Jaképak soukromí, vždyť jsme jedna rodina
V pondělí jsem si zde na magazínu přečetla článek o neohlášených návštěvách. A ráda bych se svěřila se svým trápením, které se k návštěvám vztahuje. Sice ne k těm neohlášeným, ale přesto dost nepříjemným.
Po mateřské jsem nastoupila do práce. Bohužel, naše dcera špatně snášela pobyt ve školce, často byla nemocná a doktorka mi doporučila ji ještě alespoň na rok z kolektivního zařízení vyloučit. Byl to problém, protože z manželova platu bychom jen těžko přežívali. Řešení navrhla manželova matka, která je v invalidním důchodu, ale plně soběstačná. Nabídla se, že nám bude Karolínku hlídat.
Měla podmínku, že hlídat bude v našem bytě. Žije totiž s přítelem, který je již v důchodu. On pro malé děti zrovna moc pochopení nemá, každodenní přítomnost naší dcerky by ho prý dost znervózňovala.
Teď to tedy vypadá tak, že babička každé ráno přijde, my odjedeme do práce a po našem návratu odveze manžel matku k ní domů. Karolínka je s babičkou spokojená. Hodně si hrají, povídají, chodí na procházky, v tomhle nemohu říct ani jedno křivé slovo. Babička se malé svědomitě věnuje.
Čím dál víc mi ale vadí, že postupně se u nás manželova matka začala chovat jako doma. Zpočátku jsem přivítala, když jsem přišla z práce a bylo poklizeno, vyžehlené prádlo, nakoupeno. To asi pochopí každá zaměstnaná žena, že taková pomoc je k nezaplacení. Jenže maminka už to začíná přehánět.
Z povrchového úklidu se přesunula k organizování kuchyňské linky, přerovnala mi ložní prádlo ve skříni, povlékla postel v ložnici atd. Nelíbí se mi to, podle mě už je tohle velký zásah do soukromí, sama bych si u nikoho něco takového nedovolila. A i když je u nás babička denně a možná se tu cítí jako doma, měla by si přece uvědomit, že je zde pořád na návštěvě.
Zatím jsem neměla sílu jí něco říct. Ona mi každý svůj zásah nadšeně ukazuje a je vidět, že čeká pochvalu a vděk. Nepatřím mezi lidi, kteří dokáží s klidem říct všechno na rovinu, mám strach, nerada bych ji nějak ranila. Za hlídání jsem jí opravdu vděčná, i za tu pomoc, i když ta by nemusela být v takové míře.
Mluvili jsme o tom s manželem a on jí velmi jemně a taktně sdělil, že si její pomoci moc vážíme, ale aby respektovala naše soukromí a uklízela jenom na povrchu. Ona mu na to řekla, že snad jsme rodina, že nám přece nikde nešpízuje, chce jenom pomoct.
Vím, že asi nejsem jediná, kdo řeší takový problém. Nechtěla bych, aby to vyznělo tak, že si na babičku stěžuji, to ne. Mám ji ráda, jenom nevím, jak z celé situace elegantně vybruslit. Poradí mi někdo?
8.11.2007 Rubrika: | Komentářů 34 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jaképak soukromí, vždyť jsme jedna rodina
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
taky souhlasím tu s holkama , nechat to tak jak je malá půjde do školky a bude vše OK neboj hlavně ,že Tě nepomlouvá a že uklidí tak ať vydrž to 
taky jsem chtěla něco poradit, ale rychlonožka mě tím svým článkem alias radou pobavila. Zažila jsem to jako malá u své babičky, ale to sem asi nepatří. Taky bych jí taktně naznačila, že pokud bude chtít pomoct mi v domácnosti, že stačí umýt nádobí a setřít podlahu, že zbytek si udělám sama. Asi by mě trefilo, kdyby mi někdo přerovnal věci. Nesnáším, když něco není dle mého v mém vlastním bytě. Taky si schovávám pod stoh oblečení tajně penízky na Ježíška a narozeniny a dost by mi vadilo, kdybych si najednou musela dávat pozor, aby mi někdo nenašel ve skříni kostlivce 
Salík+ Kryštůfek 10/03, Zuzanka 1/06:
uplne se ted citim, jak jsi se citila, a zenou se mi slzy do oci... bohuzel to znam... 
No, když jsem moc neporadila, tak ještě malý dovětek: Vybrala bych si nějaký šikovný den a milé babičce šla její pomoc oplatit. Uklidila bych jí v bytě řádně...a po svém. Asi tak...dobrý den, babi, já vám jdu na oplátku pomoct, protože Vy jste už u nás nadělala kupu práce. Vy nemůžete mít na tu svou domácnost ani čas. A přerovnala bych jí všechno tak důkladně, že by nevěděla, co kde má. Nádobí zleva doprava, ručníky nahoru, svetry dolů, zkrátka podle svého. Přitom bych jí velebila, jakou pomoc v ní mám a že tohle je jen to nejmenší, čím jí mohu prospět. Nabídla bych jí vymalování bytu a to takovými barevnými kombinacemi, že by ji přešla řeč. A kdyby něco namítala...divila bych se. Jsme přece jedna rodina, proč bych já vám babi nemohla něco předělat, když Vy to děláte pořád a taky se mě neptáte? Já to s Váma myslím dobře, víc očí víc vidí...! A taky bych se domluvila s manželem, pokud by byl při mně, což můj případ nebyl...a z práce bych ho posílala samotného. Babča by se zeptala, kde jsi a on by řekl..ale, to víš. Doma má od tebe všechno hotovo, tak šla...s kamarádkou na cvičení, do kavárny, do kina, však já malou uložím, vždyť to nic není! Ať se holka pobaví, však zná chudák jen práci a domácnost...! To budeš koukat, jak babča zbrzdí aktivitu! Na tohle jsou tchýně alegické! Mezi řečí bych se jí, být Tvým mužem, ještě zeptala, jak se dělají palačinky, že jedeš v sobotu s keramickým kroužkem na trhy...no a to ji dorazí! Buď taktní a chytrá. Na každého něco platí!
Salík+ Kryštůfek 10/03, Zuzanka 1/06: rychlonožka: Přesně. Nikdo přece nemá povinnost přijmout pomoc s něčím, s čím ji nepotřebuje. A už vůbec nikdo nemá povinnost být za nevyžádanou "pomoc", která mu komplikuje život, vděčný. Pokud pomoc nabízím, nabídnu ji v určitém rozsahu, ale je na tom, komu pomáhám, aby si řekl, kolik z toho chce využít. Pokud tohle paní nechápe, ať raději nepomáhá vůbec.
Zažila jsem cosi podobného a velice dobře si pamatuju na ty skličující pocity, kdy mi pomoc byla přímo vnucována v oblastech, kde jsem si o ni neříkala. Patřím mezi typy, které doma mají raději půl práce uděláno, ale po svém. Vzpomínám si, jak nám do bytu byla kupována zcela podle vkusu mužových rodičů spousta drobností, vybírány věci na sebe bez nás, trpěla jsem tím opravdu hodně. Nejsem nevděčná, jen si myslím, že jsem nechtěla víc, než aby mě nechali žít po svém. Babička s dědou chodili, kdy jim se hodilo a automaticky se čekalo, že budeme zcela samozřejmě doma. Kam bychom taky měli co chodit, když návštěva rodičů je tak úžasná, že...Neměli jsme koníčky, známé, jen ty rodiče, co to s námi mysleli dobře. Oni to jistě dobře mysleli, ale já prostě nejsem z těch, co mají potřebu se radit o věcech soukromých a partnerských, rodičovských a pracovních.Když ty záležitosti jsem schopná zvládnout sama. Nedovedu pochopit, jak někdo může tak dalece lpět na tom, vědět o mladých úplně všechno a do všeho se jim vrtat. Bylo mi těžké sledovat, jak se mi doma vrší věci, které jsem si nevybrala, nevěděla jsem, kam je dát, nechtělo se mi je používat. Bylo mi trapné nosit oblečení, které mi barevně či velikostně nesedlo a co se týče dětských hraček a oblečení, myslím, že babička zbytečně vyhazovala peníze. Tak třeba deset stejně velkých svetrů malé dítě nemá šanci unosit. Dětský pokoj i náš byt byl malý a nafouknout nešel...Asi jsem moc neporadila. Ono je těžké si dupnout, když to tchýně opravdu jistě dobře myslí. Ona se nudí. Má i při hlídání času nazbyt. Měla bys ji posílat s malou do divadla, kina, nejlépe na druhém konci města. Nebo za nějakým sportem atd. Utahej ji. Aby neměla ani pomyšlení něco srovnávat! Nebo jí v těch svých šuplíkách a skříních udělej pořádný binec. Už jsi zkoušela nasypat třeba čočku do ponožek...? Jasně, dělám si legraci. Některé dámy si poklepou na čelo. Měla bys být vděčná a mlčet, řeknou. Jim by nevadilo, že se tchýně hrabe v jejich soukromí?
Já tohle chápu, když jsme se stěhovali do nového, potřebovala sem pomoci s úklidem, měla sem 3 týdenní mimčo a ve starém bytě balila. Jaké bylo moje překvapení, když sem ve svém novém, našla nejen umyté dveře a pdlahy jak bylo dohodnuto, ale i nádobí v kuchyňské lice, oblečení ve skříních...Bylo mi to tak strašně líto a připadal sem si ošizená tu radost všechno si udělat podle svého..
Nakonec sem se slzami v očích a nadávkami všechno házela zpátky do krabic a hlasitě nadávala na tchýni, která ani nelenila a všude nastrkala dekorace tak, jak se to líbilo jí... Jenom mi přidělal práci, už sem si o pomoc nikdy neřekla :O(
Teda některé reakce nechápu. Já jsem z článku pochopila, že babička se k hlídání nabídla sama, takže bych v tom nehledala žádné zneužívání. A to, že se domluvili na hlídání dítěte, jí snad nedává právo zasahovat jim a organizovat i jiné oblasti života a mladým povinnost to všechno mlčky přijmout. Domácí práce začala babi vykonávat z vlastní iniciativy, nebyly součástí dohody. 
Asi bych babi klidně ale pevně vysvětlila, že je to moje domácnost a že ji chci mít uspořádanou podle sebe. A že pokud bude mít někdy pocit, že by něco šlo lépe, ať mi to řekne, probereme to spolu a když to uznám jako rozumné společně to změníme, ale bez předchozí domluvy ať nic nemění. Že se pak nevyznám ve vlastním bytě a je mi to nepříjemné. Kdyby se to nezlepšilo, asi bych uvažovala o placené paní na hlídání nebo práci z domova na částečný úvazek, pokud je to možné.
ja myslim, ze to je proste neco za neco 
za sebe rikam, ze bych radsi dala kus vyplaty pani na hlidani nez takhle obtezovat a pretezovat babicku, ale to je vec osobni volby.
ja bych se v tomhle pripade asi s babickou jen striktne dohodla, ze teda uklizeni klidne, kdyz se ji do toho chce, ale ze si nepreju, aby v byte neco menila a prerovnavala....abych ve vlastnim byte musela hledat veci....znam tchyne , co treba i stehujou nabytek 
Vaše tchýně je opravdu poklad. Tak si nestěžujte. Všechno Vám v domácnosti udělá, dítě pohlídá a to vše zadarmo. Já jsem také tchýně ale věřte mi nechtěla bych hlídat vnouče na plný úvazek ikdyž ho miluji. Vaše tchýně se snaží Vám co nejvíce ulehčit starosti, myslí na to, že přijdete utahaná z práce, tak se snaží ze všech sil Vám pomoci. To, že Vám někde něco přerovná, to určitě nedělá ve zlém úmyslu. Pokuste se na to dívat pozitivně. Nebo si opravdu najměte paní na hlídání, zaplaťte jí půl nebo třičtvrtě výplaty a ta Vám určitě doma za ty peníze už ani prstem nehne.
.jpg)
I vy jedna 
co jste to vlastně měla schováno mezi ložním prádlem ? 
A to si stěžujete????
mikmik: 
Ta babička je v invalidním důchodu, a přesto pomáhá ze všech sil. Předpokládám, že zadarmo.
Kdyby stejnou práci dělala přes agenturu pro někoho cizího, vydělala by si ke svému ID docela slušné peníze.
Jen žasnu, na co si lidi dokážou stěžovat... Když máte někoho kdo vám vyřeší problém s hlídáním, navíc zdarma a poctivě a s láskou dítě hlídá, ještě k tomu pomáhá se spoustou ostatních prací, které se při zaměstnání opravdu špatně stíhají, tak co chtít víc ? Představte si, jak byste fungovali, kdyby prostě ta babča nemohla, nebo nechtěla. Platila byste cizí paní na hlídání a domácí práce dělala ponocích. Spouta lidí ví, že opravdové problémy vypadají jinak ...
Souhlas s předřečníky - pokud Ti tchyně neprohrabuje venušiny kuličky a robertky a neomdlívá z toho, tak to ten rok holt musíš vydržet...
