Odjel do Karibiku dva dny po narození dcery. Pokračování Dančina příběhu.
Milé čtenářky, možná si na mne některé z vás vzpomenou. Před časem jsem se vám zde svěřila s problémem, který vyvstal mezi mnou a mým manželem kvůli tomu, že se můj termín porodu kryl s jeho odjezdem do Karibiku. Přemlouval mne tehdy k předčasnému porodu, což jsem důrazně odmítla. (Články čtenářky Danky jsou ZDE a ZDE. Pozn. red.)
Původně jsem již neměla v úmyslu psát, jak to u nás nakonec všechno dopadlo, protože je to pro mne hodně citlivé a bolestivé a v tuto chvíli to vlastně sama pořádně nevím. Ale když se mi ozvala šéfredaktorka s tím, že si na mne několik čtenářek vzpomnělo a zajímalo by je, jak jsem na tom v současnosti, rozhodla jsem se dát o sobě opět vědět.
Mám v podstatě dvě zprávy. Ta první je, že se mi 29. 3. narodila krásná, zdravá holčička, která mi dělá jen samou radost. Je moc hodná, usměvavá, teď už i povídavá (umí krásně broukat) a já se díky ní cítím velice šťastná. Netušila jsem, jak moc mne mateřství zasáhne, jak ohromě silný je to cit. Svou dcerušku miluji nade vše.
Druhá zpráva tak dobrá není, i když kdoví, jak to všechno nakonec dopadne. Manžel se skutečně zachoval tak, jak si předsevzal. Jediné, co stihnul, bylo narození naší holčičky. U porodu byl a připadalo mi, že je skutečně dojatý. Když se malá narodila, zaleskly se mu v očích slzy a vypadal šťastně. A já byla moc ráda, věřila jsem, že mu v tento okamžik dojde, že momentálně pro nás není na světě nic důležitějšího než naše děťátko.
Velice mne proto překvapil, když mi hned druhý den oznámil, že je rád, že se to takhle stihlo a on může odcestovat. Nezmohla jsem se skoro na nic. Jakoby mi najednou došlo, že pro tohoto muže bude vždycky něco důležitějšího než já a naše dcera. Jen jsem se ho zeptala, zda to myslí skutečně vážně, odjede ani ne dva dny po narození naší holčičky a nechá mne vyčerpanou a rozbolavělou po porodu samotnou.
Snažil se být milý a přesvědčit mne, abych ho chápala, vše prý má dlouho připravené a naplánované, zaplacené. A za tři týdny bude zpátky. Navíc prý sama nebudu, na tu dobu se ke mně přistěhuje moje maminka. Ano, maminku jsem měla „v záloze“, ale přesto jsem doufala, že místo ní se o nás postará on jako manžel a otec. Řekla jsem mu, že si myslím, že chápavá a tolerantní k jeho zálibám jsem v podstatě pořád a teď jednou jedinkrát je řada na něm. Bez výsledku. Druhý den krátce po půlnoci skutečně odjel.
Celé tři týdny, které byl pryč, jsem hodně pečlivě zvažovala, jak se mám k celé věci postavit. Nebylo mi vůbec dobře, hodně jsem brečela, byla i unavená z péče o miminko, z nočního vstávání, navíc jsem měla docela problémy s kojením, což mi na klidu také nepřidalo. Děkuji mamince, která se o nás starala, jak nejlépe mohla, převzala kompletně péči o domácnost a já měla na starosti jen mou holčičku. I tak jsem toho měla dost.
Nedovedla jsem si představit, jak manžela přijmu, až se vrátí domů. To, co mi udělal, jsem nedokázala jen tak lehce přejít a tvářit se jakoby nic. Nakonec jsem dospěla k rozhodnutí, že se od něj odstěhuji. Alespoň na nějaký čas, dokud mne nepřesvědčí, že je skutečně dospělý chlap, na kterého se mohu spolehnout.
Takže pár dní před jeho návratem jsme s maminkou sbalily všechny naše věci a přestěhovala jsem se i s dcerkou ke svým rodičům, kde je naštěstí dost místa, protože mají domeček. Manželovi jsem o tom řekla po telefonu až ve chvíli, kdy už jsem byla pryč. Jednoduše jsem mu oznámila, že až se vrátí domů, nás tam nenajde. Byl z toho hodně rozhozený, to jsem poznala i po hlase.
Po návratu za mnou hned přijel a přemlouval mne, prý si uvědomil, že udělal chybu a chce ji napravit, ať mu dám šanci. Tu jsem mu dala. Řekla jsem mu, že je nyní na něm, aby mne přesvědčil, a až mu uvěřím, vrátím se i s naší dcerkou k nám domů.
Urazil se a několik týdnů se mnou odmítal komunikovat. Rozloučil se se mnou slovy, že netušil, jakou hysterku si bere. Hodně mne to zabolelo, ale asi to byla ta poslední kapka. Začala jsem uvažovat o rozvodu. Po necelém měsíci se manžel opět objevil, prý o všem hodně přemýšlel a byl by moc rád, kdybychom žili společně jako rodina. Nechce mne prý do ničeho nutit a tlačit, je připraven dát mi dostatečně času.
V současné době to vypadá tak, že stále bydlím u rodičů a manžel sem za námi každý den dochází. Věnuje se malé, ke mně se snaží být milý, nosí mi květiny a dárky, dokonce zrušil všechny své naplánované aktivity na celé léto. A já začínám pomalu uvažovat o návratu, i když ten červíček pochybností ve mně stále hlodá. Připadalo by mi však sobecké připravit naši holčičku o otce jen kvůli své ublíženosti, kterou nejsem schopná překonat. Snažím se dívat na celou věc co nejobjektivněji, oceňuji, že se manžel snaží, a myslím, že by bylo dobré dát nám všem ještě šanci.
Zatím jsem mu ještě nic neřekla, tohle jsou jen mé vnitřní pocity a úvahy. Možná budou mít některé z vás jiný pohled na věc. Nevím, třeba mu dám šanci a znovu se spálím. A možná ne. Dostal za vyučenou a snaží se… Kdo ví, který krok by nyní byl ten správný? Podle mne to ukáže až čas.
Milé čtenářky, chtěla bych vám všem moc poděkovat za zájem o mou situaci. Vaše slova podpory mi hodně pomohla, jste tu prima ženské. Třeba jednou ztratím ostych a zapojím se sem mezi vás na magazín nejen jako čtenářka, ale i jako diskutérka. Ještě jednou děkuji vám všem.
12.7.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Odjel do Karibiku dva dny po narození dcery. Pokračování Dančina příběhu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No, rosean, nevím...táhnout miminko do Karibiku...jen proto, že si to táta v zrovna téhle době neumí odříct....ne každé děťátko snese polní podmínky chata, stan, bungalov, potřebuje pravidelnost, svoje spinkání, klídek...Aby dítě takhle trpělo, že se rodiče nedomluvili a odmala bylo taháno po cestách, to je snad ještě horší, než když ten táta se kousne a jede si sám...jiní tátové nejsou věčně doma a nebo když jsou, tak houby platní. Zaplať pánbu za mého zetě, který je příkladný táta, ač má náročnou práci, na dítě má denně čas a umí se mu odmalička věnovat. A první poslední by mu dal.
.jpg)
a ještě něco - není možné s ním na jeho výlety jezdit společně? i s malou?
jezdila jsem s dcerami pod stan od 8 měsíců, tak vím, že vše jde. navíc potápění v karibiku není levná záležitost, takže předpokldám, že finanční problém není a nespali byste pod širákem :-)
a pokud by ti vadilo být sama v cizím prostředí po dobu manželova potápění, vezmi sebou mamku, sestru, kamarádku nebo tak něco. Klidně bych si to dala i jako podmínku, kdyby šlo do tuhého - ano, jeď si, ale já taky a ještě s XXX, ať z toho taky něco mám.
Co manželky ostatních potápěčů, jak to řeší ony, znáš je?
Danko, vrať se a zkuste to znovu.
Není nic lehkého být sama a pokud spolu nebudete bydlet, dcera si zřejmě vztah s otcem nevybuduje a bude mít problémy později ve vztazích s muži. A podle tvého psaní, manžela máš ráda, i když je sobec a dobrodruh.
Je ale možné, že to nakonec nevyjde, že tvůj muž se nezmění a pak můžeš odejít definitivně, to řešení tady bude vždycky.
Dcerka bude již větší, ty už třeba nastoupíš do práce a budeš samostatnější a mít více jasnější budoucnost, vlastní peníze a tak.
Ale děti a obzvlášť dcerky dělají s tatínky divy a opravdu věřím, že se to může zlepšit.
V žádném případě bych však neotěhotněla s dalším dítětem, to až tak po 2-3 letech nejdřív, když opravdu u manžela uvidíš změnu v chování.
Je to možná příliš cynické nebo pragmatické, ale moje zkušenosti jsou také takové, tak z nich vycházím.
Přeji hodně síly 
.jpeg)
rychlonožka - 12.7.2010 21:06 - 
hezky shrnuto
To je těžké radit, protože i když se snaží být teď ten nejlepší manžel a táta, to ale neznamená, že mu to vydrží. Chlap, který odjede od manželky den po porodu, to se jen tak nevidí. Já bych mu možná ještě jednu šanci dala, protože ta malá si zaslouží tátu. Pokud ale udělá další chybu, tak už bych asi odešla natrvalo. Ono se to dobře říká, já jsem to taky řešila, když manžel hrál automaty, zda zůstat kvůli dětem nebo odejít. Vydržela jsem to sním ještě další rok a pak jsem taky odešla a litovala jsem toho, že jsem to neudělala dřív, jenže to člověk dopředu neví, jak to dopadne. Držím palce a jedinou útěchu co můžu říci je to, že teď mám toho nejlepšího chlapa na světě a držím se teď přísloví, že každé zlo je pro něco dobré, ikdyž to někdy hodně bolí.
rychlonožka 
- doufám, že si tvůj příspěvek přečetla mamoch. mamoch - jsi ženská??
Můj muž jel služebně jeden den před porodem, mevím zda by k porodu šel, ale chyběl. V porodnici jsem byla dvanáct dní, domů jsem šla na reverz. Tam byly dvě dcery a byly bez dozoru.
gratulujem ku krásnemu dievčatu a želám vám obom veľa šťastia, zdravia a lásky...
tvoj manžel je sebec prvej triedy...možno si mu trocha otvorila oči, ale myslím si, že keď zažije na vlastnej koži, čo je to mať doma dieťaťko 24/7 (tak ako tu už kočky popísali) tak sa môže zas otočiť...
neviem, čo by som robila na tvojom mieste....veľmi ti želám aby ste boli kompletná rodina, ale po mojich skúsenostiach, neverím, že sa človek dokáže obrátiť o 180° a ak áno, tka len dočasne...
ale či už budete s ním, samé alebo s niekým iným, želám vám,a by ste boli šťastné 
zaslúžite si to 
.gif)
mamoch: Tak to je snad hodně silný kafe. Ona a hysterka? A co byl on když chtěl na ní aby si nechala vyvolat porod předčasně jen pro jeho zálibu bez ohledu na její zdraví a zdraví dítěte? 
Klaudie:Loprais či vrcholový sportovec je něco jiného,ti se musí podřídit naplánovaným akcím, Dančina manžela k cestě do Karibiku nikdo nenutil, on tam chtěl sám.
čekat s rozvodem pár měsíců nebo let. Má-li to přijít, rozetneme to nyní. Promluvte si, tím začni. Rodiče do toho vůbec nezatahuj. Čím víc Ti budou pomáhat, tím míň zbyde na manžela!
Myslím, že Danka se cítí být v právu. Její muž je ten, co udělal chybu: odjel si někam daleko. Když to srovnám se svojí situací u prvního dítěte - můj muž sice chodil z práce rovnou domů, byl tedy pryč jen 12 hodin denně, ale přivítání doma po návratu z porodnice bylo skutečně velkolepé: byt byl, jak jsem jej před pěti týdny opustila. Neuklizeno, nenakoupeno, nepostavená postýlka. Nic. Vyklopená před domem jsem došla nahoru, položila dítě a rozbrečela se. Oboje rodiče, aniž bych se jich ptala, při večerní návštěvě házeli vinu jeden na druhého. Jedni čekali, že to udělají druzí, druzí, že se postará manžel. Nikdo se mě nezeptal, co budu zítra jíst a jak dojdu nakoupit, když jsme neměli koupený kočárek. Ano, dítě přišlo nečekaně brzy, ale velice dobře a rychle jsem pochopila, že nejlépe bude spoléhat se sama na sebe. Když jsem se rozváděla, velice se mi to hodilo. Ocitla jsem se v obdobné situaci, jen s tím rozdílem, že neuklizený zanedbaný byt by byl pro mě výhrou. Kdyby nějaký vůbec pro mě byl...Musela jsem si pěkně sáhnout do svých rezerv a vynaložit maximální úsilí, abych měla kde bydlet. Závěr? Ono vlastně není až tak rozhodující, zda je muž doma nebo je někde daleko. Důležité je, umět si vyjasnit, co od sebe očekáváme. Danko, promluv si s mužem zcela otevřeně, co cítíš. Bez výčitek, bez emocí. Řekni mu, jsem tvoje žena, čekám od tebe, že se o dítě se mnou budeš starat. Nehodlám tě držet doma, než půjde do základní školy, ale už nechci zažít, že něco budeš rozhodovat bez ohledu na mě. Můžu ti za to nabídnout podporu tvých zálib, pokud budou v rozumné míře a pro rodinu přijatelné, lásku, pokud o ni stojíš a pokud si zasloužíš, fajn domov, kde se budem cítit oba dva dobře a kde bude vyrůstat naše dítě. Chci být při tom, až se ti něco povede i při tom, až to budeš plánovat, abych k tomu mohla říct svoje. Nechci utápět náš společný čas v hádkách, kdo má pravdu a kdo je v právu. Mám právo se tě zeptat, zda se hodláš podílet na domácnosti a výchově nejenom teď, kdy mi nosíš kytky a omlouváš se s cílem mě získat zpátky, ale i tehdy, když budu mít chřipku, holka přinese pětku z matiky a v televizi zrovna poběží fotbalové finále. Nehodlám hrát s tebou komedii před lidmi a rodiči, kdy se naoko zřekneš svých zálib a doma mi to budeš vyčítat. Chci vědět, na čem jsme a nech
No, mě by to tedy nevadilo, že by po narození dcery odjel do Karibiku, tři týdny není nijak dlouhá doba, to vy jste se projevila jako hysterka, když jste si sbalila kufry. Nechápu vaše jednání....
Taky gratuluji a díky za pokračování příběhu. Já to vidím tak, že se sestěhují, ona bude šťastná že on se tak změnil, tak si rychle pořídí druhé dítě když to tak klape a pak se nebude stačit divit...
tady je problém jen jeden Danča není domácí typ jako manželky Lopraise a spol...a ani ho nehodlá hrát, zatímco manžel možná podvědomě očekával, že ona se tím typem matky-rodu s narozením dítětem stane
Ono si lidi často nesdělují svá očekávání od vztahu, popř. mlží...bez dítěte jim to klapalo, ovšem ten se ukazuje, že jejich očekávání od vztahu jsou různé. To je fuk, že jeho třeba sobecké - prostě různé, Danči případ je jen hodně křiklavý, ale ruku na srdce, takových případů, kdy chlap nechá po narození dítěte, péči o něj a o domácnost ženě vyžrat do dna je hafo...jen nejezdí do Karibiku, ale třeba leží u televize, nebo sedí v hospodě
On je prostě jen ta špička ledovce
Danko, jsem moc ráda že ses ozvala, já byla jedna z těch kdo chtěl vědět jak to dopadlo. Moc gratuluji k miminku a oběma vám přeji hodně zdraví a pohody.
Nebudu ti radit, to je jen na tobě co uděláš. Taky bych manželovi nekladla podmínky, je to jen na něm. On musí sám uznat, že je otec a tak by měl žít a přehodnotit co je nyní pro něj na prvním místě. Bez kladení podmínek poznáš zda je to jeho rozhodnutí a ne jen pro klid.
Budu na tebe hodně vzpomínat, určitě se zas po čase ozvi, ráda si přečtu že žiješ šťastně a máš skvělého manžela a dceruška tatínka.
Bellana: Jasně, jenže my nevím jak to je. Teď letní aktivity zrušil, třeba mu vážně došlo, že je potřeba přizpůsobit život dítěti. Ale nemusí se nutně vzdávat všeho,jen najít rozumnou míru. S dětma jsme toho podnikali spoustu, jen se musel brát vždycky ohled i na jejich oprávněné zájmy. Že se chce dítě čvachtat v potůčku má stejnou důležitost, jako že si chce tatínek ujet 100 km na kole a zase je potřeba najít přijatelný kompromis.
