Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Problémy s rodiči tchán tchyně

Moje tchyně není rozmazlovací babička

Moje tchyně není rozmazlovací babička

Když jsem byla malá, měla jsem úžasnou babičku – maminku mé maminky. Bohužel, zemřela, když mi bylo jedenáct let, ale i tak ve mně zanechala své hluboké stopy. Milovala jsem ji snad víc než své rodiče a trávila s ní tolik času, kolik jen jsem mohla.

Byly to nezapomenutelné chvíle. Dneska si při vzpomínání na svou babičku myslím, že přišla odněkud z pohádky. Povídala si se mnou, četla mi, chodily jsme na procházky, učila mě vařit. V noci jsem spala s ní v posteli pod obrovskou péřovou duchnou a bylo mi neuvěřitelně dobře.

Dnes už jsem dospělá, mám šestiletou dcerku a hodného manžela. Rodiče mi už oba zemřeli, maminka se ještě stihla dožít narození své první vnučky a půl roku na to podlehla rakovině. Tatínek tragicky zahynul před více než deseti lety. Sourozence nemám, jsem proto ráda za mého báječného manžela a hodnou, roztomilou dcerušku.

Co mne však hodně mrzí je chování manželovy matky k naší dceři, která je její jediné vnouče. Jak jsem psala výše, mám nádherné vzpomínky na svou babičku a vždycky jsem si přála, aby takové měly jednou i mé děti.

Naše dcerka má však jen jednu jedinou babičku a ta má ke správnému „babičkovství“ hodně daleko. Vím, že má babičkasvou vnučku ráda, to určitě ano, ale její přístup k ní je divný, takový chladný, bez stopy vroucnosti, lásky. Eliška to až donedávna moc nevnímala, ale teď si to začíná uvědomovat a často se mne ptá, proč ji babička nemá ráda. Nechci jí nějak ublížit, tak se snažím jí těchto myšlenek zbavit, ale soukám to ze sebe hodně ztěžka. Nejde mi to, protože vidím, co vidím.

Babička se s vnučkou nikdy nepomazlí, nepřivine ji k sobě, odpovídá jí stručně, jasně, bez jakéhokoli citového zabarvení.. Dokonce i když byla Eliška miminko, nestála o to si ji pochovat. Nechala si ji dát do náruče sotva na minutu a už ji odkládala. Nikdy nejela s kočárkem na procházku, o nějakém pohlídání jsem dosud ani neuvažovala. Když sleduji její chladný přístup k vlastní vnučce, určitě by nevrněla blahem, kdyby u ní měla Eliška někdy třeba přespat.

Jejímu chování nerozumím. Ptala jsem se manžela, jaká byla když byl on malý. Prý v pohodě, na nějaké vymazlování sice nikdy nebyla, ale co si pamatuje, četla mu pohádky, chodili spolu do kina nebo někam na výlet. Zapomněla jsem uvést, že ho vychovávala sama a dodnes sama taky je, nemá manžela ani žádného přítele.

Vím, že ji nezměním, patrně je to nějaký její povahový rys. Ale na druhou stranu s dospělými komunikuje normálně, je i vtipná, zajímá se o spoustu věcí. Možná má nějaký blok jen k dětem, nevím, nemůžu to posoudit, protože jsem ji nikdy neviděla v kontaktu s nějakým dítětem (kromě naší dcery, samozřejmě).

Moc mne to mrzí, připadá mi škoda, že moje dcerka nezažije to, co jsem ve svém dětství zažila já se svou babičkou. Napadlo mne, že bych mohla zkusit s tchyní promluvit, možná je v ní něco hodně bolavého, co nechce vypouštět na povrch. Ale mám obavu, aby to nepovažovala za nemístný zásah do soukromí.

V každém případě vím, že jsem ještě nikdy nepotkala člověka, který by měl tak strašně odtažitý vztah k dětem, dokonce k vlastním vnoučatům. Chtěla bych to nějak změnit, ale nevím, jak? Mám se o ten rozhovor s tchyní pokusit?

Světla


14.3.2011   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 48   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

Související odkazy:

 

Diskuse ke článku - Moje tchyně není rozmazlovací babička

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-49
Pentlička
Pentlička - 15.3.2011 8:27

Možná je tchýně celkově takový chladnější typ, který neumí projevovat city a taky k nikomu nedokáže přilnout. A třeba opravdu nemá ráda děti. S tím nic neuděláš a podle mě nemá ani smysl to "babičce" říkat, ničeho tím nedosáhneš. Prostě dcera tu správnou babičku mít nebude, tak se snažte, aby měla aspoň ty správné milující rodiče. I na ty se potom s láskou vzpomíná.

 
anadir
anadir - 14.3.2011 21:45

punh: To máš pravdu.

 
punh
punh - 14.3.2011 19:36

anadir: když je někdo slušný (tví rodiče), tak s ním vždycky druzí zametou. To s těmi návštěvami je hrozné, něco podobného bylo i u nás, tchán s námi sice nebydlel, ale jezdil na víkendy a někdy i v týdnu, díky tomu jsme neměli žádné soukromí a když přijela návštěva, tak jsem si s ní ani nemohla sama popovídat. Na jednu stranu mi je těch starých osamělých lidí líto, ale pokud jsou pořád špatně naladění a popudliví, tak to je taky pro druhé neúnosnésmajlik - 65

 
punh
punh - 14.3.2011 19:30

kubikm: smajlik - 47 spousta lidí řekne, že to je hrůza, když někdo nechce děti, je sobecká atd., ale určitě to je lepší než se užírat, že se kvůli někomu obětovalasmajlik - 76 A nakonec to je jen její věc, nikomu po tom nic není.
Naše děti mají moc hezký vztah s tchýní a tchánem mé sestry. Vždycky když jsme za ní přijeli, tak "babička" pro ně něco dobrého upekla nebo je podarovala nějakou drobností, děti za nimi zašly, povídaly si s nimi, šly "babičce nakoupit"... Když byly malé, tak je oslovovaly dědo a babičko, přestože to vůbec nejsou jejich prarodiče. Takhle rády jezdí ještě k našim, ale děda od tatínka na ně byl vždycky hodně strohý, za všechno je huboval, vyčítal, s tím se nic dělat nedalo, měl to v povaze - žádná srdečnostsmajlik - 26

 
kubikm
kubikm - 14.3.2011 17:18

kdysi bala taková akce ve Vlastě...že lidi hledali babičku a několika se to moc krásně povedlo...
je hodně osamělých starých lidí, kterým chybí láska
není někde poblíž domov důchodců?

 
kubikm
kubikm - 14.3.2011 17:15

nečetla jsem názory jiných, ale
tak to dopadá, když se žena přemůže a má dítě...ne kvůli sobě, ale manželovi, mamince...co by tomu řekli lidé
proto schvaluju, když některá žena děti nechce, ať je prostě nemá...
vidím to na švagrové..její matka.taky podlehla manželovi a rodině...a je to prostě matka...ne maminka, jestli vidíte ten rozdíl...má jediného vnoučka...a nezájemsmajlik - 48
tak prostě na babičku nenaléhat...třeba někde v okolí je osamělá paní, co by ráda vaši dcerku vzala za svoji...stává se to

 
anadir
anadir - 14.3.2011 15:51

punh: To si umím představit. Ona třeba naše babka měla ve zvyku, když viděla, že k nám přišla návštěva, se k nám nasáčkovat, takže jsme si ani nemohli vůbec s naší vlastní návštěvou popovídat. Ona neviděla, že je to naprosto nevhodné, ty lidi třeba ani neznala a musela se vnutit. Naši byli moc slušní a hodní, aby si dovolili něco říci, nechtěli mít spory. Takže jsme jen všichni tiše trpěli a skřípali zuby.

 
punh
punh - 14.3.2011 15:41

anadir: to si taky říkám, že je hrozné, když se prarodiče příliš pletou do všeho. Tchán byl vdovec a pobýval u nás jak to nejvíc šlo - děti pořád káral a napomínal, nic nebylo dobře - do dneška na to období vzpomínám s hrůzou. Děti sice viděly dědečka hodně často, ale nikdy si s nimi nehrál, nevzal je na vycházku, byl velice strohý a přísnýsmajlik - 65

 
anadir
anadir - 14.3.2011 15:24

Já jsem také neměla rozmazlovací hodnou babičku. Spíš to byla ježibaba. Ale bohužel jsme bydleli společně v jednom domě, nebylo úniku. Pletla se nám úplně do všeho, deptala nás a tyranizovala, prostě nám neustále dělala peklo. Co bychom všichni tenkrát dali za to, kdyby si nás nevšímala. Milá Světlo, važ si toho, že máš doma klid a pohodu. smajlik - 45

 
Juana
Juana - 14.3.2011 15:21

Verera: Přesně tak, ono je jedno, jestli babička ty buchty upeče nebo jestli je koupí v obchodě, ale jestli dítě vycítí, že babička ho má ráda a že s ní může být a provozovat nějaké aktivity, jedno jaké. Moje dcera je zrovna teď s mými rodiči na horách a užívají si to všichni tři.

 
Verera
Verera - 14.3.2011 14:56

Mé děti budou mít taky zcela jiné představy o babičce než je v článku uvedený ideál. Babičk aje teda miluje a ony ji, věnuje se jim kdykoli může, ale upeče občas tak leda štrůdl, vaří z nutnosti a zvíře jí nesmí do domu. Zato je neustále v poklusu, chodí s dětmi plavat, bruslit, na kolo, do divadla, na výlety. Takže až budou jednou hledat ideální babičku pro své děti, myslím, že pruhované duchny tam nebudou mít místo.

Ono asi není ani důležité jak konkrétně vztah dětí s babičkou probíhá, spíš jde o to, že vůbec je a že děti cítí, že jsou u ní kdykoli vítány.

 
Linda
Linda - 14.3.2011 14:44

Jestli bych za neco mela být tchýni vdecná, tak by to bylo její prohlásení, kdyz se narodila dcera. Sama vychovala 3 deti a ted si chce uzívat a tudíz at nepocítám s babickováním. Pravda dotklo se me to, navíc dcera byla její nejstarsí vnouce. A slovo dodrzela, opravdu nebabickovala. Dneska s odstupem let jsem ráda, ze mi to tenkrát na rovinu rekla a já neocekávala babicku pro své deti. A deti si na to zvykly, ze tuhle paní vidí jednou za uherský rok a jeste omylem. Dneska se tchýne diví, ze k ní holky nemají vztah a zacíná babickovat u nejmladsích vnoucat od svagrovky. Uz k vuli ní samotný doufám ,ze se jí to povede a zazije babickovství, protoze nase holky a i deti od svagra ztratila hodne dávno.

 
Petruša
Petruša - 14.3.2011 14:38

psát neumím smajlik - 76 ...nevěnuju...

 
Petruša
Petruša - 14.3.2011 14:38

Jadvinka: smajlik - 2 Naši se taky víc věnují mým klukům než tehdy mě. Hlavně táta, tam je to megarozdíl, se mnou si nikdy nehrál (co pamatuju tak 2x v životě nějakou hru, jinak fakt nikdy) a s nima si hraje od tý doby co to "jde".
Doufam že jednou taky budu dobrá babička, matka asi moc nejsem (něvěnuju se jim dostatečně, tak doufam že pak budu)

 
Riki
Riki - 14.3.2011 14:34

Každý prostě není odvázaný z malých dětí, i když jsou to vnoučata. smajlik - 42

Moje babičky obě byly takové vyprávěcí, jedna žila na venkově, čili domek, zahrádka, drůbež, duchny i kamna - všechno bylo. Ale jezdila jsem tam nerada, neb mě nebavilo plejt jahody a vyhánět slepice na pastvu. Druhá babička byla městská, ale pamatuju ji jako stařenku věchýtek, skoro slepou, velmi špatně chodící, a bylo mi jako dítku opakovaně zdůrazňováno, že nesmím babičku moc unavovat, neb je stará a nemocná. Celkem tedy nic moc, až na to vyprávění pohádek. Moje matka i tchyně nebyly pohádkové babičky, protože prostě chodily do práce, a do důchodu šly, když mí synci už byli puberťáci a o babičky moc zájmu už neprojevovali. No a dneska sama nejsem babičkou, syn sice má přítelkyni s dětmi z jejího prvního manželství, ale ti mají své dvě babičky, a já jsem pro ně cizí paní. Ostatně jsou to taky již puberťáci, takže bych se ani nechytala. Nicméně vlastní vnouče by mě asi též nechávalo poměrně v klidu, a zatím jsem ráda, že se žádné nevyskytuje, takže nebezpečí "babičkování" mi nehrozí. Přesně jak už bylo řečeno v diskuzi, dřív jsem se starala o potomky, chodila do práce, času sama pro sebe měla málo, jen tak po chvilkách, tak si to teď vynahrazuju, a vnouče by mi do toho moc nezapadalo. Neříkám, že bych ho ani vidět nechtěla, to zas jo, ale pohádková babička bych taky nebyla. smajlik - 42

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-49
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78626.
Archiv anket.