Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Problémy s rodiči tchán tchyně

Jsi sobec! A přitom jsme to všechno dělali jen pro tebe!

Jsi sobec! A přitom jsme to všechno dělali jen pro tebe!

Možná se vám to bude zdát divné... Spousta mladých lidí marně hledá bydlení, zatímco já mám možnost bydlet poměrně luxusně a odmítám to.

Moji rodiče žijí společně s prarodiči ve vícegenerační vile. Je opravdu velká, prostě "barák jako hrad", jak se říká. Dvě patra, v každém samostatná bytová jednotka. Nad garáží postavili rodiče ještě přístavek, jakousi garsonku. K tomu všemu patří obrovská užitková zahrada a sad. Mně je 23 let, jsem jedináček a studuji na vysoké škole. Bydlím na kolejích se svým klukem a domů se vracím přibližně jednou za dva měsíce na víkend.

Při mé poslední návštěvě doma, bylo to o Vánocích, začali rodiče a prarodiče z ničeho nic plánovat, jak to bude, až dostuduji. Nastane stěhování národů. Dědeček s babičkou se odstěhují do garsonky nad garáží a uvolní mně a mému partnerovi svůj byt, který si můžeme zařídit po svém. Dost mě zarazilo, že to všichni berou jako zcela samozřejmou věc. Nikdy jsem neplánovala, že budu v tom domě bydlet, popravdě, ani si to neumím představit.

Nemám moc dobré vztahy se svým otcem, je to poměrně velký cholerik a despota. Nikdy jsem pro něj nebyla dost dobrá, nepamatuju si, že by mě za něco pochválil, kritizovat však dovedl velmi dobře. Když jsem odmítla jít studovat medicínu, jak si přál, protože prostě nesnesu pohled na krev, křičel na mě, že už víc nejsem jeho dcera. Odchod do jiného města a bydlení na kolejích bylo pro mě vysvobozením. Je mi tam dobře, žiju si podle svého a nikomu nemusím skládat účty ze svého chování. S přítelem jsme se dohodli, že si po studiích najdeme společný podnájem.

Dalším důvodem, proč se nechci vrátit domů, je, že chci cestovat a užívat si, dokud to jde. Tenhle barák a hlavně zahrada, to je práce na celý úvazek. Vidím to u rodičů – přijít z práce, natáhnout montérky a jde se na zahradu. Dříve to byla doména prarodičů, jenže ti už to fyzicky nezvládají. Ne, tohle opravdu není moje představa o budoucnosti.

Když jsem jim tohle všechno řekla, byli šokovaní. Hned se na mě snesla palba ze čtyř stran. To prý nemyslím vážně. Oni mi nabízejí velký byt k dispozici a já se raději budu mačkat někde v podnájmu za hříšné peníze? A že to je ode mě pěkný vděk za všechno, co pro mě udělali. Všechno to přece budovali a stavěli jen pro mě a já je teď tak nehorázně odmítnu. Prý si nikdy nepomysleli, jak jsem sobecká, že je nechám v tom baráku samotné, a kdo ví, nakonec skončí v domově důchodců, když se o ně nepostarám.

No, neodjíždělo se mi tentokrát moc lehce, atmosféra byla více než napjatá. Doma se se mnou nebaví ani noha od stolu. Od té doby na to pořád musím myslet. Opravdu jsem tak sobecká? A jenom já? Přemýšlím o nějakém kompromisním řešení, ale zatím mě žádné nenapadá. Opravdu se nechci vrátit natrvalo domů, ani tam nechci bydlet se svým přítelem, nedělalo by to dobrotu. Na druhou stranu je to má rodina a mám je ráda, tyhle konflikty mě trápí. Jsem jako v kleštích. Co mám dělat? Díky za vaše rady.

Eva


23.1.2009   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 42   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Jsi sobec! A přitom jsme to všechno dělali jen pro tebe!

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-42
jitsli
jitsli - 4.2.2010 19:17

A co když se nebude čistě a jednoduše stěhovat k tvým rodičům tvůj přítel? (jestli můžu tykat). Takhle bys ho mohla ztratit. Zeptej se rodičů,jestli by chtěli, abys byla nešťastná, zatím co oni by byli spokojeni.
Přáli by si tvůj smutek a mohli by se dívat nato,jak se trápíš? Mám stejně starého syna a to bych asi nesnesla. Na to ho mám jako máma moc ráda.

 
Jankaa
Jankaa - 26.1.2009 8:42

Evo tím, že se o Vás rodiče starali, nemáte nyní povinnost jim plnit všechna přání. Samozřejmě v případě potřeby jim pomoct, ale to neznamené nastěhovat se a dřít na zahradě. Pomoc je také zajistit ošetřovatelku, přeštěhování do penzionu s péčí, finanční výpomoc atd. Když se po studiích vrátíte domů, budete nešťastná, že neuskutečníte své sny. Být vámi, omezila bych návštěvy doma na minimum. Hodně štěstí.

 
Grainne
Grainne - 23.1.2009 13:05

Mirabelka: smajlik - 5

 
Mirabelka
Mirabelka - 23.1.2009 11:55

Grainne: souhlasím s tebou, mladá rodina má mít své soukromí, pokud to nejde u někoho s rodičů, je lepší jít vlastní cestou, možná finančně náročnější, ale jejich dle představ. Já to zcela respektuji a těším se jednou týdne na jak mladé, tak na vnučku berušku, prostě ta správná zlatá střední cesta.

 
talenka
talenka - 23.1.2009 11:47

Evo, taky žiju s rodiči a prarodiči. Každý máme své patro, samostatný vchod. SPolečná je jen zahrada, prádelna a hospodářské místnosti. Výhodou je, že spolu vycházíme velmi dobře. Jistě, chce to někdy vysokou diplomacii a taky kus tolerance, ale neumím si představit, že bych bydlela sama. Mám "své lidi" ráda. Což u vás trochu drhne.
Zahradu jsme změnili na okrasnou a téměř bezúdržbovou. O tu údržbu se dělí manžel a táta. Naštěstí manžel mezi nás zapadnul velmi dobře.
A další pozitiva jsem objevila, když se mi narodily děti, hlavně v druhém kole neplánovaně dvojčata. Bez babiček bych šplhala po obrázkách. Obdivuju ty, co to zvládnou bez nich smajlik - 105 Jsem těm svým chůvičkám za mnohé vděčná.
Jistě, za tuhle pomoc pak počítám s tím, že já jim pomůžu, až to ve stáří bude špatné. Sice doufám, že to ještě dlouho nenastane, ale beru to jako splátku za to všechno.
Ale jak říkám, jsem v pohodě, protože spolu vycházíme v dobrém.
Kdybych měla otce despotu, neudrželi by mě tu ani párem volů. smajlik - 66 chci život bez stresů smajlik - 24

 
swiss
swiss - 23.1.2009 11:36

Tak my jsme řešili něco podobného.. Přítele prarodiče bydlí v dole v baráku a v patře to mají udělané jeho rodiče kam jezdí na víkendy a jakékoliv volno. A podotýkám, že je to průchozí dům.
Neustále jsme slyšeli, že vždyť kdyby přistavili další pokoj, tak bychom tam mohli v "klidu" být. smajlik - 76 Takže by sme chodili přes 2 pokoje, společná mini kuchyň a obývák. smajlik - 76 Navíc je to vestnice, kde není vůbec nic. A v zimě se tam dá i těžko zajet autem.
Přítel tam chtěl, měli na něj taktiku citového vydírání - co jednou s barákem? Že ho prodají a bude ho mít někdo cizí. smajlik - 37
Od začátku jsem řikala, že tam OPRAVDU ne! A taky to stálo spoustu hádek. A opravdu zásadní problém.

Teď bydlíme sice s našima, ale máme svoje patro. Já se nebojim říct doma, co se mi nelíbí a dohodnou se na něčem a zrovna tak naši. Taky je to vesnice, ale je tu spojení na Prahu a do jiných měst, škola, školka, obchody... A navíc máme pozemek, tak snad postavíme.

Rodiče můžeš kdykoliv navštěvovat, ale rozhodně se do bydlení, jak ti ho naplánovali, nenech nutit. smajlik - 66smajlik - 45

 
Grainne
Grainne - 23.1.2009 11:35

Mirabelka: důležitý, že je jim fajn. Narušení, nebo zničení dobrého vztahu zásahy zvenčí za pár peněz opravdu nestojí.

 
Nessy
Nessy - 23.1.2009 11:34

Nijak pořádně ti asi neporadím, jen napíši svůj názor na věc - pokud si rodiče vychovávají děti jen za účelem, aby se o ně měl kdo starat ve stáří, je to sobectví od nich. Přeci se nebudeš celý život obětovat a pak ve stáří vzpomínat, jak jsi prožila život ve stálých hádkách s otcem, jak ti zkazil několik vztahů a jak jsi nikde nebyla. Je to tvůj život, tak si ho nenech zkazit už ve třiadvaceti. Oni to časem nějak překousnou. Nebo kdo ví - třeba se tam za deset-patnáct let nastěhuješ sama, zkus jim navrhnout toto řešení, třeba je to uklidní a do té doby se to nějak vyvrbí...

 
Markýza
Markýza - 23.1.2009 11:23

Ota: smajlik - 68smajlik - 47dobrý.
Hele já myslím, že jste to vcelku vyřešili, stejně se puboši rozletí do světa a co pak s velkým barákem. Já bydlím s klukama a přítelem ve 3+1, když jsem s nima zůstala sama a kluci začali toužit každý po svém pokoji, začala jsem přemýšlet, jak to zreorganizuju a přadělám, že si udělám patro na spaní v obýváku a tak podobně, ankonec jsem to neudělala a jsem ráda. Stejně jednou vypadnou a 3+1 je pro dva lidi (a smajlik - 40) víc než dostačující.
Kamarádka začala stavět řadovku těsně po velké sametové, v devadesátém roce, tenkrát měla dvouletou dceru a o druhém teprve přemýšleli, ale už tenkrát stavěli barák jako dvougenerační - teď stojí před rozvodem, starší holka se odstěhovala a oni řeší dělení barákusmajlik - 26

 
Mirabelka
Mirabelka - 23.1.2009 11:18

Grainne: jo díky za tvojí odezvu, někdo té zlaté kleci podlehne, fakt bydlet v luxusní vile za inkaso 3 tisíce měsíčně je hodně lákavé, ale štěstí to nepřineslo, teď vzhledem k hypotéce platí mnohonásobně více, ale dělí se o ty starosti i radosti a je jim fajn.

 
Ota
Ota - 23.1.2009 10:51

Ala: Zajímavé je, že tyhle megalomanský stavby "pro tebe" se houfně začaly dělat až za socialismu , který prý slovy dnešní KSČem definitivně vyřešil bytovou otázku .......

 
Grainne
Grainne - 23.1.2009 10:43

My redy máme barák jak kráááááááááááááááva, ovšem stavem připomíná spíše squat. Žijem si v něm celkem spokojeně, kdyby náhodou někdo pojal potřebu být nám nablízku - stáří a bezmocnost rodičů, či přechodně nepříznivá situace pro děti, poskytneme azyl, ovšem na základě oboustranné dobrovolnosti.
Rodiče se nepozastavují nad tím, jak je možné, že máme jezírko a v něm plavou koi kapři v hodnotě těch chybějících obkladů v koupelně a my se nijak nepozastavujeme nad tím, že už si koupili druhé "poslední auto v životě".smajlik - 4
Dalo to trochu (dost) oboustranně diplomatické práce, ale je to fajn.

Tu a tam se maminka ujistí, že kdyby něco...
Na což jí odpovím, že jestli hodlá opustit tatínka, může jít balit.smajlik - 68

 
Zaffira
Zaffira - 23.1.2009 10:35

Ach jo, ty kecy "dělali jsme to jen pro tebe...." - to jsou kecy. Kdyby dělali, tak si napřed zjistí, jestli to chceš i ty. Asi bych jim napsala proč tam bydlet nechceš (a že děkuješ za pochopení smajlik - 42), ale jsi dospělá, máš právo si život zařídit po svým, a jestli se jim to nelíbí, je to jejich problém. Budou si muset zvyknout a respektovat to, hlavně jim neustupuj!

 
Ala
Ala - 23.1.2009 10:11

Můj muž řešil podobný problém on - jediné dítě máma vdova ale pozor generál !!! Pocházel ze statku sice udržovaného, ale pro bydlení 2 generací by to vyžadovala obrovskou investici; obrovská zahrada a před těmi 17-ti lety ještě záhumenek.... Od počátku našeho vztahu jsem mu říkala, že tam bydlet nepůjdu. On také z předchozích vztahů věděl, že by to jaksi nešlo. Je fakt, že jeho máma ho milovala tou opičí láskou, jak se otom občas píše. Společně jsem začali bydlet krátce v garsonce v okresním městě, a pak jsme se společně vrátili k mým rodičům na vesnici, kteří bydleli domku postaveném na počátku 70. let. taková ta vilka. My jsme bydleli v přízemí s tím, že nám dali kus zahrady v téže obci, a my si tam postavili bydlení svoje. Podotýkám nebraji sme se ve 20-ti = neměli jsme holé zadky, bylo z čeho začít stavět. Můj muž měl podobné pocity jako Ty, že je zavázán a dodnes za mámou jezdí min 1x za 14 dní. Nebo v létě na tu zahradu 1x za týden. Myslím, že se příliš stresuješ. Jestliže máš ještě prarodiče, tak z toho plyne, že Tví rodiče jsou ještě relativně mladí, dokonce jsem pochopila, že snad chodí do práce. Takže se všichni 4 mohou o sebe postarat zatím sami. Pro uchování vztahu a vůbec úspěchu v životě, trocha zdravého sobectví neškodí...
Můj muž je nakonec rád, že to mohl "svést" na mě... (to že nezůstal ve svém rodném domě). Je svým pánem, má chápající manželku (mě hihihi) nemusí celý týden panáčkovat jak jeho máma píská. Pravda je, že když tam přijede, tak si musí vyslechnou spousty věcí ale naučil se to filtrovat... Jsi ještě hodně mladá, nevaž se zatím na hmotu tím spůsobem, co Ti navrhují rodiče a prarodiče. Třeba za 10 let změníš názor... co víš... ale dojdeš k tomu sama a ne že Tě do toho natlačí. Jistě argumentují co by za to druhý dal... půda... dědictví. No... svět se mění a my sním. Kdyby lidstvo urputně na všem, co bylo zvykem lpělo, tak je dodnes ještě temný středověk, nevolnictví, a žena byla jen nesvéprávný majetek. :-)

 
Ota
Ota - 23.1.2009 10:02

Mám podobný příběh v jiných reáliích ...
Po návratu domů ze zahraničí jsme řešili bydlení tenkrát ještě jen s 1 dítěem a s druhým na cestě ( bydleli jsme 1+1 v secesním domě v centru u majitele) .
Takže jsem začali shánět dům a sehnali krásný, ale malý a jak se vyjářil tchán "pouhý bungalov"... je to prostě byt na zahrade 3+1+kk a teď budeme maličko přistavovat pro vrchního pubertaka orlí hnízdo nad garáží...

No a jádro pudla bylo, že tchán a tchyně se mě "oficiálně optali" proč nemyslím na budoucnost a nekoupíme něco 2 patrového s 2-3 bytovýma jednotkama "jednou pro děti" smajlik - 76.
Že jako je ten kapitalismus, jestli jsem si nevšiml a je potřeba děti zabezpečit .. ( první moje reakce byla jak to oni plánovali se 3 dcerami když jim spaly v paneláku na palandách v jednom pokojismajlik - 34). To se tchán urazil a řekl, že je mou poviností jako správného otce koupit dětem alespon byt, když nebude barák jako hrad... tak jsem ho požádal o byt pro moji manželku, které ho zřetelně dluží ... no nemluvili jsme spolu asi měsíc kvuli tomu..smajlik - 33
No takže my s ženou vlastně už od začátku neplánujeme dlouhodobé soužití s dětmi na stará kolena a proto jsme "sobci" v očích starší generace smajlik - 34

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-42
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77048.
    Archiv anket.