Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Problémy s rodiči tchán tchyně

Vzala jsem si mamánka

Vzala jsem si mamánka

Jsem skoro dva roky vdaná a už teď toho lituji. Každým dnem očekávám narození našeho miminka a čím víc se to blíží, tím větší mám hrůzu. Nikoli z porodu, ale z toho, co bude následovat potom ze strany mého manžela a jeho matky. Ale popořádku.

Vyrůstala jsem v rodině, kde byl otec tou nejhlavnější osobou. Jeho slovo bylo zákon, jeho přání rozkazem. Na slovo ho poslouchala maminka i mí dva starší bratři. Ti také začali hodně brzy tátův model chování napodobovat a naše rodina žila jako někdy před sto padesáti lety. Možná to někomu bude připadat přehnané, ale u nás se opravdu dodržoval patriarchát. Co jsem se jenom nabrečela nad různými příkořími. Zastání jsem nenašla ani u mamky, která byla se vším tak nějak divně smířená. Možná to bylo tím, že vyrůstala v dětském domově a o tom, jak funguje normální rodina, neměla ponětí.

Já jsem ale tím, jak to u nás chodí, velmi trpěla a nepřála si nic jiného, než hned jak dostuduju, odejít a osamostatnit se. Ve třetím ročníku na střední škole jsem poznala Marka. Je o pět let starší než já a úplně mne oslnil svým galantním chováním, pozorností a ohleduplností. Když mě pak představil svým rodičům, připadala jsem si jako v pohádce. Působili dojmem harmonické rodiny, kde si jeden druhého váží a navzájem se respektují.

Byla jsem nezkušená, a tak jsem nepoznala, že ve skutečnosti je to jinak. U nás doma byl uctíván otec, u nich matka. Ta je u nich tím nejdůležitějším a rozhodujícím článkem všeho. Jenže já jsem tehdy viděla jenom to, co jsem vidět chtěla. Že se k ní všichni členové rodiny chovají slušně, oslovují ji maminko, když něco chtějí, poprosí, poděkují, atd. Něco takového jsem z domova neznala.

Měla jsem pocit, že jsem poznala muže svých snů. Představovala jsem si, jak spolu budeme žít jako dva rovnoprávní lidé ve vzájemné úctě. Když jsem odmaturovala, vzali jsme se a koupili si malý byt, na který nám dali jeho rodiče. Pořád bylo všechno v pořádku, klapalo nám to. Zařizovali jsme si společné bydlení a mně ani nevadilo, že nám jeho maminka často radí a rozmlouvá to, co jsme si sami naplánovali. Byla vždycky milá.

Po roce jsem přišla do jiného stavu, což jsme oba přivítali s nadšením. A  právě v té době to začalo. Připadá mi, jako bych dítě nečekala já, ale tchyně. Ona je ta hlavní, nakupuje výbavičku, rozhoduje, jaký kočárek máme pořídit, postýlku, kterou jsem si vybrala, zkritizovala a donutila manžela, aby koupil jinou. Pořád mě sleduje, co jím, jestli dodržuji životosprávu, neustále mi vypráví průběh svých dvou děsivých porodů, při kterých málem umřela. (Myslím, že přehání.) A taky plánuje, jak bude chodit naše malé koupat, vozit na procházky, jak si ho pěkně obleče. Ona se na to dítě těší, což chápu, ale vadí mi, že si ho přivlastňuje.

Řekla jsem o tom manželovi. Vysvětlila jsem mu, že si nepřeju, aby nám jeho matka takhle všechno organizovala. Nepochodila jsem. Jemu na tom nepřipadá vůbec nic špatného. Prý to myslí dobře, chce nám pomoct, chce být něco platná. A i kdyby jí něco řekl, stejně by to bylo k ničemu, protože ona si vždycky prosadí svou. A že se s ní nemíní hádat, když nic tak hrozného nedělá.

Zbabělec! Bojí se vlastní mámy. Prý si mám zvyknout a uleví se mi. Jenže já si na tohle zvykat nechci. Mám obavu, že až se mi miminko narodí, oni mi ho „ukradnou“. Že budu postavena do pozice nějaké nesvéprávné bytosti, která nesmí o ničem rozhodovat. Nevím, co mám dělat. Nejradši bych se sbalila a odešla, ale nemám kam. Domů jít nemůžu, protože to bych se dostala z bláta do louže.

Jsem zoufalá. Co si mám počít? Kamarádka mi poradila, ať ztropím pořádnou scénu, jenže to já neumím. Mám problém se ozvat, radši se stáhnu a tiše trpím. Už to, že jsem byla schopná manželovi říct, co mi vadí, byl na mě velký výkon. Něco bych asi udělat měla, jenže nevím co.

Tereza


18.6.2007   Rubrika:   |   Komentářů 45   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Vzala jsem si mamánka

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45
stonozka01
stonozka01 - 3.8.2007 12:49

dokončení: Přeju všem partnerkám větších či menších mamánků hodně sil!smajlik - 60

 
stonozka01
stonozka01 - 3.8.2007 12:40

Uz delší dobu sleduji diskuze na Šťastných ženách a dost mě to baví. Teprve článek o mamáncích mě donutil se zaregistrovat. Já jsem si sveho mamánka tedy ještě nevzala a pořád si namlouvám, že on přece není klasický mamánek. Že má maminku jenom rád a není na ni vůbec chorobně fixovanýsmajlik - 26. Maminka si totiž na něm kompenzuje to, ze s ní manžel nekomunikuje. A navíc má maminka tendence protěžovat mladšího bratříčka (tedy bratra, je mu 26), který sice stále bydlí doma, ale je nemakačenko a na maminku dost kašle. Takže pokud je třeba něco „většího“ udělat, je zpravidla osloven můj partner (jeho táta se taky pro práci nenarodil, ale upřímně řečeno, jak si je maminka vychovala, takové je má) a občas jen zírám, co "muselo počkat na něj". Navíc, moje tchýně je typická vesničanka (aniž bych tím nějak opovrhovala) a při jakékoli příležitosti neopomene zdůraznit, že "no jo, ty jsi ta městská“smajlik - 76 a na to člověk prostě argument nemá. Zavděčit už se nesnažím, ale nikdo se mi nemůže divit, když k nim nerada jezdím. Snažím se vyhovět partnerovi, který se mnou taky jezdí k našim, ti taky nejsou svatí a dobře to vím, ale nikdy neměli tendence někoho předělávat k obrazu svému a říkat mu, jak má žít, co a jak často má vařit atd. Ale co je úplně nejhorší, moje tchýně je intrikánka, která nic neřekne naplno, vždycky jen udělá nejakou narážku nebo vznese zdánlivě nevinnou otázku, kterou dá najevo, že o jejího synáčka zřejmě není dobře postaráno. Takže k otevřenému boji asi nikdy nedojde. Navíc můj partner by ve svém rodném domě trávil nejradši každý víkend, v čemž mu nebráním, pokud není nic jiného v plánu a pokud mě nenutí, abych ho tam trávila s ním. Navíc jsou také období, kdy jsem u nich častěji než doma. Často si říkám, že můžu být ráda, že jsme se odstěhovali do svého, protože předtím jsme víceméně bydleli u jeho rodičů (to mi společně s dalšími faktory odstartovalo zdravotní problémy). Snažím se být tolerantní, ale nechápu, proč se nemůžeme s tchýní normálně bavit, aniž by mi neustále podsouvala, že něco nedělám správně (navíc s tím jejím věčným úsměvem, do kterého by člověk občas s chutí šlápl). Asi jsem naivní. P

 
rychlonožka
rychlonožka - 23.6.2007 0:27

TEREZKO, VZALA JSEM SI TAKY MAMÁNKA. JE TO UŽ DLOUHO. JSEM VE VĚKU TCHÝNÍ, ALE KDYŽ ČTU NĚCO TAKOVÉHO, JAKO PÍŠEŠ TY, HNED SI VYBAVÍM TY BEZMOCNÉ POCITY, KTERÉ MĚ CELÉ MANŽELSTVÍ PROVÁZELY. PÍŠU V MINULÉM ČASE, PROTOŽE JSEM TO MĚLA UTNOUT HNED PO PŘÍJEZDU Z PORODNICE. TAKY JSME MĚLI BYT OD RODIČŮ, TAKY NÁM JEJ ZAŘIZOVALI, TAKY MLUVILI DO VÝCHOVY. TEREZO. TO, ŽE JSI MLADÁ A NEZKUŠENÁ, NEZNAMENÁ, ŽE SI NECHÁŠ ZASAHOVAT DO SVÝCH VĚCÍ. MUŽE ZE HRY VYPUST. TCHYNI SLUŠNĚ, ALE DŮRAZNĚ ODPOVÍDEJ TAK, ABY BYLO PO TVÉM. NETRAP SE. HRAJEŠ HRU, KTEROU MŮŽEŠ PROHRÁT. AŽ MATKA NĚCO ŘEKNE, KLIDNĚ ODPOVĚZ...BUDE TO TAKHLE. MLUV POUZE K TÉ DANÉ VĚCI. ŘEŠ POUZE SOUČASNOST, PROBLÉM, O NĚMŽ JE ŘEČ. BUD CHYTŘEJŠÍ. AŽ ZAČNE ZTRÁCET PŮDU POD NOHAMA, TO BUDE RYCHLE, PROTOŽE ZAČNE HLEDAT SPOJENCE VE TVÉM MUŽI, ŘEKNI MU, ŽE PROSTĚ NECHÁPEŠ, PROČ BYS MĚLA VE SVOJÍ DOMÁCNOSTI POSLOUCHAT CIZÍ, BYT DOBŘE MÍNĚNÉ RADY. TEREZO, PRÁCE KOLEM DÍTĚTE SE NEBOJ. MNĚ NIKDO NEMOHL POMOCT, BABČI BYLY OBĚ V PRÁCI CELÉ DNY. TAKY JSEM NEVĚDĚLA, NEUMĚLA. VŠECHNY JSME SE TO NAUČILY. POZNÁŠ PO ČASE, CO DĚCKO CHCE A POTŘEBUJE. A KDYŽ NEBUDEŠ NĚCO VĚDĚT, MÁŠ DĚTSKOU DOKTORKU. NA NI SE ODVOLÁVEJ, KDYŽ TCHYNĚ BUDE DO TEBE VRTAT, ŽE SE TO KDYSI DĚLALO TAKHLE. JÁ DNESKA DOST KOUKÁM, ONO SE LEDACOS DĚLÁ JINAK. ABYCH TEDY POKRAČOVALA, MAJÍ PRAVDU TY, CO ŘÍKAJÍ, ŽE JE TO VĚC TEBE A TVÉ TCHÝNĚ. MÁLOKTERÝ CHLAP JE TAK BEZVA, ABY ŘEKL, MATKO, NECH NÁS NA POKOJI, NEBO TĚ VYPROVODÍM. ON TEN PROBLÉM NECHÁPE. NEMŮŽE ZA TO. JE TO JEN SYN. MANŽELEM A TÁTOU SE JEŠTĚ MUSÍ NAUČIT. TVÁ TCHÝNĚ BY POTŘEBOVALA JAKO SNACHU RÁZNOU HOLČINU, CO BY JI POSLALA ROVNOU DO ....MARNĚ HLEDÁM SLUŠNÝ VÝRAZ. NESOUHLASÍM S TVRZENÍM, ŽE JSI CITLIVKA A ŽE JE VŠUDE NĚCO. MŮJ BÝVALÝ MANŽEL MĚL PODOBNÉ KVALITY. USTOPUPILA JSEM A PLNĚ SE PŘIZPŮSOBILA. ZABITÉ ROKY, ZABITÝ ČAS. TEREZO. TOHLE JSI MĚLA ŘEŠIT DŘÍV. TED JSI OSLABENÁ A JEŠTĚ BUDEŠ PO PORODU. ČEKÁ TĚ BOJ. NEVYMEZILA JSI JÍ HRANICE DŘÍV, MUSÍŠ TED. PŘIDĚLALA SIS PRÁCI SAMA. JESTLI JI NECHÁŠ, OVLÁDNE TĚ. VARUJ SE ROZVODU. MOHLA BY SE SNAŽIT PŘIPRAVIT TĚ I O TO DÍTĚ. VŠEMI PROSTŘEDKY JE ZÍSKAT DO PÉČE SYNA. MYSLÍM, ŽE BY TY AMBICE MĚLA. A CO DRUHÉ JEJÍ DOSPĚLÉ DÍTĚ, TAKY O NĚ TAK PEČUJE?

 
isa
isa - 19.6.2007 8:48

Milá Terezko, já si myslím, že jsi krapet přecitlivělá, neb jsi těhotná a proto přeháníš a zveličuješ. V každé rodině je něco,buď ráda, že máš jen organizační tchýní a ne manžela povaleče, ožralu nebo násilníka.Hele a co takhle najít si chlapa model Tvůj táta? To by Ti vyhovovalo víc? Jinak tchýně si dovolí to, co TY jí dovolíš, tak buď asertivní a zásadová. Pokud to ale neumíš a vždycky ustoupíš, tak si nemůžeš stěžovat a tím méně vyčítat něco v tomto směru manželovi. Proč by se on měl hádat s matkou o něco, co mu nevadí, problém s ní máš jenom Ty, tak si ho místo "tichého trpění" vyřiď.

 
Vivian
Vivian - 18.6.2007 21:15

Jinak já bych se docela bála svěřovat dítě takovéhle paní... Vypadá to, že nehodlá snachu respektovat a že jí třeba ledacos odkýve a pak si bude věci stejně dělat po svém... Taková paní je schopná třeba nalít do dvouměsíčního kojence pomerančovou šťávičku nebo strčit půlročnímu prckovi rohlík (protože "za nás se to tak dělalo a taky žijete")...smajlik - 42 Oblečení vem čert, ono tomu děcku je stejně fuk, co má na sobě, ale jsou věci, kde je důslednost opravdu na místě, třeba zrovna to stravování...

 
Vivian
Vivian - 18.6.2007 21:10

Budeš muset stanovit hranice, ty sama, oni sami si je nestanoví... Neboj se říkat ne. Nikde není psáno, že si musíš nechat všechno líbit. Nikde není psáno, že nemáš právo o ničem rozhodovat. Jsi máma a pokud jde o to malé, měla bys mít hlavní slovo. Nauč se říkat "děkuji, nechci", nauč se zdvořile prosazovat své zájmy... Jít do kursu asertivity už asi nebudeš mít čas, ale zkus si o tom přečíst aspoň nějakou knížku (třeba si půjč v knihovně knížku Asertivní žena :-) Nauč se myslet na sebe a prosadit se. Jinak budeš žít celý život ve stresu. A to malé to bude cítit a taky nebude v pohoděsmajlik - 29.

 
kamima
kamima - 18.6.2007 20:28

Kamuško, to bych neriskovala, taky by se jí mohlo dostat odpovědi, že ona to klidně bude dělat a ať mladá vypadne...hlavně, že porodila, její role končí...toho bych se v případě takovéto tchýně opravdu bála...

 
Kamuška
Kamuška - 18.6.2007 17:38

No jasně klidně nech tchyni ať si dítko pěkně obleče-ale jen do oblečení,které koupíš Ty a na všechno co donese můžeš říct,že se Ti to nelíbí a že to nechceš-snad pochopí,že se nemá plést...ale tohle si měla udělat už u výběru postýlky-mě někdo donést něco co se mi nelíbí domů a trvat na tom,že to tak bude tak to vezmu a hodím z okna a to doslova.
Řekni je to moje dítě a já rozhoduji a hotovo a žádné další debaty se nevedou.
Tvé pocity jsou naprosto normální-řekni jí to na rovinu ať přibrzdí nebo že bude zle. A jestli si bude trvat na svém tak se jí zeptej jestli se teda nechce nastěhovat k synovi místo Tebe a starat se o něho do smrti a taky o vnouče a třeba by ho mohla i kojit neee? Když je tak obětavásmajlik - 68 K

 
UVita
UVita - 18.6.2007 15:31

smajlik - 66Něco podobného jsem zažila v prvním manželství. Manžel byl vymodlený jedináček.Na mě byl sice hodný, ale když zemřel tchán , odešel ke své matce se slovy, že je pro něj maminka důležitější. Já jsem se stěhovat k nim nechtěla, neboť jsem měla třípokojový byt. Vše dirigovala tchyně. Co jsem se tenkrát nabrečela! Dnes jsem podruhé vdaná, mám již dospělou dceru. Bývalý zůstal sám s matkou a prý svůj krok teprve teď lituje. Moc tomu nevěřím, že se tito mazánci změní.

 
babkatapka
babkatapka - 18.6.2007 14:51

Upřímně lituji, bude to dlouhý a nerovný boj, a vítěz není jistý!!!
Ale bojovat o nezávislost se musí, a pak záleží na tom, která láska je silnější. Manželská nebo synovská?smajlik - 56

 
Milly
Milly - 18.6.2007 14:28

Terezo - pises: "Mam obavu...Že budu postavena do pozice nějaké nesvéprávné bytosti, která nesmí o ničem rozhodovat."
Ja bych rekla, ze v te pozici uz davno jsi. Castecne urcite. A postavila ses do ni sama - ze jsi neprotestovala driv, ale naopak jsi vplula na misto vedle manzela... Ono je to totiz moc pohodlna pozice... sem tam, obcas, ze zacatku..., ze? smajlik - 58
Nepocitej s tim, ze Tvuj manzel pujde proti sve mamince a ze se Te zastane. Uz proto, ze jejich rodinny model byl matriarchat... a on v nem zil minulych kolik? cca 20 let? Clovek se nezmeni ze dne na den. Ani z mesice na mesic - to by trvalo mnohel dele a to by musel chtit. Aby chtel, musela bys ho presvedcit a ukazat mu, co tchyne dela spatne... a to sorry - nemas sanci. Oba napred musite dospet... A osamostatnit se. Nebude to lehke, uprimne - nejsem si jista, jestli na to mas. Tchyni se budes muset "postavit" sama. Neni potreba delat sceny. Uz tu nekdo radil - s usmevem trvat na svem a delat si vse po svem...
Ja bych nesnesla, aby se mi tchyne motala do zivota (byvala se snazila, bylo mi tenkrat teprve 20 a nevedela jsem si rady sama se sebou, natoz s tchyni. Soucasna tchyne nastesti zije hoooodne dalekosmajlik - 42) - ted jsem o dost starsi a uz bych se nedala. Ale zase na druhou stranu vim, ze obcasna vypomoc z jeji strany s miminem by nebyla na skodu...smajlik - 58
Sama uvidis. Hodne sil a hodne stesti. smajlik - 61 Dej vedet, jak se s tim "peres".

 
Meander
Meander - 18.6.2007 14:22

Ota: Já ji nechtěla povzbuzovat. Mně je jedno, co se s ní stane. Bylo to pouhé konstatování. smajlik - 26 Nepřeju jí nic zlého, ale ona si musí sama rozhodnout, co je pro ni důležité.

 
Ota
Ota - 18.6.2007 14:19

Meander:
jo pro mladý je to těžký ale ono "stejně se rozvedou" není léčba šokem ale jen věštba od kassandry .

Důležité je aby se o něco pokusila a k tomu stejně se rovedeš povzbuzením není.

Co takhle " když to necháš být, necháš se vláčet atd ... tak se nakonec rozvedeš?"

Je mladá nezkušený ale třeba není bez šancí ?
Mužíček pole neorané .... na takových základech se dá stavět holky jako bych vás neviděl 30 let v akci takový poklad přece Tereza nezahodí.

Když si představím prince ranaře, který by zákonitě nastoupil přesně podle vzoru ode zdi ke zdi od plotu k plotu, k holce s dítětem .....

 
Sheeni
Sheeni - 18.6.2007 14:15

Meander: Když chci s někým být, tak musím trochu bojovat...s okolím, sám se sebou...bez toho to prostě nejdesmajlik - 16

 
Meander
Meander - 18.6.2007 14:01

Sheeni: Tak tak...

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77047.
    Archiv anket.