Máma se mi plete do života
Milé ženy, ráda čtu Vaše příběhy i články, jsou moc zajímavé. Rozhodla jsem se vám napsat a prosím vás o radu. Kde začít, aby vše bylo srozumitelné?
Vdávala jsem se v 19 letech, bohužel mé manželství trvalo krátce. Nemohla jsem otěhotnět, až po několika samovolných potratech jsem přišla v jednadvaceti letech do jiného stavu. Bohužel jsem manžela ztratila při tragické nehodě a zůstala sama s tříměsíčním chlapečkem. Asi půl roku jsem ještě bydlela u tchýně a tchána. Poté jsem se přestěhovala do bytu, který byl mého bratra.
Po třech letech jsem se seznámila s mužem, kterého jsem znala jen ze zábav. Po roce se mi narodil druhý syn. Ani s tímto partnerem nejsme spolu. Byly to perné čtyři roky. Potíže s penězi, partner byl hrubý na mě i na děti.
Ale proč vás prosím o radu? Mám velké neshody s mou matkou. Vlastně jsem je měla odmala. Musí být po jejím, ve všem. Pořád se mi plete do života. Nikdy jí nebylo nic, co jsem udělala, vhod, vše kritizovala. Na mé první svatbě dokonce ani nebyla, protože s ní nesouhlasila a mého manžela nikdy nepřijala. To samé se v bledě modrém opakovalo, když jsem se po smrti muže seznámila se svým druhým partnerem. I děti naváděla proti mně, otevřeně jim říkala, že mne nemají poslouchat. Úplně nejhorší to bylo v pubertě, mladší syn v ní ještě stále je.
A tak jsem zůstala sama částečně kvůli dětem, měla jsem strach, jak by je nový partner přijal a ony jeho, tak i kvůli postoji mé matky. Bylo toho na mne prostě nějak moc. Jenže teď už synové vyrostli a já začínám uvažovat, že by bylo fajn mít vedle sebe někoho, s kým by mi bylo dobře. Jenže bydlíme na vesnici, kde je příležitostí k seznámení dost málo, spíše žádné.
Stále však doufám, že není pozdě. Děti už jsou velké 20 a 16 let. Mně je 41 let a snad mám právo také na svůj život a své koníčky. Moje máma by ale nikoho nepřijmula, pro ni by byl každý muž jen vetřelec. Sice mám svůj dům, ale jen přes dvorek od rodičů. Máma ke mně chodí, kdykoli se jí zamane, bez pozvání, bez zaklepání, když jí něco řeknu, okamžitě se rozčílí, často na mne křičí.
Potíž je v tom, že mi teď rodiče pomáhají. Jsem nezaměstnaná, stálou práci nemůžu sehnat, chodím aspoň na drobné brigády, když se něco naskytne. Bez finanční podpory rodičů bych to nyní vůbec nezvládala. Jenomže ta jejich podpora je skutečně jen finanční, o nějaké citové nemůže být ani řeč. Nemůžu se máme s ničím svěřit, říct jí, co mne trápí, po čem toužím, co bych chtěla. Vše okamžitě doslova spláchne.
Chtěla bych si dát život nějak dohromady, žít normálně, ale připadám si jako v pasti. Jsem sama, bez peněz, necítím nikde žádnou citovou podporu, kousek pochopení. Trápí mne má samota, trápí mne vztah s matkou. Možná existuje z tohoto bludného kruhu cesta ven, ale já ji nevidím.
Budu vám vděčná za vaše názory. Moc děkuji.
20.12.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Máma se mi plete do života
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Je pravda, že není nutné, aby matka partnera Ivy přijala, ale současně pak ten partner musí být dostatečně silná osobnost, aby matku dokázal ignorovat nebo srovnat. Ne každý to vydrží.
Dobry vecer,neda mi to nepridat prispevek k pisatelce
Vas zivot byl asi hodne tezky a moc Vam rozumim,nikdo to nema jednoduche.Naberte dech Ivo a pokus te se to zvladnout ,cetla jsem tady v prizpevcich dost dobre rady(Gorawen,Nessie....)zvladnete to neboj te
Ovsem kopat tady a ponizovat cloveka,ktery dal svoji "kuzi na trh"jen proto ze nezapada do vzorce"normalnosti"je dost nefer
...Jestli jste takhle hruba a zla a strasne"samostatna a cestna"i v beznem zivote Mitrolo tak Vas strasne lituju.....osobne tipuju,ze takhle machrujete jen tady!!!
.JPG)
Gorawen: Nessie: nějak jsem nevěděla jak to napsat, ale řekly jste to holky za mě
a kdyby sis chtěla Ivi o čemkoli popovídat nebo se jen vykecat, napiš mi klidně do vzkazů
Cauky Ivi vis co mi prijde, ze Te mama pekne zaslapala
- tvoje sebevedomi, neustala kritika...
Nemas ve svem okoli nekoho treba kamaradku nebo nejakou starsi pani, ktera by Ti "nahradila" mamu? Vis takova ta zenska co si Te vyslechne, podpori, uvari kafe, pochvali zkratka citits, ze Te ma rada a vzdycky bude stat pri Tobe, zastane se Te, ustrikuje Ti salu...Nebude na Tobe hledat chyby bere Te takovou jaka jsi...Takova ta vrela laska - zkratka v pritomnosti toho cloveka se citit strasne dobre...
Vis podle me ty si musis zacit verit, ze jsi hodna lasky, poradnyho chlapa atd...Nekdy pomuze psycholog, jindy staci kamaradka nebo i farar, ktery si Te vyslechne - nekritizuje, snazi se pomoci...Tu bolavou dusi nejak dat do kupy...Tim bych zacla...
Dalsi bod prace - hledej, nevzdavej to (nikdy neni dobre byt na nekom zavisly) nejlip, aby tam byli i muzi, byla by vetsi sance na seznameni (to vis trosku tomu pomoci musis a neber hned prvniho co se Ti namane do cesty - takova ta zoufala, pekne si vyber nebude hned bude pozdeji, netlac na pilu)...Urcite neni pozde...
K praci - znami mohou pomoci neboj se, zkus popremyslet jaky je Tvuj sen co bys chtela delat a jdi tomu nejak realne(!!!) naproti nebo zkus nejaky kurz, Univerzitu tretiho veku, skolu...Dalsi moznost vezmi praci jakoukoliv, abys mela penize = nebyla zavisla, ale pritom nejak planuj to co doopravdy chces.. Tak me napada napr. budes chtit mit svuj maly obchudek tak zacni zjistovat kolik stoji pronajem, zbozi, co vsechno musis mit, jaky jsou rizika atd...Mame o tom nemluv ta najde milion duvodu, proc to nejde...Jak na Tebe zacne kricet v duchu si rikej nemas nademnou moc, me neudusis, vis nepoustej si to tak uplne dovnitr, nerejpej se v kazdem slovicku co Ti rekne a vubec to vsechno co rekne neber jako absolutno, ze to tak doopravdy je. Predstav si zed 
mezi Vami, ze vubec neslysis co mluvi....
Vis ono je nekdy hezky mit sen za kterym si jdes, celej svet o tom nevi, ale ty se krenis, protoze si neco planujes - klidne "proti vsem"...A ver mi, ze vsechno jde...Preji hodne stesti...Vis jdi do toho srdcem i rozumem (ten rozum taky nepodcenuj!!!)...Hodne stesti...Je to Tvuj zivot...Vychovala jsi 2 kluky to prece taky neni malo! Ver si devcico!!!...
Tak o Mitrole už mám delší dobu, co to tady čtu svoje mínění a dnes teda svými příspěvky tomu nasadila korunu. Psát, co si myslím o člověku, který se takhle vyjadřuje k pisatelce, nebudu - jak psala lee, jsou Vánoce.
Jinak k článku - Ivy je mi moc líto, věřím, že se dostala v podstatě nezaviněně do bezvýchodné situace. A že s druhým manželem šlápla vedle? No, to se holt stává - jen něktěré z nás zde jsou naprosto neomylné a nikdy se nedopustily žádné chyby, neudělaly pitomost. Já jsem se taky poprvé vdala za naprostýho kreténa, udělala jsem si s ním dítě a platím za to víceméně celý život - minimálně v tom, že o alimenty se soudím už několik let. A po rozvodu, kdy mě jsem zůstala skoro bez koruny, mě taky finančně pomáhal otec - no a co? Nestydím se za to ani v nejmenším, je to podnikatel a peníze má. Narozdíl od Iviných rodičů mi to ale nikdy "sežrat" nedával... (Zato s kecáním do života od maminky mám bohaté zkušenosti 
) Nechápu rodiče, kteří pomohou finančně svým dětem (a proč by taky, sakra, nepomohli - vždyť jsou to jejich děti!!!!) - a pak je tím vydírají. To je skutečně na zabití - přece buďto pomůžu (když můžu a chci),ale pak už o tom nekecám anebo nepomůžu!!! Ale takovéto vydírání typu: My ti TAK pomáháme a ty zatím.... Fakt, na zabití.
Holka, nevím, co ti poradit. Zdejší rady jsou sice dobré, ale pokud je tvůj zdravotní stav opravdu tak špatný - a to asi je, když jsi měla invalidní důchod - tak nejsou asi moc reálné. A zvlášť jestli bydlíš v místě, kde je bída o práci i pro zdravé lidi. Tak nevím...přeju hodně sil a pevné nervy. 
Ivo, většina matek má sklony ke vměšování se do svých mladých. Těm, co umějí díky své povaze bouchnout do stolu a vymezit hranice, těm, co od nich bydlí daleko a nic díky své pracovní a rodinné pozici nepotřebují, těm, co jim to je úplně jedno, protože se tím nehodlají zabývat a pouštějí to okamžitě druhým uchem ven.....těm je na rozdíl od Tebe hej. Bydlíš blízko, jejich pomoc potřebuješ, muže nemáš. Samozřejmě není fér chtít něco za něco - poslušnost dítěte za to, že občas něco dám. Ale matku nezměníš. Zkus změnit svůj postoj vůči ní. Předně si uvědom, že možná už za pár let může na tom matka být fyzicky, psychicky či společensky tak, že bude šťastná, když se zastavíš na pár slov a doneseš nákup. Uvědom si, že nejsi malá holka, aby ses sama sebe ptala, zda NĚKOHO PŘIJME. Matce do toho až tak moc není, zda si s někým porozumíš. Naopak by Ti to měla přát. Ona ještě sama nebyla. Až bude vdovou, bude na věc nahlížet jinak. HLedá si v Tvých dětech své spojence možná proto, že si až tak jistá není! Své děti si musíš srovnat sama, nikdo to za Tebe neudělá. A s Tvým životem je to stejné. Být Tebou, uvažuji o prodeji domku a koupi bytu. Měla bys od matky pokoj, byla bys jinde a měla šanci k seznámení spíš. A ještě něco: rodiče Tě asi rádi mají, záleží jim na Tobě, když Ti pomáhají, ale neumějí to dát najevo. Ty bys dávala někomu peníze jen tak? Řeklas jim někdy - jsem ráda, že mi pomáháte a jednou vám to oplatím?
Kadla: Aha. No to je blby teda. Jestli to je v zakone, tak je to akorat dalsi pruda. I kdyz zrovna u tech retezcu bych i verila tomu, ze to tak je i delsi dobu. Ale u toho soukromnika moje sestrenka 15 let delala loni, tak nevim.
.jpg)
Monik: Nejsem si jistá, ale je to hodně pravděpodobné. Je to záležitost posledních 3 nebo 4 let. Dříve to nebyl problém (ještě tak před 5 lety, to i můj starší syn dělal v 17 brigádu), ale teď člověk prostě brigádu nesežene a všichni říkají, že pod 18 nemohou nikoho vzít.
O potížích s matkou bych mohla napsat román a může se to pořádně podepsat na psychice člověka, pokud to trvá dlouho. U mě to bylo od dětství, tak vím co to je
sudička: no jasne. memu otci je 64, je v duchodu a do toho jeste podnika. Castecne zivi svoji manzelku vcetne meho nevlastniho bratra, kteremu je 23 a jeste nikdy poradne nedelal. A do toho predelava v baraku vsechno sam. A docela je pri sile, starecek rozhodne neni. No, usil si tatik na sebe pekny bic. Co ti dva budou delat az tu jednou nebude, to ani nedomyslim. Asi pojdou hlady 
O potížích s matkou bych mohla napsat román a může se to pořádně podepsat na psychice člověka, pokud to trvá dlouho. U mě to bylo od dětství, tak vím co to je
Kadla: No na berounsku. Ale prave tyhle brigady jsem delala i v Praze
A to je v zakonu, ze se nesmi zamestnavat mladsi 18ti?
Jinak pokud je Iva bez prace a ma auto, mohla by zkusit treba uklidy domacnosti, ty nejsou spatne placeny.
A pokud je clovek duveryhodny, pracovity a spolehlivy, ziska pak dalsi a dalsi doporuceni a ma prace vic nez dost.
Akorat nevim jestli zrovna tohle by Ive dovolil zdravotni stav.
A treba na roznaseni letaku taky musi byt starsi 18ti let? Tady u nas roznasi sousedky dcera a te je 16.
Monik: Nevím, kde bydlíš, ale v Praze si na to dávají sakra bacha a brigáda pro mladšího 18 let je prostě nesehnatelná. Ani u soukromníků jsme nesehnali.
pro kolar - autorku článku. vykvakni se na reci, ktere se te snazi odsoudit. Ono se to dobre kafra tem, co jsou zdrave, chytre, schopne . Nedelej si vycitky, ze te odsuzuji ze jsi vsehoschopna. sedesati leti rodice, jsou v dnesni dobe mladi. urcite maji pro sebe dost penez, co to je v porovnani s tvym prijmem. duchod 2x 8az 10 tis. , to uz je castka co stoji za rec... Proc rikas pujcovat na internat pro syna... Vzdyt je to jejich vnuk... co by s temi penezi delali.. pokud nekouri, nechlastaji, netrajdaji po dovolenych, kazdy mesic jim rohodne nejaka casta zbude, a pro tebe to rozhodne nebude zanedbatelna castka. az rodice nebudou pak neo res... ale klidne tu muzou byt i 20 roku. Mozne je ze tvuj tata jeste vydelava... Mam nekolik petasedesatniku az 70sátniku, co vydelavaji ane malo, a jeste maji duchod. tak jakepak copak... o vydirani starecku. starecci budou za 20 let...
