Babička nám obrátila život naruby
Když jsme se s manželem vzali, neměli jsme kde bydlet. Proto jsme vzali zavděk nabídkou manželovy babičky, abychom bydleli u ní. Je vdova a zůstala sama ve čtyřpokojovém nájemním bytě. Byli jsme rádi a považovali jsme to za přechodný stav, než se zmůžeme na něco vlastního.
U babičky jsme bydleli čtyři roky, narodila se nám tam dcerka. Soužití bylo trošku obtížné, jak to v takových případech bývá. Sice jsme kromě jednoho pokoje, kde byla babička, měli k dispozici celý byt, ale nesměli jsme si tam nic zařídit po svém. Chápala jsem ji. Byl to její byt, celý život si ho zařizovala a budovala se svým manželem a na svých věcech lpěla.
Po čtyřech letech jsme se konečně stěhovali do svého. Neumíte si představit, jak moc jsem se těšila, že budu konečně svou paní. Dva roky bylo všechno v pořádku a teď je to tu zase...
Babičce je 78 let a začala být nemohoucí. Potřebuje stálou péči. Zapomíná, přestává se orientovat, nedokáže si uvařit. Jsem na mateřské s mladším dítětem, a tak mne manželova rodina postavila před hotovou věc: o babičku se budu starat já. Znamená to, že se přestěhuje k nám. Když jsem se snažila ohradit, bylo mi řečeno, že jí to dlužím za to, že nás u sebe nechala celé čtyři roky bydlet.
Jsem v pasti. Nevím, co mám dělat. Manžel se tím netrápí – ostatně je to jeho babička. Já ano. Tak jsem se těšila, že budeme sami, a najednou je všechno jinak. Mám dost práce kolem dětí, snažím se ještě přivydělávat k mateřské. Představa, jak mi po bytě bloumá sklerotická babička, mi vůbec není příjemná. Dodnes si pamatuji, jak pro mne byl vyčerpávající ten každodenní kontakt, když jsme bydleli u ní. A to byla ještě relativně v pořádku.
Připadám si hrozně. Když to odmítnu, budu vypadat jako sobecká a nevděčná hyena. Když na to přistoupím, zblázním se. Co mám udělat?
29.6.2007 Rubrika: | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička nám obrátila život naruby
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
kareta: Nevím nevím, manželův otec , celoživotní kuřák prožil posledních 5 let s Alzheimerem, naporosto dementní. A můj děda , zarytý nekuřák, zemřel v 93 na rakovinu plic. Ono to nebude tak jisté
Dle lékařů se kuřáci vyhnou ve stáří demenci. Už jsem chtěla přestat, ale znovu mi to potvrdila doktorka z ARA. Celkem to sedí. Prababička, co kouřila, byla do 98 let ve formě a myslelo jí to, ta, co nekouřila se v 91 letech začala chovat zmateně a pokřikovala na nás sprosťárny další 3 roky
Nevím nevím, jestli se dá v penzionu kouřit. Ale souhlasím s tím, že fit důchodci se tam zabaví líp nez doma u televize.
Dášo babičce nic nedlužíš,když si u ní bydlela jistě jsi vařila,uklízela a nenechala se jí obskakovat. Teď můžeš klidně říct,že ne,že se hodláš vrátit co nejdříve do práce a babi bude nejlíp v domově důchodců-kde bude mít proškolený tým sester aby o ni pečovaly.
Rodina manžela jsou prolhaní vypočítavci a nejspíš se můžou vzteky užrat jak vám závidí,že jste měli pohodlné bydlení-ovšem to jen tak vypadá-soužití různých generací nikdy není v pohodě.
A klidně si mohou babi vzít oni i když pracují nebo mají jinou výmluvu a zaplatit jí pčeovatelku...ovšem to jistě okecají jak to není možné.
Takže já bych byla raději za hyenu a se svým manželem si dala pořádně dlouhou řeč a tom jak ho budu zanedbávat když se budu muset starat o senilní babi-ať si uvědomí že by si šlapal po štěstí a ať sakra stojí na Tvé straně.
No a když to nepůjde po dobrém tak to co radí rychlonožka je výýýýborný nápad-zavři oči a zkousni,že nebudeš mít doma naklizeno a nehni tam prstem...drahouš to brzy pochopí.
Nikdo z manželovi rodiny nemá právo Ti něco nakazovat !!!
ano, velmi správný dotaz...to je právě zakopaný pes. u babičky totiž bude inkriminovaných devět hodin pracovního času manžela MUSET NĚKDO BÝT. někdo z rodiny, kdokoliv z příbuzných, prostě bude se muset někdo sobětovat! a uvidí se...pokud někdo bude nucen se zapojit, uvidíte, jak rodina změní náhled. at si někdo najde práci na směny. když domácí péče, tak domácí péče. a manžel ať maká. když žena péči o jeho babičku, on péči o své děti. a hezky rovným dílem.
vlcice, milly, rychlonozka 
... ano, jestli rodina nechce babicku dat do pecovatelskeho ustavu - tak se musi podelit vsichni o peci....
akorat nevim, jak dlouho to babicka vydrzi sama v byte, nez si neco udela - protoze ani nebude vedet co vlastne dela....
nešla bych do toho. máš povinnosti ke svým dětem. manželova rodina jsou pěkní vypočítavci. pro ně zřejmě babička nikdy nic neudělala?nenech si namluvit, že to je tvoje povinnost. není. jednou jsem byla v podobné situaci. můj otec velice těžce nemocný, já v práci, na domácnost a zahradu sama. muž dojížděl, byl unavený. jednou mi řekl...že to matka přestává zvládat a potřebuje pomoct. měla by ses tam nastěhovat, nebo přespávat a ne jenom chodit se podívat...musím říct...byla jsem uštvaná, protože muž často potřeboval pomoci ode mě se svojí prací a funkcí. navíc matka výrazně vždy pomáhala mým dvěma mladším sourozencům, takže jsem si řekla...a proč tedy já? zacloumal se mnou spravedlivý vztek. vždyt jsem tam chodila, pomáhala jim...a přespávat tam? jak bych to stíhala? a ta mu povídám. ty po mně chceš, abych makala naplno ve dvou domácnostech a ještě v práci? tak já ti něco řeknu. já se tam nastěhuju. ale ty musíš tedy zvládnout tuhle domácnost beze mě. z práce budu chodit rovnou tam a vy se tady starejte...ustoupil od svého nápadu téměř okamžitě. a proto ti radím jediné: děti potřebují svůj klid a babička taky. úderem mužova příchodu z práce opust domov a vrat se tam, až on do práce bude odcházet. trvej na spravedlivém rozdělení povinností. nenechávej doma naklizeno, navařeno...naopak. udělej jen něco. nech mu spravedlivý díl. zbydou na něj úkoly, ukládání dětí. běž s babčou na procházku, večer ji ulož...máš volno. čas, něco si přečíst, poklidit u ní...a uvidíš, jak velmi brzo s tím muž začne něco dělat...ty sama proti nim nic nezmůžeš. udělej z něho tímto způsobem svého spojence...uvidíš, jak to rychle zabere!
Doba ne mění, dřív jiná možnost než domácí péče nebyla. Dům s pečovatelskou službou je rozumná volba pro rozumneho člověka na staří, co jen nelpí na svém majetku. Mimochodem, člověk tam má svoje soukromí - byt, ale i po ruce školený personál, zdravotníky. A taky svoje vrstevníky, aby neseděl jen zbytek života před bednou, nebo neztrpčoval z dlouhé chvíle život mladým a nenadával na svět. V pečovateláku si počvaňhá se sobě rovnými a nebude se cítit opuštěný a nepochopený.
Mimochodem, znám i staré borce, kteří na stará kolena pracují v místním fotoklubu, chodí s klubem turista - to je jim mezi 65-80 lety. To je taky důležité umět se zabavit.
Nicmene senilní babička, to je těžký problém, pokud by ani v pečovateláku nedokázala být částečně soběstačná. Ale takových příbuzenských chytráků, co shodí starost na někoho jiného, těch bych si nevšímala. Taky a především jsou tu přece ne vnuci, ale jako první na řadě vlastní dítě - manželova matka nebo otec. Proč ti od toho dávají ruce pryč.
Jinak je jasné, jak se člověku může vymstít, že je někomu zavázaný vděkem. Nicméně je třeba počítat s tím, že senilní babička se bude už jen horšit, ale takto může být na tom dlouhá léta, fyzicky poměrně fit.
babkatapka: Na místě babičky, kterou si někdo vezme k sobě, a ona ho po zbytek života totálně sere, bych nechtěla být ani náhodou. Já si představuju jako ideál pečovatelák, kde se o moje potřeby postará školený personál, který mě nebude mít na krku v jednom kuse a JEHOŽ CHODU DOMÁCNOSTI SE NEBUDU MUSET PŘIZPŮSOBOVAT, jakožto ani on mému.
prema: Velmi rozumný názor.
Měla by jsi si uvědomit ,že i ty budeš jednou stará. Babička se taky musela uskrovnit když jste bydleli u ní. Proč bys jsi jí to nemohla vrátit v
Dášo, myslím si, že máš plné právo přání rodiny odmítnout. Jsi přece na mateřské dovolené a nemůžeš se starat o nemohoucí osobu. Kdo ti radí opak, neví o čem mluví. Péče o starého zmateného člověka je nesmírně náročná a vyčerpávající. Pokud na přání rodiny přistoupíš, brzy budeš na konci svých sil. Já mám dva syny, mám je ráda, oni mají rádi mě, ale na stáří počítám s penzionem pro důchodce nebo tak něco. V dnešní době, kdy mají mladí co dělat aby se uživili, splatili své hypotéky a dluhy přece nemůžu po nich chtít, aby se o mě starali jak o mimino. A když už by eventuelně nevěsta zůstala kvůli mě doma, ztratila svou práci, protože při práci se taková péče zvládnout nedá, tak co z toho bude mít? Peníze od sociálce nedostane a doba se jí do důchodu také nezapočítá. Stojím nohama na zemi a tohle bych po svých dětech nikdy nechtěla.
dadka: rodina je rodina, vím o čem mluvím, mám za sebou velmi smutný příběh mojí matky, kterou sestra po všech slibech dala do "domova důchodců" Já se o ni starat nesměla, jenom sestra a nikomu nepřeji ty necelé dva roky , které máma v tomto zařízení prožila. dnes se dá všechno s pomocí pečovatelek zvládnout, jen se musí chtít. A že si s manželel beru i jeho rodinu, to je svatá pravda, to už nikdy nebudou cizí lidi, ale rodina. Uvědomte si, že i nemocný a starý člověk má své city a každou změnu, nejen k horšímu, těžko prožívá. Jednou budete také na místě takové babičky a jak vám bude???
ježiši to je divnej příběh. dva mladý lidi a čtyři roky bydlej u babičky . pokud manžel neni filolog a dáša zdravotní sestra, snad si mohli pronajmout alespoň malej byt, ne? ve dvou se to utáhnout dá, sakra práce.
.jpg)
Meander: 
bookcase: Hm, proč jen ti to přání nevěřím. Kruci, že by starostlivé jste tak přející. 
Meander: No já ti přeju, ať máš na dožití v penzioně dost finančních prostředků
