Maminka pískne a on letí
Potřebovala bych poradit od zkušenějších žen. Je mi sedmadvacet, jsem vdaná, manželovi je třicet a máme půlroční dcerku. Všechno mezi námi bylo v pořádku, v podstatě jsme neřešili žádné vážnější konflikty, můj muž je skvělý manžel a snad ještě lepší otec… A především úplně nebáječnější syn pro svou maminku. A v tom je ten problém.
Nerada bych nějak pokazila to pěkné, co v našem vztahu je, nesnáším konflikty a jak to jde, radši se jim vyhnu. Možná jsem až moc ústupná a nechám si toho hodně líbit, ale připadá mi kolikrát zbytečné se kvůli nějakým maličkostem hádat. Co mne však strašně rozčiluje čím dál víc je vztah mezi mým mužem a jeho matkou, který bych nazvala snad až patologický. A teď to vygradovalo do naprosto šílené situace.
Tchyně před dvěma lety ovdověla a tehdy se na svého jediného syna upnula. Chápala jsem to, snažili jsme se s ní hodně být, jezdili za ní, zvali ji k nám, aby se necítila sama. Myslela jsem si, že to časem přejde, že až odezní ten největší smutek, maminka se vrátí do normálu. Konec konců, je jí teprve padesát, je ve výborné kondici, plná sil.
Jenže k žádnému obratu z její strany nedošlo, naopak, čím dál víc se na syna upíná. Volá mu nejméně jednou denně, zve ho (jenom jeho!) v neděli na oběd, je schopná zavolat v sobotu v půl osmé ráno, ať jí okamžitě přijede pomoct, že má doma havárku, a když se manžel střelhbitě vypraví a jede přes celé město tak zjistí, že se jedná nějakou prkotinu, která by se mohla opravit později.
Taky k nám tchyně často jezdí na návštěvy, i když není pozvaná a očekávaná. Dlouho mi to nevadilo, ale 
v poslední době jsem toho začala mít plné zuby. Pracuje na směny, takže zajde jak ji to napadne když má zrovna volno. Dopoledne, odpoledne, večer. Když nejsem doma, nahání mě mobilem, kde se courám, že prý stojí za dveřmi jak žebrák. Vždycky jsem všeho nechala a okamžitě jela domů, ale teď naposledy jsem jí řekla, že se teď hned okamžitě vrátit nemůžu a že by bylo lepší, kdyby se příště ohlásila.
Pustila se do mne docela dost drsně, co si prý dovoluji s ní takhle jednat, že jsme snad rodina a co si o sobě myslím. Poprvé jsem se vzepřela a po tom telefonu se s ní pohádala. Samozřejmě to mělo dohru, protože to okamžitě volala svému synovi a pěkně barvitě mu vylíčila, jak jsem na ni byla drzá. A manžel, místo aby se mne zeptal, jak to celé bylo, se na mne naštval a dva dny se mnou nemluvil, protože jsem byla ošklivá na jeho maminku.
Od té mé hádky s tchyní už uplynul týden, výhoda je v tom, že u nás od té doby nebyla, ale její syn jí to vynahrazuje, protože za ní obden rovnou z práce jede, aby jí nebylo smutno. A to nemluvím o tom, že v neděli (to už bylo po té hádce) u ní strávil celý den.
Jsem z toho docela špatná. Mám manžela ráda, až do tohohle incidentu se ke mně choval hezky, ale teď se něco změnilo. Chce po mně, abych se jeho mamince omluvila, jinak ona k nám už prý nikdy nepřijde a ani já nesmím k ní. Jenže já se omlouvat nemíním, skoro bych řekla, že mi tenhle stav věcí vyhovuje. Konečně mám od tchyně vlastně pokoj. Jenže ty narušené rodinné vztahy taky nejsou zrovna nejlepší, přece jen je to babička mé dcery.
15.12.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Maminka pískne a on letí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Určitě más svoje rodiče. Popros je o "spolupráci", aby dělali totéž... uvidíš, jak manžel rychle zkrotne.
.jpeg)
Bože, proč není matka šťastná, že si syn našel hodnou holku, že se mají rádi, že jim to klape .....?
Prostě se nedej, jednej s ní slušně, ale drž si odstup.
A neomlouvej se, žes nebyla doma a upřímně, čím dýl ji ta uraženost vydrží, tím líp pro tebe. Muže nech, ať si za ni chodí jak chce, ono ho to co nevidět přejde, začnu mu to lézt na nervy.
Jenika: Jen jestli by od ní za chvíli neutek :)
Maminka je někdy větší soupeřka jako milenka, nemusí se skrývat. Co mě dost vadí, je i to, jak může zvát na nedělní oběd jenom manžela, to už celkem jasně dává najevo, že Vás nebere jako rodinu. Já bych asi zašla za ní a zeptala se jí, jestli by jí jako ženě vyhovovalo její jednání a jak to udělat ke spokojenosti všech a udržení vztahu. No a co mě napadá jako nejlepší řešení, najít jí chlapa, a byl by pokoj.
S mamánkem to bude vždycky na levačku.
S jedním dítětem se dá ještě odejít celkem snadno, se dvěma dost špatně a se třema už vůbec.
Pokud se manžel nesrovná se svou rolí manžela a otce, tak nedopusť, abyste měli další dítě.
Měli by by Tě s "maminkou" na lopatě...
Ještě ke Kassy: až tak dlouho na sobě štípat nenechala....když se podívám na sebe. Dostala jsem se do velice podobné situace. Vyšla jsem z ní jako vítěz. Měla jsem svědky hovoru-nebyl telefonický- a manželovi okamžitě řekla svoje já jako první. Byl to vzorný syn, vzornější než manžel, ale neřekl mi ani slovo. Patriko, snaž se mít vždy svědky. Nenech se vyprovokovat.Ona Tě nyní provokovat bude. Připrav se na to. Drží se zpět, doufá, že povolíš. Ukázalas, že máš sílu, nenech si ji vzít. Ale ovládej se. Budou Vánoce. Pokud babi bude s vámi, naprosto se k tomu nevracej. Tys nic neudělala. Začne-li, mlč. Nebo mluv o něčem jiném. Například obecně. Lidé se mají domluvit, aby to vyhovovalo všem. Neatakuj ji. Dej jí poznat, že ona je návštěva. Tak jako Ty nikam nechodíš bez pozvání, a považuješ to za slušné i od jiných, tak jistě jiní lidé mají jiné zásady. Můžeš s nimi nesouhlasit. A nemusíš se jim podřizovat. Já byla tlačena k poslušnosti příklady druhých /mladí od sousedů byly vždy těmi lepšími.../později jsem se přesvědčila, že to nebyla vždy pravda! Já hloupá nikdy neřekla-opravdu?Já lsyšela něco zcela jiného.A ani mě to nezajímá, žiju jiný život. Doplatila jsem na svoji poddajnost, poslušnost, snahu problémům se vyhýbat. Po letech nebylo kam uhnout. To se pak dočkáš jen toho, že Ti už druzí začnou podsouvat své myšlenky a názory a tvrdit, že to vyšlo z Tvojí hlavy. A věřej tomu....
Nevim, ale osobne bych neco takoveho nesnesla a ani nepripustila. Tchyne mela take takoveto tendence, ale byla jsem to ja, kdo hned od zacatku stanovil pravidla ¨hry¨. Mela taky pocit, ze se vsechno bude i nadale delat podle ni. Takze jsem jeste pred svatbou manzelovi vysvetlila svuj pohled na souziti s jeho rodici ( bydli vedle nas) a jim bylo od nas obou oznameno, jaka plati pravdila. Ted se proste domluvime na nejakem terminu, ktery vyhovuje jak ji, tak mne. Sice se mnou asi rok nemluvila, protoze jsem si vuci ni dovolila byt ¨hruba a drza¨, ale ted nase spolecne souziti funguje bez nejakych vetsich problemu. Kdyz se neco vyskytne, okamzite si to vyrikame a jede se zase dal. Urcite bych si promluvila s manzelem, vysvetlila mu co mi vadi, ale ani nahodou bych se neomlouvala tchyni. Je to ona, ktera si narokuje az prilis. Rekla bych, ze porucila i pravidla slusneho chovani. Co mne zarazi, ze chovani Tveho manzela, to se mi vubec nelibi. Bez vysvetleni Ti udelal dusno a prestal s Tebou mluvit? Nechapu , ja bych velmi razne zakrocila.
Zaznělo zde od děvčat tolik rozumných slov,kéž by to tak bylo v jiných diskusích jinde! A můžu se pod ně podepsat. Ano, tchyně musí z tohoto sporu vyjít jako ta, co to zavinila - lezla k vám kdykoli se jí zachtělo a když nebylo po jejím, vyvolala spor. Ona Tě chtěla přitlačit k poslušnosti a podřízené roli. Ona musí nést následky. Protože ve zdravém vztahu dvou dospělých lidí neexistuje, aby jeden druhého tlačil tam, kam on nechce jít! Ať to je manželství, ať to je pracovní vztah, ať to je mezigenerační. Je to nepřípustné. Zavání to manipulací. Co bude babča dělat v sedmdesáti? Volat s prvním soumrakem, že má v bytě zloděje? Pokud nyní couvneš a řekneš, omlouvám se, podřežeš si hůl pod svou svéprávností a podkopeš si manželství. Vyjely jste jistě obě. Následky nesete obě. Jste ve sporu. Ale:Ona je ta starší a měla mít rozum.Ona ztrácí! Ne Ty. Ty získáváš.Ona se měla držet. Aby k vám mohla! To, jak nyní nechodí-dělá to proto, abys couvla!Ona si je jistá, že Tě syn zpracuje a že podlehneš.Nedělej to.Za žádnou cenu.
Vetsinou, kdyz clovek udela dobre rozhodnuti tak se mu potom jakoby chce litat je to takovy ten pocit odlehceni..., ale pokud tam v srdci citis jenom trosku nejaky pochybnosti tak to asi neni tak 100% dobry = tak to aspon mam ja...(Ta posledni veta mi tak pripada...) Ja bych ji nerikala nic proste bych nechala tak cas plynout bez nevrazivosti, kdyby prisla byla bych k ni slusna, ale neomlouvala bych se ji...Priste bud budu doma nebo ne...Vis ona taky musi prijit na to (sama), ze ne kazdy se bude ridit jejim casovym rozvrhem, dneska kazdy clovek ma nejaky "casovy program" (ikdyby to bylo treba jenom koupani miminka nebo jeho odpoledni schrupnuti) a lidi se proste musi nejak dohodnout pokud se chteji sejit etc...Nereknu, kdyz je to nejaka "pohotovost" to ne...Taky treba nechapu proc treba zve na nedeli jenom jeho - vnucka je sice jenom pulrocni, ale i tak...Ja bych se neomluvila...Klidne at prijde je vitana, ale rada bych si taky udelala svuj program a k tomu proste musim vedet, kdy prijde...Hodne stesti...
No, Patriko, nechalas na sobě dříví štípat už příliš dlouho, teď bude těžké to změnit a ty budeš muset být vytrvalá. Začala bych rozhovorem s manželem. Řekla bych mu, že mě mrzí, že se okamžitě postavil na maminčinu stranu, aniž by si poslechl moji verzi a že mě zklamal, že nestojí při mě, protože to jsem od něj jako od manžela čekala. Pak bych pokračovala vysvětlením svého pohledu na věc - co se seběhlo, co ti vadí a jak si to představuješ do budoucna. Domluvte se nejdřív spolu na pravidlech, která navrhnete tchýni - jak často a kdy může chodit na návštěvu, jak dlouho dopředu se má ohlašovat, jak často bude manžel chodit k ní... Až budete mít pravidla, která budou přijatelná pro vás oba, předložte je společně tchýni a bylo by dobré, kdyby mluvil hlavně tvůj muž a postavil se za svou rodinu.
Pokud se muž nebude ochoen domluvit, nechala bych to, jak to je, ať se tchýně i muž staví třeba na hlavu a odráží ušima. Tchýni se nemáš za co omlouvat, jestli jsem to správně pochopila, tak první vyjela ona po tobě, takže i jestlis byla ostřejší, první by se měla omluvit ona. A příště, až za ní manžel poběží, přibalila bych mu s sebou třeba špinavé prádlo, ať se maminka taky angažuje, když ti tahá muže z domácnosti.
Mimochodem, nechápu, co je to za podivný pokroucený vztah, když matka zve na nedělní oběd syna samotného, bez jeho ženy a dítěte. Zřejmě nepřijala jako fakt, že její chlapeček má novou rodinu. Asi to chtělo zbystřit dávno. Kdyby moje tchýně mou existenci a můj vztah s jejím synem takhle ignorovala, asi bych to řešila velmi brzy.
pardon, nepisu sama sobe, ale vseobecne 
Viv :o): jinak moje tchyne ma od nas klice (pro jistotu, kdyby se jedny ztratili, kdybychom odjeli na dyl pryc a byla by napr. v baraku havarie, at je pristup do bytu), ale NIKDY by k nam nenakracela bez domluvy dopredu. Dokonce, jsme se jednou mely sejit u nas doma a ja ji rikala, ze mozna se v praci o ctvrt hodinky zdrzim, ze at nestepuje venku a odemkne si, at ceka vevnitr. Odmitla. Naprosto a bez vahani. Cenim si to, ale zaroven by mi nevadilo, kdyby rekla "tak jo, pujdu dovnitr". Proste mam k ni duveru. Ale ta duvera vznikla v prubehu nekolika let... Kdybych u ni videla jakekoliv tendence se k nam cpat a narokovala by si prijit kdy se ji to hodi, tak by situace byla samozrejme jina...
rychlonožka: 
Verera:
Patriko, holky to rikaj dobre, namichala bych si to na miru Urcite neni duvod se omlouvat za to, zes nebyla doma, kdyz u vas zvonila a ze mas svuj program je naprosto normalni a prirozene. Nedelas nic spatnyho. Jediny co by tam mohlo byt v neporadku je styl, kterym jsi mluvila do telefonu a to vis a muzes posoudit jen ty. Takze, ja kdybych byla na tvem miste a byla si vedoma, ze jsem treba na ni vystekla, nebo mluvila se zvysenym nervoznim hlasem, tak bych se ji maximalne omluvila, za to, ze jsem vylitla, nicmene, ze na obsahu nehodlam nic menit. Proste - mrzi me, ze jsem tuhle byla na vas prudka, rupl mi nerv, mela jsem toho hodne. Ale to co jsem rikala, ze bychom se meli dopredu domlouvat kdy nas navstivite, to by bylo fajn, aby jste nemusela pak stepovat prede dverma... 
A jinak bych byla opatrna, abych babe nedavala vodu na mlyn, aby nedoslo k sarvatkam. Mozna je to jeji podvedomej boj o syna. Mozna uz davno chtela vyvolat hadku, jen se ji to, diky tve toleranci, nepovedlo. Ja bych si davala bacha, aby nemohla rict, ze jsem ji urazila atd. Ale zaroven bych se snazila proste stat za svym, s ledovym klidem jogina a ze sveho neuhnout
Ona čeká....čeká, až se omluvíš....a jakmile to uděláš, má Tě v hrsti. Jen se roztočí další kolotoč návštěv a ona bude ve výhodě. Bude mít zato, že Ti dala lekci a že se budeš držet zpátky. Za žádnou cenu nepřipusť, aby k tomu došlo. Nyní je poměr sil tak nějak vyrovnaný. Ona ví, že ustoupit nemůže, protože by ztratila svá privilegia. Vlézt k vám kdykoli. Patriko, když já přijdu k mladým nečekaně, znamená to, že jsem potkala levné banány, mandarinky, atd...a když /oboje mladí mi dali sami klíče!/ jsou doma, volám ode dveří....jé, to je prima, nemusím se zouvat, vemte tašku a já běžím, ahoj....a oni pojď dál, nebylas tu dlouho...a já, bane, já s tím nepočítala, už něco mám....každý si musí svůj volný čas Patriko vyřešit sám. Nikdo to za něj neudělá! Jistě, rozvedeným ovdovělým je smutno každému, někomu často, jinému víc....ale je to náš život, my se k tomu musíme postavit čelem. Mezi námi, nová paní bývalého muže ho k nim vůbec často nepouští / to mě ani nenapadlo mu nějak zamezovat/ a on i oni to respektují! ta chyba koukám nakonec byla ve mně. Když já jsem od přírody tak nesnášenlivá a chci si dělat své věci po svém...!
Tohle stejně nedopadne dobře, pokud Patrika nesklopí uši a nenechá si od tchýně, s vydatným souhlasem manžela, kálet na hlavu.
Buď se dokážou s manželem domluvit a vysvětlit si názory obou znesvářených stran, nebo ať vrátí manžela mamince. Tenhle postoj "mamánka" nejspíš nezmění, a pokud to nemíní se zaťatými zuby tolerovat, bude jí líp jako samoživitelce.
Předpokládám, že Patrika má taky nějaké rodiče. Šla bych na oplátku trucovat k nim, a svůj prázdný byt můžou zatím pronajmout. 
