Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Problémy s rodiči tchán tchyně

Stojím před rozhodnutím, zda mám bydlet u tchyně

Stojím před rozhodnutím, zda mám bydlet u tchyně

Milá redakce,

prosím o zveřejnění mého dopisu. Velice ráda bych znala názory čtenářek. Ve svém okolí bohužel nemám žádné blízké kamarádky, kterým bych se mohla svěřit a celou věc s nimi probrat.

Je mi 23 let a vyrůstala jsem v dětském domově. Své rodiče prakticky neznám. Otce jsem nikdy v životě neviděla, matku jen párkrát, naposledy před pěti lety, když jsem ji po opuštění domova navštívila. Jediná návštěva mi stačila k tomu, abych zjistila, že s touhle ženou nechci mít nic společného. Žije v hrozných podmínkách a hodně pije. Alkohol byl i důvod toho, že jsem se ve třech letech v dětském domově ocitla.

Vím, že na lidi, jako jsem já, se někdo dívá tak tochu skrz prsty. Někdy je moc těžké dokázat okolí, že nejste žádný kriminálník. Co si pamatuji, bylo mým snem mít úplnou rodinu. Někdo, kdo by byl jen můj, ke komu bych se mohla přitulit, komu bych důvěřovala, mi hodně chyběl. Přísahala jsem si, že až jednou budu mít vlastní dítě, nikdy nedopustím, aby ho potkalo to, co mě.

Ve dvaceti letech jsem poznala prima kluka, který je jen o dva roky starší než já. Zamilovali jsme se do sebe a po necelém roce jsem zjistila, že jsem těhotná. Možná se budete divit, ale byla jsem skutečně šťastná a na děťátko jsem se velmi těšila já i můj partner. Vzali jsme se, ač s tím jeho rodiče zpočátku nesouhlasili. Chtěli, abych šla na potrat, náš vztah považovali za nezralý a báli se, že nebudu schopná se o dítě starat. Pookřáli až ve chvíli, kdy poprvé drželi v náručí svou první vnučku. Narozením Ivetky se rodinné vztahy urovnaly. Ne že by byly kdovíjak vřelé, ale konečně mne respektují a chovají se ke mně slušně.

Snad mi prominete ten dlouhý úvod, ale považovala jsem za nutné vás se vším podstatným seznámit. Nyní tedy k tomu, co konkrétně mě trápí.

Můj manžel dostal nabídku odjet na rok pracovat do zahraničí. Nabídka je to velice lákavá, zejména finančně. Pak bychom si mohli dovolit vzít hypotéku na byt, poněvadž zatím bydlíme v pronajaté garsonce. Je to pronájem přes manželova příbuzného, takže nemusíme platit závratné sumy, jen skutečný nájem a služby. Jenže pronájem je časově omezený; za dva roky musíme byt uvolnit. Kdyby tedy manžel odjel na rok pracovat do ciziny za podmínek, které mu nabízejí, hodně by to pomohlo k vyřešení naší bytové situace.

Ohledně jeho odjezdu máme jasno. Oba dva jsme smířeni s tím, že se následující rok uvidíme jen pár víkendů a krátkou dovolenou.

Jenomže teď stojím před rozhodnutím. Manžel i jeho rodiče na mě naléhají, abych se k nim na tu dobu i s Ivetkou nastěhovala. Prý by mi s ní mohli pomáhat a nebyla bych sama. Hlavně by nebylo nutné platit nájem za garsonku a ušetřené peníze bychom pak mohli použít třeba na nějaké zařízení do vlastního bytu.

Vím, že jejich argumenty jsou logické, že to všichni myslí dobře a za tu nabídku bych měla být vděčná. Což samozřejmě jsem. Přesto ve mně hlodá červ pochybností. Společné bydlení s tchánem a tchyní si moc neumím představit. Jsou na mě hodní, ale v jejich přítomnosti se přesto cítím jakoby sevřená, neuvolněná. U nich doma jsem jen na návštěvě, nevím nevím, jestli bych se tam uměla chovat jako doma. Taky mi dělá starost, jak by vypadala výchova Ivetky, protože na některé věci máme s tchyní odlišné názory a ona se často snaží mi ty své vnucovat.

Co si o tom myslíte? Kdybych zůstala bydlet „doma“, tedy v naší pronajaté garsonce, vím, že bych to zvládla. Beru mateřskou a přivydělávám si účetnictvím. Navíc manžel by nám každý měsíc nějaké peníze posílal. Nebojím se být s malou sama, vím, že to dokážu, a nepotřebuji nad sebou ničí dohled.

Do konce ledna bych se měla rozhodnout, přitom stále nevím jak. Možná je to i tím, že vlastně nemám zkušenosti z klasického rodinného života. Jedinou úzkou rodinu, kterou jsem poznala, mám ve svém manželovi a dceři. Bojím se udělat krok, kterého bych pak mohla litovat.

Radka


5.1.2009   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 42   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Stojím před rozhodnutím, zda mám bydlet u tchyně

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-42
Romík
Romík - 11.1.2009 22:59

Radko,věřím že uděláš ten správný krok.Tak jak popisuješ své pocity k tchánům,tak věřím tomu, že by ses tam cítila jako ve vězení.Oni možná myslí všechno dobře,ale podle sebe.Znám to z vlastní zkušenosti,u tchýně jsem vydržela 3 měsíce a stačilo.Nikdy více.Radši budu bydlet v nájmu,ne zrovna v ideálních podmínkách.Chce to žít vlastní život a ne se ohlížet na druhé a čekat jestli jsi udělala všechno dobře.Určitě jsi zralá na to vychovávat svou dcerušku a určitě to zvládneš,takže podle mého zůstaň v nájmu a budeš šťastná.smajlik - 31

 
barka
barka - 7.1.2009 21:09

Já se taky přikláním k té variantě, abyste se nestěhovala. Dejte na své pocity. Když bude malá nemocná, můžete se dohodnout, že babička vypomůže s hlídáním, ale nechte si svoje soukromí. Peníze vše nevyřeší. Taky s tím soužitím mám špatné zkušenosti.

 
Veverka+2
Veverka+2 - 6.1.2009 7:49

ač s tchýní bydlíme v jednom domě a je to až na tisíc maličkostí v pohodě,samozřejmě bych bydlela raději sama,ve svém....Zůstaň kde jsi a ať babička chodí malou kdykoli navštívit....přeju dobré rozhodování....

 
rychlonožka
rychlonožka - 5.1.2009 21:27

Nestěhovala bych se. Budou jenom problémy. Nic Ti nebrání, aby ses s nimi vídala. Máš ty nejlepší předpoklady, abys samostatné bydlení zvládla! Neměli byste soukromí! Proč myslíš, že na Tebe naléhají? Potřebují náhradu za syna. Potřebují mít nad Tebou dozor. Podle mého a na sto procent - nestěhuj se. Jste každý zvyklí na jiný způsob života. ty si třeba dáš odpoledne kávu, oni zase chtějí klid večer u televize, zatímco ty se natáhneš s děckem po obědě a odpoledne budeš chtít být venku. Budou Ti do všeho zasahovat. Zůstaň sama, snad tvůj muž bude při Tobě. Nedělej chybu, nabalovaly by se další. Lepší mrzutost nyní, než celý rok hádky, ústupky, podřizování se. Tvé dítě by Ti nepatřilo, ovlivňovali by je. Třeba bys měla jiný program a oni by Ti řekli...my si malého bereme na návštěvu...Prostě má rada je jednoznačná. Ne.

 
AndyC@email.cz
AndyC@email.cz - 5.1.2009 20:55

Ahoj Radu, pokud bych byla na tvém místě, pravděpodobně bych zůstala ve svém. Žít spolu s tchýní jsem měla možnost pět let, a i když moje tchýně je skutečně báječná ženská, dá se s ní perfektně povídat, ráda pomůže, do ničeho se nám nepletla, přeci jenom si nyní užívám našeho nového (samostatného) domova:o) A o to víc si ho vážím...Přeci jenom se člověk v cizí domácnosti nebude nikdy cítit a chovat jako doma, neboť společným žitím člověk ztrácí jakési soukromí, neustále se hlídá, aby náhodou něco neudělal špatně. Já například trpím dost častými stavy migrén, který vždycky přijdou bez jakéhokoliv varování, a poté nejsem schopná vůbec fungovat. No a u tchýně, když mě tento stav postihl, jsem vždycky musela dodělat práci (umýt námi našpiněné nádobí, pověsit čerstvě vyprané prádlo atd.), protože když bych si šla na chvíli lehnout a poté to dodělat, byla tchýně schopná to za mě udělat. Radši jsem to všechno zvládla po čtyřech, jen abych neměla ten blbej pocit, že za mě musí něco dodělávat. Teď to prostě nechám všechno ležet, vezmu si prášek a na chvíli si lehnu, než ty nejhorší příznaky odezní. Ze všeho nejvíc mě však vadilo, že tchýně svou velkou horlivostí mě a mému manželovi pomoci, pomáhala vždy a ve všem. Cítila jsem se jak ve svěrací kazajce, jako nesvépravná osoba, která snad ani nic sama nezvládne. Jak ráda bych si vyprala prádlo, uklidila, ale moje tchýně vzhledem k tomu, že byla v důchodu, vše udělala za doby, kdy jsem byla v práci. Tenhle červíček ve mně dost dlouho hlodal, ale nakonec jsem ji přitom nechala, protože jsem se jí nechtěla nějakým způsobem dotknout nebo ji urazit. Teď s odstupem času jsem jí za to docela vděčná, protože jsem měla dost času se seberealizovat a nyní ve své domácnost jsem jak ďas na uklízení a uklízení mě přímo baví. Někdy si ze mě manžel tropí žerty, že mám úchylku na úklid. Radu, záleží tedy jen na tobě, jak se rozhodneš a pevně ti držím palce, ať už se rozhodneš jakkoliv, ostatně obě varianty mají své pro a proti, nebudeš svého rozhodnutí nikdy litovat.

 
Almega
Almega - 5.1.2009 20:02

Samostatnost je lepší.Někdy je i jen návštěva tchyně v domácnosti mladých horor.A když vám náhodou bude smutno, tak přijdete na návštěvu vy ke tchýni.

 
medved
medved - 5.1.2009 19:42

z clanku mi radka prijde jako rozumna osoba a tak nejak mi to zavani tim, ze ona moc dobre vi, ze zit u tchanovcu by bylo maso....tak si to priznej a nejak diplomaticky to v rodine vyres. obcasna vypomoc je jedna vec a spolecne bydleni vec druha.....jak psali dole, nastav s tchanovci pravidla, rozumne se dohodni, pomoc urcite uvitas, protoze byt uplne sama na prcka neni zadna legrace, ale stehovat se, to je o rozvod smajlik - 20

 
helča 65
helča 65 - 5.1.2009 18:23

smajlik - 47Jsem dvojnásobná tchýně a na tento problém mám tento názor: mladí mají bydlet sami. Proto neřeš žádné stěhování a zůstaň tam, kde jsi. Jestli je tvoje tchýně rozumná, pomůže ti s dítětem a jistě to pochopí. A ty se naučíš spoléhat sama na sebe a získáš životní zkušenosti. Těch pár ušetřených korun za nájem nic nevyřeší. smajlik - 45smajlik - 46

 
monja
monja - 5.1.2009 15:59

smajlik - 54pokud máš možnost bydlet " ve svém" vůbec neuvažuj o stěhování, bydlím s tchyní 22 let, jen v jednom domě - byt máme každá svůj, ale věř mi, soukromí to není smajlik - 66 navíc teď po rozvodu jsem tam z finančních důvodů musela zůstat a jsem tam " v nájmu" smajlik - 63něco tak ponižujícího jsem už dlouho nezažila....smajlik - 85
zůstaň ve svém a drž se smajlik - 31

 
Maci
Maci - 5.1.2009 13:06

Ahoj Radko,já bych zůstala určitě sama v bytě.Zkusila bych se ale dohodnout s tchýni,zda by mi pomohla.Myslím si,po vlastní zkušenosti,že je lepší,když má každý své - i když by to bylo na přechodnou dobu.Třeba by ti pomohla ráda,i když bys bydlela stále doma.

 
denda04
denda04 - 5.1.2009 12:52

Lujza: a víš ,že na tom něco je smajlik - 68

 
tornado-lou
tornado-lou - 5.1.2009 12:52

jed s manzelem smajlik - 42

 
Lujza
Lujza - 5.1.2009 12:29

já bych se taky nestěhovala. Vlastní soukromí je potřeba a pokud se s tchýní domluvíš na návštěvách, nebo popřípadě na hlídání, tak není co řešit. Můj táta vždycky říkával " aby vztahy mezi dětmi a rodiči fungovaly, musí být mezi nimi bezpečná vzdálenost alespoň 1 000 m". To se jsem se snažila vždy dodržet a funguje to.

 
Aja
Aja - 5.1.2009 12:00

Zůstaň ve svém. Sice neuštetříš více peněz, ale trable určitěsmajlik - 58

 
Lubar
Lubar - 5.1.2009 11:42

Jak daleko tchýně bydlí? Pokud kousek, neřešila bych to a zůstala bych "ve svém"... pokud ale bydlí daleko, zamyslela bych a snažila bych se komunikovat a vyjednat, jak by to mohlo fungovat. Ono totiž je něco jiného být na dítě sama, když se manžel každý večer, sice pozdě, ale vrátí z práce... a něco jiného je být sama úplně sama... nejde o péči, jde o možnost na pár minut denně vypnout, naložit se do vany a vědět, že teď mě nevytáhne vůbec nic, protože tam za těma dveřma je člověk, který dítě obstará...
zažila jsem péči o dítě několik měsíců fakt sama a musím říct, že bych to už nikdy zažít nechtěla...
Jestli jsou tchýně a tchán rozumní, tak můžete najít dobrá pravidla a může to fungovat... smajlik - 61

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-42
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78261.
Archiv anket.