Rodiče milují svá zvířátka a chovají se jako čuňátka
Mí rodiče, oba už v důchodu (63 a 67 let) se na stará kolena snad zbláznili. Ačkoli nikdy nebyli žádní nadšení příznivci chovu zvířátek v bytě, od té doby, co jsou oba doma, to u nich začíná vypadat jako ve zvěřinci. Jelikož bydlí v paneláku ve dva plus jedna, začíná to být trochu problém. Svým zvířátkům totiž podřídili doslova vše, kašlou na hygienu a chovají se jako malé děti.
Nejdřív ze všeho si pořídili pejska, takovou roztomilou pouliční směs, což jsem jim schvalovala, alespoň s ním chodí ven a jsou na čerstvém vzduchu. Jenže po čase jim to asi nestačilo a k pejskovi přibyla domů obrovská klec s papouškem, kterého se tatínek snaží učit mluvit. Zatím z něj sice nevymáčkl ani slovo, ale to neznamená, že by papouch držel zobák. Pokaždé, když k nim přijdu na návštěvu, chce se zapojit do hovoru a vydává neskutečně hlasité skřeky, ze kterých mě za chvíli bolí hlava.
Po čase se maminka slitovala, nechala se uprosit od bývalé kolegyně a přinesla domů malé kotě, ze kterého je 
už dospělá kočka. K dovršení všeho se z mého otce stal nadšený akvarista, zbudoval doma doslova přepychové akvárium a studuje všemožné příručky a nakupuje rybičky, na které se vydrží i hodiny beze slova dívat.
Abych to shrnula. Naši tedy mají: psa, kočku, papouška a rybičky. Ve dva plus jedna o velikosti 54 metrů čtverečních, prosím! A začali se chovat jako malé děti. Dřív byla maminka pintlich na úklid a teď je to doslova hrůza. Všude chlupy, rozházené hračky, papouščí hovínka, protože „on přece nemůže být pořád jenom v kleci“. Máma sice tak nějak uklízí, ale stejně to není vidět, protože v tom malém prostoru to ta zvířata okamžitě zase zaneřáděj.
Nejhorší na tom je, že úplně ztratili soudnost a těmi zvířaty si snad nahradili děti. Dovolí kočce, aby jim kradla jídlo z talíře, když jedí, i papoušek si může přijít sezobnout, pejsek dostává vylizovat zbytky… Regulerně se mi pokaždé zvedá žaludek a mockrát jsem jim řekla, že by s tím měli něco dělat, protože je to skutečně hnus. Oni mne však odbyli s tím, že svá zvířátka mají rádi a ten společný život s nimi jim naprosto vyhovuje.
Mně už to připadá moc, trochu dost přes čáru. Proti pejskovi jsem nic neměla, ale s tím, jak se ten jejich zvěřinec rozrostl, nesouhlasím. Navíc když na nich vidím, jak úplně přehodnotili dosavadní životní priority a spolu se svými „milovanými zvířátky“ utěšeně pustnou. Nakupují pro ně neuvěřitelné blbosti, které se prodávají ve zverimexech a jsou to jen taháky na peníze. Ale oni si nedají říct, utrácejí každý měsíc poměrně vysoké částky za různé předražené zvířecí pamlsky a hračky. O neustále se rozšiřujícím počtu akvarijních rybiček nemluvím.
Přiznám se, že z toho jsem značně nervózní, jelikož oni vůbec nepřemýšlejí, kdo by se jim o zvířata postaral, kdyby museli třeba do nemocnice apod. Já to tedy rozhodně nebudu, i jsem jim to řekla přímo, aby se mnou nepočítali. Takový zvěřinec bych si do svého bytu nikdy nenastěhovala. Řekla jsem jim, že jsem ochotná se v případě potřeby postarat o psa, ale nic víc. Podle nich jsem bezcitná a sobecká.
Já si ale myslím, že to jsou spíš oni. Na stará kolena se takhle zbláznili. Co si o tom myslíte? Taky vám, stejně jako mně, připadá nezodpovědné pořídit si v důchodovém věku hromadu zvířectva?
17.2.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Máme psy, rybičky...co to bude příště?
- Granule prý psovi stačí. Jaký je váš názor?
- Vzali jsme si pejska z útulku a on s námi chce spát v posteli
Diskuse ke článku - Rodiče milují svá zvířátka a chovají se jako čuňátka
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jo, jo. Někdy to mají rodičové dost těžké. Netolerantní děti, že by si je tak vychovali?
Proč má tolik lidí pocit, že můžou kecat do života jiným???
.gif)
Rodice jsou dospeli lide, nech je Klaro zit jejich zivot. Bud jim to jednou dojde anebo zustanou takto stastni az do smrti
Já takové rodiče nemám, mám právě tu maminku fňukající, co jí všechno bolí. Dokonce jsem jí to zvířátko doporučovala. Jenže ona je sama a měla by to těžší.
Ty rodiče docela chápu. Kdybych se dožila důchodu, ráda bych měla klec s osmáčky, jenže ty nemusí manžel. Pokud tihle manželé chtěli zvířátka oba a shodli se, tak je to fajn.
Kláro, pochopila bych Tvoje stížnosti, kdybys jim denně dávala hlídat miminko, od něhož jsi musela v pár měsících jít do práce. Protože v textu nic takového nevidím, jen se přidávám k těm, co ti napíší, že rodiče mají právo si žít po svém stejně jako každý svéprávný člověk. Je fakt, že já doma žádné zvířátko nemám ani mít nehodlám, ale ti vyjmenovaní exoti jsou běžně k vidění v českých domácnostech, takže oproti hadům atd se rodiče ještě drží při zemi. Dopřej jim tu radost, že mají koníčka /ostatně Ty jim byt neuklízíš/ a že jsou plní síly a soběstační. Za deset dvacet let, až se neobejdou bez Tvé pomoci ani den, budeš ještě ráda vzpomínat na dobu, kdy ses tam zastavila jen občas. Ostatně, vždyť se s nimi můžeš pravidelně scházet jinde! Udělejte si dvakrát za měsíc posezení na dobrém obědě, v cukrárně, ve vinárně, v čajovně, nebo jeďte na kratší výlet /aby se ta havěť doma navzájem nesežrala/. Prostě Kláro, asi bys taky těžce nesla, kdyby Ti zasahovali do života....KLÁRO, PROČ CHODÍŠ TŘIKRÁT TÝDNĚ DO POSILOVNY, PROČ NEZMĚNÍŠ ZAMĚSTNÁNÍ, TENHLE BYT BYS MĚLA VYMĚNIT, S EVOU BY SES NEMĚLA PŘÁTELIT, KONEČNĚ BY SES MĚLA VDÁT A POŘÍDIT SI RODINU..../...Jak by se Ti to líbilo....? Mně ne.
Verera: Jasně a i kdyby byl větší, tak rodiče můžou mít domluveného "dědice" papouška, článek mi nevyzněl tak, že by se Klára zajímala. Jí se to nelíbí a tečka. Tečka, protože jí do toho nic není 
Proč jim chceš brát to, co je těší.
daty: Nepíše se jaký papoušek. Rodiče mohli chtít dopřát prostor papouchovi, tak koupili velkou klec, ale může to být třeba korela, i když podle těch skřeků možná něco přece jen většího.
newladis:
myslím si, že kočička se naučí rychle
Akorát jí vzít k veterináři na odčervení a sterilizaci.
.jpg)
Já si o tom myslím, že ti do toho vůbec, ale vůbec nic není.
newladis: Určitě se hned naučí...ale dala bych jí sterilizovat...Kdyby to byl kocour,tak vykastrovat,ale oni jsou víc zvyklí značkovat,tak by mohl být doma problém.
Já bych chtěla být králík Pepa u moji dcery.Je to její a vnuččin miláček.
Kláro, tady pochopení nečekej. Jsem přibližně ve věku tvých rodičů a je mi líto, že nechápeš, jak v tomto věku existence zvířat člověka obohacuje.Naše děti si vždycky přály pejska, ale odcházeli jsme z domu velmi brzy a nebylo to možné. A tak hned první den odchodu do důchodu jsem dostala jorkšírku. Je to náš miláček a život bez ní si nedovedeme představit. Už je jí skoro 12 let a hrozíme se dne, kdy se s ní budeme muset rozloučit . Teď zrovna uvažuji o poskytnutí azylu kočičce, kterou někdo na sídlišti vyhodil ven. Je velmi mazlivá a je vidět, že je zvyklá na společnost člověka. Už ji dva měsíce živím a udělala jsem jí před domem z krabic zateplené přístřeší . Okamžitě pochopila, že je pro ni a už ráno na nás čeká od 4 hodin na schodech před domem.
Možná, že mi přítomné majítelky koček poradí, zda se taková kočička bude schopna adaptovat a naučím ji čistotě. Kláro, moc se přimlouvám za tvé rodiče, smiř se s jejich náklonností ke zvířatům , určitě jim nedávají přednost před tebou.Myslím, že rodiče by určitě neprostestovali proti něčemu, co přináší radost tobě.
Taky nechápu co Kláře vadí. Naopak její rodiče jsou jedni z mála zodpovědných lidí, kteří se pořizují zvířata až když ví, že na ně budou mít čas. Jo zvířata dělaj bordel (větší bordel než teď s andulou jsme doma nikdy neměli, a to je to prcek, ale z peří je hodně prachu), ale to může bejt návštěvě někde. Nikdy jsem se nesetkala, aby mě návštěva pomlouvala za podestýlku po kuchyni, nebo ptačí bobky - i když se tohle uklízí několikrát denně, tak to prostě po domácnosti trochu je
Akorát s tím papouškem se mi to moc nelíbí. To by si lidi měli rozmyslet, kolika se hodlaj dožít a kolika se hodlá dožít ten papoušek, protože ti větší jsou hračka na 20-50 let a změnu majitele nesou těžko, obzvlášť pokud by to měl být někdo pro ně neznámý. Ale Klára asi neví, jestli tohle rodiče nějak domysleli, třeba mají někoho známého, kdo je ochotný tu péči časem převzít.
