„Chci mít aspoň jedno vnouče.“ Maminka mne citově vydírá.
Je mi třiatřicet let a čím dál víc jsem pod nátlakem mé maminky, která velmi trpí tím, že jsem bezdětná. Jiné dítě než mne neměla, a tak je to jen na mně, abych jí její přání splnila. Jenže já se do mateřství nehrnu, spíš naopak. Sice jsem vdaná, ale o potomcích s manželem neuvažujeme. Před asi dvěma lety mne sice něco jako mateřské pudy přepadly, ale po nějaké době to odeznělo.
Po dětech prostě netoužíme, ačkoli vůči nim samozřejmě nic nemám. Nepatřím k takovým těm ženám, které svůj odpor k mateřství stavějí na odiv, a těm, které děti mají se vysmívají a všelijak je znevažují. To rozhodně ne. Mám spoustu „dětných“ kamarádek, se kterými se ráda vídám, a nevadí mi, když se téma hovoru stočí na to, jak jejich ratolesti prospívají.
Jsem na tom tak, že mne představa, že bych měla mít dítě, být za něj odpovědná atd. jednoduše neláká. S manželem žijeme velmi aktivním, společenským a sportovním životem, nenudíme se. Máme se rádi, rozumíme si, vyhovuje nám, že jsme pány svých životů a svého času. Ani jeden z nás netouží přizpůsobit vše, čím dosud žijeme, malému dítěti, kolem kterého by se logicky všechno točilo.
Moje maminka (a nejen ona, i otec, ale ten se drží spíš zpátky) to však vidí jinak. Téměř při každé návštěvě si posteskne, jak ráda by měla vnoučátko, je jí líto, že všechny její přítelkyně už jsou babičkami a ona stále ne. Někdy je její naléhání až neúnosné a stane se, že skončí hádkou. Pak je chvíli klid, ale jakmile je vše už zase ve starých kolejích, pomaloučku polehoučku začne s vnoučaty znovu.
Naše argumenty a rozhodnutí, proč dítě nechceme, považuje za sobecké a krátkozraké. Tvrdí, že nebudeme pořád jen mladí a jednou nám ty děti budou chybět. Vyloženě útočí na city, mistrně argumentuje a vydatně to prokládá i slzami, kterými, jak doufá, nás obměkčí.
Jenže my máme v tomto ohledu jasno. Dítě prostě ne. Teď jsme si pořídili kotě, ze kterého jsme úplně nadšení, a opět máme na krku starou známou písničku o sobeckosti a vnoučatech. Už si nevím rady. Mám maminku ráda, samozřejmě, že mi není jedno, že se trápí. Ale přece jenom kvůli tomu neotěhotním, jen abych jí udělala radost. To mi připadá jako totální nesmysl.
Vím, že sem chodí většinou ženy, které matkami jsou, ale možná je tu i některá v podobné situaci jako já. Poradí mi někdo, jak to s mou maminkou jednou provždy vyřešit, abychom se vzájemně netrápily?
6.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 160 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Nechce hlídat vlastní vnouče
- Babička chce, abych nechala dcerce propíchnout uši
- Babičce jsou vnoučata na obtíž
Diskuse ke článku - „Chci mít aspoň jedno vnouče.“ Maminka mne citově vydírá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Hm,já to mám podobné, stím rozdílem, že děti bych strašně ráda měla, aledoktoři cosi zanedbali a mám po hehe, takže má role u matky je mínus nula, zajímá jí pouze bratr, který děti má, když teď potřebuji povzbudit tak nemít hodně moc chápajícího manžela nemám se na koho obrátit, kamarádky nechci zatěžovat takovými problémy, nojo každý nemůže mít to co by rád.Všem přeji krásné a šťastné svátky a hlavně klídek a pohodu.
Stanik: 
jelítko: 9:57 - ja to porad rikam. Klidne at me najdou za 14 dnu, ohlodanou od psu a penize odkazu psimu utulku :-)
Taky budu za pár let chtít vnoučata.Moc dobře vím,že nebudou zárukou ničeho.naši jsou taky sami,vdaly jsme se daleko a nemůžeme jezdit každý víkend.U další generace to bude ještě horší,kvůli migraci za prací.proto je blbost stavět barák "pro děti", stejně tak pro ně škudlit peníze na svůj úkor. A je každého věc,jestli a kolik bude mít dětí. my,co děti máme,nechápeme,že je někdo mít nechce,ale já by dceru nenutila a nestavěla proti sobě svým nátlakem.Být nechtěné nebo vynucené dítě není dobrý start.
Jenika: tak to je rozhodně pádnej důvod k tomu mít děti 
aby okolí bylo spokojený 
Renee: přesně tak a není nic lepšího než se s nikym nemuset dohadovat. pořídit si smečku pejsků na procházky, chaloupku na zahradničení a hurá do "osamělého" života
Verera: tyhle lidi jsou na tom určitě mnohem hůř, celej život si utrhujou od huby a starají se a pak sou stejně sami. tak k čemu to všechno bylo? 
Capelucita: no jak nemá nikoho, má snad sama sebe a to se dá taky dobře využít k užití si života 
Samozřejmě se to nedá zobecňovat, že kdo nemá vlastní děti, bude na stará kolena sám jako kůl v plotě. Ale musí se s tím počítat, že nebudou pomocné ruce dospělých dětí a vnoučat, až si v pozdním důchodovém věku zlomíme nohu či pro chřipku nedojdeme na nákup. Sousta lidí mít děti fakt nemůže. Ta samota nemusí být až tak zlá, když máme přátele, známé, koníčky a umíme si je i do hodně zralého věku udržet. Sám se může člověk cítit i v širší rodině. Když si s lidmi nerozumí. Nemůžeme mít všichni všechno: jeden má kariéru, druhý náročné koníčky, třetí peníze, čtvrtý kupu potomků...Jak si to kdo zařídí, takové to má. Rozhodně je na tom líp ten, kdo dopředu ví, že si má včas požádat o pečovatelák nebo důchoďák, protože nemá potomky a další příbuzní si ho k sobě nevezmou, než ten, kdo tam nakonec odložený skončí, když jeho děti nemají...čas, pokoj doma navíc, ochotu, zájem, atd atd...sejdou se tam oba dva svorně...hůř tam bude tomu s dětmi...i když ten bezdětný mu možná bude i tu jednouzaměsícprodůchod návštěvu závidět...
Verera: presne, tech co se na ne jejich potmci vyflakli jou i tak plne LDNky. Deti nejsou zaruka, ze se o vas nekdo ve stari postara.
.jpeg)
Jenika - 7.12.2010 0:01 - tyhle a jim podobné řeči vedou jen zabedněnci, kteří nemají jinou starost než řešit,co se děje v jiné rodině. Prostě drbny
Na jednu stranu tě chápu a jako tvoje matka bych tvoje přání tolerovala. Na druhou stranu chápu i ji. Věřím, že ji i okolí otravuje neustálýma otázkama, co mladí, kdy už bude babičkou. No a určitě chce být i babičkou. Moje dcera se vdávala kolem 25 a děti chtěli až tak za tři roky. Prostě v rodině žádný problém, nakonec otěhotněla neplánovaně asi za rok po svatbě, ale já jako nastávající babička jsem si ten rok na toto téma vyslechla dost . Otázka, tak co , kdy už budeš babička mě děsně lezla na nervy.
.jpg)
Jestli je někdo sobecký, pak je to tvoje matka. Jak si pro Krista pána někdo může myslet, že jen proto, že chce vnouče, někdo překope celý svůj způsob života, který má takový, jaký vyhovuje jemu ?.
Doporučuji, abyste pořídili kotě nebo štěně i jí - přijde na jiné myšlenky (možná)
Také bych si jednou přála vnouče, ale v životě bych si nedovolila svojí touhou otravovat synovi život. Kdyby řekl, že dítě nechce, musela bych to akceptovat. 
A vůbec, tohle strašení samotou..... Vždyť to je přece u každého tak jiné, zárukou není vůbec nic. A i kdyby se to stalo, je mnoho lidí, kterým samota zas tak moc nevadí. A co mám zkušenost, většinou jsou to ti, co nechtějí děti. Takže případnou samotu (většinou stejně jen dočasnou) dokážou docela dobře zvládat.....
Capelucita: A kde je psáno, že kamarádka zase nějakého chlapa nepotká? To přece není vůbec dané, že zůstane už do smrti sama..... To je jedno, kolik je jí let. Znovu zamilovat a vdát se může klidně i v šedesáti a může prožít mnohem hezčí stáří než kdokoliv jiný, kdo je obklopen širokým příbuzenstvem