Otec se rozhodl ožebračit naši maminku
Náš tatínek se zbláznil. Je mu 59 let a před týdnem požádal o rozvod. Zamiloval se do ženy o dvacet let mladší a rozhodl se jít, kam ho srdce táhne. Mamince je 57, důchod má na krku a zůstane sama. Totálně ji to odrovnalo, doslova se sesypala. Prožili spolu s otcem v podstatě celý dosavadní život, brali se, když jim bylo kousek přes dvacet, myslela si, že spolu i zestárnou.
Společně se i připravovali na stáří. Dokud jsme jako děti byli doma, investovali veškeré prostředky do rodiny. Jakmile zůstali sami, začali hodně šetřit, aby měli zajištění na důchodové roky. Bydlí v nájemním bytě, tak měly být našetřené prostředky určeny hlavně na úhradu nájemného, které by z důchodu ukrajovalo velkou částku. Nikdy nebyli příznivci nějakých půjček ani hypoték, báli se tak vysokých závazků a situaci vyřešili tímto způsobem. Navíc si našli menší a levnější nájemní byt, do kterého se před pár roky přestěhovali.
Podařilo se jim ušetřit poměrně vysokou částku, která by je na dlouhé roky v důchodu slušně zabezpečila. A teď je všechno jinak.
Tatínek se zbláznil, podal žádost o rozvod a už před dvěma měsíci se odstěhoval ke své přítelkyni. Chová se jako smyslů zbavený, nejenom, že odnesl mamince z domova docela dost vybavení včetně kuchyňského robota, televize a dalších věcí, ale trvá i na rozdělení naspořených peněz přesně napůl. To všechno chce řešit teď hned bez ohledu na majetkové vyrovnání. Dělá mamince ze života peklo, slovně ji napadá, útočí na ni. Vkladní knížku, kde mají své společné úspory, má maminka, která ji uschovala a odmítá z ní cokoli vybrat, dokud nedojde k majetkovému vypořádání.
Je jí jasné, že se o úspory budou muset rozdělit. A je z toho doslova zděšená, protože tím pádem se jí značně 
sníží zajištění v důchodu. Nemá moc dobře placenou práci, takže s nějakou vysokou penzí počítat nemůže, rozhodně z ní nezaplatí nájem. Když jí z naspořených peněz zůstane jen polovina, zůstane za pár let na mizině. I kdyby vyměnila byt za ještě menší, moc velká úspora na nájmu to nebude.
Samozřejmě, že ji my, jako děti (mám ještě bratra), nenecháme na holičkách. Snažíme se ji uklidnit, ale moc to nepomáhá. Je doslova vyřízená, cítí se podvedená, osamělá, oklamaná, okradená. Trpí depresemi, už měsíc doma marodí a její stav se nelepší. Do toho ji otec neustále atakuje a útočí na ni. Snažili jsme se s ním promluvit, ale nikam to nevedlo. Vypadá, jako by se úplně zbláznil, a pořád vykřikuje, že má nárok konečně taky žít.
Jenže maminka je z těch jeho útoků už úplně zničená. Přiznala se mi, že už uvažovala i o sebevraždě, život prý pro ni už nemá cenu, má strach z budoucnosti a nemůže se vzpamatovat z otcovy zrady a z jeho současného chování.
Strašně ráda bych jí nějak pomohla, ale vůbec nevím, co bych měla udělat. I když se na otce zlobím, je to pořád můj táta a nerada bych se ocitla mezi svými rodiči jako mezi mlýnskými kameny. Já vím, že mi asi těžko někdo poradí, ale možná ano. Kolikrát, když si tady čtu vaše příspěvky, tak v nich zaznívá spousta rozumných rad a nápadů. Třeba bude mít někdo nějakou i pro mne. Předem vám moc děkuji.
2.3.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 158 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Drastický rozvod aneb Oškubu tě na kost
- Kdo šetří ma za tři. A někdy také rozvod na krku.
- Život v tzv. volném manželství, nebo rozvod?
Diskuse ke článku - Otec se rozhodl ožebračit naši maminku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pentlička: no promin, ale muze to radu let fungovat apk treba ne.. nebo se proste clovek muze jen zamilovat, proti tomu neni imunni nikdo. No a trapit se v nefungujcich svazku? blbost ne? zivot maem jen jeden.
Milá dcerenka by se do těchto věcí vůbec neměla plést. Je jistě dost dlouho co ona opustila rodinný krb. Do věcí nevidí. Je pravda, že ženy ve vyšším věku mohou být v nevýhodě, ale znám dost takových plaček, které se spoléhaly jen na manžela a pak do roka měly nového plátce do společné domácnosti. Zajímavé je, že ženy, které rodinu spíš živily a udržovaly takové štěstí nemají. Na druhé straně se zas dokáží postarat samy o sebe. Jsou pak ohleduplnější i ke svým dětem a nezatěžují je svými problémy. A co na to mají říkat vdovy? Prostě osud neměří všem stejně.
citronell: například: 20 let se společně starali o děti (na sebe neměli čas) a teď už chlap 10 let leží na gauči a přemýšlí o tom, jak se ta paní změnila k horšímu až nesnesitelnému a že ho čeká ještě tak dvacet pekelných let společného života... Nevím. Tohle až tak neuznávám. 
.jpg)
No, ožebračit. Pokud se na to člověk podívá bez emocí, jetřeba uznat, že když se rozejdou, bude logicky chtít půlku společných úspor.
Druhá věc je, že odnáší z domu společné věci - to v pořádku není.
Maminka udělala dobře, že nic dopředu nevybrala a nedala z ruky. Je správné počkat na oficiální majetkové vypořádání
.jpeg)
Johanka74 - 2.3.2011 14:45 - 
v podstatě tě obdivuji, mě to jednou stačilo a vím,že pokud bych se rozvedla,tak se nikdy už nebudu vdávat.
modroočka: to máš pravdu.... bůhví co bys slyšela, kdyby mohla říci své i druhá strana-tedy otec. Asi nebyl spokojený s takovým životem čekání na smrt a tak se ohlédl jinde....o ožebračení tu nemůže být řeč, chce jen polovinu toho na co celý život společně vydělávali, nikoliv vše!!!!!
Ne že bych se tatíka chtěla zastávat, ale ... co když právě to zoufalé šetření na staří a starobu s ním zamávalo natolik, že se raději pokusí roztočit penízky a postavit se k nejistotě a vzrušení?
Zoufalství a pesimismus mohly rozjet i strach před čekáním na smrt.
Neznáme život manželského páru, který se rozpadl... zcela určitě odněkud ten impuls přišel. A zpravidla není vina jen na jedné straně.
Sofffie: po 30 letech zjistí ,že je to nesprávná osoba? kde teda byl ty léta
pavlina: jasně, hlavně aby odešla jen s noční košilkou a prostřekem na mytí protéz, svině romantická
Rozhodl se ožebračit maminku? Podle mého názoru chce jen půlku úspor, tedy to, co mu náleží. 
Proč by ona měla mít víc než on? Co po rozchodu čekala? Že jí přenechá celoživotní úspory? 
Ohledně věcí by se dohodnout měli, on si vezmě tohle, ona si nechá tamto.
Chápu bolest z rozchodu, obzvlášť nečekaného. Ale přeci nemá smysl zůstávat třeba ještě dalších dvacet let s někým, koho nejen že už nemiluji, ale dost možná i nesnáším kvůli každé maličkosti.
kareta:
jo a kdyby čupr babka opustila dědka, tak je tu za hrdinku (proč by letech, co se obetovala, mela dál prát ponožky a posluchat chrápání starého dědka) ale když čupr dědek opustí manželku , tak ji hned ožebračuje
Stanik: hned jo. Ale po 30ti letech manželství?
Pentlička: ja souhlasim se Soffii... porad lepsi to vyresit hned, nez pak jako Heduš Homolková bulet " kde ja mohla bejt, kdybych byla neztloustla"
Sofffie: 16:19 
Pentlička: romantika je hezka vec.. aletak do 18 .. pak by clovek mel byt trochu soudnej
Sofffie: a ty si opravdu myslíš, že ten pán z článku byl se svojí manželkou tolik nešťastný? Mně to spíš připadá, že se prostě zamiloval a tak jde za svým "štěstím" přes mrtvoly. Vždycky jsem nenáviděla Gottovu písničku "Jdi za štěstím", zdála se mi jako navádění k vrcholnému egoismu a to jsem ještě netušila nic o tom, že něco podobného se stane i mně.
