Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Problémy s rodiči tchán tchyně

Rodiče se nám pletou do života

Rodiče se nám pletou do života

Ačkoli jsem už dávno dospělá a mám dokonce už sama dospělou dceru, stále mám problém se svými rodiči, respektive s mojí mámou. Co si pamatuji, vždycky byla generál a muselo být po jejím. Jinak se k smrti urazila a vydržela nekomunikovat třeba čtrnáct dní.

Díky bohu, že můj manžel je flegmatik jak se patří, jiný by si už dávno sbalil kufry. Moje matka a v jejím těsném závěsu i otec „přikyvovač“, nám v podstatě celý život udělovali nevyžádané rady, snažili se organizovat nám dovolené, kritizovali a hodnotili takřka cokoli, co jsme udělali.

Několikrát jsem se pokusila vzepřít, ale skončilo to vždycky matčiným ublíženým pláčem, následnou uražeností a tátovými výčitkami. A tak jsme se naučili je brát takové, jací jsou, vyslechli je a pak si všechno udělali po svém. Samozřejmě jsme si pak vyslechli spoustu řečí, ale ty jsme pouštěli jedním uchem dovnitř a druhým hned ven.

Teď ale řešíme docela problém. Jak jsem psala v úvodu, máme dospělou dceru. Na jaře odmaturovala, na vysokou nešla a už chodí do práce. Našla si docela dobré místo, oželela kvůli němu i poslední prázdniny a již od července je v plném pracovním procesu. Jako každý mladý člověk také touží se osamostatnit a bydlet sama. S manželem to oba chápeme a společně jsme začali hledat nějaký šikovný pronájem, který by zvládla financovat, a mohla si tak vyzkoušet samostatný život se vším všudy.  

Při nedávné rodinné oslavě se dcera nepředloženě o svém záměru zmínila i před svými prarodiči. Když jsem slyšela, jak to ze sebe sype, šly na mne mrákoty, protože jsem věděla, co bude následovat. Hromady rad, doporučení atd. Nemýlila jsem se.

Moji rodiče vzali bydlení naší dcery do svých rukou, rozhodili sítě a postavili nás, tedy především ji, před hotovou věc: V domě, ve kterém bydlí, se uvolnila jedna nájemní garsonka a družstvo, jemuž dům patří, se rozhodlo prodat ji za velice výhodnou cenu. Podle našich by se té příležitosti mělo rozhodně využít, navíc nabídli, že by své vnučce zaplatili celou polovinu požadované částky a nám nadiktovali, že tu druhou polovinu bychom měli uhradit my. Je to přece naše jediné dítě.

rodiče se nám pletou do životaA my teď stojíme před dilematem. Garsonka je prostorná, velmi pěkně řešená a kromě nějakých drobností je v podstatě hned obyvatelná bez nutnosti nějaké náročné rekonstrukce. Za tu cenu je to opravdu velice výhodné, normálně se takové byty v našem městě prodávají za dvojnásobek.

Jenže je tady několik velkých ALE. Ochotu rodičů zaplatit vnučce polovinu beru sice s povděkem, nicméně po celoživotních zkušenostech s nimi je mi jasné, že by jim naše dcera byla povinována nehynoucím vděkem a svým způsobem i poslušností, kterou by vyžadovali. Druhou polovinu, kterou bychom měli dle úsudku našich uhradit my, sice na účtu máme, ale vydali bychom se absolutně ze všech peněz a zůstali na suchu. A to se nám v dnešní nejisté době nechce podstoupit, je to příliš velké riziko. Poslední ALE je naše dcera samotná, které by se samozřejmě ten byt a za takových podmínek náramně líbil, nicméně představa, že by bydlela dvě patra pod všetečnou babičkou, jí nahání husí kůži.

A my teď řešíme, jak s celou touto situací naložit. Na jednu stranu je to šance, jak by dcera získala vlastní byt bez nutnosti brát si hypotéku nebo platit drahý pronájem. Taková nabídka se nemusí podruhé opakovat. Je to jistě nesporná výhoda a skutečnost, co výrazně hovoří pro. Jenže je potřeba brát v úvahu i druhou stranu mince – blízkost mých problematických rodičů a závazek, který by k nim z morálního hlediska cítila. Navíc by v tom domě byla patrně pod drobnohledem, takže na nějaké výrazné soukromí by asi mohla zapomenout.

Vím, že vyřešit si to musíme sami. Přesto bych se chtěla zeptat čtenářek, jestli by nebyly tak hodné a nezamyslely se nad naší situací ze svého nezaujatého a tím pádem objektivního pohledu. Možná nám vaše postřehy pomohou při konečném rozhodování. Děkuji všem.

Sylvie


15.10.2010   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 75   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,7/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Rodiče se nám pletou do života

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-77
fatbear130
fatbear130 - 12.8.2012 2:13

A ještě se kus článku objevil několikrát, přijměte omluvu, nechci vám to tady zahnojovat spamem.

 
fatbear130
fatbear130 - 12.8.2012 2:12

álky, že se mám o otce starat. Jenže to já neudělám ani kdybych měl kvůli tomu jít sedět, protože on se o sebe postarat dokáže. Prostě jen další jeho naschvál. Ze sociálky už mi ty dopisy chodit přestaly, protože pracovnice se na otce poptala a zjistila, že je mírně řečeno ne zcela normální. Co byste dělaly vy na mém místě, kdybyste měly takového otce? Nechci říkat, že Sylvie má menší problémy než já, ale určitě by se mnou neměnila. A promiňte mi ten román.

Jan K.

 
fatbear130
fatbear130 - 12.8.2012 2:10

hodit, jakto, že jsem jim dědečka zatloukl. Dědeček byl ze začátku jako z cukru, ale pak jednou ulítl, jak už to psychopati dělají, a předvedl jim svoji okouzlující osobnost v celé kráse. Dokonce si dovolil dát facku naší starší vnučce, když na něho křičela, že je zlej a že to u něj doma smrdí, když na ni začal řvát, protože mu v neděli po obědě přepla televizi z formulí na pohádku. Naše malá bojovnice se ničeho nebojí a ozve se, když se jí něco nelíbí. Celý syn, když byl malý. U nás klidně může, my jí nic neuděláme, ale na nás nekřičí. Dědeček se ale s nikým nepáře. Jenže to ani náš syn. Tomu na jeho holčičky nikdo nesmí sáhnout. Odmala jsem s ním trénoval karate, aby si vybil svůj temperament (a já svoji frustraci), ve dvanácti začal s kickboxem a dělá ho dodnes, takže milý dědeček s překvapeným výrazem vyinkasoval pěkných pár po papuli. Samozřejmě jim došlo, proč jsem nechtěl, aby ho znaly, tak se ani nepochlubily, že ho byly několikrát navštívit. Bylo jim trapně, že to udělaly za našimi zády. Vlastně bysme se to nedozvěděli nebýt vnučky, která to na ně práskla. Syn nakonec přiznal barvu. Pak jsme si o mém dětství povídali až do večera. Syn byl bledý jako stěna, jen nevěřícně kroutil hlavou, a dcera bulila jako želva a hladila mě po pleši, že mi muselo slézt i těch posledních pár chlupů, co mi na temeni ještě rostlo. Nakonec mi děti řekly, že se nediví, že s ním nechci nic mít, a že by do mně neřekly, že jsem si něčím takovým prošel, protože jsem prý dokonce mnohem víc v pohodě než normální český rodič. Syn dodal, že kdyby tohle věděl, že by mu nedal jen pár facek, ale i pár kopaček s otočkou. A víte, co se stalo před třemi lety? Otec definitivně utrápil moji matku, takže ta umřela a on se o sebe nedokázal starat. Nebo spíš nechtěl, protože on jediný na všechny dřel celý svůj život, tak ať se o něho teď starají ostatní. Sehnali jsme mu teda místo v domově důchodců, ale představte si to, že toho milého starého pána už po měsíci vyhodili, protože tam vyvolávat konflikty a demoloval zařízení. Teď bydlí už dva roky zpátky v domku, co si s mámou koupili. Ten je v dezolátním stavu, všude tam ten hnusák má poházené odpadky, po městě vykládá, jaký jsem zmetek, že jsem se na něho vykašlal a nechávám ho tam shnít, a ty odpadky jim pak ukazuje. Mně chodily dopisy od soci&#

 
fatbear130
fatbear130 - 12.8.2012 2:10

hodit, jakto, že jsem jim dědečka zatloukl. Dědeček byl ze začátku jako z cukru, ale pak jednou ulítl, jak už to psychopati dělají, a předvedl jim svoji okouzlující osobnost v celé kráse. Dokonce si dovolil dát facku naší starší vnučce, když na něho křičela, že je zlej a že to u něj doma smrdí, když na ni začal řvát, protože mu v neděli po obědě přepla televizi z formulí na pohádku. Naše malá bojovnice se ničeho nebojí a ozve se, když se jí něco nelíbí. Celý syn, když byl malý. U nás klidně může, my jí nic neuděláme, ale na nás nekřičí. Dědeček se ale s nikým nepáře. Jenže to ani náš syn. Tomu na jeho holčičky nikdo nesmí sáhnout. Odmala jsem s ním trénoval karate, aby si vybil svůj temperament (a já svoji frustraci), ve dvanácti začal s kickboxem a dělá ho dodnes, takže milý dědeček s překvapeným výrazem vyinkasoval pěkných pár po papuli. Samozřejmě jim došlo, proč jsem nechtěl, aby ho znaly, tak se ani nepochlubily, že ho byly několikrát navštívit. Bylo jim trapně, že to udělaly za našimi zády. Vlastně bysme se to nedozvěděli nebýt vnučky, která to na ně práskla. Syn nakonec přiznal barvu. Pak jsme si o mém dětství povídali až do večera. Syn byl bledý jako stěna, jen nevěřícně kroutil hlavou, a dcera bulila jako želva a hladila mě po pleši, že mi muselo slézt i těch posledních pár chlupů, co mi na temeni ještě rostlo. Nakonec mi děti řekly, že se nediví, že s ním nechci nic mít, a že by do mně neřekly, že jsem si něčím takovým prošel, protože jsem prý dokonce mnohem víc v pohodě než normální český rodič. Syn dodal, že kdyby tohle věděl, že by mu nedal jen pár facek, ale i pár kopaček s otočkou. A víte, co se stalo před třemi lety? Otec definitivně utrápil moji matku, takže ta umřela a on se o sebe nedokázal starat. Nebo spíš nechtěl, protože on jediný na všechny dřel celý svůj život, tak ať se o něho teď starají ostatní. Sehnali jsme mu teda místo v domově důchodců, ale představte si to, že toho milého starého pána už po měsíci vyhodili, protože tam vyvolávat konflikty a demoloval zařízení. Teď bydlí už dva roky zpátky v domku, co si s mámou koupili. Ten je v dezolátním stavu, všude tam ten hnusák má poházené odpadky, po městě vykládá, jaký jsem zmetek, že jsem se na něho vykašlal a nechávám ho tam shnít, a ty odpadky jim pak ukazuje. Mně chodily dopisy od soci&#

 
fatbear130
fatbear130 - 12.8.2012 2:10

hodit, jakto, že jsem jim dědečka zatloukl. Dědeček byl ze začátku jako z cukru, ale pak jednou ulítl, jak už to psychopati dělají, a předvedl jim svoji okouzlující osobnost v celé kráse. Dokonce si dovolil dát facku naší starší vnučce, když na něho křičela, že je zlej a že to u něj doma smrdí, když na ni začal řvát, protože mu v neděli po obědě přepla televizi z formulí na pohádku. Naše malá bojovnice se ničeho nebojí a ozve se, když se jí něco nelíbí. Celý syn, když byl malý. U nás klidně může, my jí nic neuděláme, ale na nás nekřičí. Dědeček se ale s nikým nepáře. Jenže to ani náš syn. Tomu na jeho holčičky nikdo nesmí sáhnout. Odmala jsem s ním trénoval karate, aby si vybil svůj temperament (a já svoji frustraci), ve dvanácti začal s kickboxem a dělá ho dodnes, takže milý dědeček s překvapeným výrazem vyinkasoval pěkných pár po papuli. Samozřejmě jim došlo, proč jsem nechtěl, aby ho znaly, tak se ani nepochlubily, že ho byly několikrát navštívit. Bylo jim trapně, že to udělaly za našimi zády. Vlastně bysme se to nedozvěděli nebýt vnučky, která to na ně práskla. Syn nakonec přiznal barvu. Pak jsme si o mém dětství povídali až do večera. Syn byl bledý jako stěna, jen nevěřícně kroutil hlavou, a dcera bulila jako želva a hladila mě po pleši, že mi muselo slézt i těch posledních pár chlupů, co mi na temeni ještě rostlo. Nakonec mi děti řekly, že se nediví, že s ním nechci nic mít, a že by do mně neřekly, že jsem si něčím takovým prošel, protože jsem prý dokonce mnohem víc v pohodě než normální český rodič. Syn dodal, že kdyby tohle věděl, že by mu nedal jen pár facek, ale i pár kopaček s otočkou. A víte, co se stalo před třemi lety? Otec definitivně utrápil moji matku, takže ta umřela a on se o sebe nedokázal starat. Nebo spíš nechtěl, protože on jediný na všechny dřel celý svůj život, tak ať se o něho teď starají ostatní. Sehnali jsme mu teda místo v domově důchodců, ale představte si to, že toho milého starého pána už po měsíci vyhodili, protože tam vyvolávat konflikty a demoloval zařízení. Teď bydlí už dva roky zpátky v domku, co si s mámou koupili. Ten je v dezolátním stavu, všude tam ten hnusák má poházené odpadky, po městě vykládá, jaký jsem zmetek, že jsem se na něho vykašlal a nechávám ho tam shnít, a ty odpadky jim pak ukazuje. Mně chodily dopisy od soci&#

 
fatbear130
fatbear130 - 12.8.2012 2:10

hodit, jakto, že jsem jim dědečka zatloukl. Dědeček byl ze začátku jako z cukru, ale pak jednou ulítl, jak už to psychopati dělají, a předvedl jim svoji okouzlující osobnost v celé kráse. Dokonce si dovolil dát facku naší starší vnučce, když na něho křičela, že je zlej a že to u něj doma smrdí, když na ni začal řvát, protože mu v neděli po obědě přepla televizi z formulí na pohádku. Naše malá bojovnice se ničeho nebojí a ozve se, když se jí něco nelíbí. Celý syn, když byl malý. U nás klidně může, my jí nic neuděláme, ale na nás nekřičí. Dědeček se ale s nikým nepáře. Jenže to ani náš syn. Tomu na jeho holčičky nikdo nesmí sáhnout. Odmala jsem s ním trénoval karate, aby si vybil svůj temperament (a já svoji frustraci), ve dvanácti začal s kickboxem a dělá ho dodnes, takže milý dědeček s překvapeným výrazem vyinkasoval pěkných pár po papuli. Samozřejmě jim došlo, proč jsem nechtěl, aby ho znaly, tak se ani nepochlubily, že ho byly několikrát navštívit. Bylo jim trapně, že to udělaly za našimi zády. Vlastně bysme se to nedozvěděli nebýt vnučky, která to na ně práskla. Syn nakonec přiznal barvu. Pak jsme si o mém dětství povídali až do večera. Syn byl bledý jako stěna, jen nevěřícně kroutil hlavou, a dcera bulila jako želva a hladila mě po pleši, že mi muselo slézt i těch posledních pár chlupů, co mi na temeni ještě rostlo. Nakonec mi děti řekly, že se nediví, že s ním nechci nic mít, a že by do mně neřekly, že jsem si něčím takovým prošel, protože jsem prý dokonce mnohem víc v pohodě než normální český rodič. Syn dodal, že kdyby tohle věděl, že by mu nedal jen pár facek, ale i pár kopaček s otočkou. A víte, co se stalo před třemi lety? Otec definitivně utrápil moji matku, takže ta umřela a on se o sebe nedokázal starat. Nebo spíš nechtěl, protože on jediný na všechny dřel celý svůj život, tak ať se o něho teď starají ostatní. Sehnali jsme mu teda místo v domově důchodců, ale představte si to, že toho milého starého pána už po měsíci vyhodili, protože tam vyvolávat konflikty a demoloval zařízení. Teď bydlí už dva roky zpátky v domku, co si s mámou koupili. Ten je v dezolátním stavu, všude tam ten hnusák má poházené odpadky, po městě vykládá, jaký jsem zmetek, že jsem se na něho vykašlal a nechávám ho tam shnít, a ty odpadky jim pak ukazuje. Mně chodily dopisy od soci&#

 
fatbear130
fatbear130 - 12.8.2012 2:10

hodit, jakto, že jsem jim dědečka zatloukl. Dědeček byl ze začátku jako z cukru, ale pak jednou ulítl, jak už to psychopati dělají, a předvedl jim svoji okouzlující osobnost v celé kráse. Dokonce si dovolil dát facku naší starší vnučce, když na něho křičela, že je zlej a že to u něj doma smrdí, když na ni začal řvát, protože mu v neděli po obědě přepla televizi z formulí na pohádku. Naše malá bojovnice se ničeho nebojí a ozve se, když se jí něco nelíbí. Celý syn, když byl malý. U nás klidně může, my jí nic neuděláme, ale na nás nekřičí. Dědeček se ale s nikým nepáře. Jenže to ani náš syn. Tomu na jeho holčičky nikdo nesmí sáhnout. Odmala jsem s ním trénoval karate, aby si vybil svůj temperament (a já svoji frustraci), ve dvanácti začal s kickboxem a dělá ho dodnes, takže milý dědeček s překvapeným výrazem vyinkasoval pěkných pár po papuli. Samozřejmě jim došlo, proč jsem nechtěl, aby ho znaly, tak se ani nepochlubily, že ho byly několikrát navštívit. Bylo jim trapně, že to udělaly za našimi zády. Vlastně bysme se to nedozvěděli nebýt vnučky, která to na ně práskla. Syn nakonec přiznal barvu. Pak jsme si o mém dětství povídali až do večera. Syn byl bledý jako stěna, jen nevěřícně kroutil hlavou, a dcera bulila jako želva a hladila mě po pleši, že mi muselo slézt i těch posledních pár chlupů, co mi na temeni ještě rostlo. Nakonec mi děti řekly, že se nediví, že s ním nechci nic mít, a že by do mně neřekly, že jsem si něčím takovým prošel, protože jsem prý dokonce mnohem víc v pohodě než normální český rodič. Syn dodal, že kdyby tohle věděl, že by mu nedal jen pár facek, ale i pár kopaček s otočkou. A víte, co se stalo před třemi lety? Otec definitivně utrápil moji matku, takže ta umřela a on se o sebe nedokázal starat. Nebo spíš nechtěl, protože on jediný na všechny dřel celý svůj život, tak ať se o něho teď starají ostatní. Sehnali jsme mu teda místo v domově důchodců, ale představte si to, že toho milého starého pána už po měsíci vyhodili, protože tam vyvolávat konflikty a demoloval zařízení. Teď bydlí už dva roky zpátky v domku, co si s mámou koupili. Ten je v dezolátním stavu, všude tam ten hnusák má poházené odpadky, po městě vykládá, jaký jsem zmetek, že jsem se na něho vykašlal a nechávám ho tam shnít, a ty odpadky jim pak ukazuje. Mně chodily dopisy od soci&#

 
fatbear130
fatbear130 - 12.8.2012 2:09

hodit, jakto, že jsem jim dědečka zatloukl. Dědeček byl ze začátku jako z cukru, ale pak jednou ulítl, jak už to psychopati dělají, a předvedl jim svoji okouzlující osobnost v celé kráse. Dokonce si dovolil dát facku naší starší vnučce, když na něho křičela, že je zlej a že to u něj doma smrdí, když na ni začal řvát, protože mu v neděli po obědě přepla televizi z formulí na pohádku. Naše malá bojovnice se ničeho nebojí a ozve se, když se jí něco nelíbí. Celý syn, když byl malý. U nás klidně může, my jí nic neuděláme, ale na nás nekřičí. Dědeček se ale s nikým nepáře. Jenže to ani náš syn. Tomu na jeho holčičky nikdo nesmí sáhnout. Odmala jsem s ním trénoval karate, aby si vybil svůj temperament (a já svoji frustraci), ve dvanácti začal s kickboxem a dělá ho dodnes, takže milý dědeček s překvapeným výrazem vyinkasoval pěkných pár po papuli. Samozřejmě jim došlo, proč jsem nechtěl, aby ho znaly, tak se ani nepochlubily, že ho byly několikrát navštívit. Bylo jim trapně, že to udělaly za našimi zády. Vlastně bysme se to nedozvěděli nebýt vnučky, která to na ně práskla. Syn nakonec přiznal barvu. Pak jsme si o mém dětství povídali až do večera. Syn byl bledý jako stěna, jen nevěřícně kroutil hlavou, a dcera bulila jako želva a hladila mě po pleši, že mi muselo slézt i těch posledních pár chlupů, co mi na temeni ještě rostlo. Nakonec mi děti řekly, že se nediví, že s ním nechci nic mít, a že by do mně neřekly, že jsem si něčím takovým prošel, protože jsem prý dokonce mnohem víc v pohodě než normální český rodič. Syn dodal, že kdyby tohle věděl, že by mu nedal jen pár facek, ale i pár kopaček s otočkou. A víte, co se stalo před třemi lety? Otec definitivně utrápil moji matku, takže ta umřela a on se o sebe nedokázal starat. Nebo spíš nechtěl, protože on jediný na všechny dřel celý svůj život, tak ať se o něho teď starají ostatní. Sehnali jsme mu teda místo v domově důchodců, ale představte si to, že toho milého starého pána už po měsíci vyhodili, protože tam vyvolávat konflikty a demoloval zařízení. Teď bydlí už dva roky zpátky v domku, co si s mámou koupili. Ten je v dezolátním stavu, všude tam ten hnusák má poházené odpadky, po městě vykládá, jaký jsem zmetek, že jsem se na něho vykašlal a nechávám ho tam shnít, a ty odpadky jim pak ukazuje. Mně chodily dopisy od soci&#

 
fatbear130
fatbear130 - 12.8.2012 2:08

čení nebo když kluk v v šestnácti letech sebral naše auto a totálně opilý ho rozbil. Dokonce ani když jsme zjistili, že dcera už ve třinácti není panna, protože jsme ji načapali v naší ložnici přímo in flagranti. Ne s klukem, toho by možná manželka skousla spíš, ale s manželčiným poměrně velkým vibrátorem, který si to třináctileté dítě zavádělo do své třináctileté vagíny, která měla ještě pár let zůstat panenská, a koukalo u toho na porno, které si nechalo poslat poštou. Bylo to v devadesátých letech, tenkrát na to byly reklamy skoro v každém časopisu. Ne, nebil jsem ji. Nikdy ani jednoho z nich. Manželka ji tenkrát seřvala pěkně. Málem ji z toho ranila mrtvice. Dceři pak ještě prohledala pokoj, kde našla další dvě porna a malý vibrátor. Pak to se mnou chtěla probírat další dva měsíce, až už jsem před ní začal utíkat, abych už po třistapadesátésedmé neslyšel slova masturbovat nebo ta malá čubka, atd. Že s ní ty dva měsíce v posteli nic nebylo, je celkem logické. Moje do té doby klidná a racionální ženuška vtipkující s lehce ironickým nadhledem na dva měsíce doslova zešílela. Jenže co naděláte když už se to stalo, že jo. Nakonec jí to došlo. Dneska se tomu smějeme až nám tečou slzy. Zkrátka jsme se ty naše dvě trdla snažili podporovat do výše našich možností, i když to vždycky nebyly úplně hodné dětičky. Taky proto máme dnes naprosto bezproblémový vztah, jsou u nás dvakrát třikrát týdně, a nechodí kvůli penězům. Ty dokonce hrdě odmítají. Ráda chodí i snacha, dokonce mnohem častěji než k jejím rodičům a ti od nás bydlí jen kousek. Její otec se do ní strefuje, že je tlustá, ale sám má pupek, že si nevidí ani na špičky bot. Máme už i vnoučata, dvě holčičky, a s těma s manželkou pořád vyvádíme kraviny. Jsou ve věku hraní si s panenkami, tak třeba mně a manželku nedávno zmalovaly jako šlapky z Perlovky a hráli jsme si na princezny. Já mám plnovous a na hlavě "zrcátko", manželka tomu říká "na Rumla", takže mi to se rtěnkou, maskarou a stínama muselo opravdu slušet. Ale člověk se nesmí brát moc vážně. Byly s námi i na dovolené a rodiče jim nechyběli. Samozřejmě se naše děti dozvěděly, že dědeček je naživu, nejsou blbé, ty dopisy si tak nějak daly dohromady, a tajně za ním jely. Nám nic neřekly, chtěly nás tím překvapit a pak na mně u

 
fatbear130
fatbear130 - 12.8.2012 2:07

ště za komunistů, takže policajti byli v podstatě nedotknutelní a tohle si klidně mohli dovolit. Pak už si samozřejmě svoje choutky kompenzoval jinak. Cokoliv jsem udělal nebo řekl, byla pi**vina a já kretén, debil a ču***, zkrátka mě deptal psychicky. Nakonec to dopadlo jak to dopadnout muselo. V den mých osmnáctin, kdy jsem jako obvykle nedostal žádný dárek, abych nebyl "rozmazlenej fracek a věděl, že v životě budu mít jen to, co si koupím", jsem odešel s jedinou igelitkou. Víc jsem si totiž vzít nesměl, protože "jsem si na to nevydělal, tím pádem to není moje, tak na to nehrabu, když to neni moje", a sedl do prvního vlaku, který jel trochu dál. Ten můj jel 320 km daleko a v tom městě už jsem zůstal. Při odchodu mi otec tvrdil, že stejně za pár dnů přilezu špinavý a hladový, protože jsem totální lemra, co se o sebe nedokáže postarat. To bylo před víc než třiceti lety. Ne, neměl pravdu. Nepřilezl jsem, to bych radši opravdu chcípl ve špíně nebo hlady. Dopisy od něho neotevřené zalepuju do obálky a posílám zpátky a když se vrátí (obvykle s nějakou urážkou napsanou rovnou na obálce), letí neotevřené do smetí. Ano, pořád píše. Je skutečně vytrvalý, píše dodnes několikrát ročně. Dokonce si vždycky nějak dokáže zjistit naši adresu přestože jsme se už třikrát stěhovali. Ne kvůli němu. No, přiznám se, že teď už ty dopisy rovnou vyhazuju. Párkrát i přijel a domáhal se vidět vnoučata, že je to prý jeho právo, ale vzhledem k tomu, že teď jsem já ten silnější, neumožnil jsem mu to. Dokonce jsem toho zmetka pokaždé s chutí nakopl a není pravda, že se vám potom neuleví - uleví se vám a jak. Manželka věděla, co je zač. Potkala ho jednou a vydýchávala to skoro měsíc, no a dětem jsem už jako malým řekl, že dědeček umřel, protože jsem z nich chtěl mít zdravý a sebevědomý lidi a ne to, co udělal můj otec ze mně. Myslím si, že se nám to celkem podařilo, protože jak dcera, tak syn jsou celkem bezproblémoví a až na dceřin nepříliš šťastný výběr přítele a s tím spojené následné peripetie (je to děvkař par excellence a ta pipka pořád ne a ne ho kopnout do pr****, protože má prý velké TAMTO - no když jí nevadí, že na to jeho TAMTO není sama...) vedou celkem úspěšný život. Nikdy jsem na ně nevztáhl ruku a zařval snad asi třikrát na kluka, který byl jako dítě velice temperamentní. Nedělali jsme jim zle kvůli horšímu vysvěd&

 
fatbear130
fatbear130 - 12.8.2012 2:06

Zdravím Sylvii i vás ostatní děvčata!

Jsem sice chlap, ale snad vám to tady ve vašem "dámském klubu" nebude moc vadit. Na dané téma bych mohl napsat celou knihu. Vím, že každý máme své problémy, a nechci ty Sylviiny nějak zlehčovat, ale až si přečtete můj příběh, bude vám ten Sylviin příběh připadat jako Červená knihovna. Mám totiž extrémně panovačného a násilnického otce, který si respekt ke mně vždycky podmiňoval tím, že jsem musel tancovat, tak jak on pískal, a i můj příběh je poněkud extrémní a pravděpodobně si o mně budete myslet, že to nemám v hlavě úplně v pořádku. To taky nemám a po tom, co jsem si s ním užil, to není nic divného. Moje dětství bylo peklo. Když jsem nedělal přesně to, co "hlava rodiny a pán tvorstva" chtěl, velmi sprostě mě urážel a když mě mohl shodit před návštěvou nebo kamarády nějakou velmi osobní urážkou, vypadal potom spokojeně jako kocour, který právě slupnul kanára. Taky nikdy nešel pro ránu daleko a "výchovných pohlavků do zásoby" jsem dostával několik týdně většinou hned po ránu. Potom samozřejmě taky když jsem něco provedl, a to i přesto, že jsem měl vždycky pár facek v zásobě. Důvod si vždycky našel. Jakákoliv známka horší než jednička - bum, když jsem donesl jedničku, zase jsem se na něho prý zle podíval nebo jsem odseknul nebo jsem měl špinavé boty - bum, a když jsem nic neprovedl, majznul mně prostě jen tak, že už prý budu vědět za co. Dvakrát mě skopl ze schodů a když jsem podruhé spadl na hubu a začal řvát, ještě mi nařezal, že jsem nemehlo, abych prý měl proč řvát. Když jsem povyrostl, facky ustaly, protože jsem se mu párkrát postavil na odpor, a ve třinácti mě v důsledku toho tak zmlátil, že jsem musel na deset dní do nemocnice s otřesem mozku. Byl jsem modrý jako švestka, takže bylo evidentní, co se stalo. Kvůli mámě jsem to na toho šmejda před policií zatloukl. Policajti ovšem nejsou úplně blbí, a protože věděli, že to nebylo poprvé, protože není normální, aby si dítě několikrát za sebou přivřelo prsty do dveří atd., milého tatínka odvezli za město, tam mu zlámali obě dvě ruce, a upozornili ho, že jestli se ještě někdy objevím já nebo moje máma s modřinou, tak se s ním už mazlit nebudou. Jako každý správný zbabělec jakmile narazil na někoho silnějšího, okamžitě byl jako jehňátko. Bylo to je&#

 
Monik
Monik - 23.11.2010 15:26

Nikdy bych do toho nešla být dcerou. Po přečtení článku mám pocit, že píšete o mojí tchýni. Ta bydlí od nás cca 80km, řidičák nemá a jezdí na návštěvy v průměru jednou za tři týdny a i to je dost. Kilometrů zase málo. Tak možná Austrálie by byla tak akorát. Zrovna při poslední návštěvě se tu ukřivděně rozbrečela, když jsme jí řekli, že si budem stravovat naše dítě po svém. Chová se jak rozmazlenej spratek a když není po jejím, tak zkouší všechny způsoby aby bylo. A to upozorňuju, že se jedná téměř vždy o naše soukromé záležitosti.Takovou ženskou mít v rodině je fakt PEKLO!

 
rozarka74
rozarka74 - 18.10.2010 19:49

Moje maminka říkala: až se vdáš, odstěhuj se na druhý konec republiky než je zbytek rodiny a od nikoho nikdy nic nechtěj a neočekávej... věděla, proč to říká smajlik - 68.

 
sharon
sharon - 17.10.2010 23:34

illča: nevím, neznám...já své rodiče milovala.....

 
illča
illča - 17.10.2010 15:52

sharon: ... no z vlastní zkušenosti vím, že existuje určitý druh rodičů, s kterými si situaci může člověk vyjasňovat do alelujá - a stejně je to k ničemu. Kdo se generálem narodil, jako generál umře .

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-77
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 77995.
Archiv anket.