Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Problémy s rodiči tchán tchyně

Bydlení co nejdál od rodičů - anebo ne?

Bydlení co nejdál od rodičů - anebo ne?

Spolu s přítelem, který je téměř o 6 let starší, končíme vysokou školu. Postupně se objevují možnosti zaměstnání a s tím spojená touha po společném bydlení. Příteli už bude 30 let, je proto pochopitelné, že by se rád konečně postavil na vlastní nohy, a já už si plánuji odstěhování od mých rodičů velmi, velmi dlouho, v podstatě od doby dospívání, kdy jsem si s nimi přestala rozumět.

Problém ovšem je, kde bydlet? Nejjednodušším řešením by byl pronájem bytu ve městě, kde budeme pracovat. Otázkou však je, zdali není zbytečné utrácet tisíce za byt, který v podstatě nevlastníme. Našetříme tak dvakrát méně peněz, než kdybychom pronájem platit nemuseli, a vydělali bychom si tak dříve na vlastní bydlení. Už nám přijde výhodnější splácet hypotéku.

Je tu možnost zůstat pár let u jeho rodičů v baráku, kde má přítel volné celé horní patro, a jakmile si něco vyděláme, jít do hypotéky a postavit si něco vlastního. Nápad výhodný, ale za prvé, přítel by se stále nepostavil na vlastní nohy, a za druhé si popravdě hlavně já neumím představit soužití s jeho rodiči. Jistě, jeho rodiče jsou docela „kliďasové“, milí, přátelští. Jsou úplný opak mých rodičů, se kterými se opravdu nedá vyjít, a bydlení u nás nereálné (bydlíme v bytě 3+1 a ještě mám sestru).

Jeho máma je ale tak strašně starostlivá, že by to až škodilo. Neumím si představit, že by mě nechala něco dělat. Přitom já nechci přijít do jejich rodiny jako další dítě, o které se musejí starat. I když jsem u nich pár dní, vyváří nám a nic nás nenechá dělat. A když už, tak s maximální kontrolou. Třeba vaření je pro mě opravdovým koníčkem, neumím si proto představit, že bych příteli nebo i jeho rodičům nemohla nic sama uvařit. Vždy nade mnou jeho máma stojí a „nutí“ mě vařit, jak je zvyklá ona, přitom já mám návyky z domu jiné. Třeba by se s ní dalo nějak domluvit, ale nechci se jí dotknout. Je na mě moc hodná a určitě si neuvědomuje, jak přehnané starosti má. Jak by to potom bylo s praním našeho prádla, uklízením a žehlením? Kolik let bychom museli bydlet u jeho rodičů, než bychom si našetřili dost peněz? Nechtěl by přítel zůstat po letech z pohodlnosti natrvalo? A to ani nemluvím o tom, když by přišlo první dítě. Bojím se, že naše vztahy by se mohly postupem let, které bychom společně strávili u nich v domě, zhoršit.

Další možností je opravení a zvelebení domu, který patří jeho otci. Je to rozsáhlá usedlost, dřívější statek, kde by se dalo bydlet skutečně krásně. Je tam velká zahrada, možnost vybudování minimálně 20 pokojů v patře… Tuto možnost vidím jako nejlepší ze všeho, ale trápí mě určité obavy. V prvé řadě se bojím, že jeho rodiče u nás budou prakticky denně „na návštěvě“, protože jsou celkem dost zvyklí jezdit tam něco kutit a opravovat. Především tedy jeho otec, který v místě vyrostl (ten tam jezdí téměř denně). Dům je od města, kde přítel s rodiči bydlí, vzdálen přibližně 16 km. A to ani nemluvím o tom, když bychom si po letech pořídili dítě. Přítelovi rodiče se na vnouče přímo třesou a lehce se bojím, že jej budou rozmazlovat. Problémem by také bylo dojíždění do zaměstnání, později dětí do školy.

A v neposlední řadě mě trápí majetkové rozdělení. Je pochopitelné, že dům patří jeho rodičům, a tudíž jediným dědicem je můj přítel. Mám obavy, že kdyby se nedej bože něco stalo, nebo bychom se po letech rozváděli, nic by mi nepatřilo. Určitě někdo tuto starost pochopí, nebo se s tímto problémem někdy v životě setkal. Nechci léta investovat peníze do společného bydlení, když bych věděla, že jej vlastní pouze můj manžel. Určitě bychom se s přítelem nějak dohodli, ještě jsme okolnosti tohoto bydlení neprobírali do detailů, ale zase si nechci připadat jako mrcha prahnoucí po penězích.

Poslední možnost, která je ovšem dost nereálná, je postavení si vlastního domku u Prahy. Museli bychom si vzít hypotéku a dostali bychom určitě nějaké peníze od obou rodičů, které bychom jim třeba jednou i splatili. Ale bylo by to NAŠE bydlení, ne jenom JEHO. Navíc daleko od obou rodičů, protože obě rodiny bydlí na Vysočině. Asi působím nepřátelsky, ale opravdu netoužím vidět se s mými nebo jeho rodiči každý týden. Chci si žít vlastní život a ne být na někom závislá a nechat si od někoho neustále radit.

Nedávno mě napadlo, že kdyby přítelův otec prodal usedlost (někdo mu už dokonce za celou plochu nabízel 10 milionů, ale jemu to asi přišlo málo), měli bychom peníze na vlastní domeček hravě. Ale člověk jistě musí brát ohled na vzpomínky a dětství, které v domě prožil, a tudíž chápu, že se mu jej nechce prodat. Určitě bychom se zachovali stejně.

Je těžké se rozhodnout, jestli bydlet u jeho rodičů a riskovat zhoršení rodinných vztahů nebo dokonce rozchod s přítelem, nebo zda zvelebit dům po jeho otci. Nejradši bych vlastní barák, ale holt je to dost finančně náročné. Opravdu nevím, čemu svolit. Přítel to zatím moc neřeší, spíš nechává rozhodnutí na mě, ale ještě se o tom musíme pobavit. Když se rozhodneme předělat dům po jeho otci, už to nepůjde změnit, protože do něho padne určitě také spousta peněz přítelových rodičů.

Jak byste se zachovali vy na mém místě? Báli byste se také toho, čeho se bojím já, nebo to jsou jen hloupé myšlenky? Přikláněli byste se spíš k bydlení blízko rodiny, nebo co nejdál od ní? Obávali byste se, že až budou vnoučata, že bych tchýni a tchána musela denně trpět doma? Děkuji za všechny rady a poznatky.

 

Natálie


5.5.2009   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 104   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Bydlení co nejdál od rodičů - anebo ne?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-104
Solid
Solid - 31.7.2011 17:57

My bydlíme v patře, dole je máma. Teď vím, že to byla chyba. Měli jsme se i víc zadlužit a postavit nebo koupit si něco vlastního. Máma kromě toho, že žije jako prase, nám dělá naschvály - do mojí zahrady schválně pouští psy, aby tam srali, pouští mi kočky ven a já se o ně pak bojím, šmejdí, kde může, otravuje moje návštěvy, když je grilování, samozřejmě si tam sedne, i když není pozvaná a kazí zábavu, nechá psy srát po celém dvoře...říkám 100x ne pro bydlení s rodiči. Znám další podobné dva páry a mají to podobně.

 
PEGG
PEGG - 13.5.2009 13:09

Jste zatím sami, pořiďte si garsonku a časem si můžete postavit nebo koupit vlastní domeček a garsonku prodat. Teď vám úplně postačí,stejně se chodíte domů jen vyspat. Ono starat se o barák taky není tak jednoduché jak to vypadá z panelákového bytu. Jste mladí, zkuste se spoléhat sami na sebe a od nikoho nic nečekat. smajlik - 47

 
brigita
brigita - 13.5.2009 11:38

Najít si zaměstnání, hledá se těžko. Pronajat si na 1-2 roky byt. Osamostatnit se. Zkusit spolu žít. I spolužití je dost náročné. Je jiné, než být jen na kolejích. Dům je rodičů. Přece si nebudou prodávat "půdu pod nohama"!!!. Jste plnoletí, začněte od nuly. Tak to vidím já. Tak se pozná, jaký je mezi vámi a vaším přítelem vztah. Nechte rodiče žít a neplánujtesmajlik - 66 je jakkoliv zneužívat. Čas vše vyřeší.

 
Salik
Salik - 5.5.2009 17:59

Ledomia: Chápu, právě proto je dobře nechat tomu čas, opravdu není kam spěchat smajlik - 61

 
Viv :o)
Viv :o) - 5.5.2009 17:39

Tak to ten pronajem, bych rekla ja, pro zachovani dusevniho zdravismajlik - 58

 
Ledomia
Ledomia - 5.5.2009 17:35

smajlik - 76Když ono je to těžké. Na tom statku by bylo opravdu krásné bydlení. Navic nechci jeho rodice zklamat, pac jeho otec se v tom dome vidi. Jedině později no... Asi si to musíme zkusit ještě pár let samotní no... a u jeho rodičů by to neslo - vyzkouset si spolecne zit.

 
Salik
Salik - 5.5.2009 17:31

Ledomia: Jasný pronájem, s rodiči by ses nesnesla (já taky ne) a je škoda ničit ten hezký vztah, který mezi sebou teď máte..a že by se zničil, není podle mě pochyb..

No a přítel samostatné bydlení potřebuje jako sůl..Pokud chceš, aby se do domácích prací zapojoval (když přijdou děti, je to neocenitelné, ne-li životně nezbytné), musí se zapojovat od začátku, později si už nezvykne..

Zkrátka testa samostatnosti v podnájmu je na místě..

 
Ledomia
Ledomia - 5.5.2009 17:23

Jo a přítel doma není zvyklý nic moc dělat. Myslí si, tedy myslel si, že ženská je doma na uklízeni a na vaření. Tak jsem ho vyvedla z omylu, tenkrát když jsme týden strávili u nich doma sami (to byl ten konflikt jak jsem psala), ale udelali jsme kompromis. Vařím já, ale on mi pomáhá a uklízí co je potřeba. Jinak bude pracovat venku. Zatím to vypadá že se to bude dodržovat i pro budoucí život. Někdy dokonce pomáhá rád a vaříme spolu. Takže tady vidíte, jak ta jeho máma z něho dělá neschopnýho a nesamostatnyho. Pritom je to normalni clovek. Jinak jsou jeho rodice hrozne fajn. Da se s nimi povidat o cemkoli a rada je urcite budu vidat ale ne denne s chovanim tohoto stylu

 
Ledomia
Ledomia - 5.5.2009 17:19

To je prave to. Jeho máma má velkou kuchyň, její království. Pokud není na zahradě, je v kuchyni. Když s ní vařím, musím čekat, až ona mi řekne co mam teď udělat, když to udělám dřív nebo to chci dělat úplne sama, tak to nejde. Nenechá mě ani umýt nadobí, prý ji to baví a zbytečně bych si máčela ruce. Vařím a myju nádobí jenom když nejsou doma. Posledně jsme přijeli a oni byli na koncertě. Dělali jsme si bramboráky. Dělala jsem vše opatrně, pác jsem se bála že ji tam neco uspinim nebo ukapu - vzdycky tam ma naklizeno. Nakonec to ani nepoznali, pac jsme vse sklidili a umyly. Hrozne se divila ze jsme varili. Kdyz jsme jednou spolu dělali houskovy knedlik, tak me prekvapilo ze ho dela z hrube mouky, cely můj rod ho dělal z polohrubé... smajlik - 68
No ale dělali jsme nakonec z hrubé. A to je se vším.
"uděláš buchtu dneska" rekla jednou
tak se raduju a nakonec jsem jen přidávala ingredience a mixovala... smajlik - 63

 
Viv :o)
Viv :o) - 5.5.2009 17:03

v tom pripade se omlouvam, tohle je docela jina situace, nez to na me puvodne pusobilo. Co se tyce souziti s rodici - kdyz se na zacatku udelaji urcite dohody a obe strany je dodrzuji a respektuji se obe strany navzajem, da se to... Treba pravidlo kdyz varim ja, jsem sefkuchar a nikdo do toho nemluvi. Ale chce to komunikovat a nenechavat veci vyhnit...

 
Salik
Salik - 5.5.2009 16:57

...a jestli je pronájem kapku nevýhodný...to bych v tuhle chvíli opravdu neřešila, jsou podstatnější věci, ve kterých je potřeba udělat si jasno dřív..

 
Salik
Salik - 5.5.2009 16:55

Ledomia: (natálie?)..Pokud sám otec mluví o tom, že by statek prodal, nevidím v tom problém..Však vám nemusí dávat všechno, ale třeba jen na pozemek a na zbytek si vemete hypo..

Záleží na tom, jestli se s nimi dá mluvit..podle toho jak to popisuješ si myslím, že bezproblémové soužití u vás nehrozí..s nimi bych určitě nebydlela. Zároveň si ale myslím, že tudíž asi s prodejem souhlasit nebudou (nevím proč, prostě mám takové tušení), tak bych s tím moc nepočítala..

Jako první rozumný krok bych viděla ten pronájem, chvíli šetřit, a teprve pak se rozhodnout...času na rodinu ještě máte mraky...

 
Ledomia
Ledomia - 5.5.2009 16:54

jo a jsem autorka, kdyby to nekomu nedoslo smajlik - 76smajlik - 16

 
Ledomia
Ledomia - 5.5.2009 16:53

Jo a jsem porodní asistentka, už si hledám nějaká místa, kde bych mohla nastoupit. nejvíc jich je v Praze no.
Přítel vystudoval ing. - snad dostane místo v bance, ale neni to jiste, kazdopadne muze delat to co dela ted.

 
Ledomia
Ledomia - 5.5.2009 16:41

e tam jsou podlahy, nové omítky apod. Problém mi přijde v tom, že je to daleko do práce. Museli bychom dojíždět bud 60 km nebo 30 km kde nevíme jestli seženeme místo. Otec přítele jednou řekl, že bud to dá nám, pokud to budeme chtít, nebo tam udělá hotel, či penzion, nebo to prodá. Prodej ale myslím zvažuje nejmín. Když by to prodal, peníze bychom jim aspon z části zpláceli, opravdu si nemíním tolik penez vzit jen tak... A dalsi problem je ta blizkost rodiců. Jako ja chapu a budu rada kdyz se prijedou podivat na ten statek treba za nami, navic kdyz to bude po nich, ale nechci aby mi jeho mama stala neustale v kuchyni za zadkem s prominutim a jeho otec neco robil na zahrade. Asi je neznate, proste oni si mysli ze nic sami nezvladneme udelat sami, treba na zahrade nebo uvarit jidlo (ja) - jeho mamka neveri ze doma varim...

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-104
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78338.
Archiv anket.