Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Problémy s rodiči tchán tchyně

Vlastní matka ze mě udělala zlodějku

Vlastní matka ze mě udělala zlodějku

Se svou matkou jsem nikdy moc dobře nevycházela. Lépe řečeno ona se mnou. Já bych dala nevím co za to, abych z její strany cítila trochu lásky a zájmu, jenže ona pro mne nikdy neměla vlídné slovo. Obvykle jsem se od ní dočkala jen výsměchu a pohrdání. Ani mé vážné onemocnění ji neobměkčilo.

Až když zemřel otec, vypadalo to, že se vztah mezi námi dvěma urovná. Měla jsem dojem, že si ke mně konečně našla cestu, že jí mnoho věcí došlo, a byla jsem tomu moc ráda. Snažila jsem se jí po tátově smrti být oporou, jak jen to šlo a jak mi dovolovalo mé zdravotní omezení.

Nedávno mi máma volala a pozvala mě na oběd. Návštěva proběhla dobře, hezky jsme si popovídaly. Matka byla vyloženě milá a já zase šťastná, protože jsem nabyla dojmu, že všechno špatné mezi námi je definitivně zažehnáno. Netušila jsem, jak se mýlím.

Hned druhý den mi máma volala a mě přímo polila studená sprcha. Velmi zle se do mě pustila a osočila mě, že jsem jí při návštěvě ukradla tisíc korun! To byla pořádná rána, nic takového bych v životě neudělala, svědomí mám absolutně čisté. Takhle nespravedlivé obvinění mne skutečně zasáhlo. Asi si každý umí představit, jak je mi hořko.

Matka je však skálopevně přesvědčená, že jsem ji okradla, a trvá na tom, abych jí peníze vrátila. Věřte, že kdybych nebyla v invalidním důchodu a neměla sama poměrně velké finanční problémy, raději bych jí tu tisícovku dala, třebaže jsem nic neukradla. Takové gesto si však nemůžu dovolit. Matka mi teď vyhrožuje, že jestli peníze nedostane, pomluví mě v celém mém okolí a všem řekne, co jsem zač, že se nestydím okrádat vlastní mámu.

Je mi z toho zle. Nechápu, kde se v ní bere tolik zloby vůči mně. Jsem zoufalá, nevím, jak se mám zachovat. Jak se mám bránit křivému obvinění? Když mě pomluví, komu pak co vysvětlím? Víte, jak se to říká, že na každém šprochu je pravdy trochu. Kdo mi pak uvěří? Lidi se na mě budou nespravedlivě dívat skrz prsty.

N.


29.2.2008   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 31   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Vlastní matka ze mě udělala zlodějku

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-31
Solid
Solid - 31.7.2011 18:06

Nic bych jí nedala a už bych k ní víckrát nešla. Takoví lidé mi za to nestojí, i když je to příbuzenstvo.

 
jitsli
jitsli - 5.2.2010 7:59

Třeba ani sama neví ,kam těch 1000 kč dala. Může někdy někde někam sáhnout a ejhle, tisícovka je na světě. Vám se to nestalo,že jste byli skálopevně přesvědčeni,že jste někam něco dali,takže to tam zákonitě musí být? A ono není. V tom případě to už neřeším,jednou někdo napsal: I věci maí své nožičky. Ty věci pak samy přijdou v době,kdy je třeba vůbec nehledáte (paradoxně hledáte něco zase něco jiného) a tak se to může stát i matce pisatelky. Otázka je, zda se jí pak dokáže omluvit.

 
Jeni-M
Jeni-M - 4.3.2008 13:24

Je to vlastně počátek stařecké demence - nepamatuje si co kam dá. A protože si to nikdy nepřizná - přece se nemůže mýlit !!! Tak osočí kohokoliv. Znám to z vlastní rodiny, z rodin svých kamarádech. Cokoliv tito lidé nemohou najít - jim někdo ukradl (takovej ten pán s německým jménem Alzheimer nebo tak nějak) ten krade všechno co vidí !!
No a protože kalendářní věk nic nevypovídá o věku mentálním - máme 30tileté stařeny (nebo starce) se všemi negativními rysy a babky (dědky) v pohodě, kteří si řeknou, sakryš, zase nemůžu něco najít ... ale co, ono se to někde objeví.
Je to o celkovém vyladění člověka.

 
georgie
georgie - 3.3.2008 9:41

To samé nám uděla mamčina sestra. Jednou jsme byli s manželem u ní na návštěvě a prohlíželi si lékařské - německé knihy. Jen obrázky byly krásné, kniha byla nádherná. Odjeli jsme domů a během 14-ti dnů jsme od ní dostali dopis.,ať vrátíme knihu,kterou jsme jí ukradli. Tenkrát se nás top hrozně dotklo, nestačilo jí, že jsme jí přísahali,že žádnou knihu nemáme. Později vyšlo najevo, že lékařské knihy její vnučka odnesla do antikvariátu. Tenkrát se nám ani neomluvila.smajlik - 26

 
Speedy
Speedy - 2.3.2008 19:42

Jak se mas zachovat? Proste ji jednou provzdy odstrihni ze zivota, pokud tedy nejsi masochistka.

 
Vivian
Vivian - 1.3.2008 19:45

Mimochodem - jestli tě má opravdu takhle "ráda", tak tě pravděpodobně pomluví tak jako tak, i kdyby ses stavěla na řasu... smajlik - 26

 
Vivian
Vivian - 1.3.2008 19:44

Souhlasím s tím, co napsala Boubel. Je mi to líto, ale v zájmu své duševní pohody bych se s takovým člověkem přestala stýkat, i když je to matka. To, že tě porodila, jí nedává právo takhle se chovat.
A peníze jí v žádném případě nedávej, tím bys totiž vůbec nic nevyřešila!
Možná bych mamince navrhla, ať se obrátí na policii. Kdybych měla čisté svědomí, tak bych se toho vůbec nebála. A naopak jestli ona čisté svědomí nemá, tak se bude cukat a bude trvat na tom svém špinavém nápadu, že tě pomluví...

 
rozina
rozina - 1.3.2008 14:21

Rozhodně nic nepodnikej, Myslím, že tě tvohi známí znají dobře, myslím, že už jsi tu jednou o matce psala. Prostě zapomneň, - ne na tisícovku, ale na mámu, je ti je pro nervy a když ti nepoůže- ubližuje. Není to pěkné, ale i takové věci se v životě stávají. Rozárka

 
Meander
Meander - 29.2.2008 14:07

Pomluv ji dřív než ona tebe. smajlik - 65

 
babkatapka
babkatapka - 29.2.2008 12:49

mě to vůbec nepřekvapuje, a věřím tomu, protože kdybych tady měla vypisovat všechno co jsem si zažila se svou matkou, nebyl by to jen článek, ale přímo román. Upřímně pisatelku lituji a vím jak se cítísmajlik - 56smajlik - 56

 
Kassy
Kassy - 29.2.2008 12:31

saksa: Hele a tobě připadá v pořádku, že matku PRVNĚ napadne, že jí peníze ukradla vlastní dcera místo toho všeho, co navrhuješ ty (krádež v MHD, ve frontě...)? Mně teda ne. A pokud to ještě navíc považuje bez důkazů za jisté, je něco hodně špatně. Já do toho teda nevidím, ale podle reakcí tady to asi nebude ojedinělá situace. Tam už moc prostoru pro nápravu vztahu není, protože jedna strana o ni evidentně nestojí. smajlik - 26
A pokud jde o to vyhrožování pomluvou, ono se sice moc krásně říká, že kdo ji zná, neuvěří, ale červíček pochybnosti se třeba chytí. Zvlášť mezi lidmi, se kterými se sice stýká, ale neznají se nijak důvěrně. Ono je sice jednoduché říct, že na nich nezáleží, ale žít pak mezi nimi už tak jednoduché není. Takže možná to zní hodně drsně a zle, ale zkusila bych matku předběhnout a pustit informaci o tom, že mě neprávem obviňuje a jak jsem z toho nešťastná. Zmenší se tím pravděpodobnost, že té pomluvě někdo uvěří. Vyvarovala bych se ale toho říkat, že mi matka vyhrožuje pomluvou, jinak by to vypadalo jen jako promyšlená obrana.

 
LenkaT
LenkaT - 29.2.2008 11:57

saksa: ne, ne, tohle už je dlouhodobý problém. V tomle případě matka pisatelce dělá peklo ze života a samé problémy již vlastně celý život. Tohle by pro mě byla poslední kapka, kterou by ten pomyslný pohár přetekl a již nikdy více bych tu osobu nechtěla vidět.
Nedovedu si to představit, já mám maminku na kterou nedám dopustit.

 
catcat
catcat - 29.2.2008 11:35

Johanka74: myslím asi na stejnou osobu... V tom případě opravdu nemá smysl hledat nápravu, ale vzít vše jako ponaučení do příště, že se nic jen tak samo od sebe nemění smajlik - 26

 
Hawa
Hawa - 29.2.2008 11:29

No, podobné věci nám dělala babička - vždycky poté, co jsme od ní odjeli z návštěvy. Ale týkalo se to o čehokoliv, nejen peněz , a bylo to spíš proto, že je stará a měla takové jakési zmatené období- jednou vážila přepadovou cestu za námi do Brna, protože si myslela, že jsme jí odnesli nůžky.....
Já osobně si myslím, že pokud jsou vztahy narušené dlouhodobě, a příhoda s tisícikorunou není první kiks, asi bych se s tou paní přestala stýkat, i když je to moje vlastní matka. Ono se to tím odloučením pak někdy vyřeší samo - obě strany dostanou čas a klid na to co dál. Některé se rozhodou zakopat válečnou sekeru, některé se pak nestýkají do konce života. Z vlastní zkušenosti vím, že vztahy lze napravovat pouze te, kde chtějí obě strany. Pokud se jedna snaží a druhá nechce, je to pak jen zbytečná ztráta energie.
Patologockého člověka nepředěláte, patologockého člověka je třeba se zbavit (tím nemyslím zrovna ho zabít, stačí se s ním nestýkat a nedovolit mu aby vám zasahoval do života)
Pokud jsi peníze skutečně nevzala, tak bych je ani nevracela. A na lidi kašli - oni ti lidi taky nejsou úplně blbí, i když se navenek chovají stádně, většina z nich správně vytuší jak to ve skutečnosti je, obzvlášť pokud je to dlouhodobý problém.
Svoji biologickou rodinu si bohužel nevybíráme. Pořád ale máme možnost si najít rodinu, která je vám skutečnou rodinou - v partnerovi, přátelích, dětech....Pozice trpitele za cokoliv je nanic - vy se užíráte, a nikdo to vaše trpění a obětavost stejně většinou neocení.....

 
Johanka74
Johanka74 - 29.2.2008 10:33

Nenenenene!! Jestli je N.ta kterou myslím, jestli se nepletu, tak žádnej vstřícnej krok, protože její vstřícnost a dobrota bude opět potrestána ještě horší věcí..
Pokud se teda nemýlím - zkusím - kus baráku po tátovi jsi jim doufám nenechala?

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-31
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 77995.
Archiv anket.