užít ten den čistě podle sebe, s nikým nemluvit, na nikoho se neohlížet. Jenže mám strach, že manžel by to nevydýchal. Ale on mě přece taky nechává s dětmi pořád samotnou, i o víkendech, málokdy se jim věnuje, buď je zalezlý v ložnici, nebo jde někam ven, buď do práce, nebo s kamarády na volejbal apod.

Možná bych potřebovala dodat trochu odvahy. Co myslíte, mám to udělat? V sobotu ráno se doslova vyplížit z bytu a nechat je, ať si poradí?

Michala


10.1.2018   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 58   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Mám chuť od všeho utéct a přitom vím, že nemůžu

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-58
Vlastina71
Vlastina71 - 13.3.2018 21:19

Já bych se z bytu neplížila oznámila bych,že chci čas pro sebe a manžílek by musel zastoupit,no snad chtěl děti také a právě toto k tomu patří,ne je jen udělat a ženo starej se,také se aktivně zapojovat,to z něho dělá otce.Myslet na sebe není zločin,jinak se brzy zhroutíte a věřte nikdy Vás muž neocení dokud si nezkusí,co vše pro rodinu děláte právě VY!!!!Tak ženo odvahu a jděte do toho......ať se zase starají chvilku ti druzí........

 
tornado-lou
tornado-lou - 27.1.2018 20:23

To je sila. Na nejlepsi ceste ke zhrouceni. Takze: uklid zredukovat na nejnutnejsi, jestli jsou prachy (a pri takove intenzivni praci by mely byt) tak outsourcovat. Nakup objednat a nechat privezt. Vareni maximalne zjednodusit - i.kdybys mela varit cely tyden totez. To by byly technicky opatreni.
Ostatni: velky deti uz jsou dost velky. Mely by dostat novy privilegia, vymenou za novy povinnosti. Povinnosti by nemely zahrnovat malyho. Neverim, ze malej byl.do dvou v pohode a ted je najednou hyperaktivni a vztekly. Neni tam problem se skolkou?
S manzelem si to musis rozmyslet sama. Ale mate spolu vubec nejakej kontakt? Nejaky zazitky jako par nebo jako rodina?

 
krasaka
krasaka - 24.1.2018 10:07

smajlik - 61Nějak nemohu pochopit, proč by tak velké děti neměly mít pravidelné povinnosti, to by mělo být určeno - příp. se mohou střídat smajlik - 26
Pokud byly od dětství vedeny k tomu, že si členové rodiny mají vzájemně pomáhat, nemohou přece nechat maminku udřít se smajlik - 66
U nás to šlo - naštěstí - bez většího odporu, byla jsem samoživitelka a z kanceláře jsem odešla do provozu na dvanáctihodinové směny. Starší dcery viděly, že jim toho mohu více dopřát /školní výlety, lyž.zájezdy, jezdili jsme k moři ap./ tudíž se i snažily a samy spíše benjamínka brzdily v nevhodných projevechsmajlik - 47Snad i díky tomu byli pak všichni tři připraveni na život v rodině tím, že si umí se vším poradit, skvěle vaří a ta pomoc mamince na nich nezanechala žádné negativní následky ani trauma smajlik - 66

 
PEGG
PEGG - 24.1.2018 9:55

Verera - 23.1.2018 15:18 smajlik - 47
Naprostý souhlas, pořád je dvojí metr na ženské a na chlapy.
Nehledě na to, že si opravdu myslím, že se starší děti mohou cítit odstrčené (jak jsi psala) Jestlipak je někdo obejme, řekne jim že je má stejně rád jako toho prcka? Nebo to jsou jen příkazy a vyžadování pomoci?
Vůbec nechci říct, že děti nemají pomáhat. A chápu mámu, že toho má dost. Ale osobně si myslím, že největší problém je tatínek, který raději "pracuje" než by se zapojil. Když tak pracuje, nebylo na hospodyni? smajlik - 105

 
Verera
Verera - 23.1.2018 15:18

Megí: Zase pokud každý nechá ležet doma, co mu odpadne od ruky, pak přijde máma domů a vynadá dceři, že je tam binec, tak tu odpověď docela chápu. Už je snad pryč doba, kdy domácí práce jsou výhradně ženská záležitost. Tímhle způsobem akorát vychovává z dcery podobného otroka, jako je sama a ta se naštěstí nenechá.

Jestlipak stejným způsobem jedná i se synem, který není o moc mladší úplně stejně by zvládl uklidit nádobí nebo zamést?

 
Megí
Megí - 23.1.2018 14:53

PEGG: v článku ale nejde o to, že by se dcera nepodílela na výchově nebo péči o benjamínka
cituji: "dcera se nenamáhá, i když už je doma, nenapadne ji poklidit a když jí řeknu, že už je dost velká, aby se zapojila, odsekne, že to není její bordel uklízet po nikom nebude."
ale to je přeci i její bordel, nebo ne? Ona nechodí do kuchyně? Nejí? Nechodí do obýváku? Netráví čas v koupelně? Kde vzala tu drzost tvrdit, že ten bordel není i její? Ano, chápu, kdyby po ní Michala vyžadovala uklidit benjamínkovo hračky, tak pak by to říct mohla, i když pořád si myslím, že je dost velká, aby pomohla s domácností bez ohledu na to, kdo který bordel udělal...

 
Verera
Verera - 23.1.2018 11:31

sallie: Já jsem se na základě odstrašujících příkladů ženských členů naší rodiny, které se štvaly prací v domácnosti, neměly čas na sebe a nikdo to nakonec ani neocenil, dopracovala k členění prací na nutné - tj. ty, jejichž zanedbáním jde o život, či zdraví (ale skutečně) nebo nastane značné omezení života, ty je nutné udělat (případně někomu přidělit), a ty ostatní.

Takže je nutné zalít kytky, nakrmit zvířata, sem tam nakoupit a něco uvařit, vyprat alespoň několik kousků oblečení a uklidit natolik, aby nehrozil požár, šíření plísní a zhoršená dýchacích problémů (tj. umýt nádobí , občas zamést a vytřít). Na co existují přístroje, na to je využít, myčku, pračku, možná i robotický vysavač, kde jsou podmínky....

Ostatní se vážně nezblázní a pokud má někdo připomínky, jednoduchá odpověď je : " Co ti brání v tom to udělat, když ti to vadí".

Taky to jde a je čas na koníčka a důležité věci, třeba jen tak si blbnout s dětma. Nemyslím, že bychom doma měli větší binec než kdybych se denně honila několik hodin úklidem jako moje příbuzné, které se cítily asi podobně jako Michala, ani nejsou děti zanedbávané.

Začátek je vždycky v hlavě dotyčné, rozhodnout se, co má cenu a co ne, jak to chce a kam už nepůjde.

 
sallie
sallie - 23.1.2018 2:12

Verera: pokojíčky dětí fakt moc neřeším - ale taky jim tam neuklízím.... nicméně fakt potřebuju, aby se v tomhle věku už trošku podílely na společných prostorách a úkolech.
Pomoc s vyškemranou zvěří taky požaduju.... máme kozy, takže vyhrožuju, že pokud se nebudou starat, tak půjdou do afgánské restaurace (kozy, ne děti) smajlik - 68

 
YXH
YXH - 22.1.2018 17:28

obrázek - Svacina(6).jpg
Svacina se da vyresit taky taklhe.
Co se tyce pokojiku je to jejich bordel, at si v tom zijou, tedy pokud to neni hazardni kvuli pozaru smajlik - 68smajlik - 68
Jinak dalsi casti domu, ktere take obyvaji, taky pomoct udrzovat.

 
Verera
Verera - 22.1.2018 16:40

sallie: No, některé děti jsou odolné. Moje dcera má podmíněno kapesné úklidem svého pokoje na určitý obecně uznávaný standard. Ona argumentuje tím, že má ve svých věcech přehled že jí to tak vyhovuje, vše najde a to, že má na věc jiný názor neznamená, že je špatný a že za takových podmínek kapesné oželí.
Takže do jejího pokoje chodím jen , když opravdu musím, ale zase jsem za 3 roky ušetřila už dost peněz smajlik - 68

Ostatní domácí práce vykonává v rozumné míře bez protestů, takže jsem v tomhle ustoupila.

 
YXH
YXH - 22.1.2018 15:26

Petruša: To bych ho asi "zapomnela" vyzvednout smajlik - 68smajlik - 42smajlik - 42

 
PEGG
PEGG - 22.1.2018 9:48

Verera - 19.1.2018 12:50 někdy mám pocit, že si rodiče pořídí benjamínka a nějak automaticky čekají, že se o něj budou ve velké míře starat i starší sourozenci.Tím nechci říct, že by děti pomáhat neměly, ale není to jejich dítě a tím pádem ani jejich zodpovědnost. Trochu mi to přijde, jako když si pořídí do rodiny pejska, všichni se na jeho pořízení shodnou, všichni se těší, ale po nějakém čase se s ním všichni maximálně pomuchlují a péče zůstane na jednom, bohužel ve většině případů na ženě. smajlik - 26
Samozřejmě nechci stavět dítě a psa na stejnou úroveň.smajlik - 105

 
sallie
sallie - 21.1.2018 16:47

moje děti jsou 13 a 12. Od podzima máme rozpis, co kdo kdy dělá. každý mají 1x týdně úklid kuchyně (vyklidit / pustit myčku, utřít linku a sporák a zamést), dohromady 1x týdně úklid koupelny (tu mají svojí, tak ať si svůj bordel uklízí) - to je mi jedno jak si rozdělí a 1x týdně úklid obýváku (opět, válejí se v něm u televize oni) - utřít prach, vyklepat pohovku, zamést.
Každý 1x týdně vynáší koš a tříděný odpad. A jednou měsíčně si převléct postele.
Pokud to nefunguje, tak nefunguje kapesné. Tuhle jsem tedy vyhrožovala, že když jestli poleví servis z jejich strany, poleví i z mé - nebude vaření, nakupování a praní. Docela to zabralo.
U vás bych pohrozila, že nebude odvoz na kroužek - prostě když je potřeba nakupovat a uklízet, tak "se" nestíhá kroužek... kdyby "se" nemuselo uklízet, tak bys třeba měla čas někam jezdit.

Nemám to čtyřleté dítě - ale jenom, že puberťáci mohou a umí fungovat. Jen to chce vychytat systém - v seznamu prací na lednici je i můj úklid kuchyně v pátek, můj úklid koupelny, manželovy popelnice atd... Všechny tuhle úklidy jsou na 10 -20 minut, není to žádná tříhodinová otročina s mytím lustrů a oken a podobně.

Nevím, proč by českém kontextu nemohli puberťáci třeba nakupovat (takové ty běžné denní věci - rohlíky, mlíko atd.) a ty nakoupit o víkendu s manželem velké zásoby na celý týden (brambory, mouka, maso atd.)

Dětem jsem nikdy v obchodech nic nekupovala, takže nikdy nežebraly... prostě tohle jsme ani nezačali provozovat....

 
Petruša
Petruša - 20.1.2018 17:28

YXH: no tak pokud má podíl, tak ať si ho taky užije smajlik - 68

 
YXH
YXH - 20.1.2018 16:16

Petruša: Nasi v pohode jsou to je pravda, mozna, ze z ni bude mit vetsi respekt nez z rodicu. Nebo ma taky podil babicka, to by pak bylo jeste lepsi smajlik - 68smajlik - 68

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-58
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 109629.
Archiv anket.